Skutečné příběhy a zážitky
(klikneš-li na obrázky zvětší se)
Pochmurná křižovatka
Před několika lety byl kdesi na internetu zveřejněný článek, ve kterém popisoval náhodný noční chodec setkání s přízrakem cyklisty.
Setkání se odehrálo hodinu před půlnocí na silnici vedoucí z obce Koberovy na oblíbené rekreační centrum v Malé Skále. V místě kde ze silnice odbočuje cesta k Besedicím potkal tajemného temného cyklistu, který jej bez zájmu a naprosto bezhlučně minul. Nočního pocestného zachvátil v průběhu tohoto setkání, podle jeho vlastních slov, naprosto iracionální strach umocněný zjištěním, že v dalším momentě je cesta za ním prázdná. Tajemný cyklista zmizel.
Při další návštěvě tohoto místa se mu znovu vkrádá do nitra nepříjemný pocit, možná jako vzpomínka na prožité tajemné setkání. Ani jeho přátelům se nechce na tomto místě zbytečně dlouho prodlévat, i oni se cítí velmi nepříjemně, přestože je bílý den.
Pracovala zde zjitřená fantazie nočního chodce, nebo je tu něco tajemného? Podle našeho předběžného zjištění, kterého se nám dostalo od místního obyvatele zde došlo již k několika tragickým nehodám. Tragicky zde zahynul právě i cyklista.
Geomagnetické anomálie, betaMapy.cz a GPS.
Beta verze Mapy.cz přinesla nový pohled na prostor údajné geomagnetické anomálie u Bohdánkova. Lokalita na silnici II. třídy 287 mezi Hodkovicemi nad Mohelkou a Českým Dubem je známá podivným pocitem, který zde zažívají zejména cyklisté.
Jízda do kopce je snadná, z kopce však vyžaduje nečekaně vyšší výkon. Betaverze Mapy.cz přináší oproti ostré verzi jedno vylepšení. Výškový profil zvolené trasy.Po zadání počátečního N50°40,6084' E015°03,2028' a cílového bodu N50°40,9511' E015°02,4580' program nalezne zvolenou trasu a vygeneruje i příslušný graf profilu. Fotografie místa podporuje toto grafické tvrzení, je však v rozporu s měřením našeho GPS přístroje. Čemu tedy máme věřit?
Část logu z GPSky: txt
Obraz vygenerovaných hodnot na Mapy.cz
Zdroj: http://alef.i.sweb.cz/
Na skotském hradě vyfotili ducha, může jít o vězněného krále z 16.století
Velká Británie je země plná historie, starých hradů a pošmourných mlhavých dnů. Není divu, že vzhledem k této kombinaci každý třetí Brit věří na duchy a každý desátý se domnívá, že už někdy v životě nějakého viděl. Nejnovější případ z hradu Tantallon nedaleko skotského Edinburghu je o to zajímavější, že je vše zachycené na lehce až mrazivě detailní fotografii.
Postava připomínající dvořana ze starých časů s velkým límcem okolo krku, zírající z okna hradu, nebyla před pěti sty roky jistě ničím výjimečným. Když se ovšem na onom místě objeví zhruba půl tisíciletí po skončení éry, kdy bylo podobné oblečení v módě, není to zcela normální. Fotografie ze skotského hradu Tantallon vyfocená v loňském květnu byla médiím předána ve čtvrtek a okamžitě vyvolala obrovský rozruch.
Podivnou postavu vyfotil výletník Christopher Aitchinson, který neměl ve chvíli focení ani potuchy o tom, že zachytil na svém snímku něco velmi netypického. Když se vrátil večer domů, prohlížel si vyfocené fotografie, než narazil na jednu, kde zřetelně uviděl neznámou postavu.
Fotografii již přezkoumala trojice expertů na Photoshop a podobné programy upravující fotografie. Všichni se shodli, že s fotografií nebylo nikterak manipulováno. Ani několik vědců zabývajících se paranormálními jevy, nebylo schopno vysvětlit zachycení podivné postavy na fotografii.
James V. nebo světelný klam
Lidé, kteří na duchy věří, se domnívají, že Aitchinson na fotce zachytil skotského krále Jamese V., který byl na hradě uvězněn v roce 1520, když byl ještě teenager. Nikdo však nepřišel s rozumným vysvětlením, proč by se vrátil na "místo činu" jako dospělý muž. Ti, co na duchy nevěří, mají naopak poměrně strohé vysvětlení. Šlo o nějaký světelný klam, tvrdí.
Fotografii poskytl novinářům psycholog Richard Wiseman, který před třemi týdny ve svém projektu požádal lidi, aby mu zaslali své fotografie, na kterých si myslí, že zachytili duchy. Zájem předčil veškerá jeho očekávání. Přišly mu stovky fotografií až z Mexika či Japonska. Ze všech fotografií vybral 50 nejlepších a umístil je na internet, kde lidé hlasovali o ten nejpřesvědčivější.
Tajemný telefonát
Šli jsme s rodiči navštívit babičku a dědu. Chodíváme k nim pravidelně o víkendu probrat události, které se staly během týdne.
Ten den jsme začali mluvit jako vždy (politika, sport, sousedi...), ale přece to bylo jiné, začali jsme vzpomínat na našeho vzdáleného příbuzného - dvanáctiletého Aleše. Už nevím, jak jsme si zrovna na něj vzpomněli, ale přemýšleli jsme, kolik mu asi bude a do jaké třídy asi půjde. V tom okamžiku babičce v obývacím pokoji začal zvonit mobilní telefon. Sama jsem se zvedla a šla pro něj. Na displeji bylo zobrazeno strýcovo číslo. Když jsem telefon zvedla, strýc se neozýval, bylo jen slyšet praskání. Potom zkoušela telefonovat babička, ale také se nikdo neozval.
Zavolali jsme mu zpátky a to, co nám strýc pověděl, s námi všemi otřáslo. Řekl, že stojí na břehu řeky a Aleše z ní právě vytáhli. Šel se koupat, honil se se psem a když skočil do vody, srdíčko ten šok nevydrželo.
Strýc tvrdil, že nám nevolal a na mobilu hovor také neměl.
Nedokážu si vysvětlit, co se to stalo, neměli jsme zrovna mezi sebou příliš blízký vztah. A už jenom to, že jsme si na něj najednou v tu chvíli celá rodina vzpomněli a mluvili o něm je zvláštní. Rok po Alešově smrti umřel i strýc, teta tvrdí, že si ho Aleš vzal k sobě.
Strašidelné zážitky při strašidelném seriálu
Bylo to asi před rokem, kdy jsme byli na rekreaci v přírodě a jednou v podvečer, když jsme seděli u ohně jsme uviděli něco hodně zvláštního - u cesty nad patníkem se asi 10 sekund vznášela do oranžova zbarvená koule. Nevím co to mohlo být, ale napadlo mě že, by to mohla být ''světelná koule''.
A ještě ten samý rok jsem se jako vždy okolo 00:30 dívala na TV - (dávali seriál Supernatural) :-) Máme plastová okna a byly stejně jako balkonové dveře zavřené, když v tom začaly vydávat podivné skřípavé zvuky. Bylo mi to hrozně divné, jelikož se nám tohle nikdy nestalo a tak jsem je chtěla otevřít že se podívám, jestli něco není na balkoně. Sotva jsem chytla za kliku, dveře se rozletěli a ovál mě ledový vítr, přestože bylo léto... Měla jsem divný pocit a trochu se začala bát, tak jsem je rychle zavřela a šla se dál dívat na Lovce duchů - Sama a Deana :-)
Po nějaké době se začalo ozývat klepání a opět skřípání balokových dveří... Začalo mě to štvát a tak jsem začala jen tak mluvit jako např.: ticho, pššš atd. Nachvíli to ustalo, což mě velice překvapilo ale už trochu vyděšená jsem se opět zabrala do sledování... Zhruba 20 min. bylo ticho a pak to znova začalo, ale silněji - klepat, bouchat a skřípat, tak jsem raději vypla TV a odešla... Asi za týden se okolo 00:00 dívala na TV mamka a ráno mi celá vyděšená povílala o klepání, bouchání, skřípání a tichém šepotání kterému nebylo rozumět. Když jsem se pak ve stejnou dobu dívala já, už jsem nic neslyšela.
Netuším co to mohlo být, ale bylo to nepříjemné a zažít bych to už nechtěla...
Nadpřirozeno v mém životě
Mé první setkání s duchem se stalo ve škole v první třídě. Má lavice stála úplně vepředu. Náhle se udělala zima (okna i dveře byly zavřené a byl červen). Začalo mě nepříjemně mrazit za krkem. A pak mě někdo pohladil po hlavě. Zamnou ale nikdo nestál. Chlad a zima zmizely tak rychle, jak se objevily.
Druhé setkání proběhlo opět ve dne a tentokrát jsem "to něco" spatřila. Kamarádka byla nemocná a já šla domů sama. Cesta vedla kolem domu, kde bydlela. Před vchodem jsem uviděla něco červeného. Někam to utíkalo. Já to měla za kamarádku a rozběhla se za tím. V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že ona leží v posteli. Ale stačil jeden prudší pohyb, a zjevení zmizelo.
Potřetí se podivná událost stala ten samý rok v zimě. Šla jsem z kroužku. Bylo 7:00 hodin. Na cestě před domem, kde bydlím, po mě někdo začal házet kamínky. A zase jsem cítila to mrazení za krkem. Otočila jsem se, ale nikde nikdo a žádné stopy. To se opakovalo, dokud jsem nedošla domů, až tam vše přestalo.
O pár let později na školním výletě: Seděla jsem s kamarádkami v chatce a povídala si s nimi o duchách. Chvíli nikdo nic neříkal. Najednou ze skříně spadl sprej a zrcátko, které se tím pádem rozbilo. Spadli sami od sebe! Samozřejmě nás to všechny rozrušilo. Nikomu jsme neřekly ani slovo. Ten den, kdy se to stalo, žádná z nás večer nespala a ani jsme nezhasínaly světlo. Po celý zbytek pobytu jsem při každém vstupu do chatky měla pocit, že tam nejsem sama.
Myslím, že setkání na hřbitovech bývá nejděsivější. Jela jsem s babičkou na hřbitov do Lipové. Tam jsem se od ní oddělila a procházela se mezi hroby. Co se stalo pak mě děsí doteď: Za jedním hrobem byla mlha, která tvarem připomínala člověka. To bylo hrozné. Ze strachu jsem se chvíli nemohla pohnout, ale pak mě nohy začaly poslouchat a já utekla k autu a čekala tam.
No a naposled u babičky doma. Byl večer a já se nudila. Tak jsem se začala fotit na mobil a párkrát proti zrcadlu. V tu chvíli mi ale nedošlo, že se to nemá. Na několika fotkách bylo v zrcadle něco………byl to takový obličej z profilu a s velkými zuby. Fotky jsem (opět za strachu) vymazala.
Co se týče vyvolávání duchů, ano zkoušela jsem to. Bylo to někdy na prvním stupni. Sešlo se pár lidí, co na to věřilo. Víc k tomu bohužel říct nemůžu, protože už je to dlouho, ale vím, že se nic zlého nestalo. Myslím si že ten, kdo to nemyslí s vyvoláváním vážně, by to ani zkoušet neměl.
Teď občas slyšívám cinkání zvonků, něčí kroky a často mívám pocit, že mě někdo sleduje.
Skutečné příběhy z české republiky
Rodina z Třebíčska prodává dům s tajemným rámusem
V domě nepřetržitě hučí a bublá. „Je to jako kdyby se valila voda přes nějakou překážku. Tlak do uší jako v ponorce. Bolí vás z toho hlava,“ popsala vjem, který obyvatelům domku už přes tři měsíce krade spánek, Hana Fajmonová.
Do domu ve Lhánicích, v němž za 40 let od jeho postavení nikdo nebydlel, se s manželem nastěhovali letos v květnu. Koupili a opravili ho s pomocí hypotéky. Idyla skončila krátce po návratu ženy z porodnice, v druhé polovině června. V domě začalo hučet. Protože zhruba v té době zvyšovali v nedaleké dukovanské jaderné elektrárně výkon turbín, Hana Fajmonová si to dává do spojitosti.
Seriózní průzkum Ústavu fyziky Země však zvýšené vibrace nepotvrdil. Také nedaleká seizmologická stanice, která podle ředitele instituce Jaroslava Švancary dokáže zachytit i signály pod prahem lidského pociťování, nezaznamenala mezi výstupy z května a září v seizmickém spektru žádné měřitelné změny.
Fojmanovi se svými starostmi ovšem nejsou sami, záhadný zvuk prý vnímají i někteří další lidé v obci. Jiným je naopak příběh o tajemném hluku k smíchu.
Odborníci včetně seizmologů ale potíže rodiny neodkazují jako někteří sousedé ryze do rozporuplného světa psychotroniků. Existuje prý totiž tzv. fenomén brumu, jímž se ve světě kvůli podobným případům, jakým je ten ze Lhánic, zabývá mnoho expertů.
Hygienici naměřili jen nízké frekvence
Nad příčinami zvláštního bručení ve Lhánicích však všichni zatím jen spekulují. Naprázdno zatím vyšlo i měření hygieniků. „Nízké frekvence pod prahem slyšení tam jsou, ale podle předběžných výsledků to splňuje hygienický limit,“ řekl Milan Brychta, vedoucí odboru hygieny obecní a komunální jihlavské krajské hygienické stanice.
Protelefonovala jsem spoustu peněz při hledání pomoci a utratila jsem dost i za léky. Teď už neutrácím – vím, že hukot není můj výmysl, protože ho slyší i jiní. Jenže to mojí rodině nepomůže,“ posteskla si Hana Fajmonová. Rozhodli se proto domu zbavit. Obávají se ale, že kupci stát ve frontě nebudou. Zatím se jim žádný neozval. Rodina si ani nepřeje, aby se dům fotografoval, fotografie je pouze ilustrační.
Více příběhů: ZDE
Skutečné příběhy ze světa
V rumunském hotelu vyfotili ducha kněžky v bílých šatech
Mnoho tamějších obyvatel věří, že se pod základy hotelu nachází starodávný poklad, který tam měli zanechat Římané. Místní věří, že je to právě duch ženy, který poklad střeží.
Hotel je momentálně uzavřený, prochází již pátým rokem renovacemi. Dělníci si ovšem tento hotel vůbec neoblíbili. Podle nich totiž v hotelu straší. A nejsou sami, kdo to tvrdí. Údajného ducha prý vyfotografovalo více lidí. Jedna z těchto fotografií byla nyní v Rumunsku zveřejněna.
"Fotila jsem v hotelu svého přítele, když jsem se pak podívala na fotku doma, byl na ní zcela zřetelný jakýsi stín cizí ženy. Přitom jsme v ten moment byli sami. Vypadala jako kněžka v dlouhém bílém oblečení," uvedla 33letá Victoria Iovanová, které se podivný přízrak podařilo také zachytit.
Úřady před vstupem do hotelu varují
"Jednoho večera jsme se rozhodli já a mých šest spolužáků do toho opuštěného hotelu jen tak ze srandy zajít. Z ničeho nic jsme ucítili velmi chladný vzduch a blízko nás jsme spatřili bílou siluetu. Nemohli jsme ani pořádně najít cestu ven, jak jsme rychle utíkali pryč," řekl další svědek, vysokoškolský student Alexandr.
Místní úřady varovaly občany, aby do hotelu nechodili. Jako oficiální důvod uvedly to, že budova může být vzhledem k probíhajícím stavebním pracím nebezpečná.
Více příběhů: ZDE