Gabriel

9. MOTIVACE

Definice motivace

-motivace je proces, který determinuje zaměření, intenzitu a trvání chování

-motivace je chápána jako vzájemné působení mezi motivovaným subjektem a motivující

situací

-motivace = obecné označení podmínek, které detrminují lidskou aktivitu

= všechny individuu připisované pochody, které vysvětlují či dělají srozumitelným

jeho chování

= popud, který vychází z potřeby, jež má být uspokojena nebo z cíle, který je

stanoven a subjektem přijat

– zahrnuje všechny pochody nebo stavy označované jako snažení, chtění, tužba,

přání, pud, potřeba, zájem aj., ale také emoce a vnější materiální a ideální

objekty, které jsou pro člověka důležité a o jejichž dosažení usiluje

Různé významy pojmu motivace

1. motivace jako příčina pohybu

2. motivace jako důsledek změn stavu organismu

3. motivace jako abstrakce z kontinua aktivace

4. motivace jako determinanta směřování chování

5. motivace jako výklad smysluplných souvislostí

6. motivy jako důvody rozhodování v situaci volby

Funkční motivačně behaviorální proces

-motivované chování vystupuje na základě nutnosti uspokojení určité potřeby ->

uspokojování potřeb spolu se zkušeností vytváří komplex instrumentálního chování – funkční

motivačně-behaviorální komplex, v němž se propojují psychické funkce (procesy), které se

podílejí na utváření motivace chování -> tento komplex vytváří funkční jednotu motivačních,

emočních, kognitivních a behaviorálních (motorických) složek

kognitivní emoční

složka funkční složka

motivačně

behaviorální

komplex

motorická složka

Struktura motivace

-zahrnuje v sobě 5 funkčních prvků:

 vzrušení, energii

 zaměření této energie na určitý cíl

 selektivní pozornost pro určité podněty a sníženou vnímavost pro jiné, v daný

okamžik nevýznamné podněty

 organizaci aktivity do integrovaného vzorce reakce, příp. sekvence reakcí

 udržování této aktivity až do doby, kdy dojde ke změně výchozích podmínek

Vlastnosti motivovaného chování

 energie (energie chování odpovídá síle motivu)

 perzistence (motivace i chování setrvávají, dokud není dosaženo cíle)

 variabilita motivovaného chování (téhož cíle lze v různých situačních podmínkách

dosahovat různými způsoby, což je funkcí situačních „kognitivních klíčů)

 směr (motivované chování je zaměřeno na dosažení určitého cíle)

Principy motivace

Princip psychického ekvilibria (rovnováhy)

-veškeré chování směřuje k udržování či restauraci vnitřní dynamické psychické rovnováhy

-homeostáza = udržování stálého relativního stavu (status quo), který je předpokladem

optimálního fungování organismu a je dán určitými konstantami (např. optimální teplota

organismu, optimální svalové napětí aj.)

-psychické ekvilibrium – je udržováno návratem ke stále stejnému optimálnímu vnitřnímu

stavu nebo je ustaveno změnou -> rozhodující je redukce vnitřních rozporů či dissonance

(např. selhání ohrožující pocit sebejistoty)

-rozhodující roli hraje eliminace negativních pocitů

Princip psychického hédonismu (slasti)

-vyjadřuje obecnou tendenci všech živých bytostí k maximalizaci slasti a k minimalizaci

strasti -> k dosahování příjemného a k vyhýbání se nepříjemnému

-dvě dimenze slasti: slast smyslová (příjemné druhy vnímání), slast duševní či duchovní (je

spojena s preferencí kulturních hodnot – intelektuálních, etických, estetických, náboženských

a ideových, ale také radost z úspěchu, získaného uznání aj.)

Funkce motivace

-motivace plní trojí funkci:

1. stimuluje chování (energizující funkce)

2. usměrňuje chování (direktivní funkce)

3. dává chování smysl

Kritéria motivace

1. kritéria mentalistická

-subjektivní prožívání podněcující povahy (snaha, chtění, touha, přání, úmysl, záměr,

úsilí)

-relativní situační nezávislost chování

2. kritéria operacionalistická

-proměnná je označována za motivující:

 jestliže umožňuje reakce rozdílné kvality, nebo když je obsazuje energií

 jestliže učení se novým reakcím se zdá být závislé na přiměřených manipulacích s

těmito proměnnými

 jestliže změna takové proměnné vede k zeslabení určitých reakcí, anebo k jejich

zesílení

 když se žádné jiné vysvětlení nezdá být přiměřené

Motivy

-motiv = vnitřní, dále neanalyzovatelná determinanta procesu motivace => dispozice,

pohnutka procesu motivace

-motivy jsou nestimulační proměnné, kontrolující chování => akty organismu jsou zčásti

determinovány ve svém směru a síle setrvávající strukturou či interním stavem

-nevědomý motiv = motiv, který si subjekt neuvědomuje nebo který si uvědomuje ve

zkomolené formě

-substituce motivů -> charakteristická pro lidské chování – napč. nadměrné jedení nemusí

být bždy motivováno hladem nebo apetitem, ale také osamělostí nebo jinými zdroji úzkosti

-vlastnosti motivů = směr, intenzita a trvání

Primární a sekundární motivy

-primární motivy = organické, biogenní, vrozené -> závislé na organických deficitech

a přebytcích a fyziologických pochodech

-sekundární motivy = psychické, sociogenní, získané, naučené -> formují se během

ontogeneze jedince

Vnější a vnitřní motivy

-vnější motivy (incentivy) = založené na odměnách a trestech

-vnitřní motivy (impulzy) = vzájemně spjaty s vnějšími pobídkami a cíli -> vnější pobídka

podněcuje nebo oslabuje vnitřní motivy vycházející z potřeb jedince

Složky motivů

 podněcující složka

 energizující složka

 regulující složka

Potřeby

-jsou základem motivace

-potřeba = subsystém organismu, který pobízí k vyhledávání určité podmínky nezbytné

k životu, popřípadě vede k vyhýbání se určité podmínce, která je pro život nepříznivá

-potřeby mají aspekty biologické, psychické a sociální

Členění potřeb

1. fyziologické potřeby = elementární životní potřeby (potřeba kyslíku, potravy, spánku,

sexu aj.)

2. sociální potřeby = společenské potřeby (potřeba jistoty, potřeba podnětů, změny

a činnosti, potřeba sociálního styku, vzájemných kladných citů a citových projevů,

potřeba výkonu a společenského uznání, potřeby poznávací a estetické, potřeba

kladného sebehodnocení, sebeúcty, potřeba seberealizace či sebeaktualizace, smyslu

života)

-primární biologické potřeby se společensky přetvářejí, sekundární společenské potřeby

naopak zahrnují biologickou složku

-A. Maslow předpokládá, že lidé jsou motivováni hierarchicky uspořádaným systémem

potřeb, přičemž vyšší potřeby se mohou plně realizovat teprve tehdy, jsou-li uspokojeny

potřeby hierarchicky nižší, za určitých okolností však může být některá z nižších potřeb

kompenzována vyšší potřebou