stanování
28. 1. 2011
Stanovaní
Jednou sme se s kamarádkou rozhodli, ze pujdeme stanovat. Cele natesene sme vlezly do stanu a zabydlovaly se. Vecer k nam prisel muj tata a dal nam do stanu lampu. Byly jsme cele nedockave, kdyuz tata odejde a my budeme mit stan jen samy pro sebe. Stanovali sme v lese u vody. Všude kolem nas byly stromy. Ve stanu sme byly priblizne od 6 vecer a v pul 11 sme se rozhodli, ze pujdeme spat, protože sme byly hrozne unavene. Když sme vlezli do svých spacaku a chteli spat, tak sme uslyseli podivne zvuky! Znelo to, jako by se k nam blížil a pod nohama mu praskaly větve. Po chvíli sme slyšeli, jak někdo seka drivi sekerou. Obe jsme měli hrozny strach, ja jsem to místo dobře znala, protože máme asi 5 km odtud chatu. Na tomhle miste sem si kdysi hrala a taky sem ho vymyslela na stanovani. Snazila sem se uklidnit a rikala si, ze kolem zadna chata není a nase sekera je na chate a zamčena. Trochu sme se uklidnili, ale baly sme se porad. Když sekáni přestalo, uslyšeli sme, jak se něco blizi k našemu stanu. Raději sme zhasly svetlo a cekaly co bude dal. Schovali sme si hlavy do spacaku a v tom nejaky neznami muz zacal rozepínat zip od naseho stanu! Když sme obě vykrikly, tak rychle odesel. Když sem sebrala zbytek odvahy a vylezla sem ze stanu, nevidela sem ani stopu! Vzali sme nase kola a jeli k nam na chatu. Obe sme hned zalezly do postele, zamkli dveře a přemyslely, co se to vlastně stalo. Kdo vi, kdo to vlastně byl, ale videsil nas poradne! Na tomto miste uz nikdy stanovat nebudeme!
chceme taky stanovat
(petra olina, 15. 7. 2013 10:00)