Psalo se 7.9. Léta
Páně 2002. Kamzinka vyrážela se skupinou světlušek z 1.dívčího oddílu na putování za Sv.Alžbětou, patronkou všech
světlušek. Vrána měl podobný úkol, jen s vlčaty z 5. oddílu Mohykáni putovali
za Sv,Františkem z Assisi. Naše cesty se tedy rozdělily. Světlušky
putovali, když zastavili, vyslechli si příběh o dobrodiní Alžběty a jejím
utrpení, jenž jí připravoval její „přítel“ který ji bil a trápil ,protože si
myslel že jen tím z ní udělá svatou. Dověděli se o jejím životě, jak
pomáhala i malomocným, kterých se všichni báli, a vzdala se všeho svého
bohatství, čímž si zaloužila opovržení od všech jejích přátel. Sv.František na
tom byl podobně. Nechtěl žít v přepychu, a pomáhal nemocným a chudým, prý
rozuměl zvířatům, a lidé jemu i Alžbětě přisuzovali některé zázraky. Divné, že cesty obou skupin vypadaly
podobně,ale přesto vedly každá jinudy, ale překvapivě cíl měly stejný. Sv.Alžběta
a František nás odvedli do Údolí Duchů. A nebyli jsme tam jen my. Ale také
Tkanička, šikula, Majkl a Venca. Sotva jsme se ubytovali a najedli, převlékli
jsme se do krojů. Světlušky a vlčata se seřadili u studánky. Potom postupně po
jednom přicházeli k dřevěné bráně, kde světlušky od Kamzinky a vlčata od
Vrány dostali zapálenou svíčku a uvítání do nového oddílu.Našeho oddílu.
Zapálenou svíčku pokládali do kruhu kolem ohniště tak jak přicházeli. Nakonec
přišel Venca a zapálil slavnostně oheň. V Gilwelském kruhu jsme zazpívali
červená se line záře, pověděli něco o našem novém oddíle, zazpívali skautskou
hymnu a postupně podepsali zakládací listinu. Tu ukryli..kam? to ví jen
zasvěcení.
Druhý den byl náš první oddílový den. Hráli
jsme hry a prováděli různou činnost, která se pro světlušky a vlčata patří.
Třeba i to že Jerry ztratil spacák a málem jsme nestihli vlak. Však takových
chybiček se v historii našeho oddílu ještě objeví, stačí zalistovat deníky
nebo kronikou.
Ale jak to vlastně
začalo? Kdy a kde se vzala ta první myšlenka? V prvním dívčím oddíle
tehdejší vůdkyně Sirka měla světlušky i skautky pohormadě. Dvě světlušácké
družiny měli co dělat aby stačili skautkám. A protože se v oddíle vyskytlo
několik starších bezprizorních, a Sirka se jednou zmínila o tom, že vždycky
snila o oddíle skautek, Kamzinka se dohodla s Tkaničkou, a zašli za
Sirkou. Slovo dalo slovo. V té době Vrána absolvoval vlčácký lesní kurz, a
chtěl víc volnosti a dělat program jen pro vlčata.Na výpravě na Berounku jsme
s Tkaničkou a Šikulou a Vránou měli světlušky a vlčata na starosti. Abychom ukázali že se o ně umíme
postarat a že se nám neutopí atd. Tam nás objevil náš oddílový duch Sam. Mrtvý
tramp, který na louce nechtěl ukřičené paviány a vandaly a chtěl nás ze začátku
vyhnat. Přesvědčili jsme ho že se v přirodě umíme chovat a tak nám zůstal
nakloněn. Vždy jen do chvíle,kdy někdo to skautské chování porušil. A co
dneska? Ozve se ještě někdy?
A pak historicky poprvé měly světlušky na táboře oddělený program od skautek a vlčata od skautů. Ještě ne světlušky a vlčata pohormadě, to až o rok později na historicky prvním táboře 6.oddílu Čtyřlístek v Kryštofových Hamrech.