Gabriel

12. NÁROČNÉ ŽIVOTNÍ SITUACE

Znaky náročné životní situace

-náročná životní situace = situace, která narušuje rovnováhu člověka

-jedinci se obvykle jeví jako náročná taková situace, která je:

 pro jedince nečitelná (nepřehledná, nejasná, nestrukjturovaná) -> jedinec se nemůže

v situaci vyznat, nerozeznává prvky situace a vztahy mezi nimi – chybí mu náhled

situace

 aktuálně neřešitelná -> jedinec sice „chápe situaci“, „nahlíží“ své postavení, ale

nenachází postup řešení (taktiku, strategii) – chybí mu představa řešení situace

(záměr, koncepce)

 nezvládnutelná -> jedinec má náhled situace i představu o tom, za jakých okolností

by byla řešitelná, ale má pocit, nebo je přesvědčen, že mu chybí prostředky potřebné

k řešení, ať už vnitřní či vnější povahy

 ohrožující – tzn. Že řešení, změna situace může znamenat buď aktuálně nebo

následně ohrožení jedince, jiných vztažných osob anebo hodnot

Problémové situace

=nejčastější náročné životní situace

-problémová situace zahrnuje stránku objektivní (reálný stav věcí, podmínky a prostředí

reálné situace) a stránku subjektivní (odráží, jak situaci „vidí“ a „prožívá“ konkrétní jedinec)

-problémová situace vzniká jako vztah jedinec-realita, nastává po objevení problému

-zahrnují:

1. stav skutečnosti, který je objektivně rozporný a vyžaduje změnu

2. představu o problému, problémové situaci (tj. její vnitřní model)

3. stav člověka příznačný uvědomováním si potřeby aktivního zásahu do situace (tendencí

provést nějaké změny, řešit situaci, nějak se v ní angažovat)

-v řešení problémů vystupují:

 podmínky řešení, vnitřní a vnější

 prostředky řešení

 postupy řešení

 kritéria postupů řešení

-řešení problémové situace má etapovitou povahu a probíhá v opakujících se cyklech:

diagnóza situace projektování řešení řešení korekce diagnózy

korekce projektu řešení korekce řešení diagnóza (nové) situace …

Frustrační situace

-frustrace = zmaření -> označení dvou skutečností: frustrace jako situace a frustrace jako

vnitřního prožitku člověka nacházejícího se v takové situaci

Frustrace jako situace

-frustrační situace v sobě zahrnuje 3 elementy:

1. jedinec motivovaný k dosažení určitého cíle

2. cíl

3. překážka, která dosažení cíle brání

-jako specifický element konkrétní frustrační sitiace lze chápat také chování, reakci člověka

na tuto situaci

Frustrace jako prožitek

-frustrační prožitek je značně subjektivní (individuální) -> z povahy vnitřního prožitku se

odvíjí reakce jedince na situaci, v níž se ocitl

-subjektivní interpretace situace = důležitý moment ovlivňující zážitek frustrace

-kognitivní zpracování situace je vždy ovlivněno emocemi, postoji a návyky, charakterem,

motivy aj., významný je také vliv zkušenosti a sociálního učení, vyjadřující frustrační

toleranci, přičemž u lidí, kteří v životě dosahovali svých cílů až po vynaložení určité

námahy, je odolnost vůči zátěži výzamně vyšší

Reakce na frustrační situaci

 agrese (zjevná či skrytá)

a) zaměřená přímo, proti zdroji ohrožení (překážce)

b) zaměřená proti náhradnímu objektu („hledání viníka“)

c) zaměřená proti sobě samému -> sebetrestání

 egocentrismus

 manipulace = tendence k manipulování pruhými lidmi

 vytváření reakcí = tvorba „póz“, „masek“, projevů, které mají zastřít negativní zážitek

před druhými lidmi, často se jedná o irozizování

 projekce -> promítání určitých psychických jevů či vlastností do okolí

a) promítání příčin vlastního neúspěchu do jednání jiných lidí

b) promítání svých vlastností (zvláštností) do jiných lidí

c) promítání příčin vlastního chování do interpretace motivace chování jiných lidí

 racionalizace = „zneužití rozumu“ ve prospěch odstranění zážitku vnitřního napětí,

konfliktu („kyselé hrozny“ – deklasování cíle , jehož dosažení nebylo úspěšné)

 substituce, kompenzace = hledání náhrady tam, kde cíl je těžko dosažitelný („sladká

jablka“ – vyzdvihování předností snadno dosažitelného cíle)

 identifikace = ztotožnění s nějakou osobou – vlastnosti jiných lidí přisuzujeme sobě



 kverulantství a rezonérství = složité reakce podmíněné agresí

 sublimace = nahrazování chování společensky neschvalovaného chováním

společensky schvalovaným

 somatizace = psychogenní orgánové poškozování v důsledku převedení psychického

napětí do somatické oblasti (např. kožní onemocnění, vysoký krevní tlak,

dvanácterníkové a žaludeční vředy apod.)

 únik do nemoci -> jedinec se snaží vyvolat zvýšenou péči a zájem okolí, častější u dětí

 negativismus, vzdorovitost – častá v období dětského věku (okolo 3 let)

 represe, potlačení, vytěsnění, popírání = snaha o vytěsnění, odmítnutí nezvládnuté

situace i prožitků s ní spojených

 regrese = únik do minulosti, i na nižší vývojové stádium

 stereotypizece, fixace = ustrnutí ve vývoji

 transgrese = předčasná zralost

 únik do fantazie (denní snění) = určitá forma uspokojování potřeb

 únik od reality k narkotizaci = navození umělé euforie drogami

 izolace = vystupňovaná forma úniku, vyhýbání se kontaktu s druhými

 disociace = je narušena jednota prožívání a chování, dochází k rozpadu osobnosti

 rezignace = ztráta úsilí o dosažení cíle, ztráta motivace

 suicidium -> pokus o sebevraždu nebo dokonaná sebevražda

Stresové situace

-velmi blízké situacím frustračním

-v prožívání dominuje pocit tlaku, „presu“, „tíže“

-do situace vstupují stresory = podmínky, faktory ztěžující cestu k cíli -> vyvolávají

specifický prožitek tlaku a zátěže i dalších změn:

 v oblasti fyziologické = bušení srdce, nechutenství, zvýšení svalového tonu, lřečovité

stahy svalstva aj.

 v oblasti emocionální = výrazné výkyvy nálad, citové ochladnutí, pocity vyčerpání

a chronické únavy

 v oblasti kognitivní = poruchy poznávání, zkreslení percence, narušení usuzování aj.

 v oblasti chování = snížení množství a kvality výkonu, změny vztahů k lidem i ksobě,

ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání apod.

-stresující podmínky = překračující možnosti jedince adaptovat se na ně

-hypostres = „tlak okolností“, který je již pociťován, ale neohrožuje stabilitu organismu

a osobnosti

-hyperstres = stres přesahující možnosti adaptability, nadlimitní zátěž

-eustres = stres působící spíše kladně, pozitivně, facilitačně ve vztahu k psychice ->

přiměřená zátěž „otužuje“ na úrovni tělesné či duševní

-distres = výrazné negativní vlivy stresu až ohrožení jedince

-charakteristické klíčové okolnosti stresových situací:

 nadměrně ztížené podmínky činnosti

 časová tíseň

 riziko

 vnější nátlak (tlak vyplývající z poměrů uvnitř situace)

-příznaky stresu:

 narušení pozornosti

 negativní anticipace

 zvýšení kontroly činností (nadměrná sebekontrola)

 narušení rozhodování

 snížení sebedůvěry (až po krizi vztahu k sobě)

 emocionální labilita

 narušení plynulosti prováděné činnosti

Strategie zvládání stresu

-v rovině kondiční = především preventivní (před očekávanou zátěží) nebo podpůrná (při

aktuální zátěži) cvičení v oblasti tělesné i duševní

-v rovině koncepční = budování vztahu k sobě a k životu -> zahrnuje filosofické, etické

i sociální problémy koncepce života, pojetí života a tvorby subjektivní hierarchie hodnot

-základní strategie zvládání stresu:

 myslet jasně a pozitivně -> koncipování vnitřního pozitivního scénáře života

 ujasnění si vlastních cílů a očekávání od života

 přijímání a poskytování pomoci

 zlepšování fyzické kondice a zdraví

 relaxování

Konfliktní sociální situace

-konflikt = střetnutí se dvou navzájem neslučitelných (rozporných) tendencí, sil (motivů),

které vyvolává prožitek napětí a zároveň tendenci toto napětí redukovat (odstranit) změnou

stavu

-vnitřní konflikt = konflikt apentencí (přitahování) a averzí (odpuzování):

 konflikt apetence-averze (mezi kladnou a zápornou alternativou)

 konflikt apetence-apetence (nutnost výběru mezi dvěma kladnými alternativami)

 konflikt averze-averze (volba „menšího zla“)

 konflikt averze a pozitivní indukce („je to nepříjemné, ale musím“)

 konflikt apetence a negativní indukce („je to příjemné, ale nesmím“)

-konfliktní situace = konflikt, v němž se střetává nějaký vnější vliv (faktor) s nějakým

vnitřním psychickým faktorem (stavem, vlastností, tendencí apod.) -> např. střetnutí

skupinového tlaku se svědomím jedince

-nejčastějším typem konfliktní sociální situace = konflikt rolí, konflikt norem (např. rodina X

škola), konflikt skupin (např. při střetu dvou skupin, v nichž je jedinec členem), konflik

dvojí vazby (když odezva z okolí nese víceznačnou informaci – např. nejednoznačnost

odměny či trestu ze strany rodiče) aj.

Deprivace

-deprivace = strádání

=psychologický stav organismu po dlouhodobém neuspkojování potřeb, které nelze nahradit

jinou potřebou => citová deprivace, biologická deprivace, senzorická deprivace, sociální

deprivace

-silné strádání, zejm. v prvních měsících či letech života vede ke vzniku deprivačního

syndromu

-má dlouhodobé a mnohdy nenapravitelné důlsedky