Egyptská kniha mrtvých
EGYPTSKÁ KNIHA MRTVÝCH
(výpisky)
Říkadlo 30.
Vy, kteří máte zakročovati proti lidem, nepozastavujte se!
Říkadlo 60.
Otevřené jsou pro mne obě brány nebe
a rozevřené jsou pro mne i obě brány nebeských vod.
Říkadlo 61.
Já jsem to,
já jsem ten, jenž povstal ze záplavy
a jemuž byla poskytnuta hojnost.
Říkadlo 62.
Já jsem ten, který se plaví po nebi,
já jsem lev, já jsem Re,
já jsem divoký býk!
Dostalo se mi času bez hranic,
protože jsem dědicem věčnosti,
věčností obdarovaný.
Říkadlo 63.
Já jsem dědic, který odhalil Velkého, Znaveného!
Moje jméno je pro mne trvalé;
jsem uchráněn toho, že by dnes někdo žil na můj úkor.
Další staroegyptské pozoruhodnosti
bůh Re:
„Jakože žije, srdce mé nemá chuti býti pohromadě s lidmi. Pobil bych je, jako by jich ani nikdy nebylo, kdyby nebylo přílišné mé dobroty!“
bohyně Hathor:
„Bylo to sladké mému srdci, když vraždila jsem lidi!“
Sokol odletěl do nebe a jiný vstoupil na jeho místo.
– staroegyptská obdoba rčení „zemřel král, ať žije král“
Dvorní lékař 6. dynastie velekněz Pepianch zvaný Iri byl nejen „lékař králových očí“ a „lékař králova břicha“, ale i „hlídač královy řitě“.
„Kdo zná život, bude žít 110 let.“ (Texty rakví)
Šlo o koncepci běžnou již ve Staré říši, která trvala po celou délku egyptské historie s vrcholem v 19. a 20. dynastii. Jedním, kdo se měl dožít 110 let, byl král Pepi II. (6. dynastie). Vzhledem k tomu, že je doložen 94. rok jeho vlády a že mohl nastoupit na trůn po pubertě jako 16letý, nelze vyloučit, že věku 110 let skutečně dosáhl. Honosil se jím také Ptahhotep, vezír předposledního krále 5. dynastie Džedkare Isesiho a další.
Aniho papyrus:
Neprozrazuj své srdce člověku cizímu, sice důkladně využije tvých slov.
Starověký Egypt v literatuře a filosofii
Je vám záhadou, proč Egypťané stavěli pyramidy? Přijeďte se podívat sem – a pochopíte. Nemají prostě roupama co dělat.
Jediné sympatické na vršení těch pyramidálních nesmyslů bylo od starých Egypťanů to, že k tomu nezneužívali otrocké práce zvířat, nýbrž sami lidé že se zapřáhli do potahů. To bylo sympatické. Jinak se ve shodě s duchovním rádcem mé knihy Henry Davidem Thoreauem zajímám jen o to, kdo tehdy pyramidy nestavěl, než kdo je postavil. Přesycená, znuděná, vojensky zajištěná společnost alespoň netrápila žádné chudáky koně, jako to dělá dnešní vysoce humánní lidstvo, též jako starověký Egypt těsně před zhroucením.
Psí dny nikdy nezklamou vyznavače tropického podnebí, ačkoli Psí hvězda neboli Sirius vychází až za dva dny. Staří Egypťané si nemohli vybrat lepší den pro začátek nového roku.
Způsob jeho chápání jednoduchých českých vět pak dostatečně dokumentuje převrácení významu krátkého staroegyptského sdělení, že nejen lidé urození se stávají písaři. Z toho jediného trochu relativizujícího slůvka „nejen“ pak směrodatně dovozuje, že prý lidé urození se písaři nestávali, protože to prý bylo zaměstnání podřadné, což je další do nebes volající nesmysl.
Nedivím se, že všechny lepší civilizace starověku uctívaly krávu jako posvátné zvíře: indická, babylonská, egyptská...
Germáni měli svou posvátnou krávu Auðhumlu, jíž dokonce přiřkli významnou úlohu při stvoření světa. Podobnou mytologii měli i v Egyptě a dokonce i v Koránu se píše, že Země spočívá na modré krávě, která má čtyři sta rohů. Velice velmi u mne stoupají v ceně takové národy, které uctívají krávu, alespoň ve své mytologii, jako Indové, jako Egypťané.
Staří Egypťané pokládali mozek za přebytečnou a neužitečnou hmotu, již po smrti člověka odstraňovali z těla nosními dírkami, podobně jako my živí smrkáme. Ačkoli měli Egypťané značné anatomické znalosti, vážili si více než mozku plic, jater, žaludku, ba i střev, nejvíce však srdce, tedy instinktu. Srdce, tedy neomylný živočišný instinkt, bylo sídlem rozumu, veškerého citu a charakteru člověka – žádný mozek! Jak je to vůbec možné u tak vyspělé civilizace? Snad je to dáno tím, že starověký Egypt ještě mohl plně důvěřovat a spoléhat na své dosud nezkažené instinkty a mohl se jimi tedy bez obav ze ztroskotání řídit jako kormidelník střelkou kompasu, která se tehdy nevychylovala ze správného směru tak jak to vidíme a zažíváme plni obav v dnešní vychýlené době.
Podle té knihy o Egyptě, již nyní čtu, panovala tam pověra, že kdo se narodí čtvrtého dne v měsíci, ten podlehne horečce. To je kousíček ode mne; bez dvou hodin se to týká i mne. Raději bych se byl býval snad narodil třiadvacátého – to by mě jen uchvátil krokodýl.
Jako vždy, když čtu nějakou zajímavou knihu, i ta kniha z knihovny o Egyptě mě ovlivňuje natolik, že jsem do jejího obsahu ponořen víc, než do ponuré reality začátku jedenadvacátého století. Uvědomil jsem si v noci náhle – za nepřetržitého poslechu Barokní kytary –, že továrna, do níž chodím pracovat, leží od mé ubikace směrem na západ, takže i Já, podobně jako egyptský sluneční bůh, nebo duševní dvojník ka, se ubírám na tu temnou světovou stranu umírat, strávit tam v podsvětí dvanáct dlouhých hodin, abych se posléze ráno zase znovuzrodil.
Dočetl jsem knihu EGYPT. Říše faraonů. Nejvíc se mi líbila pověst o trestající kraví bohyni Hathor. Nejvyšší bůh Re chtěl potrestat všechny, kdo se proti němu vzbouřili. Pověřil tím úkolem právě kraví bohyni Hathor proměněnou ve lvici. Ta svůj úkol plnila tak svědomitě a s takovou misantropickou chutí, že ji Re musel opít, jinak by byla vyhladila celé lidstvo. Ach, ten alkohol, to je zhouba světa! Alkohol a lidstvo! Já to vždycky říkal! Krásná a poučná pověst!
Kniha to byla celkem dobrá, i když i tady se občas vyskytly nepochopitelné nesmysly a zřejmé dezinterpretace. Například asi dvakrát si autor spletl muže se ženou, ačkoli se lišili již svým úborem! Ženy nosily typické dlouhé šaty na ramínkách s velice hlubokým a odvážným výstřihem, který sahal až pod prsa, takže ňadra zůstávala odhalená. Pěkná móda.
Zaujalo mě také, že dělníci na stavbě pyramid vůbec nebyli žádní zbití a bičem a podvýživou zbědovaní otroci, jak se vždy tvrdilo, nýbrž byli to normální zaměstnanci, placení v bohatých naturáliích, kteří dokonce neváhali i stávkovat, když se jim něco nelíbilo! Další letitý mýtus tedy padl. Zdá se, že mnohé z lidského vědění je spíše falešná představa než holá skutečnost.
Lúkiános v dialogu Obrazy je poněkud nudný a příliš lidský, vychvaluje lásku k lidem, a dopouští se dokonce na jednom místě nechutné urážky staroegyptských zvířecích božstev, když píše, že egyptské chrámy jsou na pohled nádherné, ale uvnitř prý nesídlí bozi, nýbrž opice, ibis, kozel nebo kočka. Jako kdyby měl být rozpor mezi krásou a zvířeckostí.
(Misantrop, Zápisník mrtvého muže)
Již je tomu 5 – 6 tisíc let, kdy kněží starověkého Egypta nejídali maso. Rozdělovali pokrmy na čisté a nečisté. Mrtvoly zvířat byly nečisté a nebylo možno se jich ani dotýkat.
(Prof. MUDr. K. Wiśniewska-Roszkowska, Vegetariánství)
V mírném klimatu Indie, Egypta, Řecka a Říma, kde byly požadavky nutnosti menší a určeny volněji, mohla architektura sledovat své estetické účely nejsvobodněji.
Jedno svědectví o tomto bodě, pocházející z počátku křesťanství, je pregnantní odpověď Pána v evangeliu Egypťanů, kterou uvádí Klement Alexandrijský: Salomé se ptala: Jak dlouho ještě bude existovat smrt? Pán řekl, „dokud budete vy, plodné ženy.“
Pochopení gnostiků vystupuje velmi zřetelně na počátku deváté kapitoly (Klementových Stromat), kde se z evangelia Egypťanů uvádí: Praví již ke Spasiteli: „Přijď zničit dílo ženy“: Ženě je vlastní žádostivost, jejím dílem je plození a záhuba.
(A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa)
Kdyby byli takhle „vzdělaní“ staroegyptští písaři, nerozluštil by Rosettskou desku ani sám velký Champollion! A proč by ji nerozluštil? Z jednoduchého důvodu: Protože v tom množství chyb by stěží nalezl nějaké pravidlo, nějaký zpřístupňující kód, jímž by se řídil při odhalování neznámého písma a jazyka. Byl by z toho tumpachový; nevěděl by, jak si ty odchylky vyložit. V jeho století by to ještě nevěděl. V naší době by to už tušil. Ve starověkém Egyptě uměl číst a psát jen každý tisící muž, zato však jistě bezchybně. Tehdy a tam, pod tajemnými pyramidami, bylo ještě psaní a čtení hermetickou naukou, nad níž bděl ochranný bůh Thovt v podobě ptáka ibise. Tady a teď umí povinně číst a psát každý moula a podle toho to taky vypadá. Stala se z toho zprofanovaná záležitost, pokálená blbým lidským dobytkem.
Bastet, egyptská bohyně smyslnosti, která měla kočičí hlavu, by se asi od lidí odvrátila a opustila by svůj chrám v Búbastisu, kdyby viděla, jak diskriminačně se zachází s jejími družkami.
Nero zavedl kult Neporazitelného Slunce, o což se pokoušel mimochodem už egyptský král Echnaton, jehož Chvalozpěv na Slunce patří mezi nejkrásnější literární skvosty starověku.
Schizofrenie je choroba, jejíž druhé jméno je LIDSKOST. Už myšlenkový svět starověkých Egypťanů byl schizofrenní, znal dualitu duše a těla. Tomu, čemu se bude později říkat „duše“, říkali staří Egypťané „dvojník“ (Ka). Ten se po smrti oddělil od svého nositele a putoval do říše dvojníků v západním Ókeanu. Tělo mrtvého nositele bylo nabalzamováno a dokud se nerozpadlo v prach, žilo samostatně dál v podsvětní říši mrtvých, užívajíc všech radostí života. Bylo jedno, byl-li to člověk nebo kočka, nebo jediný bůh na nebesích – sokol. Tato starobylá kultura se ještě nevyvyšovala nad ostatní tvorstvo. I hovnivál požíval posvátné úcty. Proto byla tak silná a proto nás dodnes fascinuje. Ale ta schizofrenie, ta choroba, ta lidskost už tam byla také jako předznamenání pádu, který se postupem doby bude zvyšovat až do závratna – a až do nenávratna.
(Misantrop, Rakovina na kůži Země)
Kromě moderní západní popkultury, která ve velkém měřítku uctívá a konzumuje sračku jako recyklační materiál, podávaný a prodávaný vždy jako nový, to snad byli jen staří Egypťané, kdo uctíval hovno alespoň nepřímo skrze skaraba, brouka hovnivála.
Egypťané uctívali krokodýly a ti je požírali; Tučňáci uctívají auta a ta je hubí.
(A. France, Ostrov Tučňáků)
Jaký to rozdíl před dobou Aristofana, který svým citlivým zrakem sledoval dole u ústí Nilu, jak Egypťané činí zvířata sobě blízkými. Pravda, že to byl jakýsi druh kultu, fetišismu, pověry a podobně, který Egypťany nutil vzdávat božskou úctu kočkám, ibisům, býkům a jiným zvířatům. Přece však původ toho ležel jistě v mírumilovné povaze starých Koptů, kteří byli národem rolnickým a dovedli zvířata ocenit jako své pomocníky.
Juvenal píše, že u Egypťanů, národa tak moudrého a věhlasného svými zákony, národa tak zbožného, jenž uctíval krokodýly a cibule, Teutyřané snědli jednoho ze svých nepřátel, jenž jim padl do rukou; nemluví o tom z doslechu – ten zločin byl spáchán takořka před jeho očima; bylť Juvenal tehdy v Egyptě a zdržoval se nedaleko Teutyry.
(Voltaire, Filosofický slovník, Lidojedi)
Je ovšem možné domnívat se, že lid se dá udržet ve větší závislosti, když se mu jednou rukou dává, co se mu druhou rukou bere; takovou politiku prováděl Josef vůči Egypťanům.
Sedím na vrcholu pyramidy jako egyptský ptačí bůh Toth.
(Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu)
Pokud jde o pyramidy, nezasluhují si náš obdiv pro nic jiného, než proto, že se našlo takové množství lidí natolik ujařmených, že celý život stavěli hrobku pro nějakého panovačného blbce, kterého měli raději – bylo by to moudřejší i statečnější – utopit v Nilu a jeho mrtvolu předhodit psům. Snad bych pro ně i pro něho mohl vymyslet nějakou omluvu, ale nemám na to čas. S náboženstvím a uměnímilovnými staviteli je to na celém světě skoro na jedno brdo, ať je tou budovou egyptský chrám nebo banka Spojených států. Stojí víc, než zač stojí. Mnohým nedají spát památné stavby Západu i Východu – rádi by se dozvěděli, kdo je stavěl. Co se mne týká, spíš by mě zajímalo, kdo je tenkrát nestavěl – kdo byl nad takové hlouposti povznesen.
(H. D. Thoreau, Walden aneb Život v lesích)
Pokud jde o hodnocení jednotlivých stupňů civilizace, je mi mnohem sympatičtější "civilizace" afrických černošských kmenů nebo amazonských Indiánů, kteří sice mají jenom slaměnou chýši a jinak nic než holý zadek, zato však je pro ně každý den svátkem a tančí, nežli pompézní civilizace egyptská s jejími pyramidami, při jejichž stavbě zahynulo mnoho otroků a které přinesly, kromě slávy faraónům, také nesmírné utrpení prostému lidu. Obdivování těchto památek mi proto připadá zvrhlé.
(Misantrop, Sentence o lidském smradu)
Vaše skromné pyramidy přetrvají pyramidy egyptské, ta mraveniště postavená tupostí a otroctvím.
(Lautréamont, Zpěvy Maldororovy)