popis welsh cob
Welsh Cob odvozuje svůj původ od velšského horského ponyho, jeho výška je nad 137 cm. Kořeny má ve stádě powys ponyů, což byli velšští horští ponyové přikřížení v 11. a 12. století španělskými koňmi v typu berbera. Tak vznikl Powys cob, kůň pro anglickou armádu. Aby vznikl moderní kob dnešní podoby, byli k těmto koním v 18. a 19. století přikříženi norfolkští koně a yorkshirští kočároví koně, přítomná byla i krev arabů. Mezi hřebce – zakladatele patří Trotting Comet (1840) na podkladu krve velšského tažného koně a norfolského roadstera, True Briton (1830), potomek yorkshirského kočárového koně a proslulého koba Cymro Llwyd (1850) po arabovi Crawshay Arabian z velšské matky, a Alonzo the Brave (1866), norfolský roadster. Po staletí hráli velšští kobové velmi důležitou roli v životě Walesu a v zápřeži zajišťovali zemědělské práce. Využívala je také armáda k tahání děl i výzbroje nebo jako jezdecké koně pro některé pěchotní jednotky. Ve městech byli velmi žádaní pro rozvoz zboží. Zpočátku se jako kritérium kvality uplatňovaly jakési „výkonnostní zkoušky“, což byly v podstatě klusácké závody. Nejoblíbenější trasa měřila 56 km a vedla kopcovitým krajem z Cardiffu do Dowlais. Nejlepší koně ji zdolali za méně než tři hodiny.
Standard: libovolné zbarvení kromě strakošů, velmi vzácní jsou bělouši. Hlava je ušlechtilá, krk delší, u hřebců s mohutným hřebenem, hřbet a bedra dobře osvalená. Nohy jsou dlouhé a silné, s přiměřeným množstvím hedvábných rousů, kopyta jsou dobře tvarovaná a tvrdá. Pohyb je korektní a volný a plný síly.
Využití: všestranný rodinný kůň, temperamentní, ale dobře ovladatelný, odolný vůči chorobám. Ve své domovině je používán jako obratný honební kůň, hodí se i pro vozatajské soutěže.