Jdi na obsah Jdi na menu
 


Týdenní zprávy z pěší pouti

3. 8. 2017

Zprávy z pěší pouti Fátima – Santiago de Compostela 20171.

Zprávy jsem psal vždy v neděli a odesílal telefonem Samsung S5. 

Zprávy byly pravidelně uveřejňovány na webu: www.poutnik-jan.cz

  1.      zpráva

V sobotu 6. 5. 2017 jsme šťastně dorazili do Gibraltaru. Po krásném rozloučení na Velehradě v pondělí  1. 5. 2017 jsme projeli Rakouskem do severní Itálie. Tam jsme v silném dešti sjeli z dálnice a navštívili faru v městečku San Giorgio di Nogaro v provincii Udine, kde jsme nocovali už minulý rok při pěší pouti do Říma. Ještě si nás pamatovali. Dostali jsme i malé občerstvení na cestu. V úterý jsme kolem 14. hodiny jsme dorazili do Milána. Prohlédli jsme si krásnou katedrálu Narození Panny Marie a navštívili hrob sv. Karla Boromejského. Ubytování skromné. Ve středu jsme po jízdě silnicemi kolem moře, plnými tunelů a estakád dorazili do Provance a cestu ukončili v  Montpelier. Ubytovna byla na okraji města. Nemohli jsme ji najít. Ochotná Francouzka sedla do svého auta a dovedla nás na místo. Dobrý anděl!

Ve čtvrtek jsme dorazili do Španělska a centraKatalánska - Barcelony. Podařilo se nám zaparkovat u Gaudího veledíla - Sagrada Familia. Byli jsme uchváceni krásou tohoto chrámu. Obešli jsme jej několikrát dokola. Vstupenky na ten den byly již vyprodány. Nocovali jsme v útulné ubytovně s ochotným personálem v pokojích s postelemi nad sebou. V pátek  byla naším cílem 700 km  vzdálená Cartagena. Teplota se již pohybovala nad 20 stupňů Celsia. Krásné ubytování v albergue Manolo.

V sobotu jsme zamířili do Gibraltaru, kde zahájíme v pondělí 8. 5. pěší putování. Na cestě jsme se zastavili v Granadě a navštívili palác Alhambra. Stejně jako v Barceloně vstupenky do interiéru již byly vyprodány. A to je před sezonou. Víme, že tyto historické a kulturní skvosty jsou sice zajímavé, ale netvoří podstatu naší pouti. Před večerem jsme již z dálky pozorovali gibraltarskou skálu. Máme na ní krásný výhled z našeho apartmánu.

Dnes, v  neděli 7. 5. jsme navštívili anglickou enklávu ve Španělsku, Gibraltar. Před tím jsme ošetřili řemeničku našeho doprovodného vozidla Fiat Ducato, zapůjčeného CK Miklastour Prostějov, protože se ozýval po ujetí 3400 km pískot. Problém se zčásti  vyřešil. Hraniční přechod na anglické území jsme překročili i s občanským průkazem. Zúčastnili jsme se mše svaté v katedrále Korunované Panny Marie. Po mši jsme oslovili kněze a předali  náš dar - publikaci o Velehradu v anglickém jazyce s podpisy Mons. Peňáze a všech poutníků a přijali od kněze požehnání. Pak jsme vyjeli lanovkou na gibraltarskou skálu. Krásné výhledy na moře, město a přístav. Po té jsme zajeli na Euro Point ke kostelu OUR LADY OF EUROPE - Panny Marie Matky Evropy, kde uchovávají sošku Panny Marie z 10. století.

Protože tam není v pondělí mše svatá, zahájili jsme pěší putování symbolicky již dnes společnou modlitbou. Zítra vycházíme na první etapu naší dva měsíce trvající a 1200 km dlouhé pouti do Fatimy a Santiaga de Compostela. Modlíme se za všecky doma.

Poutník Karel a 4 spolupoutníci  

  1.      zpráva

V pondělí 8. 5. začíná naše pěší putování k Panně Marii Fatimské. Procházíme ulicemi ven z města. Čeká nás složitá cesta do blízkých hor bez lidských sídel, které budeme muset během dvou dní překonat. Ještě se ohlížíme na magickou gibraltarskou skálu, jejíž bizardní silueta pomalu mizí v dáli. V horách je složitá orientace, ale krásná příroda. Dlouhá stoupání střídají táhlé sestupy do údolí se stráněmi porostlými korkovými duby. Je to přírodní rezervace. Silnice náhle končí u zavřené brány a my nevíme, zda můžeme jít dál. Cesta za bránou je plná nejistoty. Po několika kilometrech cesta náhle končí u jakéhosi statku s velkou zděnou bránou. Za ní je nádvoří a budova. Vypadá to jako vjezd do soukromého dvora. Zjišťujeme, že tudy vede cesta dál. Procházíme údolím řeky Rio Horzganganta. Nedaří se nám najít místo na stanování. Nakonec spíme pod stany v kempu. Námahu a modlitby prvního dne obětujeme na úmysly otce arcibiskupa Jana Graubnera, který nám posílá poděkování a požehnání formou SMS.

V úterý překračujeme na druhou stranu pohoří a k večeru přicházíme na křižovatku s osamělou restaurací. Pan hostinský nás nechal přespat ve venkovní kryté části restaurace na karimatkách a ve spacích pytlích.

Ve středu jsme došli za proměnlivého počasí s teplotami nad 20 stupňů do města Arcos de la Frontera na hranicích provincií Cádiz a Sevilla, kde se nás ujímá kněz z farnosti svatého Františka z Asissi a postará  o naše ubytování. Náš příchod je doprovázen průtrží mračen.

Ve čtvrtek putujeme do městečka Las Cabezas de San Juan. Naše putování doprovází každodenní modlitba růžence. Ráno začínáme společnou modlitbou a nasazením požehnaných křížků cyrilometodějských poutníků.

V pátek jsme doputovali do Los Palacios y Villafranca, ležícím v rovině, obklopené lány dozrávajícího obilí, slunečnic, kukuřice, ale také sady pomerančovníků a oliv. Kolem cest kvetou oleandry, a opuncie - obrovité kaktusy. Cestu lemují skupiny palem. Krajina je protkána sítí zavlažovacích kanálů. V létě zde teploty dosahují 40 a více stupňů.

V sobotu jsme po ujití 203 km doputovali do střediska Andalusie  Sevilly. Město leží na mohutné řece Guadalguivir, která ústí po 100 km do Atlantického oceánu a je  až do Sevilly splavná pro námořní lodě. Vidíme přístav a kotvící námořní lodě. Tento den obětujeme modlitby za svatého Otce Františka, který právě navštívil Fatimu. My tam doputujeme za tři týdny.

V neděli 14. 5. jsme na mši svaté v katedrále Panny Marie, v impozantní pětilodní gotické stavbě, třetí největší na světě. Navštívili jsme také hrob Kryštofa Kolumba. Nezmiňujeme se o běžných obtížích poutníků jako jsou puchýře a další bolesti, které nám pomáháte na dálku zmírnit svými modlitbami.

Karel, Zdenek, Jiří, Ruda a Jano

Posílám  třetí zprávu z našeho putování:

Po odpočinku v centru Andalusie jsme se vydali směrem na severozápad, k portugalský hranicím. Tento týden nás čekal nejtěžší úsek naší pouti rozpálenou krajinou (odpoledni teploty přes 30 stupňů Celsia) a pro velkou vzdálenost lidských sídel. Denní etapy kolem 40 km. Jsme již za nultým poledníkem na západní polokouli a řídíme se světovým časem. Je zde o hodinu méně než doma. Ráno vstáváme až v 7.00 hodin, protože v 6.00 je ještě tma. Zato večer svítí slunce ještě ve 22.00 večer. Ráno se vydáváme na cestu kolem 8.00 hodin a většinou docházíme do cíle před 19.00 hodinou. Úrodná nížina kolem Sevilly s lány dozrávajícího obilí se mění ve zvlněnou,  řídce obydlenou krajinu s ojedinělým haciendami. Sledujeme práci lidi v rozsáhlých olivových sadech. 

Prvním cílem je městečko Manzanilla. Po večerní mši svaté prosíme kněze o přístřeší. Do farnosti dojíždí a nemá pro nás místo. Vracíme se asi dva km. Při cestě do městečka jsme procházeli kolem poutního areálu. Tam nám laskavý správce povoluje spát v podloubí u vchodu do kostela Panny Marie na Valech.  Zde se seznamujeme i s jeho hlídacím psem vlčákem, který na nás při příjezdu do areálu upozornil.

Druhý den putujeme 40 km do Valverde del Camino. Kostel zavřený, bohoslužba jednou za týden. Hasíme alespoň žízeň v hospůdce, kde všichni sledují přenos býčích zápasů z Madridu za přítomnosti krále Jana Carlose. Uštvaná zvířata čekají na smrtící ránu od toreadora za mohutného volání davu OLÉ. Nedivím se protestům v mnohých městech na severu Španělska proti této krvavé zábavě. Spíme pod  širákem za vesnicí.  

Ve středu večer docházíme po 39 km za úmorného vedra do Cabezas Rubias. Kostely zamčené, spíme v hostelu Santa Cruz. Správce je milý a velmi vstřícný.  

Ve čtvrtek docházíme po celodenním putování do Rosal de la Frontera na hranicích s Portugalskem. I přes ochotu zaměstnankyň farnosti , si nakonec zajišťujeme  ubytování v penzionu. Prošli jsme již čtyři provincie Gadiz, Malaga,  Sevilla a Huelva. 

V pátek  vystupujeme klikatou silnicí stále do kopce, obklopeni lesem korkových dubů  k portugalské hranici. V 9.05 hodin překračujeme hranici mezi Španělskem a Portugalskem. Společné foto a sestup do portugalských nížin. Pečlivě obdělaná pole, někde je již po žních a na strništích leží balíky slámy. Pečlivě udržované vinice, kolem cest fíkovníky, mandlovníky, pomerančovníky, eukalypty. Málo hmyzu. Včelu jsme za tři týdny neviděli. Každý kousíček země je pečlivě obdělán,  i příkopy jsou čistší než ve Španělsku. První noc trávíme v historickém městečku Moura. Krásné město s hradem a kostelem sv. Jana Křtitele. Laskavý pan farář nás ubytoval v katechetickém sále.  

V sobotu docházíme po 36 km do městečka Vidigueira. Cesta zvlněnou krajinou se silnicí jako přímka se nám zdá nekonečná. Ubytováváme se  na dvě noci v blízké obci Pedrogao. 

Mše svatá je v neděli až v 17.00 hodin. Pán farář přichází do kostela a se všemi se srdečně vítá podáním ruky. Jde i za námi a dovídá se, že jdeme do Fatimy, což připomíná ve mši svaté. 

Po nedělním odpočinku se v pondělí vydáváme na další cestu. S Boží pomocí máme doputovat v sobotu 27. 5. do hlavního města Lisabonu. Děkujeme za Vaše modlitby. Zatím vše  - až na nějaké ty puchýře -  v pořádku.

Bůh vám žehnej všem, bratři poutníci. Na dálku nám žehná Mons. Peňáz. 

4. zpráva o dalším týdnu naší pouti.

V pondělí 22. 5. jsme vyšli z městečka Vidigueira za horkého počasí (přes 30 stupňů Celsia) zvlněnou a řídce obydlenou krajinou do městečka Viana de Alentejo. Procházeli jsme kolem lánů polí s balíky slámy po právě sklizeném obilí. Je to pro nás neobvyklé, vidět sklizená pole před koncem května. V městečku obdivujeme kostel, obehnaný hradbami s pěti  baštami. Na faře nám nikdo neotvírá. Jsme přijati až v klášteře františkánů. Zařídili nám ochotně ubytování v hostelu.

V úterý pokračujeme v putování za tropických teplot krajinou korkových dubů a pastvin se stády dobytka, patřících k velkým statkům kolem cesty. Krajina je řídce osídlena. Lidská sídla jsou zde vzdálena mnoho kilometrů. Již zdálky vidíme bílé město na hoře s kostelem sv. Salvátora. Je to Alcacovas. Ochotně nás přijímají v církevním zařízení Božího milosrdenství (nemocnice a zařízení pro seniory). Spíme v Sala reunioni (společenské místnosti).

Ve středu pokračujeme do obce Sao Cristobao - Sv. Kryštof. Vítá nás kostel patrona motoristů sv. Kryštof a milý pan farář nás ochotně ubytoval. Jsme na mši svaté v 19.00 hodin. Předříkáváme jeden desátek růžence před bohoslužbou. Pak na výzvu pana faráře zpíváme při mši i na její závěr české mariánské písně. Sklízíme uznání všech přítomných. Pak jsme pozvání na večeři. Podávala se zeleninová polévka, tři druhy masa s chutným salátem a k tomu ovoce a červené víno,  které pan farář vypěstoval na vlastní vinici.

Ve čtvrtek ráno jsme zváni na snídani na faře a po požehnání  vycházíme se slibem, že ve Fatimě na pana faráře vzpomeneme. Jdeme nížinou s velkými lány rýže. To nás zde překvapuje. Pole jsou obklopena hrázkami a krásně zelená rýže vyrůstá z plochy zatopené vodou. Večer docházíme za horkého počasí do městečka Cabrela. Pan farář sem dojíždí. Obracíme se na místní samosprávu s prosbou o nocleh. Nabídnou nám nocleh pod přístřeškem u šaten na fotbalovém stadionu. Sprchujeme se v kabinách pro hosty.

V pátek procházíme kolem velkých ploch vinic. Naším cílem je městečko Poceirao. Krásné upravené,  moderní kostel Panny Marie. Žena, která zdobí kostel květinami nám slibuje, že v 19.00 přijede Padre a postará se o nás. Čekáme marně. Jano zjišťuje ztrátu peněženky se 150 Euro. Nakonec ji nachází v bufetu, který asi před dvěma hodinami navštívil. Obsluha mu ji uschovala a s úsměvem mu ji vrací. Malý zázrak. Večer nám nezbývá než zajet za městečko. Z dálky vidíme věž vodárny. Tam rozbíjíme tábor a spíme pod stany a někteří pod širou oblohou. Před usnutím se společné modlíme a děkujeme za uplynulý den. Modlitba růžence nás provází každodenně. Měříme krajinu krokem a modlitbou.

V sobotu jdeme celý den pod zataženou oblohou a blížíme se k nejzápadnějšímu hlavnímu městu Evropy Lisabonu. Leží na pravém břehu v ústí řeky Tajo do Atlantického oceánu na několika pahorcích. Trochu to připomíná kalifornské San Francisco. Překonáváme ústí řeky po nejdelším, 17 km dlouhém mostě v Evropě - Ponte Vasco dá Gama. Ubytováváme se v apartmánu.  

Dnes, v neděli 28. 5. jdeme ráno do katedrály Panny Marie. Mše svatá je tam až v 11.30. Proto po obdržení razítek do poutnických průkazů - Credenciálů, jsme šli do kostela St. Domingo a zúčastnili se slavné mše svaté, celebrované místním biskupem. Byla obětována k výročí zdejší důstojnické školy. Absolventi chlapci i dívky byli oblečeni ve stejnokrojích. Hrála vojenská kapela. Nevšední zážitek. Po mši svaté si prohlížíme město a konstatujeme, že jsme již ušli 588 km a do Fatimy nám zbývá již jen necelých 200 km. Do Santiaga ještě 596 km, takže jsme přibližně v polovině naší pouti. Děkujeme Bohu za to, že nám dává schopnost tuto pouť absolvovat a chrání nás na cestě od všeho zlého a děkujeme  také všem doma, kteří se za nás modlí a na dálku nás doprovází. Bohu díky.

 Za všechny poutníky Karel

 

5. zpráva o naší pouti 

Po odpočinku v hlavním městě Portugalska Lisabonu, kde jsme si užili setkání se vstřícnými Portugalci, jsme v pondělí 29. května vyšli na další etapu naší pouti. Procházeli jsme rušným průmyslovým předměstím, které se táhne několik km na sever. Silná doprava, zejména kamionů nám nedovoluje se ani modlit růženec. Odpoledne přicházíme do městečka Villa de Franca de Xira. Ve farním kostele se modlíme před sochou Panny Marie Fatimské slavný růženec. Pak získáváme ubytování v Santa Casa de Misericordia, včetně večeře a snídaně. Spíme v jednom větším pokoji na zemi.

V úterý procházíme již volnou krajinou s klidnějším provozem a s obdělanými poli, sady olivovníků, plochami vinic, citroníky a pomerančovníky kolem cest. Kvetou oleandry snad všech barev. V městečku Cartaxo nás ochotně  ubytují ve farním domě.  

Ve středu přicházíme do historického centra kraje, biskupského sídla Santarem. Opravdu krásné město s biskupským palácem, katedrálou, velkou budovou semináře a diecézního muzea a celou řadou kostelů. Upravená náměstí a křivolaké uličky dávají městu zvláštní a starobylý ráz. V semináři nám radí ať se obrátíme na Santa Casa de Misericordia, kde nás skutečně vlídně přijmou a za mírný poplatek pěti Euro ubytují v domě pro Pelegrinos ve dvou pokojích na postelích.

Ve čtvrtek přicházíme do městečka Alcamena. Jsme vlídné přijati ve farnosti u nového kostela Panny Marie Matky Boží ve velkém sále s označením Sala Sao Pedro. Zatím jsme v Portugalsku na všech místech, kudy vede naše cesta vlídně a ochotně přijímáni. Přístup k poutníkům je vstřícnější než v jižním Španělsku.  

Brzy ráno v pátek 2. 6. 2017 vycházíme na posledních 24 km do našeho prvního velkého cíle Fatimy. Krajina se zvedá v hornatém terénu  porostlém lesy. Představujeme si, jak to zde vypadalo asi před 100 lety v době Zjevení. Docházíme tam již ve 14.50 hodin. Jsme udiveni velikostí a majestátním vzezřením poutního areálu. Míříme k jeho dominantě, k basilice Panny Marie Královny posvátného růžence.  Před oltářem otiskujeme svá čela s křížky, které jste nám dali doma a při loučení na Velehradě, do mramoru před oltářem a v modlitbě myslíme na Vás všechny,  naše rodiny, přátele, kteří nás na dálku provázíte svými modlitbami. Vzpomínáme na všechny. Modlíme se za naplnění úmyslů otce arcibiskupa Jana, za obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze a za naplnění Zjevení Panny Marie Fatimské v celém světě, za prezidenta českomoravské Fatimy Mons. Pavla Dokládala, Mons. Jana Peňáze i za zlínského hejtmana Jiřího Čunka. Ti všichni přijali nad naší poutí svou zaštitu, dali nám na cestu své požehnání a poskytli nám pomoc. Posíláme SMS zprávy o svém příchodu do Fatimy a za chvíli přicházejí odpovědi. Jsme tak se všemi i na dálku ve spojení. Pak navštěvujeme hroby pasáčků Franciska, Lucie a Jácinty, které jsou v bočních kaplích basiliky. Zúčastňujeme se mše svaté v basilice v 18.30 hodin. Pak se ubytováváme v domě pro poutníky jen několik desítek metrů za basilikou.

V sobotu navštěvujeme Rektorát a předáváme poselství Mons. Dokládala generálnímu sekretáři světového Fatimského hnutí,  včetně našeho daru (publikace o Velehradě). Pak se zúčastňujeme modlitby růžence na místě Zjevení Panny Marie před 100 lety v kapli Cova da Iria. Toto místo je po celý den obklopeno stovkami poutníků z celého světa. Dovídáme se, že ve výroční den Zjevení Panny Marie 13.  5. 2017 zde bylo na mši s papežem víc než 500 tisíc poutníků.

Vrchol našeho pobytu zažíváme v neděli 4. 6. 2017 o slavnosti seslání Ducha Svatého. Zúčastňujeme se mše svaté před basilikou za účasti mnoha tisíc poutníků. Takové Letnice nikdo z nás dosud nezažil. Večer se půjdeme rozloučit s Fátimou do Cova da Iria při poslední modlitbě růžence ve 21.30, zakončené světelným  průvodem. Bohu díky. 

KK a ostatní poutníci

 

6. zpráva

Milí bratři a  sestry, posílám zprávu o dalším týdnu naší pěší pouti. V pondělí 5. 6. jsme brzy ráno vyšli z Fátimy a pokračovali dále na severovýchod do Alvaizere. Bylo to více jak 40 km, ale po dvou dnech odpočinku a plní zážitků z Fatimy jsme to bez problémů zvládli. Při prudkých sestupech jsme si uvědomovali, že Fátima leží skutečně na vyvýšeném místě. Při příchodu od jihu se nám zdál terén méně převýšený. V Alvaizere jsme dle dobrého značení Camino de Portugese došli až k Albergue Ponheiros, kde jsme za 11.50 Euro dostali krásné ubytování s kuchyňkou a koupelnou. Do našich Credencialů přibylo nejkrásnější razítko celé portugalské poutní cesty. Každý dostal navíc na přivítanou skleničku portského. 

V úterý jsme procházeli hustě obydlenou krajinou s vinicemi, poli a sady, ale také s houštinami bambusů a lesy eukalyptů (blahovičníků), které se pěstuji pro rychlý růst dřeva. Dosahují až 30ti metrové výšky a krásně voní mentolem. Asi po 30 km jsme došli do vesničky Rabacal. V Albergue i hostelu mají obsazeno, zbývají jen dvě volna místa. Volili jsme noc pod stany za vesnicí u hřiště.  Přichází smutná zpráva z Otrokovic o smrti Jirkova a Rudova kamaráda Mirka. Zejména Jirka je tou nečekanou zprávou zdrcen. Modlíme se za Boží milosrdenství a přijetí zemřelého do Božího království.

Ve středu jsme doputovali do historického města Coimbra. Leží na obou březích řeky. Na pravé straně je historický střed města s hradem a katedrálou, na levém břehu mohutný klášter sv. Kláry. Zde jsme byli ubytováni na poschoďových postelích ve farním zařízení. 

Ve čtvrtek jsme došli do městečka Melhada a ubytovali jsme se v malém Albergu bez kuchyňky. Potkáváme se na cestě s poutníky z různých zemí. Zdravíme se s nimi. Od Rabacalu se zdravíme se třemi poutnicemi z Kanady, potkáváme několik poutníků, se kterými jsme se seznámili ve Fatimě. Patří mezi ně i milý, ale osamělý poutník z Francie, žijící blízko Paříže. Ten zapomněl v Melhade čepici. Na cestě mu ji k jeho velké radosti předáváme.  

V pátek nám itinerář napovídá, že do cíle Albergaria- a-Velhada to bude 38 km. Skutečnost je však 47 km! Zdolali jsme tuto vzdálenost bez problémů. Byla to nejdelší denní etapa celé pouti. Poodešli jsme tak všem našim známým poutníkům z předcházejících míst, kteří chodí denně kolem 20 km. Získali jsme před nimi jednodenní náskok. Ubytovali jsme se v malém, zcela novém Albergue s příjemným vedoucím. 

V sobotu odcházíme brzy ráno do cíle dnešního týdne,  města Sao Joao da Madeira. Je to velké město. Ubytovali nás ochotně v  Santa Casa di Misericordia. V neděli o svátku Nejsvětější Trojice jsme byli na mši svaté v kostele patrona města sv. Jana Křtitele. Bylo tam u prvního svatého přijímání asi 50 dětí. Po mši jsme si prohlédli město a pak odpočíváme a připravujeme se na zítřejší putování,  jehož cílem je známé přístavní město Porto na břehu Atlantickéko oceánu. Je to známé  středisko výroby likérového vína. Ušli jsme k dnešku 893 km, do Santiaga chybí jen dva týdny a 291 km.

KK + 4

7. zpráva

V pondělí 12. 6. jsme se vydali do dalšího týdne našeho putování. Naším cílem bylo světoznámé Porto, druhé největší město Portugalska a středisko průmyslu. K večeru jsme tam dorazili po celodenní chůzi po poutní cestě Camino Portugese, vyznačené žlutohnědými šipkami. Překrásné město v ústí řeky Douro do oceánu, katedrála, výstavné historické budovy, malebná silueta na svazích přímořské vrchoviny. Albergue jsou však již plná. Mnozí poutníci do Santiaga sem přilétají letadly z celého světa. Zde zahajují  pouť do Santiaga po Camino Portugese. Nezbývá než přespat pod stany.

Na předměstí Porta jsme našli boční slepou uličku,  končící u lesíku.  Zdeněk a Jano si postavili stan, Jirka s Rudolfem se rozhodli spát pod širákem a já jsem se uvelebil na zadním sedadle v autě. Bylo asi 23.00 hodin. Po půlnoci mne vzbudilo klepání na okno. Několik portugalských policistů obstoupilo naše auto. Po předložení pasu a vysvětlení,  že jsme poutníci, zasalutovali a odjeli. Před šestou ráno nové bouchání. Rudolf s Jiřím se spacáky pod paží se chtějí schovat před začínajícím deštěm. Od oceánu se valí černé mraky a každou chvíli se zablýskne. Zdeněk s Janem bleskově balí stan,  aby nezmokl. Zatímco venku leje,  sedíme v autě a modlíme se ranní modlitbu a pak růženec.

Déšť pomalu ustává a my jsme se vydali s deštníky do městečka Vila do Conde.  Leží u Atlantickéko oceánu. Pršet brzy přestává a většinu dne je zase jako obvykle vedro. Jsme přijati v Albergu sv. Kláry. Seznamujeme se zde se skupinou 12 američanů. Jde o velkou rodinu s většími dětmi.  

Ve středu 14. 6. putujeme po krásné promenádě kolem mořského pobřeží. Vlny oceánu narážejí celých 24 hodin na pobřežní skály od stvoření světa až na konec času. Obrovská energie statisíců a milionů tun valící se vody. Slyšíme její hukot a vidíme vlnobití narážejíci  na pobřežní skály.  Nebeské divadlo. Večer dochazíme do letoviska Espossende. Jsme přijati v malém Albergu Eleven (11). Za námi přicházejí naši známí Američané. Není už pro ně místo. Vidíme je smutně stát na ulici. Kde budou dnes spát? Rozhodujeme se, že díky našemu vybavení budeme ode dneška raději nocovat v autocampech, abychom umožnili jiným poutníkum ubytování. 

 Ve čtvrtek byl v Portugalsku na Boží Tělo státní svátek. Všude vyzvánějí kostelní zvony k slavnostní bohoslužbě. Lidé se sjíždějí auty a scházejí se do chrámů. Všude panuje slavnostní nálada. My se zastavujeme a nahlížíme do plných kostelů. Trasa je dlouhá. Zastavují nás až junáci kolem poledne poblíž kostela sv. Jakuba. Procházejícím poutníkům nabízejí občerstvení. Mluvíme i s místním panem farářem. Velice milé. Naše cesta pokračuje kolem oceánu. Uděláme si dvě hodinky volno, odkládáme poutnický oděv a jdeme k moři. Oceán je chladný. Vloni jsme se již v květnu koupali na cestě do Říma v Jaderském moři. Nyní chodíme v příboji a sbíráme škeble. Je odliv, prohlížíme si skály, které byly před pár hodinami pod vodou. Jsou obsypány škeblemi všech velikostí a dalších živých organismů, čekajících na návrat mořské vody. Pak se oblékáme a pokračujeme v cestě. Na večer přicházíme do městečka Viana de Castelo. Zamíříme do Campu na břehu řeky v rozlehlém parku. Je na první pohled jednoduše a stroze zařízený. Když majitel vidí křížky na našich hrudích, překvapuje nás nabídkou,  abychom si cenu za nocleh stanovili sami. Večer vypouští ze stájí koně. Hřebce, kobylky i hříbata.  Jsou na lidi zvyklí. Přišli i za námi loudit kousek chleba. V Campu jsou i pávi, divoké kachny a husy. Rodiče fotografuji své děti se zvířátky. Všichni jsou nadšeni.

V pátek pokračujeme v putování po žluté značce Camino Portugese stále kolem nekonečného oceánu. Dýcháme čistý vzduch, nasycený mořskou solí. Slyšíme hukot vln a pozorujeme krásné a stále se měnící scenérie mořského pobřeží. Oceán vyplavuje množství chaluh. Zemědělci je sbírají,  suší a používají je k hnojení políček za pobřežními dunami. Pěstují zde především zeleninu, cibuli, rajčata,  ale také brambory, kterým se v písčité půdě očividně daří. Večer docházíme do města Caminha. Jsme přijati v campingu. Jako poutníci dostáváme velkou slevu na ubytování. Pozorujeme západ slunce nad oceánem. Je to poslední místo v Portugalsku.

V sobotu ráno dostávám nápad jak si zkrátit denní trasu. Podle itineráře bychom museli obejít celý záliv, přes který nevede žádný most. Napadá mne poprosit rybáře, nebudou-li ochotni nás za poplatek (čtyři Euro) převézt na svém člunu přes ústí řeky na druhý břeh. Tak jsme po měsíci zase ve Španělsku v provincii Galicie. Hranice prochází středem zátoky. Celý den putujeme po mořském pobřeží až do našeho cíle v letovisku Baiona u krásné mořské pláže. Zde jsme strávili víkend.  Sprcha, praní,  odpočinek.  

V neděli jdeme na mši svatou do farního kostela Panny Marie. Po mši svaté jsme se zúčastnili původu Božího Těla. Vycházíme z románské basiliky z 12. století do úzkých uliček města. Průvod s Eucharistií ve velké monstranci, doprovázený 39 muzikanty a krojovanou skupinou mužů. Ta jde slavnostním houpavým krokem ulicemi města po kobercích z živých květin.  Žasneme nad tou krásou. Lidé házejí z oken a balkonů na průvod květiny. Takovou oslavu Božího Těla zatím nikdo z nás nezažil. Pro představu přikládám několik fotografií, které řeknou více,  než zde mohu napsat. Baiona je nejkrásnější letovisko u moře,  kam jsme na naší cestě zavítali. Bohu díky. 

Posílám 8. zprávu. 

Po odpočinku v krásném přímořském letovisku Baiona, jsme v pondělí 19. 6. vykročili do posledního týdne naší pěší pouti. Pomalu jsme se vzdalovali od pobřeží oceánu a šli směrem na severovýchod. Ve Španělsku je stejný čas jako u nás,  oproti Portugalsku. I když jsme ve stejné zeměpisné délce jako v Portugalsku, slunce svítí dlouho do večera a zapadá až po 22.00 hodině. Prožíváme letní slunovrat a nejdelší den v roce. Krajina se postupně mění.  Procházíme vrchovinou Galicie s hustým osídlením. Vidíme kukuřičná pole,  lány brambor a hlavně mnohahektarové vinice. Poutní stezka nás vede hustými lesy, kde původní stromy přerůstají všudypřítomné blahovičníky. Na lesních pěšinách neleží jehličí jako u nás, ale cesty jsou pokryty vrstvou eukalyptových listů a jejich oloupanou kůrou. Rostou zde hojně také palmy a všude kolem lidských sídel kvete množství květin. Nejvíce je bohatých trsů bleděmodrých hortenzií. Není to již ta chudá Galicie, jako tehdy, když jsem zde byl před 10 lety. Všude nová výstavba,  nová auta. Lidé ještě zachovávají tradice třeba v tom, že využívají obecní prádelny. Je to velký zastřešený bazén v obci, kde ženy perou a máchají prádlo tak, jak to kdysi dělávaly naše babičky. I na polích je vidět hodně ruční práce. V pátek se již blížíme k Santiagu. Krásná krajina s pásy modrých hor v pozadí, staré kostely a kláštery přitahují naše zraky. Když zbývá do cíle jen jeden den, máme všichni radost, že se po dvou měsících blíží konečný cíl a po něm návrat domů. Současně však pociťujeme jakýsi zastřený stesk, že naše putování končí. Pouť je jako lidský život, kterým jdeme ke konečnému cíli. Víme, že i náš život se blíží k závěru. Modlíme se, aby tato pouť přispěla k novému začátku našich životů. V sobotu 24. 6. 2017 přicházíme v 15.17 hodin do katedrály sv. Jakuba. Navštěvujeme jeho hrob a modlíme se za všechny doma i za ty, kteří nám dali na cestu své požehnání nebo poskytli záštitu a pomoc. Bohu díky. Po obdržení poutnických dekretů se ubytováváme v Campu v bungalovu. V Santiagu zůstaneme tři noci. V úterý nastoupíme cestu doprovodným vozidlem do svých domovů. O zpáteční cestě pošleme naší poslední zprávu.  K.

  9. zpráva

Návrat domů autem:

Konec světa Finis Terra - Lurdy - zastávka ve Veleronu poblíž Avignonu ve Francii s brigádou na opravě kostela sv. Hilaria z ranného středověku. Pak  Strasburg – Velehrad - domov.

Bratr Karel píše:

Mestelanovi mi poslali poděkování za účast na opravě kaple sv. Hilariona, kde jsme postavili novou opěrnou zeď a provedli další práce. Poslali fotografie i té zdi s nápisem, že ji postavili Češi.

 

Mons. Jan Peňáz na závěr píše:

 

DEO GRATIAS

Bohu díky. Panně Marii díky. Andělům a svatým díky. A všem dobrodincům Pán Bůh zaplať.

ULTREIA!