Vratislav Grolich, Toponyma a mikrotoponyma na katastru Obce Olomučany
22. 2. 2013
Toponyma a mikrotoponyma na katastru obce Olomučany
Vesnice Olomučany leží čtyři kilometry jihovýchodně od Blanska, při hranici okresu Brno-venkov. Vyvinula se jako volnější sídelní typ, snad vlivem válečných událostí, zejména v 16. a 17. století, a její osudy byly ovlivňovány blízkostí Nového hradu ležícího na katastrálním území obce. Územně se její katastr rozkládá na geologickém styku tzv. vilémovických vápenců, v nichž se-dimentoivaly limonitické, hematitové a magnetitové rudy s brněnskou vyvřelinou. Těžba a zpracovávání rud se připomínají již v době halštatské, o čemž svědčí světoznámá lokalita Býčí skála, objevená otcem moravské archeologie dr. Jindřichem Wanklem v roce 1869. Hutnění snadno tavitelných limonitických rud provozovali pod širým nebem i slovanšti obyvatelé již v 9. — 11. století a je doloženo četnými nálezy slovanských pecí přímo iv obci (Růžová ulice, trať Horky), vedle toho i v nejbližším okolí a v lesních tratích na olomučanském katastru, včetně lesních tratí v blízkosti Nového hradu. Doklady o slovanském zpracovávání rud jsou též známy z oblasti Olomučan až k Rudici.
Proto ani Olomučany nežily v minulosti, zejména však v 18. a v 19. století, pouze zemědělským životem, ale v jejich lesních nebo polních tratích panoval čilý prospektorský i těžební ruch. Zájem o rudné bohatství na Olomučansku byl nesporně stálý, neboť lze soudit, že po zániku Velkomoravské říše na začátku 10. století tu nezanikla těžba ani zpracování rud. Zvláště v období, kdy se již počínal konsolidovat český stát Přemyslovců, byla to okrajová území s výrobou železa jakožto důležité zbrojní suroviny střediskem zájmu, snad i obzvláštního zájmu duchovních feudálů, kteří jsouce zároveň feudály světskými, bojovali svůj rozhodný zápas s rozvíjející se feudální šlechtou. O této skutečnosti svědčí i sám název obce; patřila totiž jakožto osada blanenského panství olomouckému biskupu a ten k posílení své moci zval do této oblasti osadníky z Olomouce, aby si zde zajistil dostatek tolik cenného kovu. Pověst o Holé Mučeně, pocházející z období po třicetileté válce, postihla ve svém jádru snad jen onu syrovou skutečnost, kdy zde po zničení vesnice žilo jen nemnoho zbídačených lidí. Migrace obyvatelstva byla i v minulosti značná; upomíná na to i místní název Bačina, o němž lidová tradice soudí, že zde stávala původní osada. Nedaleko Olomučan leží též zaniklá ves Polom (1522). Po třicetileté válce bylo pak nutno doplnit stav obyvatelstva zejména vzhledem k výnosné těžbě železných rud, hlavně pak v 18. století.
Nejstarší zpráva o Olomučanech je z roku 1353, kdy obec patřila pánům z Cimburka, později jiným feudálům. Způsob jejího založení připomíná i obecní znak, který nese dvě sekery napříč, tj. mluví o jejím založení v lesnaté krajině na okraji nynějšího Moravského krasu.
Dolování v 18. a 19. století se dělo povětšinou povrchovým způsobem, byly však raženy i hornické štoly v místech s velkou výtěžností železných rud. Zájem feudálních majitelů železáren, Lichtenštejnů v Adamově a v Josefově (pozo-řické panství) a Salmů v Blansku (rájecké panství), o těžbu rud na nynějším
olomučanském katastru šel až tak daleko, že se zde přikračovalo k intenzívní, často neplánovité těžbě na nově získávaných a propůjčovaných důlních mírách
Úpadek vysokopecní výroby železných rud v 60. letech minulého století pak vyvrcholil hospodářskou krizí roku 1873. Zanedlouho byla zrušena hutní výroba v Adamově a o něco později byly rušeny i částečně inovované hutní podniky v Blansku, poněvadž již nemohly trvale obstát v hutní výrobní soutěži na bázi místních surovin a podléhaly v konkurenci technicky dokonalejší výrobě železa <v koksových vysokých pecích.
Obec Olomučany se tak opět navrátila svým denním životem k jediné opoře každé vesnice — k zemědělství, i když dosti dlouho zde hrála svou roli výroba hliněného a keramického zboží. Dnes ovšem je jen část obyvatelstva zaměstnána v zemědělské velkovýrobě, většina dojíždí do Adamova nebo do Blanska, kde původní hutní podniky umožnily v polovině minulého století vznik význačné strojírenské výroby.
O proměnách výrobních jevů v obci Olomučany nejlépe vyprávějí topony-ma a mikrotoponyma na jejím katastru, jež v abecedním pořadí uvádíme v připojeném seznamu.
Ajnlágy, pomn. Jiný název pro trať Niva. Z něm. Einlage, f., přídavek. Zde ve významu přídavky, tj. nově připojené pole. Viz též Niva.
Aloisova štola, f. Název velmi výnosného železnorudného dolu z r. 1794 v trati Polom. Sousloví utvořeno spojením posesíva utvořeného od osobního jména a slova štola, z něm. Stollen, m. zaniklý název.
Anna, f. Důlní míra nad vývěrem olomucanských krasových vod v nejjižnější části olomuěanského katastru. Zaniklý název, totožný s osobním jménem.
Antonie, f. Důlní míra severozápadně od dolu Anna. Zaniklý název utvořený z osobního jména.
Arnoštov, m. Lesní trať svažující se k říčce Punkvě. Les. odd. 122 severně od Olomu-čan. Pojmenování přeneseno z dosud užívaného názvu Arnoštovo údolí (část Punkev-ního údolí) podle tehdejšího majitele panství Arnošta Julia Gellhorna z počátku 18. století. Jednoslovný název utvořen od osobního jména Arnošt posesívní příponou -ov k něm. Ernstthal.
Bačina, f., Na bačině, V bačině, dial. Pole nad hřištěm v jihozápadním směru. Potila místní tradice stála kdysi v této trati vesnice. Pravděpodobně od slova bačina (burina, močál, lidovou výslovností změněno na bačina.
Baráky, pomn. Název lesní trati severně od Olomučan, severovýchodně od trati U studánky u Klepačova. Pojmenování podle dřívějších malých nuzných stavení. Přejato ze špaň. barraca (vojenská bouda). Lesní oddělení 65.
Bertha, f. Bývalá důlní míra severozápadně od Vystrčené. Zaniklý název je totožný s osobním ženským jménem.
Blafanda, £. Jiný název pro Vysílku. Utvořeno od základu bia-, blábolit, zde ve významu tlachat. Pejorativní označení místa pro rozmluvy starších žen.
Blatiny, pomn. Lesní trať nad josefovskou hutí ve směru k Olomučanům, severovýchodně od Máchova pomníku, les. odd. 106. Název uveden již na Clementově mapě z r. 1794 a značí blátivou, mokrou půdu. Odvozeno z dial. tvaru bláto příponou -ina. Blatný milíř, m. Při Doubské cestě směrem dolů k Němčí. Název lesní trati podle zaniklá činnosti a jména provozovatele. Milíř utvořeno ze starohornoněm. rniler, něm. Meiler.
Brána, f., Na bráně, U brány. Pojmenování kamenné stavby sesuté asi před 15 lety nad Františčinou hutí a zbudované Lichtenštejny v 18. stol.
Brd, m. Kopec u Klepačova. Označení kopcovitého útvaru jako vystupující překážky v terénu.
Bystřice, f. Lesní trať, v níž bylo v r. 1814 zjištěno naleziště železné rudy. Hydrony-mum od adjektiva bystrý utvořené příponou -ice. Zaniklý název, dnes obtížně lokal i-zovatelný.
Čermákova cesta, f. Hraniční cesta mezi katastrem Olomučany a Habrůvka, vede východně od obce podél les. odd. 55 a 54 a táhne se severním směrem. Určovací přívlastek v sousloví utvořen od osobního jména Čermák.
Černé hlíny, pomn. Pole Vysoké školy zemědělské při pravé straně křižovatky silnice Olomučany—Josefov. Název podle těžby hlin zbarvených do černá. Odtěžený prostor slouží dnes jako smetiště.
čertův hrad, m. Augmentativnl pojmenování bývalé menši tvrze analogicky podle
Nový hrad. Viz též Čertův hrádek.
Čertův hrádek, m., U čertova hrádku. Zřícenina pozdně gotického hrádku severně od
Nového hradu při levém břehu Svitavy. Původ názvu není jasný, někdy je uváděn do
souvislosti s údajným přízviskem majitele hrádku. Nazývá se tak i les. odd. 121 při
zřícenině.
čertova chata, f. Přenesené pojmenováni podle Čertova hrádku pro chatu v trati Dlouhý vrch.
Dědina, f., Na dědině, V dědině. Původně označeni dědičných pozemků, později obecný název vesnice, uvnitř vesnice pak skupiny nejstarších selských staveni, s předložkovou vazbou označení návsi.
Dli, m. Označení důlní míry z r. 1814. Zaniklý název. Viz též Díly.
Díly, pomn. Polní trať u továrny podél cesty do Josefova při pravé straně. Díly vznikaly při dělení velkých ploch na pole. V 19. stol. sg. tvar díl označoval důlní míru. Dlvčl cesta, f. Lesní cesta v trati Zabitý, směřující severně od Holých brdu, les. odd. 94. Určovací přívlastek utvořen z apelativa dívka přlp. -í.
Dlouhý vrch, m., dial. Dlóhé vrch, Dlouhé vrchy. Název lesní trati oddělené od Spále-nisk lesní cestou, západně od Olomučan, les. odd. 115. Bezlesý hřbet mezi Novým hradem a Čertovým hrádkem. Sousloví utvořeno z běžného domácího apelativa a z určovacího přívlastku dlouhý.
Dolni konec, m. Název části vesnice od kapličky podél toku Olomucanskeho potoka. Viz též Horní konec.
Doubí, n., Dubí, dial. Lesní trať nad Doubskou cestou, vedoucí z Adamova k Olomuča-nflm k lesní studánce U srnce. Původní význam označoval dubové mlází, kolektivum k apelativu dub. Západně od Doubské cesty se v 60. letech minulého století v les. odd. v trati Doubí těžila železná ruda
Doubská cesta, f. Lesní cesta ohraničující lesní trať Doubí. Sousloví vzniklé spojením apelativa cesta s adjektivem doubský.
Doubská, f., Dóbská, dial. Substantivizované adjektivum jako jednoslovný název pro Doubskou cestu.
Dům, m. Obecné pojmenování, dnes již jen sporadicky užívané (uvádí H. Sáňka, str. 68). Pravděpodobně šlo o pojmenování obecního domu z r. 1864. Viz též Obecní dům. Dvůr, m., U dvora, Za dvorem. V blízkosti jsou Sýčky, Příhony. Obecný název, značící zde zaniklou feudální hospodářskou jednotku. Zmínka o něm z r. 1562, vypálen švédy r. 1645 při obléhání Nového hradu.
Eisenstein Bergwerk, n. Zaniklý obecný něm. název pro železnorudné doly při pravé straně lesní silnice Olomučany—Rudice.
Facirka, f. Označení lesní cestičky pro pěší při levé straně silnice. Název vznikl pře-chýlením od slova facír (povaleč) příponou -ka. Z něm. Vazierer, m., značící původně potulného mysliveckého mládence. Do němčiny přešlo z lat. vacare, míti prázdno. Pojmenování utvořeno v dobách nezaměstnanosti po 1. světové válce v letech 1921—1923.
Felix, m. Název důlní míry jihovýchodně od Vystrčené, z 19. stol. Název totožný s dříve běžným osobním jménem, v lat. s významem šťastný.
Ferdinand, m. Název důlní míry severně od Vystrčené, z 19. stol. Zaniklý název. Frantiika, f. Název důlní míry jižně od Horky, z 19. stol. Název pravděpodobně ve vztahu s pojmenováním josefovské Františčiny huti IFranziskahutte). Zaniklý název. Franttéčina huť, f. Z něm. Franziskahutte. Nesprávně Františkova huť. Název podle majitele pro zaniklé lichtenštejnské hutni zařízení na hranici olomucanskeho katastru u Josefova z r. 1764. Méně správně je od r. 1971 jako rezervace technické památky uváděna s názvem Stará huť. Pojmenování Stará huť se vyskytuje též u Jedovnic pro zaniklou salmskou huť (Hugohfltte). Obecné apelativum přejato z něm. Hiitte, f., určovací přívlastek utvořen od osobního jména Františka.
Glchtenweg, m. Zaniklý název pro kychtovou cestu z r. 1852, která sloužila jako příjezd ke kychtě Františčiny huti.
Gustav, m. Název důlní míry severovýchodně od Vystrčené. Zaniklý název. Habrovsko, n., dial. Název lesní trati při levé straně k Josefovu, příslušející již ke katastru obce Habrůvky. Viz též Habrovský les.
Habrovský les, m. Pojmenování lesa jihovýchodně od Olomučan podle sousední obce Habrůvky.. Utvořeno od apelativa habr příponami -ov a -ský.
Hadí žlíbek, m. Lesní trať východně od lesní trati Pod viškůvkama, ohraničená na východě silnicí Josefov—Olomučany. Deminutivum utvořeno z apelativa íleb, určovací přívlastek od slova had.
Háje, pomn. Lesní trať označující několik malých lesíků, v nichž byla v 60 letech minulého století důlní lokalita. Zaniklý název.
Hájenka, f., V hájenky. Pojmenování pro několik stavení hájoven, a to pro západně od středu Olomučan, pro hájovnu v Josefově, která leží ve výběžku les. odd. 72, a pro hájovnu při levé straně silnice Olomučany—Rudice v les. odd. 54 (bývalý Steigerhof). Název utvořen od participia hájen příponou -ka.
Hájenka pod hradem, f. Označení hájenky v jižním cípu les. odd. Pod hradem při levém břehu Svitavy. Viz též Nad hájenkou.
Hlíny, pomn. Apelativum pro různá místa, kde se dobývaly různé druhy hlin.
Hochofen, m. Zaniklý kartografický název pro označení lokality Frantíščina huť v Jose-fovském údolí.
Holé brdy, pomn. Vyvýšenina v lesní trati Zabitý směrem k Adamovu v les. odd. 94. Dnes zalesněno. Označení kopcovitého útvaru. Určovací přívlastek holý označuje původní stav. Též označení zvlněného terénu mezi Výškuvkou a Máchovým pomníkem. Homínko, n., dial. Deminutivum k humno. Viz též V kroužku.
Horka, f. Deminutivum od apelativa hora, označujícího povětšině křovinatou stráň. Označení pro několik lokalit: části Příhonu, místa za bývalou továrnou bratří SchUtzů (dnes částečně zastavěno), části pravé strany Růžové ulice pod hřištěm, Kadrmanovy žlíbky u dnešního koupaliště, V boří (nad hřištěm). V roce 1814 označení Horky naleziště železných rud a těžební místo. Viz též Horky.
Horky, pomn., V horkách. Již v r. 1786 pojmenování místa pro železnorudný důl, podobně v 19. stol.
Horní konec, m. Název části vesnice od kapličky (horní hospody) ve zvýšené části terénu ve směru k Josefovu.
Hradská cesta, f. Pojmenování lesní cesty z Olomučan k Novému hradu a jejího pokračování od hradu k adamovské železniční stanici. Určovací přívlastek k apelatlvu hrad s příponou -ský.
Hradský tunel, m. Třetí železniční tunel ve směru od Adamova (délka 496 m) pod Novým hradem, název od roku 1849, dial. Novohraďák. Apelativum tunel je z angl. tunnel, původně z stfr. tonnel (podloubí).
Hranice, pomn. Polní trať po pravé straně cesty k Čertovu hrádku na hranicích obecního katastru. Odvozeno od slova hrana. Též U čerta. Viz též V hranicích. Hrubý lom, m. Název pro vápencový kamenolom pod polní tratí Pekáčkou. Určovací přívlastek hrubý je zde ve významu velký.
Humna, pomn. Na humnech. Svah po pravé straně uprostřed vesnice kde stojí tzv. Vánoční strom. Zde širší označení místa za selskými staveními.
Hutě, pomn. Původní název osady Josefova (Josefsthal). Tohoto pojmenování bylo užíváno do r. 1772 podle hutního objektu (z něm. Hutte). Jiného názvu Žleb se používalo v lidové mluvě ještě v 19. stol. a na začátku 20. stol. Odtud odvozen i r. 1832 obyvatel-ský název Žlebští.
Chochola, f. Lesní trať západně od trati V habří, les. odd. 88. Pojmenování podle „chocholatého" kopce, tj. vyvýšeniny porostlé stromy.
Josefi-Zeche, f. Důlní míra východně od trati Díly. Totožné označení důlní míry i na rudickém katastru. Zaniklý název.
Josefovská huť, /., Josefská huť, Josefovské hutě, Josefshutte. Jiný název pro Františčinu huť, odvozený podobně jako název Josefovského údolí od jména majitele pozořického panství Jana Adama Josefa z Lichtenštejna (1670—1733).
josefovské údolí, n., Josefsthal. Kolem r. 1757 nazýváno i Karlovým údolím podle J. Nepomuka Karla z Lichtenštejna. Viz též Josefov, Žleb.
Kadrmanovy žlíbky, pomn., též Horka. Deminutivum ke slovu žleb. Určovací přívlastek odvozen od jména majitele pozemku. Viz též Žlíbky.
Kajésy, pomn., dial. Pejorativní název obce. Vznikl pravděpodobně od základu kys, ze slovesa kysati, utvořeno késy, zdlouženo na kajésy. Z pojmenování utvořen i hanlivý obyvatelský název Kajésáci.
Kalkuřen, pomn. Zaniklý název pro dvě menší pece, uváděné r. 1852 jako pece na pálení vápna při huti v Josefově.
Kameňák, m. dial. Název pro bývalou modelárnu (Modellhaus, n.J, postavenou při huti v Josefově r. 1840. Jednoposchoďová budova postavená převážně z vápencového kamene.
Klepačovská cesta, f. Lesní cesta vinoucí se v lesních tratích severovýchodně od Olomučan k severu a stáčející se západním směrem ke Klepačovu. Určovací přívlastek v sousloví utvořen z názvu sousední obce Klepačova.
Kiinky, pomn. V trati Pod panským polem. Pole ve tvaru trojúhelníku. Deminutivum ke siovu klín.
KluCenina, f., V klučenině. Polní trať. Název utvořen od participia klučený příponou -inu, (sloveso klučiti, tj. zbavovati půdu pařezů a kořenů).
Kohlschopfen, f. Zaniklý název z r. 1852 pro skladiště dřevěného uhlí při Františčině huti.
Kovářův milíř, m. Lesní trať při Klepačovské cestě severovýchodně od Olomučan, les. odd. 64. Přenesený název podle činnosti. Určovací přívlastek podle jména provozovatele. Viz těž Blatný milíř.
Kolo, n. Polní trať a sady ohraničené kaštany v kruhu. Název podle kruhového tvaru od běžného apelativa kolo.
Kopaniny, pomn., U kopanin, Na kopaninách. Západně od Olomučan, východně od trati U kulu, les. odd. 117. Názvu užito jednak pro část Dlouhého vrchu (blízko Čertovy chaty), jednak pro trať Na raškách. Utvořeno od participia kopaný příponou -ina. Krouzko, n. V trati Horka, zkomolené označení důlní míry Kroužek. Zaniklý název. Viz též Kroužek.
Kroužek, m. V kroužku. Zde název cesty stáčející se do kruhu. Dříve i název důlní lokality z r. 1814 a v polovině 19. stol. při trati Horky. Zaniklý název.
Kriinský potok, m., dial. Křtinčák, též Říčka. Kartografické staré názvy: Rzicka Bach, Rzicky Bach, Rziczky Fluss, Rjeka Bach, Kiriteiner Bach. Ojediněle i Josefovský potok, ve starší speleologické literatuře i Punkva. Určovací přívlastek podle městyse Krtiny, jimiž potok protéká a poté se jako ponorný potok opět objevuje na denním světle v prostoru Býčí skály.
Kukla, f. 1 olní trať mezi Olomučany a Klepačovem. Označení pro pole v dolině. Kuklovna, f., U kuklovny, V kuklovně. Název odvozený od předešlého. K hamrům, pomn. Zaniklý název pro lesní cestu, která směřovala nejkratším směrem do Adamova (Hamrů). Obdobný název je i pro lesní cestu z Utěchova k Adamovu. Leopold, m. Název bývalé důlní míry východně od Vystrčené. Zaniklý název, totožný se stejným osobním jménem.
Loučky, pomn., V loučkách. Lesní trať severovýchodně od Vystrčené, v polovině 19. stol. označení důlní míry. Zaniklý deminutivní název od apelativa louka.
Máchův pomník, m. Pomník zbudovaný ing. Opletalem r. 1936 s vyrytými verši Máchova Máje. Určovací přívlastek k osobnímu jménu Mácha (K. H. Mácha 1810—1836). Les. odd. 84.
Marcel, m. Zeleznorudný důl v polovině 19. stol. (na poli rolníka Josefa Zavřela). Zaniklý název podle osobního jména.
Marcus, m. Důlní míra severovýchodně od Vystrčené. Zaniklý název.
Marek, m. Zeleznorudný důl v polovině 19. stol. v lese Loučky. Název podle osobního jména. Pravděpodobně totožné s předešlým názvem. Zaniklý název.
Martini, m. Pravděpodobně zkrácený název z původního Martini Zeche, důlní míra severovýchodně od Trávníků. Zaniklý název. Mezi Kroužkem a Horkou. Označení důlní míry severozápadně od Horky. Zaniklý název.
Mírov, m., Na Mírově. Starší část Adamova 1 se zástavbou z konce minulého století po pravé straně Říčky (Křtinského potoka) směrem k továrním objektům. Do r. 1949 úřední název Olomučany-Mírov podle příslušnosti k olomučanskému katastru, roku 1966 odvozen název Mírová ulice. Název pravděpodobně podle klidného, mírného koutu Adamova, kde též původně stával hřbitov.
Mlýnek pod hradem, m. Pod Čertovým hrádkem při silnici od prvního tunelu k Olomu-čanům, leží před pískovým lomem na levé straně Olomučanského potoka naproti cestě Facírka. Posledně sklad národního podniku Metra, Blansko, v r. 1974 v demolici (rozšíření silnice).
Na bačině, f. Označení důlní míry západně od Horky. Viz též Bačína.
Na malým kósko, m. Označení polní trati. Deminutivum ke slovu kus. Zde značí malé
pole.
Na rovině, f. Holá lesní trať na plochém temeni sousedící s Výškuvkou. Apelativum značící i polní trati bez vyvýšenin.
Na salajně, f. Označení pro bývalé židovské pole. Viz též Salajna.
Nad bránou, f. Lesní trať svažující se do Josefovského údolí. Pojmenování podle kamenné brány nad Josefovskou hutí v příkré stráni. Les. odd. 73. Víz též Brána.
Nad hájenkou, f. Pojmenování lesní trati podle Hájenky pod hradem viz tamtéž při Svitavě, severně od trati V habří. Les. odd. 96.
Nad pecama, pomn., dial. Lesní trať při levém břehu Punkvy, východně od Arnoštova, kde na protější straně údolí stávaly vysoké pece. Les. odd. 61.
Nad prachovnou, f. Lesní trať svažující se do Josetovského údolí, les. odd. 76. Pojmenování po jedné ze zaniklých pracháren (Pulvermilhle, prachové mlýny). Nad uličkou, f. Sady a polní trať v trati Nad humny. Deminutivum od apelativa ulice.
Pod panským polem, n. Lesní trať při hranici katastru Habrůvky, v sousedství trati Klínky, východně od Máchova pomníku. Určující přívlastek odvozen od slova pán, tj. feudální majitel, s příp. -ský. Les. odd. 71.
Nad sobolkou, f. Lesní trať západně od Olomučan v severní části meandru při levém břehu Svitavy. Les. odd. 114. Viz též Sobolka.
Nad splavem, m. Lesní trať při levém břehu Svitavy (meandr) a louka přiléhající k bývalému hamerskému splavu; tamtéž" Purkyňova vyhlídka. Les. odd. 82.
Nad zámkem, m. Lesní trať při levém břehu Svitavy. Pojmenování podle bývalého loveckého zámečku z r. 1806. Lesní odd. 80.
Němčí, n., V němčí. Lesní trať navazující na Doubí, blíže k )osefovu. Obdobný název
i u Babic. Substantivizované adjektivum utvořené pravděpodobně od adj. němý, tj. tichý
les, s příp. -čí.
Niva, f. Polní trať nad tovární budovou bratří Schutzů směrem k lesu (Drahovzalovo
pole). Jiný název Ajnlágy. Slovo niva znamená nové pole, později značilo i rozsáhlou
louku.
Novohraďák, m., dial. Jednoslovný výraz za Hradský tunel.
Nový hrad, m., Nové hrady. Dříve i hrad Olomučany, Novum castrum, Neuberg. Zřícenina hradu v olomučanském katastru; hrad založen po r. 1310, r. 1645 zničen Švédy. Též Ronov podle Ronoviců (Hosák). Určovací přívlastek nový protějškem k protilehlé zřícenině Starý hrad.
Obecni dům, m., Na obecním. Označení obecního stavení po levé straně silnice nad první autobusovou zastávkou, dnes se tak označuje budova MNV. Viz též Dům.
Olomučany, pomn., Holomučany, Holimučany, Ve Volomóčanech. Název obce odvozen od názvu města Olomouce a označoval osídlení lidmi přišlými od Olomouce z rozhodnutí duchovního feudála. Po několik století náležely Olomučany k biskupskému olomouckému lénu. Pozdější vzniklá pověst pravděpodobně zkreslila původ Olomučan prostou záměnou jmen (Olomučany — Holá Mučena). Na rozdíl od tvaru Olomouc nedošlo v tomto názvu k diftongisaci (u>au>ouJ. Názor J. Poláka o srovnání obou jmen a objasnění jejich původu na základě místních terénních podmínek, zejména hydrografie, není opodstatněn. Tvar Olomoučany, dříve občas užívaný, se nevžil.
Olomučanský potok, m. Název patoika, který tvoří osu vesnice. Dnes je zčásti překlenut a ústí zleva do Svitavy. Pojmenování odvozeno od názvu vesnice. Padělek, m. Název důlní lokality v r. 1814. Viz též Padělky.
Padělky, pomn. Polní trať u bývalé Rejdovy továrny od křížku až k Černým hlínám po pravé straně sliníce do Josefova. Odvozeno od slovesa poděliti (obecní pozemky), později znamenalo i menší pozemky.
Padulínek, m. Deminutivní název pro trať, v níž bylo v r. 1814 objeveno železnorudné naleziště. Zaniklý název. Panské pole, n. Viz též Pod panským polem. Pauli — Zeche, f. Označení bývalé důlní míry jižně od Vysílky. Zaniklý název.
Pekáčka, f., Na pekáčce, V pekáčce. Polní trať nad Hrubým lomem při levé straně. Deminutivum označuje místo mající tvar podobný pekáči, utvořeno z kořene pek- příponou -áč a přechylovací příponou -ka.
Perkna, f. Prašná polní trať směrem k Vystrčené. Odvozeno pravděpodobně z něm. Berg, m., hora, důl, šachta.
Pirgel, m. Důlní lokalita (štola) nad Krejčovými poli směrem k rudickému lesu, v níž se dolovalo v polovině 18. stol. a opět r. 1786. Utvořeno od něm. Bergel, n., kopeček. Plotky, pomn. Označení pro třešňovou ale] naproti kravínu, skácenou r. 1973. Původní označení znamenalo oplocené pozemky při domech.
Pod hradem, m., Za hradem, Nad hradem, U hradu. Pod hradem — lesní trať jižně Nového hradu, svažující se k levému břehu Svitavy. Les. odd. 103. Ostatní názvy označují lokalitu u hradní zříceniny.
Pod krajinou, f, Název pro okolí bývalé třešňové aleje, na svahu s výhledem do krajiny. Viz též Plotky, které končily u hřbitovní zdi.
Pod obrázkem, m. Lesní trať ohraničená lesní Klepačovskou cestou. Severně od Olomu-čan, les. odd. 68. Deminutivum od apelativa obraz, tj. nábožný výjev zavěšený na stromě. Viz též U obrázku.
Pod starým hradem, m. Lesní trať v meandru Svitavy, jižně od trati Nad sobolkou, západně od Olomučan. Pojmenování podle lokality Starý hrad (Ronov). Viz též Nový hrad.
Pod viSkůvkama, pomn. Lesní trať východně od Vyškůvek, svažující se k silnici Josefov —Olomučany, les. odd. 104. Viz též Vyškůvky.
Pokojná (hora), f. Lesní trať podle stejnojmenného názvu kopce (502 m) východně od Olomučan při hranici katastru Rudice. Trať protíná lesní silnice Olomučany—Rudice v les. odd. 49. Užíváno jako sousloví nebo substantiyizované adjektivum. Obecné apela-hora zde zároveň znamenalo les. V 60. letech 19. stol. se zde těžily železné rudy. Polom, m. Název zaniklé vsi v trati Polomsko; v r. 1522 již byla pustá. Též název lesní trati v les. odd. 58 severně od Olomučan při Klepačovské cestě. Před r. 1794 se dělil na Horní Polom a Dolní Polom. V r. 1786 byl v Polomí výnosný železnorudný důl, Aloisova štola. Název utvořen od slovesa polámati (stromy). Polomsko, n. Zaniklý název pro lokalitu na místě zaniklé vsi Polom. Poustka, f. V poustce. Svah naproti škole po levé straně silnice do Josefova. Název zde značí osamělé stavení, jinde i opuštěné místo, pravděpodobněji však opuštěné stavení. Utvořeno z kořene pust-, stč. pústka.
Příhon, m., Na příhoně, V příhoně. Pojmenování pro veškeré domy od bývalé Schutzovy továrny směrem k Josefovu, v trati Horka. Postverbální útvar od slovesa přihoniti. Označení trati, po níž byl v minulosti dobytek přiháněn na pastvu. Přihony, pomn., Na přthonech. Označení předešlého místa. Viz též Příhon. Purkyfiova vyhlídka, f. Výhled z horského hřbetu na meandr Svitavy severozápadně od Adamova, pojmenovaný podle pamětní desky J. E. Purkyňovi po r. 1929, kterou zbudoval ing. Opletal. Určovací přívlastek utvořen ze jména Purkyně (1787—1869). Putzerstube, f. Zaniklý název z r. 1852 pro budovu (čistírnu odlitků) při Františčině huti.
Rajštajch, m. Z něm. Reihsteig, m. řádová cesta. Zde cesta souběžná s jinou cestou Nad zámkem.
Raška, f., Na rašce. Osamocené stavení při okraji lesa. V pojmenování změněn rod, název po původním majiteli Raškovi.
Rašky, pomn. Pojmenování lesní trati v les. odd. 67 západně od trati U studánky. Okrajová část lesa. Viz též Raška.
Rejdova továrna, f. Pojmenování výrobního objektu při levé straně rozcestí silnice Olomučany—Josefov. Název podle bývalého majitele K. Rejdy; nyní je tu umístěna výrobna Stolaři, LVD, výroba dřevěných hraček, Olomučany.
Ronov, m. Název hradu. (Ronov bývá někdy mylně kladen na místo Hrádku u Babic). Názvu se užívá i pro bývalé letovisko (nyní obytný dům) u železniční stanice Babice n. Svitavou. Stejně je pojmenován i železniční domek (hradlo) za tunelem v Babicích. Viz též Nový hrad.
Růžová ulice, f. Pojmenování ulice, s jejímž budováním se počalo v r. 1927. Určovací přívlastek od apelativa růže.
Salajna, f. Tzv. židovna, dům naproti škole, určený k demolici. Salajna byla původně potašovna, draslovna, tj. dům, kde se z rostlinného popele vyráběla tzv. salajka, uhličitan draselný (K2CO3) k výrobě skla. Název z něm. složeniny Sallauge, m. (lat. sal — sůl, Lauge, f. — louh). Odvozeno ze slova salajka. Pravděpodobně ve vztahu k zaniklé sklářské výrobě (původně v domech č. 20, 22, 24).
Silviculturum, n. lat. Výzkumná stanice lesních dřevin, zřízená v r. 1969 v rámci Mezinárodního biologického programu UNESCO, jejímž provozovatelem je Lesní závod V5Z v Brně, polesí Olomučany.
Slanisko, n., U slaniska. Lesní trať Pod novou školkou. Název utvořen pravděpodobně podle funkce (liz pro lesní zvěr) od adjektiva slaný příponou -isko.
Sobolka, f. Lesní trať. Název utvořen od os. jm. Sobol (zákl. sob), příponou -ka. Zde značí Sobolův les.
Sopí, n., Šopy, pomn. Kolektivum označující lesní trať nad Hradským tunelem. Snad zkrácený tvar od slova sopouch (sopka) podle prohlubní v terénu, jež mohly vzniknout v dřívějších dobách při hutnění železných rud.
Spálená seč, f. Lesní trať navazující východně od trati Pod hradem, les. odd. 95. Určovací přívlastek v sousloví utvořen z participia spálený, slovo seč od základu sek (sekati).
Spáleniska, pomn. Název lesní trati v les. odd. 120 mezi tratí Čertův hrádek a Dlouhý vrch. Utvořeno od participia spálený příponou -isko.
Spaliska, pomn. Kratší tvar názvu Spáleniska, vyskytuje se ve speciální mapě. Spodní konec, m. Viz též Dolní konec.
Starý hrad, m. Zbytky hradních zřícenin západně od Nového hradu. Dříve ztotožňován s Wildenbergem (J. Pilnáček), ten však lze spíše lokalizovat k Pozořicím (Jezera). Protějšek Nového hradu, což je dnes označení starší zříceniny. Též Ronov.
Steigerhof, m. Zaniklé označení bývalého místního důlního střediska poblíž zaniklé těžní lokality Eisenstein Bergwerk. Dnes hájovna u lesa při levé straně silnice Olomučany—Rudice. Viz též Hájenka.
Strana, f. Úzká lesní trať vinoucí se podél Svitavy západně od Klepačova. Znamená označení polohy, tj. strany nebo stráně při Svitavě.
Studýnky, pomn., dial. Název pro pramen po pravé straně pod velkou zátočinou do Josefova. Deminutivum ke slovu studna, které je utvořeno ze základu stud- (studený).
Suchá louka, f. Na suché louce. Lesní trať podél silnice do Rudice po pravé straně. Trať známa tzv. louckými kameny (Loukasteine), tj. vápencovými konkrecemi, nazývanými též olomučanské (někdy i rudické) kobližky. Název louka odvozen z původního luk, ohbí, tj. nízký zavodňovaný břeh v oblouku řeky.
Svitava, f. Řeka přitékající z Boskovické brázdy Blanenským prolomem a přijímající zleva Olomučanský potok. Tvoří západní hranici olomučanského katastru. Odvozeno ze základu svit- (svět-j.
Sýčky, pomn., deminutivum k seč, č. trati U dvora.
Thnnwaarenfabrik, f. Bývalá továrna na hliněné zboží (1849—1929), založená bratry Schutzovými.
Tónková, f., dial. Za Tónkovó. Název lesní trati sousedící s Nivou ve směru k Hradské cestě. Název odvozen z osobního jména Antonín.
Travnatá cesta, f., Na travnaté. Klikatící se cesta probíhající les. odd. 88 přes lesní trať U spáleného buku. Určovací přívlastek utvořen od apelativa tráva.
Trávník, m, Označení bývalé důlní míry v lesní trati, v níž byly r. 1814 a v polovině
19. stol. doly na železnou rudu. Zaniklý název. Viz též Trávníky.
Trávníky, pomn. V trávníkách. Polní trať a sad výše Příhonu po levé straně silnice do
Josefova. Pojmenování obecným názvem podle místa porostlého nízkou travou.
U čerta, m. Viz též Hranice, Čertův hrádek.
U Čertova hrádku, m. Název lesní trati u stejnojmenné zříceniny. Viz též Čertův hrádek.
U hrádku, m. Název místa se zaniklou tvrzí u Klepačova. Deminutivum k hrad.
U hřbitova, m., Za hřbitovem. Pojmenování pro okolí lesního hřbitova náležejícího
k obci.
U jeze v čí díry, f. Lesní trať ve směru od Olomučan, severozápadně od Pokojné hory, les. odd. 56. Určovací přívlastek od slova jezevec, přípona -í.
U kalicha, m. Název pro studánku při Doubské cestě, opravenou koncem 60. let 20. stol. U kalu, m. Lesní trať při Svitavě západně od Olomučan, les. odd. 117. Od slovesa kaliti ve významu znečišťovat; název souvisí se slovem louže, kaluž. Stejný název u blízkého Vranova.
U kapličky, f. Pojmenování okolí místní kapličky (původně zvoničky) při horní hospodě, jež byla obnovena po požáru v r. 1871. Deminutivum ke kaple.
U klínku, m. Názvu se již neužívá (uvádí H. Sáňka). Viz též Klínky.
U křížku, m. Název pro začátek lesní cesty Ve žlíbku u Mírová. Název podle litinového kříže u bývalé Rejdovy továrny a podle něho i název polní trati směrem k Žumpám. Deminutivum ke kříž (lat. crux, f).
U Lažánek, pomn. Lesní trať východně od lesní trati Nad pecama (les odd. 61), svažující se k Punkvě. Pojmenování podle názvu sousední obce Lažánky.
U lomu, m. Lesní trať ohraničená lesními cestami, východně od Olomučan, les. odd. 51. Apelativum značící místo pro lámání vápencového nebo jiného kamene. Viz též Hrubý lom.
V luze, f. dial. Lesní trať při pravé straně silnice Olomučany—Rudice, les. odd. 53.
Dial. tvar ke slovu louže, zde malá přirozená nebo umělá vodní nádrž.
Dial. tvar ke slovu louže, zde malá přirozená nebo umělá vodní nádrž.
U Masarykovy lípy, f. Lesní trať při železniční trati, západně od Olomučan, severně od Nového hradu. Určovací přívlastek utvořen od osobního jména prvního prezidenta ČSR. U nové Skolky, f. Lesní oddělení č. 89 severozápadně od Máchova pomníku. Sousloví označující pěstební činnost. Deminutivum ke škola (lat. schola, t.).
U obrázku, m. Lesní trať východně od trati Vypálená, les. odd. 98. Viz též Pod obrázkem.
V rozhledny, f. Lesní trať východně od Olomučan na hranici katastru Olomučany a Ru
dice, východně od lesní trati U lomu, les. odd. 50. Pojmenování podle původní dřevěné
stavby sloužící k rozhledu po okolí. Odvozeno od slova rozhled příponou -na.
dice, východně od lesní trati U lomu, les. odd. 50. Pojmenování podle původní dřevěné
stavby sloužící k rozhledu po okolí. Odvozeno od slova rozhled příponou -na.
U slaniska, n. Lesní trať západně od Máchova pomníku,.les. odd. 85. Viz též Slanisko.
U spáleného buku, m. Lesní trať oddělená cestou ze severní strany od lesní trati Chochola, les. odd. 88. Určovací přívlastek v sousloví od participia spálený, zde ve významu zasažený, spálený bleskem. U studánky, f. Lesní trať severně od Olomučan, les. odd. 66. Viz též Studýnka.
U sýčky, f. Označení pro hájenku, les a pole nad nynějším kravínem. Správné deminu-tivní označení je V síčky, tj. název menší seče. Utvořeno z kořene sěk (sekati, paseka).
V švédské cesty, f. Název okolí lesní cesty pod Čertovým hrádkem při levém břehu
Svitavy. Určovací přívlastek v sousloví je od jména příslušníka národa (Sved), odvozen
příponou -ský. Název upomíná na události z r. 1645, kdy Švédové dobyli Nového hradu.
Svitavy. Určovací přívlastek v sousloví je od jména příslušníka národa (Sved), odvozen
příponou -ský. Název upomíná na události z r. 1645, kdy Švédové dobyli Nového hradu.
U třech borů, pomn., dial. Lesní trať východně od Spálené seče, les. odd. 95. Pojmenování podle výrazné skupiny borů (Pinus).
U vécete, n., dial. Studánka ve tvaru dutého vejce u Novohradského tunelu při stezce vedoucí k Novému hradu poblíž Vérové skály. Název odpovídá běžnému apelativu vejce. Vánoční strom, m. Pojmenování solitéru ve středu obce. Stejné pojmenování je i pro smrk ve Křtinském údolí.
V boří, n. Lesní trať vybíhající cípem lesa k jižnímu okraji obce nad hřištěm při Horce, les. odd. 107. Kolektivum ke slovu bor (Pinus), zde značí mladý sosnový les.
V dílech, pomn. Označení bývalé důlní míry. Zaniklý název. Viz též Díly.
Vérová skala, f., dial., Výrova skála. Lesní trať nad meandrem při levém břehu Svitavy s holými skalisky, les. odd. 119. Určovací přívlastek utvořen od apelativa výr, sova.
V habří, n. Lesní trať severně od trati Nad splavem, les. odd. 97. Kolektivum k apelativu habr. Lesík, v němž rostou habry, popřípadě i jiné listnaté stromy.
V hranicích, pomn. Lokalita bývalého železnorudného dolu, uváděná v r. 1814 a v polovině 19. stol. Viz též Hranice, Za mlýnem.
V studýnkách, pomn. Název lesní trati při silnici k Josefovu v okolí studánky. Viz též Studýnky.
Ve mlýnku, m. Označení lokality Mlýnek pod hradem. Viz též Mlýnek pod hradem.
Ve výstavkách, pomn. Lesní trať severně od výrazného meandru Křtinského potoka, les. odd. 74. Název je odborný lesnický termín a označuje místo s ponechanými stromy na ploše vykácené na holo.
Ve zmole, f. Označení bývalé důlní míry jihozápadně od Vystrčené. Zaniklý název značící v lidové mluvě rokli.
Ve žlíbku, m. Lesní stezka od místa U křížku z Adamova do Olomučan. Viz též Žlíbek, Zlibky.
V lesu, m., dial. Lesní trať přiléhající ze severovýchodu ke Klepačovu, les. odd. 124.
Označení pro užitkový les naproti háji nebo hvozdu.
Označení pro užitkový les naproti háji nebo hvozdu.
Vápenice, f., Vápnice. Název pro část lesa sousedící s katastrem obce Habrůvky; těžil se zde kdysi vápenec a zároveň pálil na vápno v selských vápenkách. Odvozeno od slova vápno příponou -ice.
Vokounka, f. Název jeskyně (propasti) ve svahu Křtinského údolí. Odvozeno přechýle-ním k osobnímu jménu Vokoun (Vavřinec); Vokoun pocházel údajně z Olomučan a ukázal r. 1645 Švédům cestu k Novému hradu. První literární zmínka o něm je v díle M. A. Vigsia, Vallis baptismi, alias Kyriteinensis, Olomouc 1663, kap. 5. Vypálená, f. Lesní trať severně od trati Zabitý, ohraničená ze tří stran lesními cestami, les. odd. 99. Substantivizované adjektivum utvořené od participia vypálen příponou -a. Vysílka, f., Na vysílce. Část Příhonu, dnes zastavěná domy, novější část obce. Též pejorativní název Blafanda. Utvořeno z kořene sed- (sídlo), z názvu vypuštěno -d-. Označení pro stavení občana, který vysídlil, tj. bydlel mimo obec. Vysílky, pomn. Naleziště žel. rud v roce 1814. Zaniklý název. Viz též Vysílka. VystrCená, f., Na vystrčené, Ve vystrčené. Lesní trať východně od Olomučan, zasahující výrazně do polních tratí stejného názvu, les. odd. 62 u Veselých žlíbků. Substantivizované adjektivum utvořené od participia vystrčen příponou -í. V roce 1814 významné naleziště rud a v polovině 19. stol. důlní lokalita.
Vyškůvky, pomn. Též Výškuvka, f. Kopec v lesní trati poblíže Nového hradu (465 m). Název pravděpodobně odvozen z hypokoristika Vysek (Vyšeslav, Vyšemír), přizpůsoben mylné lidové etymologii odvozující název od adjektiva vysoký. Též Viškůvky, les. odd. 83, severně od trati Nad bránou.
Vyvažadla, pomn., též Vyvazadla. Lesní trať mezi Vyškůvkami a Novým hradem, z níž se vyvážely kmeny. Též louka se studnou u Nového hradu. Utvořeno ze slovesa vyvážeti příponou -dlo.
V kroužku, m. Označení úvozové cesty k hradu (Homínko). Viz též Kroužek. Zabitý, m., Zabité, dial. U zabitýho, V zabitým, V zabitém. Lesní trať při Novém hradu, les. odd. 94, jíž prochází od Holých brdu Dívčí cesta severním směrem, trať východně od Tří borů. Pojmenování vzniklo podle tragické události (smrt hajného Šenka). Substantivizované adjektivum utvořené z participia zabitý.
Za dvořiskem, n. Označení bývalé důlní míry. Zaniklý název. Viz též Za dvořištěm. Za dvořištěm, n. Důlní lokality z r. 1786. Pravděpodobně u bývalého dvora. Název utvořen od slova dvůr příponou -iště. Zaniklý název.
Za fabrikou, f. Důlní míra jihozápadně od Horky. Z něm. Fabrik, i. (z lat. jabrica, f., dílna).
Za mlejnem, m., dial. Bývalá důlní míra. Zaniklý název. Viz též Za mlýnem. Za mlýnem, m. Luční trať za kostelem. Označení místa za dřívějším Zachovalovým mlýnem, č. p. 1. V r. 1814 označení důlní lokality. Zaniklý název. Viz též V hranicích. Za suchou loukou, f. Lokalita železnorudného dolu z roku 1814 a z poloviny 19. stol. Zaniklý název. Víz též Suchá louka.
Zelená cesta, f, Cesta vedoucí ke Klepačovu. Určovací přívlastek podle charakteru cesty a jejího okolí.
Zrcadla, pomn. Lesní trať severovýchodně od Olomučan, východně od trati Polom, ohraničená Zrcadlovou cestou. Bývalá těžební lokalita, kde byla v minulosti dolována magnetitová ruda; Rudzinský ji nazývá Spiegelerz, n. Též u Babic.
Zrcadlová cesta, f. Lesní cesta směřující od Rudice k lažánecké hájence; ohraničuje na severovýchodě lesní trať Zrcadla. Sousloví utvořeno od názvu trati Zrcadla. Žleb, m., Ve žlebu. Údolí, v němž stojí provozy ČKD; jeho část patří k Olomučanům (bývalý Duškův mlýn). Viz též Arnoštovo údolí, Josefov.
Žlíbek, m., Zlíbky. Obecné deminutivní označení pro menší žleby; toto obecné jméno vytváří obvykle sousloví podle majitele pozemku posesívní příponou -ův, dial. -uj (Kell-neruj ž.) 1. Havířův (nyní Kyzlinkův) žlíbek, 2. Hluškův žlíbek, 3. Kadrmanovy zlíbky, 4. Kellnerův žlíbek, 5. Maixnerův žlíbek, 6. Nezvalův žlíbek, 7. Sloukalův žlíbek, 8. Syrových (Veselých) zlíbky.
Zofie, f. Pojmenování železnorudného dolu v lese Suchá louka v polovině 19. stol. Název z osobního ženského jména Sofia. Zaniklý název.
Žumpy, pomn. Název polní trati U křížku ve směru k Josefovu. Z něm. Sumpj, m., bažina, močál. Název pro zamokřené pole.
