Vznik a první příznaky salašománie
LÁSKA NA PRVNÍ POHLED
Bylo mi kolem 10-ti let, když jsem poprvé spatřila toho nejkrásnějšího psa na světě a byla to láska na první pohled. Nevěděla jsem co je to za rasu a když jsem dostala knížku o plemenech psů, hned jsem hledala tříbarevného medvěda, který mě tak okouzlil...a našla...plemeno Bernský salašnický pes. Věděla jsem naprosto jistě, že ho jednou budu mít... tenkrát jsem ještě netušila, že to bude tak brzy .
BUDEME MÍT PSA
V létě 2009 jsme se rozhodli, že se z bytu z Karlových Varů přestěhujeme do mini vesničky na naší chalupu na samotě u lesa. Tak se začalo s rekonstrukcí a o rok později jsme se měli stěhovat. A k baráčku se zahradou patří pes..velký pes. Rasu jsme zatím neřešili, jedinou podmínkou bylo pohlaví a to pes..proč? Protože už tak měl doma taťka 5 ženských, tak alespoň jeden parťák. Já jsem si netroufla svého vysněného berňáka navrhnout, byla jsem přesvědčená, že s takhle velkým psem nemám šanci. A zmýlila jsem se....
JUPÍÍÍ BUDE SALAŠ
Když přišla mamča s tím, že si proštudovávala psy a zamilovala se do Bernského salašnického, bylo rozhodnuto...:) Tím začaly hodiny šmejdení po internetu, hledání informací, inzerátů i kochání se fotkami. Původně jsme chtěli "klasicky" pejska bez PP, s papírákem jsme zkušenosti neměli a proč také papíráka, když nechceme jezdit na výstavy... Jenže já šmejdila poctivě a když jsem v každé knize i na spoustě webovkách našla doporučení, že BSP jedině s PP a následně si přečetla proč tomu tak je, papírák byl jasná volba. Ještě tedy zbývalo přesvědčit rodiče, ale protože jsem byla každým dnem chytřejší, vše pečlivě nastudované, řeč, argumenty i odpovědi na případné otázky připravené, prošlo to.
BUDE "PRAVÝ" BERŇÁK
Tak hledání pokračovalo, jen z hodin se postupně stávaly dny a hlavně noci. Výběr chovatelské stanice byl jednoduchý. Protože mi všichni berňáci připadali stejně krásní, neznala jsem jedinou CHS, v rodokmenech jsem se nevyznala a pejska jsme nechtěli na výstavy ani na chov, jediným kritériem byla co nejkratší vzdálenost CHS od našeho bydliště. Naše štěňátko jsme si chtěli užívat od malička, navštěvovat ho a vidět ho vyrůstat.
JAK JSME KE GARPÍKOVI PŘIŠLI
Počátkem loňského roku jsem objevila kousek od Karlových Varů CHS, kde plánovali štěňátka na jaro. Paní chovatelku jsem kontaktovala a předběžně jsme se na štěňátku domluvily. Byly jsme stále v kontaktu a bohužel jsem pár týdnů po nakrytí dostala nečekaný e-mail...fenka nezabřezla. Jak se později ukázalo, pro nás to bylo spíš štěstí, v době kdy by byli štěnda k odběru, jsme už měli být na baráčku, ale stěhování se nám o nějaký ten pátek protáhlo.
Od paní chovatelky jsem dostala doporučení na jejich rodnou CHS v Praze, kde měli čerstvě nakryto. Tam se nám moc zalíbila jejich fenka i krycí pes a my se těšili na zprávy o narození malých tricolorních medvídků. Když jsem v termínu porodu zvedla celá natěšená telefon, bohužel jsem se od paní chovatelky dozvěděla, že měli velmi dlouhý, náročný a smutný porod a pouze jedno štěňátko se narodilo životaschopné. A tak jsme se ani tady vysněného berňáčka nedočkali. Ale né nadarmo se říká "DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO":)
Paní chovatelka byla moc ochotná a hned mi začala pomáhat s hledáním a výběrem další chovatelské stanice. Několik prvních jsme z různých důvodů vyloučili, až mi přišla sms, že v Humpolci v CHS od Zlatého Roxe mají týdenní štěňátka s perfektním rodokmenem. Nevěřila jsem, že bychom si pro pejska jeli takovou dálku, ale koukla jsem na webovky a i když měli kluků požehnaně a opravdu by bylo z čeho vybírat, okamžitě jsem se zamilovala do žlutého chlapečka a nezávisle na mě i zbytek rodiny. Hned jsem do CHS zavolala a když jsem se od paní chovatelky dozvěděla, že poslední volné štěndo je žlutý kluk jménem Garp, bylo rozhodnuto....Náš Garpíček nám byl prostě souzený
SALAŠOMÁNIE
V den, kdy jsme se na našeho Garpa jeli poprvé podívat jsem vážně onemocněla.... Jakmile jsem zahlédla za plotem osm 5-ti týdenních štěňátek a dvě dospělé salaší slečny, napadl mě virus zvaný salašománie a nejde se ho zbavit......naopak...... Od té doby, co jsme si Garpa přivezli domů, se virus každým dnem rozvíjí víc a víc... zatím to vypadá, že se usazuje na vnitřních orgánech, už ovládl celé mé srdce a nyní se velmi rychle přesouvá na mozek... Naštěstí to asi nebude infekční, zatím jsem si nevšimla, že bych někoho v okolí nakazila....
Jak jsme původně nechtěli pejska na výstavy, (i když mě to lákalo), tak jsem jednou nenapádně doma pronesla.."když už máme toho papíráka, tak nějakou výstavu zkusíme ne?" a ono to prošlo...Tak jsme vyrazili v říjnu na výlet do Budějovic do třídy štěňat... o pár měsíců později jsme frčeli na dorost přes půl republiky do Brna....Poté následovala Mladá Boleslav, Praha a nebo třeba Rožnov pod Radhoštěm na druhém konci republiky. A dnes už jsme na výstavách jako doma.
Když zrovna nestuduji budoucí výstavy, ani minulé výstavy, výsledky a fotky z nich, tak obdivuji chovné fenky, krycí psy, chovatelské stanice a jejich webovky (některé už znám nazpaměť:) a čím dál více času trávím na diskusním fóru o salaších. Tam jsem naštěstí nebo naneštěstí? zjistila, že salašománie má několik fází a já jsem teprve na počátku. Málokdo má totiž pouze jednoho berňáka dokonce i dva bernáci jsou jen ojedinělý případ. A já čím dál víc obdivuji a v dobrém závidím velké smečky tricolorních chlupáčů a občas se přistihnu, že vymýšlím název chovatelské stanice....