Škola začala! Abeceda Boží řeči?
Apoštol Pavel píše v dopise Židům: Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. Židům 5,12-14
Pavel to píše tvrdě, ale pravdivě a nikdo se snad nemůže urážet nad tím, že duchovní růst je
růst a ne stav stabilizovaný, někde v čase zakonzervovaný...
Začátkem září se děti usadily do školních lavic, kolem školy začal pořádný šrumec – někteří
školáci nastoupili do prvních tříd, jiní postoupili o stupínek výše. Ti v prvních třídách se musí
za jeden rok naučit číst a psát. To se ale bez každodenní námahy neobejde. A ti, co to už umí, se zase dozví něco víc, protože toho neustále přibývá. Abecedu vystřídají pravidla českého pravopisu. A na děti jsou kladeny zase větší nároky. Takhle děti rostou a posunují se nám ve školních lavicích od první až po devátou třídu. Jdou pořád dál a výš.
Kam se ale posunujeme my, co už dávno školou povinní nejsme? Asi bychom vyštrachali
životní předměty, které se nám učí špatně. Možná máme špatné zkušenosti a proto už v těchto
předmětech o další znalosti neusilujeme.
Tak například takový předmět POLITOLOGIE je nám naprosto cizí, protože dnešní politice
téměř nikdo nerozumí a ani už rozumět nechce. Nedá se v tom vyznat a člověk je tím často
znechucen. - A co předmět EKONOMIKA? Když dojde na ta zvláštní slova - růst, stagnace, recese – máme z toho spíše deprese. - A nebo máme špatné zkušenosti z předmětem RODINNÁ VÝCHOVA? Vzpomínám si, že nás učili, že „rodina je základ společnosti“, to ale dnes neplatí. Rodiny jsou většinou rozpadlé a základem společnosti se stal člověk sám, jako pán. - A co třeba takové NÁBOŽENSTVÍ? Kostelní lavice svědčí o tom, že není zájem. Zavrhli jsme učivo, které nám mělo usnadnit život mezi lidmi na zemi. Co je to Desatero? A kdo se jím řídí? Není hlad po Bohu, ale je hlad po tom, po čem touží naše oči a naše břicho. Je to tedy obrovská konkurence vůči tomu, jak jsme nakonec vnitřně vyprahlí a prázdní. Abecedě Boží řeči se tedy musíme učit i my a nejen židé, kterým to píše Pavel.
A místa v lavicích je dost!
Buďte vítáni v novém školním roce! Zamlouvám si první lavici :-)