Chronologický přehled berberské historie

Začátek čtvrtohor – nález kosterních pozůstatků člověka v severní Africe – Atlantophitecus Mauretanicus, podobný mu byl Sinantropus a Pithecantropus.

7 – 3 000 let př.n.l.- Protoberbeři – kočovné a později i usedlé kmeny na zelené Sahaře – malby v jeskyních a rytiny na skalách v Tassili

950 let př.n.l. – král Sheshonq I. se stává egyptským faraonem, zakládá XXII. dynastii, sjednocuje Egypt a dobívá Šalamounův chrám v Jeruzalemě v Palestině.  Od té doby vládla jeho dynastie a Berbeři od toho roku počítají svůj kalendář – 2973 

875 př.n.l. – založení Kartága Féničany – Berbeři zastávají funkce ve správě a v armádě

264 – 146 př.n.l. – 3 Punské války – Hamilcar Barca, jeho synové Hanibal, Hasdrubal a Magon

240 – 149 př.n.l. – berberský král Numidie Massinissa ( vládl 202 – 149 př.n.l.). Měl silné mocenské postavení na severoafrické půdě. Se svými numidskými jezdci se zúčastnil 2.punské války proti Karthágu na straně Říma. Hanibal byl poražen u Zamy. Po válce vzrostla politická a hospodářská moc Numidie. V pol. 2.stol. př.n.l. vyprovokoval válku, Římané toho využili jako záminku ke 3. punské válce. Na jejím počátku zemřel.

240 – 105 př.n.l. – dynastie Massylů – berberských králů – Misipsa, Asdrubal, Hiempsal

118 – 105 př.n.l. – Války s Jugurthou, vnukem krále Massinissy, který bojoval proti řimskému císařství, za sjednocení Numidie. R. 107 bylo velení svěřeno do rukou Gaia Maria, kterému se podařilo Jugurthu porazit, ale díky zradě. Jeho bratranec Boccus ho pozval k jednání a nakonec ho vydal Římanům. Jugurtha byl zajat, převezen do Říma, v poutech veden po Martově poli, uvězněn a ve vězení zavražděn.

Od Jugurthy pochází věta: Běda tobě, město prodejné, jestliže najdeš kupce.

Tuto část římských dějin nejlépe znázornil římský historik a spisovatel Sallustius ve svém díle „ Bellum Jugurthinum“ ( Války s Jugurthou)

Juba I. – král Numidie ( 60 – 46 př.n.l.). Za bojů v Africe mezi příznivci Pompeiovými a Caesarem podporoval pompeiovce. Po Caesarově vítězství u Thapsu ( 46 př.n.l.) se dal zabít svým otrokem před branami města Zamy, když jej odmítli vpustit. Anexe Jubova království v r. 43 př.n.l. – Africa Nova.

58 – 46 př.n.l.– římský císař Gaius Julius Caesar ( 100 – 44 př.n.l.) dobývá rozsáhlá území, také Numidii, která se potom jmenovala Africa nova. O toto území v severní Africe bojuje s berberským – numidským králem Jubou I.

50 př.n.l. – 23 n.l – berberský král Juba II., syn Juby I. Po smrti otce byl Juba převezem do Říma a vychován na císařském dvoře od svých pěti let. Římský císař Octavianus, který si dal titul Augustus ( 27 př.n.l., roku 14 př.n.l. umírá), bojuje u Aktia s vojskem Kleopatry a Marca Antonia v roce 31 př.n.l. Eyptská královna Kleopatra a Marcus Antonius spáchají sebevraždu. Jejich děti, dvojčata Kleopatra Seléné a Alexandr Hélios ( narozeni roku 40 př.n.l.) jsou také vychováváni v Římě u nevlastní sestry Marca Antonia Octávie. Když je Jubovi 20 let, dosadí ho Augustus roku 30 př.n.l. jako vládce Numidie, po jejím připojení k provincii Afrika mu byla svěřena Mauretánie ( 25 př.n.l. – 23 n.l.) , kde vládne se svojí manželkou Kleopatrou Seléné. Svatba se konala r. 19 př.n.l. Její štěstí netrvalo dlouho, Kleopatra Seléné brzy umírá. Juba získal vzdělání na dvoře Augustově a proslul učeností i svými uměleckými sbírkami. Z hlavního města Mauretánie Caesareje ( dnešní Cherchell) vytvořil kulturní středisko s knihovnami a muzei. Věnuje se vědě, gramatice, umění, literárním studiím a psaní v řečtině. V řecky psaných spisech, z nichž čerpá Plinius st. a Plútarchos, se zabýval dějinami Říma, Libyí, Assyrií. Z jeho díla se zachovaly jen zlomky. Založil město Volubilis v Mauretanii Tingitaně ( dnešní Maroko). Od 2. století město zažívalo pokrok za vlády císaře Septima Severa.

Syn Juby II. a Kleopatry Seléné Ptolemaius vládne ještě dalších 17 let. R. 40 n.l. ho dá nakonec v Lyonu zavraždit šílený římský císař Caligula ( 37 – 41 n.l.)

Revolty Berberů proti římské nadvládě – Takfarinas ( 17 – 23 n.l.)

Římský císař Hadrián nechá postavit silnici, která vede z Kartága do Théveste (Tebesa) vojáky III. Augustovy legie z Lambese

161 - 180 n.l. – římský císař Marcus Aurelius bojuje na severu Evropy, na limes romanum proti Marcomanům a Kvádům. Kvůli nedostatku vojáků v římské armádě jsou zřizovány vojenské tábory na celém území římského impéria. V Lambaesis ( dnešní Alžírsko) jsou rekrutování Berbeři do římských legií. III. Augustova legie se dostala na jižní Moravu a pravděpodobně až do Čech ( Boiohoema) při pronásledování Marcomanů.

Lambaesis (Lambese v Alžírsku) – město v severní Numidii, jež ovládalo hlavní cestu na jih ( Sahara) a východ ( Mauretánie) – původně římský tábor, od začátku 2. století sídlo 3. legie ( legia III Augusta), která tam byla přeložena z Theveste), od konce 2. století správní středisko provincie Numidie. V Lambese je nejlépe zachovaný tábor ze všech římských táborů, vně opevnění tábora je amfiteátr a pozůstatky civilního města. Théveste ( dnešní Tebesa v Alžírsku) – numidské město r. 237 př.n.l. dobyté Kartagiňany. R. 200 př.n.l. znovu připojeno k Numidii – důležitá pevnost v obraném systému Numidie. Asi od r. 76 n.l. dočasné sídlo 3. legie až do jejího přeložení do stálého tábora v Lambaesis. Za Vandalů zpustošeno, obnoveno Byzantinci, r. 682 dobyto Araby.

Trinidad – čtvercové město v Numidii založili r. 100 Traianovi veteráni s názvem Colonia Marciana Traiana Thamugadi. Stálo pravděpodobně na místě domorodé osady. Rozvržení města se podobá vojenskému táboru. Traianovým obloukem vedla cesta do Lambaesis.

193 - 211 n.l. – po smrti Marca Aurelia ( 161 – 180 n.l.) a po vládě jeho syna Commoda se dostává na římský trůn Septimius Severus ( 193 – 211 n.l.), rodák z Leptis Magna v severní Africe. Dynastie Severovců ( Carracala, Alexandre Severus) zanechala v Římě i v severní Africe spoustu památek ( 193 – 235 n.l.)

2.stol. n.l. – Z Palestiny a Jeruzaléma proniká do severní Afriky křesťanství. Již za vlády Septima Severa jsou první berberští křesťané krutě pronásledováni. Je zde mnoha mučedníků i svatých. Evangelista Marek přináší první zvěsti o křesťanství do Egypta. Odtud proniká do Berberie, kde nalézá velkou odezvu. Apolog Tertullianus ( 155 – 240) byl Berber z Kartága. Zastával se křesťanské víry s velkým náboženským zanícením a vášnivou mravní přísností. K dalším apologům patří také Svatý Cyprián, biskup v Kartágu v r. 249. Byl sťat r. 258 na příkaz Valeriána. Berberský spisovatel Arnobe ( zemřel r. 327) je známým křesťanským apologem, stejně tak jako jeho žák Lactence. Papež Victor I., také původem ze severní Afriky, je pochován vedle Svatého Petra ve Vatikánu.

Mezi křesťany severní Afriky patří Svatá Monika, matka Svatého Augustina.

Aurelius Augustinus ( 354 v Thagaste – 430 n.l.), jmenován biskupem v Hippo Regius ( Hippo) r. 396. R. 393 je mu nařízeno účastnit se konsilu v Hipone, kde se sejde 320 biskupů z Afriky. Věnuje se syntéze křesťanství z hlediska jeho teologického obsahu i vztahem k státní moci, jež se stala v mnoha ohledech východiskem pro vývoj křesťanství v následujících epochách. Když Svatý Augustin působil v Hippo jako biskup, toto město obléhali Vandalové. Během obléhání Augustin umírá. Zanechává po sobě více než sto děl. Je považován za jednoho z prvních křesťanských myslitelů po všechny časy.

647 n.l. – dobývání severní Afriky Araby, stoupenci nové víry, islámu proroka Mohameda – odboj Berberů r. 670 – Koceila, prince Aures, poražen a zabit r. 687 u Sbiby.

R. 698 padne do rukou Arabů Kartágo. V této době se objevuje na scéně královna Kahina, nazývaná berberskou Johankou z Arcu, která bojuje se svými třemi syny proti arabské invazi. Nakonec je poražena a její synové se konvertují na islám.

VII. – VIII. stol.n.l. – obrácení některých berberských kmenů na islám – pronikání na iberský poloostrov – Tarik a po něm pojmenovaný Džibraltar.

XI. – XIII.stol.n.l. – berberské dynastie Almoravidů a Almohandů

XVI.stol. – Turecká nadvláda v severní Africe – sultán z Konstantinopole vládne celému pobřeží severní Afriky – od Egypta po západní Alžírsko. Oran je v rukou Španělů. Alžír se stává baštou pirátů. R. 1650 bylo V Alžíru asi 30 000 uvězněných křesťanů, unesených korzáry.

1830 – francouzská kolonizace severní Afriky

1871 – odboj v Kabylii – deportace berberských Kabylů na Novou Kaledonii

Po kabylském povstání v roce 1871 se Francie rozhodla rozdělit tuto provincii na dvě části, na Malou a Velkou Kabylii ( Petite et Grande Kabylie), také nazývané Horní a Dolní Kabylie. Tyto dvě Kabylie byly částí bývalého departmentu Alžír pro Velkou Kabylii a departmentu Constantine pro Malou Kabylii, jejímž hlavním městem byla Vgayet ( arabsky Bejaia, francouzsky Bougie) už od nepaměti. Psali o ní mnozí historikové, např. Charles Julien, Ibn Khaldoun. Kabylové nazývají toto město Vgayet l-Lejdud ( Bougie des ancetres - Svíce předků). Proto se také jmenovalo za francouzské kolonizace Bougie, a svíčky zde vyráběné se exportovaly de Francie.

1914 - 1918, 1939 – 1945 – světové války. Berbeři bojují na straně spojenců – Francie

1954 – vznik FLN – Front de la Liberation Nationale

1954 – 1962 – Alžírská válka proti francouzské kolonizaci a za národní nezávislost, boj o moc v budoucím státě – tvoří se mafie generálů

20.4.1980 – Berberské jaro – spisovatel Mouloud Mammeri, autor románu „ La colline oubliée“, chce uspořádat na universitě v Tizi-Ouzou, hlavním městě Kabylie, konferenci o staré berberské poezii. Oficiální místa mu tuto akci zakážou. Studenti se vzbouří, konají se manifestace, stávky, obsazení škol. Mocenské struktury proti studentům tvrdě zasáhnou. Dojde k zatíkání a represím. Tyto události si Kabylové připomínají každý rok jako Berberské jaro – Tafsut amazigh. Slaví se po celém světě všude tam, kde mají Kabylové kulturní asociace.

1988 – manifestace v Alžírsku proti politice vlády si vyžádaly na 500 mrtvých

1989 – zavraždění spisovatele Moulouda Mammeriho – fingovaná autonehoda, když se vracel z Maroka

1990 – na severu Mali a Nigeru dochází ke genocidě Tuaregů, Berberů, kteří žijí v těchto oblastech Sahary. Někteří hledají pomoc a záchranu v Alžírsku a Burkině Faso.

1992 – 2005 – terorismus v Alžírsku – více jak 100 000 mrtvých v důsledku občanské teroristické války

Hlavní skupiny – GIA ( Groupe islamique armée) – vznikla r. 1992 ze skupin nábožensky radikální mládeže a veteránů afgánské války po rozpuštění FIS

( Front islamique du salut), který nyní působí v emigraci, především v Německu, Švýcarsku a USA. GIA označila Alžírsko za válečnou oblast. Po smrti svého vůdce velmi oslabena, dokonce dnes nefiguruje na americkém seznamu teroristických skupin.

GSPC ( Groupe salafiste pour la prédication et le combat) – vznikla r. 1998 na protest proti radikálnímu postupu GIA proti civilnímu obyvatelstvu. U jejího vzniku prý stál i Usama bin Ladin. Jejím cílem je bojovat jen proti armádě a dalším ozbrojeným složkám.

AIS ( Armée islamique du salut) – v podstatě ozbrojená složka FIS, vznikla na konci roku 1991. První krvavé útoky začala páchat v r. 1992, většinou na důležité osoby veřejného života.

1994 – kabylský zpěvák Lounes Matoub dostává od Danielle Mitterand, manželky bývalého francouzského prezidenta, prestižní cenu její nadace za angažovanou píseň.

1996 – Lounes Matoub je unesen teroristickou organizací GIA, propuštěn po mezinárodní intervenci, ale později byl postřelen. Zachránili ho francouzští lékaři.

25.6.1998 - Lounes Matoub se rozhodne jet do Kabylie pro svojí manželku, aby s ním mohla žít ve Francii. Skupina teroristů ( dosud nikdo přesně neví kdo) si počká v zatáčce na jeho auto, ve kterém jedou spolu s jeho manželkou dvě švagrové. Matoub je na místě mrtev dávkou z kulometu, manželka a její sestry postřeleny.

5.7.1998 – uzákonění beberštiny jako oficiálního jazyka

Červen 1999 – koncert v Zenithu v Paříži k 1. výročí zavraždění Lounes Matouba, kterého se účastnili berberští zpěváci a zpěvačky, Lounesova matka a několik tisíc diváků. Jeho sestra Malika zakládá Nadaci Lounese Matouba.

Duben 2000 – manifestace k 20.výročí Berberského jara za uznání identity a jazyka – represe, zatýkání

18.4.2001 – student gymnázia Massinissa Germah je zabit na četnické stanici v Beni-Douale.

20.4.2001 – 21.výročí Berberského jara. Po smrti Massinissy se po celé Kabylii a jako lavina přes internet po celém světě rozpoutala vlna demonstrací a manifestací. Zasáhli ozbrojené složky, hlavně četnictvo, které má na svědomí v Kabylii víc jak 120 mrtvých a na 3 000 zraněných, některých s trvalými následky. Zatím za to nikdo nebyl postižen. Tomuto jaru se začalo říkat „Černé jaro“.

Podzim 2001 – platforma z El-Kseur za uznání požadavků Berberů – identita, jazyk

2003 – 2017 – úsilí o uznání identity a jazyka stále pokračuje. Berberské asociace v severní Africe a i v jiných částech světa pořádají kulturní programy, kurzy svého rodného jazyka, přednášky o historii, tradicích, výstavy.

2018 - uznání berberského jazyka a Nového roku ( Yennayer amazigh) jako státního svátku v Alžírsku.