Thrashlar se držel na temné větvi, vysoko v koruně stromu. Jeho žluté oči zíraly s odporem na postavy pohybující se po klikaté cestě hluboko pod ním. Temní elfové. Nenáviděl temné elfy, stejně jako nenáviděl všechny věci, živé nebo mrtvé. Jejich samotná existence jako by se mu vysmívala, připomínala mu to, co sám ztratil. Opovrhoval vlastní zkřivenou postavou a proklínal dávno mrtvou duši svého tvůrce, který z něj udělal tuto znetvořenou, strašlivou postavu. Všiml si, že temní elfové mají skupinu lidských věznů, které spoutané k sobě jako zvířata vedli mezi stromy. Thrashlar cítil, jak v něm jeho neukojitelný hlad roste - dnes v noci se bude mít dobře. Muž s šedým vousem těžce padl na zem. Zůstal ležet ve vlhké, černé lesní půdě těžce oddychujíc. Hruď ho bolela, ale tato bolest nebyla nic proti tomu zoufalství, které v sobě cítil. To se smísilo se záplavou zuřivosti, která v něm vzplála.
Byl hrubě vyzvednut na nohy, když se řetěz kolem jeho krku zvedl do vzduchu. Otevřel své opuchlé oči a civěl přímo do krutých, lesklých očí svého únosce, když zalapal po dechu. Ostře řezaný obličej se na něj ošklivě usmál.
"Nesnaž se. Bude se ti líbit kam jdeme".
Lhostejná postava řekla něco ostrého ve svém zle znějícím jazyce a její společníci se krutě zasmáli. Starý muž byl podrážděn cynickým tónem jejich hlasů a toužil zaškrtit temného elfa svýma rukama a zlomit mu jeho jemný krk. Ale věděl, že je nyní bezmocný a cítil se tak unaven. Tak unaven.
Byl odtažen korzáry, jeden mezi dlouhou řadou zajatců spojených v kroutící se procesí kráčející mezi stromy. Déšť prudce dopadal na lesní koruny vysoko nahoře a kapal krz větve na ubohý průvod dole.
Kir-Kaanath se pousmál, když přitáhl svůj těžký, černě šupinatý plášť blíže k tělu. Jeho muži chytili dvacet čtyři lidí při bleskovém nájezdu, což je více než obvykle, navíc bez ztráty jediného muže. Mnoho lidských stráží bylo zabito dříve než vůbec zjistili, že jsou přepadeni. Ačkoli někteří byli trochu postarší. Mohl by je zabít, ale bylo to jedno. Mezi chycenými byli i silně vypadající muži a byl si jistý, že z nich budou dobří dělníci.
Křikl na své muže, aby si pospíšili. Byl dychtivý naložit zajatce na Černou archu a pak se vrátit k nájezdu, který mířil do další vesnice. Khaine na něj dne laskavě shlédl, pomyslel si a mysl mu naplnily obrazy slávy.
Kir-Kaanath skočil dolů do chladného, bílého písku a opustil tak hustý les. Navzdory dešti, který se lil z temnoty mohl vidět temné obrysy Černé archy na obzoru na moři. Otočil se a ještě jednou netrpělivě zavolal na své muže.
Zaslechl tlumený zvuk následovný zvukem dobře známým - výstřely z kuší. Kir-Kaanath zaklel. Jestli jeho muži zabijí vězně...
Vytáhl svůj meč z pochvy a skočil zpátky mezi stromy. Temní elfové na konci řady na sebe volali a zvuk střílejících kuší pokračoval. Vězni naříkali a ještě další zvuk byl slyšet v tom hluku, zvířecí řev, když šipky z kuší zasáhly.
Vězni se rozhlíželi kolem do temnoty a jejich oči byly rozšířené zděšením. Kir-Kaanath srazil jednoho zajatce hrubě na zem a snažil se rychle dozvědět, co se děje na konci průvodu.
Starý, bělovousý muž ležel na zemi a temní elfové křičeli a zmateně běhali kolem. Záchrana. Pevně uchopil těžký řetěz na svých rukou a čekal na šanci, aby mohl pomoci osvoboditelům, ať to je kdokoli.
Z podrostu se zvedly zkroucené obrysy a nohy temného elfa popadly šlachovité paže s drápy. Temný elf zděšeně ucukl odporem a začal do nich horečně sekat svými zbraněmi. Kir-Kaalath poznal odpornou zkaženost bytostí. Ghoulové. Byli to špinavé, téměř nahé stvoření živící se masem mrtvých a jejich zvrácená podoba se zkroutila do odpudivé parodia ne člověka. Kil-Kaalath zaklel, když viděl ghouly roztrhávat jeho muže a jejich zvířecí obličeje zdobily odporná maska nenávisti. Viděl jednu z těch bídných bytostí ukousnout kus masa z obličeje korzára, který ječel zděšen hrůzou.
Kir-Kaanath přehmátl na svých mečích, zarazil je do vlhké půdy a jediným plynulým pohybem vytáhl opakovací kuši. Vypálil šipky do zad hnusné bytosti, která byla jejich nárazem sražena na zem. Začala s sebou mrskat v bahně, jak se zoufale pokoušela uvolnit šipky ze shrbených zad. Její snaha byla ukončena jedním z jeho mužů, který jí sekl mečem do krku.
Kir-Kaanath vytáhl své meče ze země a skočil mezi kroutící se ghouly. Jeho ostří utkala jemný, krvavý tanec. Skrčil se před divokým úderem jednoho z proklatých stvoření a jeho zlé, špínou pokryté pařáty ho neškodně minuly. Udeřil vzhůru a prohnal svůj meč krz tělo zkroucené bytosti. Když padala, osvobodil své ostří a hned se jím kryl proti divokému útoku dalšího ghoula, přičemž se jeho ostnatá zbraň zasekla hluboko do tvorovy ruky. Současně zasekl své druhé ostří do tvorova zakrnělého břicha a vykuchal ho.
Velký, temný obrys náhle spadl jako kámen ze zkroucených větví nahoře. Když padal, tak roztáhl své dlouhé, svalnaté paže a tenká membrána kůže se rozevřela jako primitivní křídla spomalující pád. Zvířecí postava dopadla na všechny čtyři doprostřed zuřícího boje. Ghoulové zjevně povzbuzeni přítomností této nepřirozené bytosti s novou vervou napadli temné elfy.
Zlá nestvůrnost byla obrovská, nadouvající se svaly, které se vlnily, když si tvor stoupl na zadní. Zvedlo to zvířecí hlavu, zuby velikosti lidského palce vyčnívyly z vrčících úst a dlouho mrtvé oči žhnuly nenávistí, když se rozhlédl po temných elfech a jejich lidských zajatcích. Zápach toho tvora byl nepředstavitelný, smrad mrtvého masa přehlušil smysly temných elfů. Kir-Kaanath poznal bídného tvora. Slyšel zvěsti o odporných bytostech opovrhovaných svými neživými bratry a lovených, kde jen se objeví.
"Upír. Strigoi", zašeptal elf.
Odporná nestvůrnost slyšela zašeptání navzdory vzdálenosti mezi nimi a obrátila svůj zlověstný zrak na Kir-Kaanatha. Pak na oplátku sklonila svou mohutnou podobu do výsměšné úklony.
Kir-Kaanath se ironicky usmál na pomateného tvora a věděl, že jeho konec je blízko, ale cítil jen rostoucí zlost a opovržení. Přikrčil se do bojového postoje a své zbraně držel volně před sebou. Chtěl proklát tu bytost, chtěl ji vidět rozsekanou ležet před sebou. Jeho korzáři byli trháni stranou znetvořenými ghouly. Zkroucení tvorové padali po tuctech díky umění temných elfů, ale bezpočet se jich objevovalo v temnotě a jeho muži byli zaplaveni pouhým počtem těchto krvelačných tvorů. Mohl vidět zkažené bytosti skrčené nad svými padlými muži, jak ohavnými pařáty otrhávají velké kusy masa z jejich těl. Pevněji sevřel své meče a jeho dech byl stále hlubší, jak v něm rostl vztek.
Se zavrčením čiré nenávisti upír položil své dlouhé paže na zem a zamířil ke Kir-Kaanathovi jedním velkým skokem blíže se k temnému elfovi jako obrovský vlk. Pohyboval se udivující rychlostí, ale Kir-Kaanath mu dychtivě vyrazil v ústrety. Jeho ďábelské oči byly upřeny na temného elfa a jeho pohled neuhnul, ani když si před něj stoupl korzár a sekl svou zahnutou šavlí.
Bezmyšlenkovitě, soustředěn na Kir-Kaanatha, strigoi uhnul úderu a za stálého pohybu nenuceně udeřil svou velkou pařátou s drápy. Temný elf řvoucí padl s roztrhnutým bokem a krev vytryskla z ošklivého zranění.
Kir-Kaanath se pokusil udělat úkrok před bouřlivým útokem strigoie a jeho čepele zamířily na tvorův siný krk. Upír zpomalil a zastavil se z dosahu elfích zbraní. Tak okamžik stáli mračíce se na sebe, štíhlý korzár neznající strach před prokletým tvorem, který se nad ním tyčil. Zavířil meči v jemném kruhu a vrhl se do útoku.
Skvěle vycvičený temný elf se pohyboval nepostřehnutelnou rychlostí a jeho ostří se společně točily jako fascinující, smrtící čmouhy. Zvířecí strigoi byl přesto rychlejší, jeho nemrtvé tělo bylo posíleno temnou energií. Stoupl si mezi vířící čepele a chytil Kir-Kaanathovo zápěstí drtivým stiskem. Kir-Kaanath zalapal po dechu, když mu krev začala proudit ze zápěstí pod upírovým stiskem. Sekl do pevné strigoiovy kůže druhým mečem znovu a znovu, zatímco tvor zíral do jeho očí a jeho ústa s tesáky se roztáhla do posměšného úsměvu.
Zranění na tvorových zádech se začalo hojit a zavíralo se hned po úderu. Strigoi se nahnul blíže ke Kir-Kaanathovi a jeho páchnoucí dech pálil na jeho světlé kůži.
"Nenávidíš mě, že, temný elfe?", zeptal se. Kir-Kaanath pokračoval v zoufalém sekání do tvorových zad.
"Ano, nenávidíš mě, opovrhuješ mnou. Proto tě prokleji, krásná bytosti", upír se znovu naklonil blíž. "Přidáš se ke mě. Staneš se tím, co tak nenávidíš".
Strigoi se zakousl hluboko do krku temného elfa, který pokračoval v boji proti němu. Poslední korzár byl zabit a ghoulové poskakovali kolem svého pána pijícího krev Kir-Kaanatha. Údery temného elfa začaly slábnout až se stal ochablou postavou v upírově náručí. Upír stále pil.
Nakonec položil nehybné tělo na zem. Praštilo s sebou do bláta, bledé a zničené. Ale život stále ještě slabě pulsoval v těle temného elfa a on skelnýma očima upřeně pozoroval upíra.
Lidští vězni sledovali své zachránce se zvyšující se hrůzou, když odporní ghoulové tancovali kolem své kořisti s neskrývanou radostí. Obrovitý strigoiský upír Thrashlar se podíval na své skotačící následovníkys ďábelským úsměvem na svých skrvavených ústech. Dnes bude pro lovce dobrá noc, pomyslel si.
|