MELAS PROHRÁL U MARENGA
Generál Michael Friedrich Benedikt, baron von Melas (*12. 5. 1729 Radeln, dnes Roades v župě Brašov+31. 5. 1806 Týnec nad Labem) se narodil v Sedmihradsku.
Příslušník starého saského rodu byl z náboženské rodiny. Jeho otec i dědeček byli luteránskými pastory. Vzdělání získal na gymnaziu.
V 17 letech vstoupil jako kadet do místního posádkového pěšího pluku Schulenburg. Už měsíc po nástupu opustil pohraničí a vydal se do centra habsburské říše. Sloužil ve Štýrsku, v říjnu 1752 byl převelen do výcvikového tábora ve Wiener Neustadtu.
Sloužil jako pobočník generála Dauna v sedmileté válce (1756-1763). Bojoval v bitvě u Kolína, po níž byl povýšen na hejtmana granátnické setniny pěšího pluku Batthyányi. Vyznamenal se 1. října 1761 během útoku u Svídnice (Schweidnitz). Po sedmileté válce se usadil ve Schässburgu jako statkář a pět let poté se v Čechách oženil s Josefínou Lock von Retsky.
V roce 1781 byl plukovníkem a v roce 1789 generálmajorem. V květnu 1778 byl jako podplukovník byl přidělen u 2.karabinického pluku, s nímž bojoval o dědictví bavorské.
Po válce byl pověřen nákupem a výcvikem koní pro vojsko a po povýšení na plukovníka převzal velení kyrysnického pluku Trautmannsdorf. Po vypuknutí poslední rakousko-turecké války v roce 1788 stál Melas v čele švališérského pluku Lobkowitz. V červnu 1789 se stal generálmajorem a obdržel velení brigády.
V roce 1793 velel v Sambře brigádě. 11. června 1794 byl během protifrancouzského tažení povýšen na podmaršála.V letech 1794-1795 velel na dolním a středním Rýnu a 1796 v Itálii. Tam po Beaulieově odstoupení zastával vrchní velení. Po míru v Campo Formio (1797) se Melas rozhodl po 45 letech služby odejít do penze a vrátit se do Čech na panství v Týnci nad Labem.
Po dvou letech byl znovu povolán do armády. V roce 1799 postupoval se Suvorovem a společně zvítězili v bitvách u Cassana (27.4.1799), Trebbie (18.-20.6.1799) a u Novi (15.8.1799). Poté, co Masséna porazil Suvorova u Curychu (25.-26. 9.1799), Melas v čele 40 000 vojáků císařsko-královské armády porazil u Championneta u Genoly (4.11.1799) a postoupil až k Varu se záměrem vpádu do Provence.
Za jeho zády však Bonaparte překročil Alpy a přerušil spojení s monarchií. Melas se pokusil sevření prorazit. 14. června 1800 byl ale u Marenga, v takřka vyhrané bitvě, zásluhou příchodu vojáků generála Desaixe drtivě poražen. Napoleon mu na znamení úcty věnoval čestnou šavli. Melas nazval Bonaparta, omlouvaje svoji porážku, „mužem osudu“.
Psychicky zlomený podmaršál Michael Melas podepsal v Alessandrii mírovou smlouvu, která mu ukládala vyklidit celou severní Itálii a stáhnout se za řeku Mincio.
Brzy na to převzal velení ve Štýrském Hradci a v Čechách. V roce 1803 odešel do výslužby. V květnu 1806 zemřel. V Týnci nad Labem je jeho hrob, ve kterém je pohřbena i jeho manželka Josefína.
(www.cs.wikipedia.org. David Hollins, Rakouští vojevůdci za napoleonských válek 1792-1815, 2007, str. 26-29)
Ukázka z připravované knihy.
