VODOVÁ TEMPERA
Určitě už ve škole jste se setkali s Temperou. Tempera se ředí vodou a nanáší se štětcem. Jako podložka malby může sloužit papír nebo plátno. Je charakteristická tím,že její hmota rychle zavadá a zasychá, dochází k tomu i přímo na štětci. V tomto případě je nutno barvu oživit namočením do vody nebo rozetřením v barvě na paletě. Její rychlé zasychání znemožňuje práci do mokrého. Další vlastností tempery je, že se zavadlá nebo i zaschlá barva na podložce malby v kontaktu s vodou rozpouští. Tento jev se dá využít při úmyslu o částečnou změnu barevného odstínu. Naopak znemožňuje malování ve vrstvách, protože spodní barevná vrstva prorůstá do horní, čímž ji špiní a znehodnocuje. Malbu není možné opravovat. Pokud chceme při malbě docílit konkrétní barevný odstín, pak ho vymícháme na paletě pomocí špachtle. S malým účinkem se můžeme pokusit o korekci odstínu přímo na podložce malby. Je to však velice problemaické a náročné. Valéry - tento jev docilujeme tím,že si na paletě vymícháme několik odstínů, které pak na podložce malby pokládáme vedle sebe.
Temperová barva může být místo vody ředěna žloutkem nebo i rozmíchaným celým vejcem, což způsobuje, že pomaleji zasychá. Práce s takto upravenou temperou je blízká práci s olejovými barvami. Pokud by byla k ředění naopak požita akrylátová disperze, např. Soicrat (zakoupitelná v drogerii) je práce s temperou naopak podobná práci s akrylovými barvami. Nespornou výhodou pak je, že zaschlá barva se již nedá rozředit. Malbu je tedy možno opravovat.
Pokud se malba temperou po zaschnutí přelakuje, vypadá jako olejomalba.
