Pass, kde rostli v řídkém borovém lese, dále pak u vesničky Eufemia Zapata. Na obou lokalitách se jednalo pouze o sporadický výskyt několika málo kusů. Pokud je mi známo, v žádné uvedené oblasti se nevyskytuje ve velkém množství a i v našich sbírkách se jedná o poměrně málo známou rostlinu.

Mapa rozšíření

Někteří považují tuto rostlinu za samostatný taxon, jiní za synonymum k M. gasserianě.

Přes poměrně velkou oblast jejího výskytu se na lokalitách vyskytuje velmi řídce, většinou v počtu několika málo jedinců. Jak uvádí Fitz Maurice, počet těchto rostlin se na lokalitách během uplynulých 10 ti let snížil o více než 75% a proto odhaduje současnou populaci na méně než 1000 jedinců rozšířených v oddělených lokalitách ve více než 8000 km2.

Tento úbytek považuje za příčinu mrazů v roce 1997 a v neposlední řadě i nelegálního sběru.

Považuje proto za nutné zpřísnit její ochranu.

Já jsem začal prozkoumávat jednu z roklí na opačné straně silnice v domnění, že zde naleznu a vyfotím také nějakého hada nebo jiného živočicha, protože jako milovník všeho živého jsem si předsevzal alespoň zahlédnout případně i chytit chřestýše, což se mi za poněkud dramatických okolností vyplnilo až tři dny před naším odjezdem na lokalitě v Caňada Morelos. I v této roklině jsem nacházel velké množství výše uvedených rostlin, ale M. theresae se zde již nevyskytovala. Po delším průzkumu severozápadního svahu jsem si povšiml několika málo rostlinek, které se krčily pod borovicemi v úpatí kamenů a na první pohled připomínaly seschlé M. longiflora. Při podrobnějším zkoumání jsem však zjistil, že tyto rostliny k uvedenému druhu nepatří. Na dvou rostlinkách jsem nalezl květní pupeny a několik málo květů. Těchto rostlin jsem zde i pečlivém průzkumu nalezl jen asi 5ks. Květy jsou velmi podobné rostlinám z okruhu M. lasiacantha. Vzhledem rostliny vzdáleně připomínají M. perezdelarosae, nejsou však tak krásně bílé a okrajové trny nejsou rozmístěny peříčkovitě. Silné středové hákovité trny jsou tmavě červené, okrajové však mají barvu krémovou a v aeorole jich není takový počet jako u výše uvedené mammillárie. Jedná se o poměrně miniaturní rostliny, jejichž velikost nepřekračuje v průměru 5 cm a na výšku 7 cm.

Rostliny mohou dle mého názoru patřit k některé z variet či forem M. gasseriana. Po návratu domů jsem začal po této rostlině pátrat v dostupné literatuře a př. Horal mě upozornil na možnost, že by se mohlo jednat o M. stella de tacubaya, která byla popsána panem Hessem již v roce 1904 a její jméno je odvozeno od dnes již neexistující vesničky Tacubaya. Je to pravděpodobněforma M. gasseriana se středovým hákovitým trnem a tím mě v mém odhadu utvrdil. Tuto formu se středovým trnem jsme nacházeli i u vesničky Eufemia Zapata, která je však od uvedeného naleziště značně vzdálená, a i zde jsme je nalézali spíše sporadicky. Jedná se, tak jak je patrno z přiložených snímků o velice hezkou rostlinku, která by byla ozdobou každé sbírky.

Pěstování této krásné rostliny nemusí být pro zkušeného kaktusáře velký problém. Pravokořenné rostliny je nutné pěstovat v propustném minerálním substrátu s velmi opatrnou zálivkou. Osvědčil se mi nepropláchnutý říční písek s příměsí drcené opuky ve kterém rostliny prospívají vcelku výborně. Vykvétají velmi brzo na jaře a proto někdy je

problém s opylením rostlin.