dospělost a stáří
18. DOSPĚLOST A STÁŘÍ – ZÁKLADNÍ OTÁZKY A PROBLÉMY
VÝVOJE
Střední dospělost
=od 35 do 45 let
Krize středního věku
-člověk se zamýšlí nad svým životem, jsou vyvolávány určité změny -> může dojít
k proměně v profesní roli (tendence potvrzovat si, že jeho volba profesní role byla správná +
tendence předávání zkušeností)
-proměna partnerských vztahů -> potřeba zbavit se stereotypu => krize v manželství, navázání
mimomanželského vztahu
-změna rodičovské role -> rodiče ztrácí autoritu a musí se s tím nějak vyrovnat
-změna vztahu k vlastním rodičům, kteří jsou většinou již staří a nemocní -> musí se o ně
někdo postarat
-možnost uzavření nového manželství, do kterého již vstupují děti z předchozího manželství
Tělesné změny
-člověk začíná stárnout, dochází k úbytku tělesné atraktivity
-tělesné změny mají vliv na identitu člověka -> člověk se musí zabývat jinými hodnotami než
je fyzický vzhled
-z hlediska osobní identity se stává profesní role významnější
-na identitu má vliv i fungování manželského a rodičovského vztahu
Identita dospělého
-profesní role je i v tomto věku významnou součástí individuální identity -> může být
uspokojením, neboť by profesní role v této době měla být na vrcholu
-manželství lidí středního věku prochází zásadními změnami -> partner v této době obvykle
nebývá pro sebevymezení tak důležitý, jako byl dříve
-mimomanželský vztah se může stát zdrojem náhradního uspokojení a významnou součástí
vlastní identity, i když většinou jen dočasně
-rozvod vede ke ztrátě jedné významné role a vždy se projeví změnou identity; obranné
mechanismy mohou vést k přesunu viny na bývalého partnera
-druhé manželství bývá chápáno jako korekce negativní zkušenosti -> identitu člověka
středního věku však neovlivní v takové míře, jak ji ovlivnilo uzavření prvního manželství
-pro ženy je významné uvolnění z vázanosti na rodinu a děti, které otevírá možnost nového
vymezení vlastní identity -> důraz na sebe, na uspokojení vlastních potřeb a odklon od
preferenčního uspokojování potřeb dětí a manžela
-v době středního věku se také mění obsah rodičovské role -> dospívání dětí ovlivňuje
rodičovskou identitu a bývá jedním z impulsů k její proměně
-shoda období proměny identity rodičů i dospívajících dětí představuje pro obě generace zátěž
a zvyšuje riziko neporozumění
-ve středním věku se mění vztah k rodičům -> lidé tohoto věku musí přijmout roli dominantní
a zodpovědné generace, na které závisí jak dospívající děti, tak staří rodiče
-smrt rodičů je podnětem k uvědomění vlastní zranitelnosti a ke změně postoje k mnoha
hodnotám
Starší dospělost
=od 45 do 60 let
Tělesné změny
-stárnutí je proces spojený s úpadkem všech tělesných funkcí -> změny v tomto období ještě
nejsou příliš velké, ale již si je člověk začíná uvědomovat
-člověk si všímá zhoršování smyslových funkcí -> zejména zhoršení zraku a sluchu
-klesá tělesná síla a pohybová koordinace, zpomaluje se rychlost reakcí, objevují se různé
fyzické potíže
-začíná probíhat proces adaptace na vlastní stáří:
1. fáze prvních signálů stárnutí
-většinou ještě není změnám věnována pozornost
2. fáze smlouvání
-člověk si připouští, že stárne, ale rád by si udržel fyzické funkce co nejdéle -> svůj
věk nepopírá, ale snaží se posilovat vědomí, že je na tom ještě dobře (srovnává se
s vrstevníky a těší ho, když je na tom v něčem lépe než oni)
3. fáze přijetí reality tělesného úpadku
-člověk se učí žít se svými tělesnými potížemi + reaguje nějakým způsobem na svůj
současný vzhled
-specifické je stárnutí žen, které je odlišné od stárnutí mužů; od 45 do 55 let nastává u žen
fáze klimakteria, která může působit značně stresově -> menopauza je chápána jako ztráta
kompetence plodnosti a tím i části identity => žena si připadá méněcenná
-pokud je žena spokojena s rolí manželky a matky, vyrovnává se s nastalou situací lépe
Změna poznávacích procesů
-poznávací procesy jsou často ovlivněny povoláním, které člověk vykonává (jsou úzce
spojeny s profesí => při duševní práci se poznávací procesy stále udržují na vysoké úrovni)
-v myšlení člověka se uplatňuje zkušenost -> problém je řešen komplexně, myšlení však již
začíná postrádat flexibilitu => může nastat určitá rigidita v uvažování
-starší člověk je málo radikální, zvažuje více variant řešení, nedokáže se rychle rozhodovat
(mladším spolupracovníkům může nerozhodnost starších kolegů vadit)
Profesní role
-nastává fáze postupného uzavírání kariéry->člověk již dosáhl určitého postu, již zpravidla
nemá čeho dosáhnout
-lidé ke své práci zaujímají různé postoje:
1. akcentovaný postoj
-člověk vidí jen svou práci, které v minulosti „obětoval vše“, chce za každou cenu stále
dosahovat nejlepších výkonů, dokazovat si „že na to ještě stačí“
2. vyrovnaný postoj
-člověk má nadhled nad svou situací, své postavení, kterého dosáhl, chápe jako
definitivní variantu, již nemá o co více usilovat (to přenechává mladším), snižují se
ambice
3. postoj vyhoření
=ztráta důvěry ve své schopnosti -> člověk nevidí ve své práci žádný smysl, chápe ji jen
jako nutné zlo, „těší se na důchod“
-postoj staršího dospělého k profesní roli závisí na tom, jakou práci vykonává -> např.
u fyzické práce již starší člověk zaostává za mladšími pracovníky – to jej může stresovat;
zatímco v psychické práci může využít své zkušenosti a získané profesionality =>
spokojenost s pracovní rolí
-profesní role uspokojuje některé potřeby staršího člověka:
1. potřeba stimulace a učení
-nové podněty nutí staršího člověka cvičit paměť a učit se stále nové věci
2. potřeba zázemí, jistoty a bezpečí
-uspokojení této potřeby se projevuje u lidí, kteří strávili v určitém zaměstnání
dlouhou dobu a se svou profesní rolí se identifikují
3. potřeba seberealizace
4. potřeba otevřené budoucnosti
-důležité je, zda starší člověk vidí nějakou perspektivu svého zaměstnání a možný
vývoj své profesní role
5. potřeba generativity
-potřeba předávání zkušeností nastupující generaci
Manželství a rodičovství v období starší dospělosti
-mění se složení rodiny -> nastupuje fáze „prázdného hnízda“ => staří manželé se učí žít bez
dětí po jejich odchodu z domova
-manželský partner představuje jistotu sociálního kontaktu a je oporou při společném stárnutí
a sdílení společné zátěže
-mění se postoje k dospělým dětem, které uzavírají manželství; rodiče zároveň musí přijmout
nového partnera svého dítěte
-nová je role prarodiče, která se charakteristická tím, že ji starší dospělý získává nezávisle
na své vůli => musí se s novou situací vyrovnat
-role prarodiče může uspokojovat řadu potřeb:
1. potřeba stimulace
-s příchodem malého dítěte se starší člověk musí znovu učit
2. potřeba sebeorientace
-starší člověk má nový objekt, na který může zaměřit svou pozornost
3. potřeba citového vztahu
-vnouče oplácí prarodiči projevenou lásku
4. potřeba seberealizace
-zdravý vnuk potvrzuje kontinuitu i kvalitu rodu a tím i kompetence staršího
člověka; prarodič se může svými vnoučaty „chlubit“ přátelům a známým
5. potřeba otevřené budoucnosti
-vnouče je chápáno jako pokračování vlastního života
-mění se také postoje staršího dospělého k již starým rodičům, u kterých se setkávají
s vážnými nemocemi a posléze i se smrtí
Rané stáří
=od 60 do 75 let
Tělesné změny
-jsou závislé na interakci dědičných předpokladů a životního stylu
-polymorbidita=starý člověk trpí větším počtem zejména chronických nemocí, výrazně se
mění zevnějšek, dochází k úmrtí (u mužů je průměrná úmrtnost 69 let, u žen 77 let)
Změny v poznávacích procesech a v psychice starého člověka
-dostavují se poruchy paměti
-zhoršování ukládání a uchovávání informací
-dochází i ke změnám psychiky, zejména emočního prožívání => člověk je emočně labilní,
nemá motivaci k novým činnostem (je často apatický)
-mění se osobnost starého člověka -> objevuje se nejistota a snížená sebedůvěra (člověk se
v nových situacích příliš neorientuje a to zvyšuje jeho nejistotu)
-nejistota ve vztahu k druhým lidem se projevuje egocentričností nebo akcentovanou
extraverzí (vtíravost), staří lidé mohou být podezíraví a vztahovační
-u některých lidí může být také prohloubena introverze -> stávají se samotářskými a odmítají
kontakt s druhými lidmi (vyvolává nejistotu, zatímco samota zaručuje klid)
-pro starého člověka je důležité udržet kontakt se známými, vrstevníky a s rodinou, nové
vztahy (partnerské i přátelské) zpravidla už nenavazuje
Vztahy s rodinou a životním partnerem
-důležitou roli hraje manželství, pokud trvá -> v tomto období již může být relativně
spokojené
-mění se životní styl manželství -> manželský partner má pro starého člověka velkou hodnotu,
protože je vždy nablízku a představuje podporu a porozumění
-pokud je manžel nemocný, představuje péče o něho pro starého člověka značnou zátěž
-po smrti životního partnera se dostavují pocity zoufalství a ztráta smyslu života
-nového životního partnera již starý člověk zpravidla nehledá
-vztah k dětem a vnoučatům je závislý na psychickém a fyzickém stavu starého člověka
Završení profesní role
-důležitým mezníkem je odchod do důchodu -> vyrovnání se s ním závisí na konkrétní
situaci, ve které se člověk nachází => někteří lidé do důchodu odcházejí ráci (především
u fyzické práce), jiní mají pocit ztráty naplnění života
-adaptace na důchod probíhá v několika fázích:
1. fáze přípravy na důchod
2. fáze bezprostřední reakce na odchod do důchodu
-zpravidla je provázena pocitem vykořenění a ztráty nabytých jistot
3. fáze deziluze a postupného přizpůsobování nové životní situaci
-člověk se setká s realitou života důchodce, neví co s volným časem
4. fáze adaptace na životní styl důchodce a stabilizace nového stereotypu
-důchodce si postupně vytvoří nový denní režim a rozvrhne si činnosti, které bude
vykonávat
Pravé stáří
=od 75 let
-od 90 let přichází fáze tzv. kmetství
-typické zátěžové situace: 1)nemoc a úmrtí partnera
2)zhoršení zdravotního stavu
3)ztráta jistoty soukromí a vynucená změna životního stylu
(časté hospitalizace v nemocnicích nebo přemístění do domova
důchodců)
-adaptace na hospitalizaci nebo na umístění do domova důchodců je závislá na tom, zda je
starý člověk přemístěn dobrovolně nebo nedobrovolně
-adaptace na nedobrovolné přemístění do domova důchodců:
1. fáze odporu
-negativismus a agresivita vůči komukoli, zejména k „náhradním viníkům“, které
představuje personál zařízení
2. fáze zoufalství
-starý člověk zjistí, že jeho odpor nevede k žádnému efektu -> ztrácí o vše zájem,
i o svůj život => smíření se se smrtí, apatie
3. fáze vytvoření nové pozitivní vazby
-vytvoření nového vztahu s někým, kdo starému člověku pomáhá situaci sdílet
(např. další senior nebo někdo z personálu)
-důležité je také např. vlastnictví zvířete -> důchodce se o něj musí starat a má pocit
naplnění života
-adaptace na dobrovolné přemístění do domova důchodců:
1. fáze nejistoty a vytváření nového stereotypu
-člověk se orientuje v novém prostředí -> lidé bývají přecitlivělí a upínají se ke
vzpomínkám na minulost
-nové zážitky by neměly být příliš nepříjemné, protože na jejich základě se vytváří
postoj k novému prostředí
2. fáze adaptace a přijetí nového životního stylu
-vytvoření nového životního stereotypu a nových sociálních kontaktů
-člověk se postupně s životem v domově důchodců vyrovnává
-strategie vyrovnávání se s vlastním stářím:
1. konstruktivní strategie
-člověk přijímá stáří aktuálně podle svých možností -> snaží se být samostatný
a aktivně se rozhodovat o svém životě
2. strategie závislosti
-člověk má tendenci říkat, že je „starý a nemocný“ -> zbavuje se odpovědnosti, snaží
se přesunout rozhodování na někoho jiného, nejčastěji na děti a blízké příbuzné
3. strategie obrany
=nepřijetí stáří, člověk si nepřipouští žádné změny a chová se jako by k žádným
nedošlo
4. strategie hostility
=nepřátelství vůči mladším lidem
-člověk přesouvá odpovědnost za své stáří a životní nezdary na druhé lidi
5. strategie sebenenávisti
-člověk svůj život vnímá jako naprosté selhání, nemá chuť dál žít, touží po smrti
Umírání a smrt
-v naší společnosti se často umírá v různých institucích, nejčastěji v nemocnici
-je důležité, zda je starý člověk na smrt připraven
-vzrůstá význam víry -> může pomoci ve vyrovnání se se smrtí
