naše cesty po světě - Zdeněk a Iva

Plán naší cesty na Sri Lanku :

1.den – 9.04.2015 – odlet z Prahy v 15,45 hod, přílet do Dubaje v 23,45 hod

2 den -10.04.2015 – odlet z  Dubaje v 02,45 hod. přílet na letiště v Colombu v  8,45 hod. – cestou návštěva městečka  Necombo – rybí trh, oříšky atd., odpoledne příjezd do historického města  Anuradhapura ubytování 2 noci, hotel: Andorra Tourist Rest Anuradhapura

3 den – 11.04.2015 – celodenní prohlídka města  Anuradhapura, případně ještě  návštěva Mihintale

4.den – 12.04.2015 – po snídani odjezd z  Anuradhapury, návštěva  NP ( Hurulu Ecopark or Minneriya National Park jeep safari ), chrám Ritigala v džungli, Sigiriya – lví skála, Pidurangala skála, příjezd do Polannaruwa, ubytování : Hotel Ancient Village , Polonnaruwa

5. den – 13.04.2015 –celodenní prohlídka města, večer odjezd Dambully, ubytování : Cln Guest House 

6.den – 14.04.2015 – po snídani prohlídka   Dambully – skalní chrámy, potí odjezd do zahrady koření v Surathura, příjezd do Kandy, ubytování 2 noci - Hanthana Holiday Rooms 

7 den -15.04.2015 – brzy ráno odjezd do Knuckles Mountains – pěší turistika, Botanická zahrada Peradeniya, návštěva chrámů v okolí Kandy 

8 den – 16.04.2015 – po snídani prohlídka města Kandy, odpoledne odjezd do Dalhousie - Adam's Peak, ubytování : Achinika Holiday

9 den – 17.04.2015 – vemi brzy ráno výstup na  Adam's Peak, potí odjezd do Nuwara Eliya - Hatton – návštěva výrobny čajů, vodopády, příjezd do Nuwara Eliya – v okolí čajové plantáže, ubytování 2 noci Heidi's Home

10 den – 18.04.2015 -  brzy ráno  Horton Plains – procházka horským pralesem na Konec světa – výhled do okolí , prohlídka městečka, další vodopády, zahrady Haghala

11 den - 19.04.2015 – ráno odjezd do Elly - vodopády  a jeskyně Ravana Ella, továrna Uva Halpewathha  - ubytování : Rustle Hill Home Stay-Ella,

12 den – 20.04.2015 -  procházka na Little Adam´s Peak  , vlakem z  Elly to Haputale, cestou čajové plantáže, příjezd do Udawalawe, ubytování : Silent Bungalow,

13 den – 21.04.2015 - safari NP, Mulkirigala skalní chrám,  příjezd do  Hikkaduwy, rozloučení s řidičem, ubytování v Eden Homestay – 4 noci

14 – 16 den - 22.04.2015 – 24.04.2015 – koupání, potápění, šnorchlování, výlety do okolí, návštěva želví farmy, přístavní město Galle s holandskou pevností , případně nížinný prales Sinharaja

17. den - 25.04.2015 – po snídani odjezd na letiště, odlet v 17,50 hod, přílet do Dubaje v 20,35 hod., odjezd do hotelu metrem – Akas Inn hotel, po ubytování návštěva nákupního centra v blízkosti hotelu

18.den – 26.04.2015 – ráno odjezd na letiště – odlet do Prahy v 09,05, přílet do Prahy v 13,25 hod, odjezd domů

Je začátek dubna a já a Iva se chystáme na naší další cestu do Asie.  Cílem bude Sri Lanka. Jedná se o  ostrovní stát nacházející se v Indickém oceánu nedaleko Indie. Oba státy od sebe odděluje úžina Palk, přes kterou se táhne řetěz korálových útesů nazývaný Adamův most. Dlouhou dobu se tato země jmenovala Cejlon a proslulá je dodnes především díky svému vysoce kvalitnímu černému čaji. Kromě čajových plantáží si můžete na ostrově prohlédnout starobylé chrámy nebo si udělat výlet do některého z národních parků, které zde začali budovat Britové. V 6. stol. př. n. l. přišli na Srí Lanku její první obyvatelé, Sinhálci. Díky dynastii z jižní Indie vzniklo někdy mezi 10. a 11. stoletím Tamilské království. Později se o tento stát začali zajímat i evropské země, které z ní chtěli mít svoji kolonii. Od 16. do 17. století se v zemi usadili Portugalci, později přišli Holanďané a roku 1796 se ostrova zmocnili Britové, kteří si ji drželi do roku 1802. Svou nezávislost získala země až v roce 1948, kdy byla ještě známá jako Cejlon. Na Srí Lanku byla přejmenována až o 24 let později.

Státním zřízením je tento stát demokratická socialistická republika, jejímiž oficiálními jazyky jsou sinhálština a tamilšitina, ale protože zde panuje velmi rušný cestovní ruch, domluvíte se tu bez problémů i anglicky. Kromě cestovního pasu potřebujete ke vstupu do země ještě vízum. My jsme si jej pořídili elektronicky přes internet za 30 dolarů.. Vše fungovalo bez problémů a ani jsme nemuseli ukazovat papír, emigrační ůředník měl vše již v počítači.

 Časový posun zimní +4,5 hodiny (letní +3,5) hodiny oproti středoevropskému času

Letíme s našimi oblíbenci EMIRATES opět přes Dubaj. Na zpáteční cestě zde přespíme a tak si trošku opět připomeneme zdejší atmosféru. Nejdříve nás ale čeká 16 dnů na Srí Lance. Jako dopravní prostředek jsme si vybrali auto s řidičem. Po našich loňských zkušenostech z Bali jsme zvolili tuto sice o trochu dražší, ale určitě pohotovější variantu, Oslovil jsem 5 řidičů a nakonec jsem vybral jednoho, kterému nevadilo, že jsme si zajišťovali ubytování sami. Většině tento způsob nevyhovuje, protože tak přicházejí o provizi za zajištění ubytování a hlavně si musí zajistit nocleh pro sebe. Nás bude 12 výlet dle mého plánu stát 650 dolarů včetně benzínu, ubytování a jídla pro řidiče. Cena není o mnoho vyšší než bychom zaplatili za 16 denní pronájem bez řidiče. Poslední čtyři dny jej již propustíme a použijeme   hromadnou dopravu či taxi.

1.den ( 9.4.2015) – Letadlo nám letí již v 15,45 a tak dnes opouštím práci dříve a spěchám rychle domů. Na letiště nás odveze Zdenda a tak se vyhneme taxíku. Za 10 minut již vystupujeme na Ruzyni a protože jsem udělal odbavení přes internet, ani nemusíme vystát frontu u odbavovací přepážky. Jdeme hned na řadu, odevzdáme kufry   a můžeme pokračovat k letadlu. Vše probíhá bez problémů a těsně před půlnocí přistáváme v Dubaji. Čeká nás skoro 15 minutová projížďka autobusem a poté necelé dvě hodiny čekání na druhý let. I ten je naprosto v klidu a v půl deváté ráno místního času nás vítá hlavní Srí lanské letiště  Bandaranayake International Airport vzdálené jen pár kilometrů od Colomba. Tomuto městu se záměrně vyhneme a z letiště pojedeme do městečka Negombo, kde si prohlídneme rybí trh, chvilku si vydechneme pře další cestou do starobylé Anuradhapury.

2.den (10.4.2015) -  Čekání na kufry je na náš vkus příliš dlouhé, ale nakonec vše dobře dopadne a nemusíme opakovat proceduru jejich hledání jako v Thajsku. Ještě absolvujeme výměnu dolarů za Srí lanské rupie a už hledáme našeho řidiče. Stojí hned vepředu u východu s cedulí s naším jménem a tak vše probíhá jak má. Po desáté hodině opouštíme konečně letiště a směřujeme do Negomba na rybí trh. Je to pouhých 10 kilometrů, ale v rušném  městském provozu Podaří se nám zaparkovat přímo u trhu a zde náš řidič zjišťuje, že jsme píchli gumu a musí do servisu- Dává nám půl hodiny volno a tak si v klidu procházíme po trhu. Všude spoustu prodejců a ve vzduchu cítíme vůni prodávaných ryb. Koupit si zde lze menší rybky, ale i steak ze 150 kilogramového tuňáka. Většina návštěvník§ je místních, turisty potkáme jediné. Půl hodinka nám rychle uběhla a tak pokračujeme dál do našeho dnešního cíle. Další kilometry naskakují velmi pomalu, občas skoro stojíme, zřejmě vrcholí dopravní špička. Cestou navštívíme místní značku mobilní sítě, protože jsem četl o dobré možnosti pořídit si místní Sim kartu a mít tak k dispozici levné SMS a internetové připojení i během cesty. U vchodu dostáváme kartičku s číslem a přibližnou dobou čekání 15 minut. Asi po 30 minutách kdy stále nejsme na řadě, přichází Gamagi s nápadem nákup karty odložit na další dny. S radostí přijímáme a postupně se prodíráme jednotlivými městečky, které jsou vzájemně propojeny a tak nepoznáme kde jedno končí a druhé začíná. Po další hodině provoz klesá a naše rychlost se postupně zvyšuje. Dostáváme se občas i na 60 kilometrů v hodině. Do cíle nám zbývá ještě 70 kilometrů a tak není od věci se chvíli zastavit u břehu jednoho ze zdejších jezer a něco zakousnout. V okolí naší zastávky je několik menších krámků a Gamagi nám určitě poradí co si vybrat. Za vitrínou vidíme různé místní pochutiny, jak sladké tak i slané. Neodoláme a ochutnáme obě varianty. Jen nás zaskočí způsob balení, každý kousek nám prodavač pečlivě zabalí do místních novin a poté uloží do igelitové tašky. Hygiena nic moc, ale snad to přežijeme bez zdravotní újmy. Sedíme na lavičce s výhledem na jezero a vychutnáváme si místní atmosféru a pojídáme místní speciality. To je jeden z důvodů, proč se stále vracíme do Asie. Před čtvrtou hodinou konečně přijíždíme do Anuradhapury a hledáme hotel. Gamagi se nemůže dovolat do hotelu a tak přesně nevíme kde hotel leží. Po pátém pokusu se konečně podaří spojení a my slyšíme jak se sinhálštinou domlouvají na cestě. Stačí pár vět a vše je jasné. Jen 5 minut a už vidíme náš hotel. Leží v klidné části města, ale k památkám je to prá jen necelé dva kilometry jízdy. Budeme mít k dispozici kola a Gamagi s námi dojede k muzeu, kde si zakoupíme vstupenky a pak nás opustí. Snad se neztratíme a podaří se nám najít cestu zpět. To vše bude až zítra, teď máme volno a po zabydlení se ještě vydáváme na průzkum okolí. Do hotelu se vracíme těsně před západem slunce a večer trávíme na zahradě u sklenice piva místní značky Lion. Pivo mají na Srí Lance velmi silné, z etikety vyčtu, že se jedná o 4,8 stupňů. I večer je velmi teplo a teploměr klesá jen nepatrně pod 30 stupňů. Tak tady nás zima určitě nebude, spíše naopak. Zítra ráno vyrazíme po osmé hodině, snídani máme objednánu na půl osmé.

3.den (11.4.3015) – Na snídani jsme na čas a dostáváme džus, volské oko v takové zvláštní placce a džem s máslem. Není to nic světoborného, ale byly už snídaně i horší. Těsně před osmou hodinou přijíždí náš Gamagi,  půjčujeme kola a společně vyrážíme do starého města po památkách. Vlastně budeme jezdit sami, on nám jen poradí kde koupit vstupenky a pak se rozloučíme. Mapy máme dvě, tak snad najdeme cestu zpět, Jako první navštěvujeme Jetavanské muzeum, kde prodávají i vstupenky (25 dolarů za jednu osobu, nic levného). Vstupenky mají propracované, je to taková knížečka, jejíž součástí je CD z Anuradhapury a několik kuponů. A před jednotlivými částmi v rámci historického areálu vstupenky kontrolují, odtrhávají kupony a dostáváme razítka.. Kdysi se daly pořídit okružní vstupenky do Kulturního trojúhelníku zahrnujícího Anuradhapuru, Polonnaruwu, Sigiriyi za 50 dolarů, ale ty byly k 31.12.2012 zrušeny. Rozloha historického parku je obrovská, bez kola bychom to nezvládli a určitě bude projížďka na kole  dobrodružnější než objíždění památek autem.

Anuradhapura byla prvním hlavním městem Šrí Lanky (založené 380 př.n.l.) a jedním z největších klášterních měst, jaká kdy byla vybudována. Žilo zde 10 tis. mnichů. Posvátný okrsek jednoduše řečeno tvoří tři velké kláštery Jetavana, Abhayagiri a Mahavihara. Na rozsáhlé ploše se nachází více či méně zachovalé pozůstatky starověkých budov, zbytky chrámů a rituálních lázní. Největšími poklady jsou nádherné buddhistické stůpy, na Šrí lance se jim říká dagoby, postavené z malých cihel sušených na slunci a mající polokulovitý tvar. Sloužily k uchování domnělých ostatků Buddhy nebo nějakých světců. Celá stavba je plná, bez vnitřních prostor a nedá se do ní vstoupit. Chodí se pouze po jejím obvodu. Nad kopulí je schránka, která ukrývá svatou relikvii a nad ní je ještě štíhlá špička.
Prohlídku začínáme u monumentální dágoby Jetavanarama postavené celé z červených cihel, kolem které se rozkládá klášter Jetavana, kde kdysi žilo na 3000 mnichů. Kolem se rozprostírají vodní nádrže. Kdysi dágoba dosahovala výšky 120 metrů, dneska má nějakých 70 metrů, protože ji chybí nejvyšší část s věžičkou. Přesto je dodnes největší a nejvyšší cihlovou stavbou na světě. V době svého vzniku (3. století) byla 3. nejvyšší stavbou na světě (po pyramidách v Egyptské Gíze). Kolem základny všech dágob jsou na čtyřech světových stranách rozmístěné jakési svatyně, kterým se říká vahalkady a jsou vždycky pěkné zdobené různými reliéfy, figurami apod. Odsud pokračujeme na kole  k velké bílé dágobě Ruwanwelisaya, třetí největší ve městě i když na nás působí mohutným dojmem. Měří pouze 55 metrů a pochází z 2. stol. př.n.l. Je považována za nejkrásnější. Před dágobou posedává spousta opic. Pobíhají i po nádvořích a kradou misky s obětinami, které pojídají. 
Dágoba je nejuctívanější ve městě, protože jsou v ní uloženy různé ostatky Buddhy a tak je tady i nejvíce poutníků. Před vstupem musíme opět zout boty. Země je pěkně rozpálená a tak chůze na boso není vůbec příjemná. Příště si vezmeme raději ponožky abychom mohli v klidu chodit po rozpálené dlažbě. Teď nás čeká posvátný strom bo, Šrí Mahá Bódhi. Jje nejstarším stromem na světě (2200 let) a je údajně vypěstovaný ze štěpu stromu pod kterým Buddha v Indii nalezl osvícení.Vypadá ale, že postupně usychá. Některé jeho větve jsou úplně suché, ale věřící to nikterak netrápí. Je jich tu mnoho a stojí frontu před zlatou mříží, kam postupně přinášejí obětiny. Ke stromu se nikdo nesmí přiblížit a tak se věřící modlí a meditují pod stromem. Strom se obchází po směru hodinových ručiček. Je tady zavěšena spousta modlitebních barevných praporků a kněží udělují různá požehnání. O dalších navštívených památkách se nebudu podrobně rozepisovat, jen se zmíním o dvou příhodách. U každé památky jsme raději zamykali kola a klíček jsem si vždy dával do kapsy. Při jedné z posledních zastávek u sochy sedícího budhy jsem zjistil, že jej nemám. Postupně jsem vyndal všechny věci z kapes, poté z batohu, ale klíček nikde, Pomalu jsme začali prohledávat okolí a jeden ze strážců nám pomáhal á a jako zázrakem měl úspěch. Najednou z trávy sebralá malý klíček. Pomalu jsem se smiřoval s myšlenkou, že si budeme muset zavolat odvoz a naše cesta skončí neslavně. Moc děkuji nálezci a můžeme pokračovat v cestě. Do jedné hodiny, kdy jsme domluveni na návratu zbývá ještě hodně času. Nějak se ale zamotáme a dvakrát se nám podaří se vrátit na stejné místo. Ke všemu je hrozné vedro a síly nás pomalu opouštějí. Na posilněnou si kupujeme kolu a pokračujeme v hledání cesty do hotelu. Nechceme to potupně vzdát, ale čas nám rychle ubíhá. Nakonec se nám podaří dojet zpět jen 5 minut před jednou hodinou. Dáváme rychlou sprchu, jedno pivko a Gamaki už nás mává z auta. Odpoledne máme v plánu navštívit posvátné město Mihintále. Ale protiže jsme nic nejedli, bere nás Gamagi na oběd formou bufetu do místní restaurace. Na nás je jídlo hodně pálivé, ale hlavně, že už nemáme hlad. Teď nás čeká jen 13 kilometrů do   Mihintale , které je kolébkou Buddhismu. V roce 247 př.n.l. v těchto hornatých končinách lovil jeleny král Devanampiya Tissa a setkal se zde náhodně s Mahindou,synem indického Buddhisty a panovníka Ashoky jež ho přivedl na buddhistickou víru. Na kopci nazvaném Mihinda je dnes poutní místo s bílou dagobou Amasthale /tzn.mangovník/ naproti které stojí klášterní budova a vysoká socha sedícího Buddhy. Na úplném vrcholu kopce je skála kam lze vylézt po sešlapaných kamenných schodech . Místu se říká Mahinda´s Bed /Mahindovo lože/a musíte tam vyšplhat opět bosky neb jde o velmi posvátné místo,kde prý Mahinda čekal na setkání s králem.Z vrcholu je nádherný výhled do kraje a město Anuradhapura i na dagobu či sedícího Buddhu. Mám již ponožky, takže mne nic nepálí, ale zase to pěkně klouže. Na vrcholku si uděláme několik fotek společně s Gamagim a pomalu se ubíráme dolů. Posledním zážitkem dnešního dne je nákup alkoholu. Když jsem se zmínil, že bychom si rádi koupili pár piv, tak Gamagimu zasvítily oči a prý nás vezme do obchodu,  kde lze alkohol zakoupit. Protože se ale blíží Srí lanský Nový rok, je o alkohol velký zájem. Před malým krámkem se tlačí hromada lidí a skrz mříže prostrkují peníze , vrací prázdné flašky a zároveň objednávají nové. Je už tma, začíná bouřka, vzrušující atmosféra. Místní nás okukují, samozřejmě jiní cizinci tu nejsou. Gamagi se tlačí k okénku a za chvíli odchází s plnou krabicí piv a jednou lahví místní kořalky Arrak. Tak máme na pár dní nakoupeno. Připadali jsme si s těmi mřížemi jak někde ve vězení, kde se vězni dožadují o svůj příděl nápojů. Další zajímavý den se chýlí ke svému konci.V restauraci našeho hotelu ještě řešíme s Gamagim plán naší cesty na další dny, povídáme a popíjíme zdejší pivo. To naše si šetříme na další dny.

4.den (12.04.2015) – Snídani máme obdobnou jako včera a stejný je i čas našeho odjezdu, osmá to hodina. Náš první cíl není příliš, jedná se o jednu z nejvýznačnějších zdejších památek -Sigiriya a tomu odpovídá i cena vstupu pro cizince, 30 dolarů. Je totiž jasné, že nakonec každý tyto peníze obětuje, když už vážil poměrně dlouhou cestu.  Skalní masiv zvaný Lví skála je obklopený královskými zahradami a vodními nádržemi, ostrůvky s paláci a obrannými vodními příkopy. Na vrcholu velké skalní hory tyčící se 200 metrů nad okolní krajinu se nachází pozůstatky skalní pevnosti. Sigiriya byla také kdysi krátkou dobu metropolí Šrí lanky, kdy králové nevládli z Anuradhapury a to v letech 473 - 491. Princ Kasapa zavraždil svého nevlastního otce, ujal se vlády a přestěhoval své sídlo právě do Sigiriye. Z obav před pomstou si postavil obydlí na nedobytném skalním bloku. Již ve 3. století př.n.l. sloužila jako klášter pro buddhistické mnichy. Od vstupu kráčíme po široké cestě vedoucí přímo ke skále, kolem které bylo vystavěné celé město chráněné vodním příkopem. V okolí se nachází množství skalních přístřešků a jeskyní, které obývali mniši již ve 3. stol. př.n.l. Navštěvujeme jeskyni Deraniyagala a tzv. Cobra hood cave neboli Jeskyni kobří kápě, pojmenovanou podle podobnosti s hlavou kobry. Za kobří jeskyní se nachází tzv. audienční síň, kde si král povídal s lidmi. Nachází se tady ohromný kamenný trůn vytesaný z jediného kusu kamene. O něco níž se nachází jeskyně Asana Cave, kde je sedadlo asana, sloužící pro odpočinek mnichů. U této jeskyně je dobře patrný jakýsi okapový žlab vyhloubený kolem vchodu do jeskyně, který bránil pronikání vody dovnitř. Kupodivu je turistů méně než jsme počítali, jen musíme občas pustit protijdoucí lidi, kteří se vracejí zpátky. Poté co jsme prošli zahrady, už cesta vzhůru stoupá téměř výhradně po schodech. Uvádí se že až na samotný vrchol skály je třeba zdolat 1500 schodů. Od základny skály vedou dvě točitá kovová schodiště (každé pro jeden směr) k jeskyni umístěné přímo na skalní stěně. Jedná se o jakousi krytou galerii, kde se nachází nejslavnější šrílanské nástěnné malby. Jedná se o velmi zachovalé nádherné skalní fresky půvabných sigiriyských polonahých krásek, tzv. nebeských panen zobrazených s jídlem, ovocem a květinami. Pochází z 5. století. Původně jich zde bylo asi 500 a do dnešních dnů se jich zachovalo již pouze 21. Opět se po točitém schodišti musíme vrátit zpátky, jinudy cesta nevede a pokračujeme podél tzv. zrcadlové stěny, která vede po skalní stěně. Zrcadlová se jí říká proto, že je pokryta nějakou vysoce leštěnou omítkou, aby se v ní král Kassapa viděl, když procházel do svých paláců.  Po dalších schodech se dostáváme na tzv. Lví plošinu, kde se nachází 2 obrovské kamenné pracky s velkými drápy, jediné pozůstatky z gigantické sochy lva, který původně strážil poslední část výstupu na skálu ke královskému paláci. Odtud vede poslední úzké strmé železné schodiště připevněné k holé skále na samý vrchol. Závěrečná cesta na vrchol kdysi procházela přímo tlamou lva. Název Sigiriya je složen ze slov sinha (lev) a girija (tlama). Po únavném výstupu, kdy občas Iva nadávala se ocitáme na vrcholu skály, kde stával Kassapův palác a skoro celá plocha byla zastavěna budovami. Dnes tu zbyly jen základy. Skalní palác byl po smrti krále opuštěn a po dlouhá staletí chátral. Ze Lví skály, nebo také se ji říká Pevnost v oblacích, se nám naskýtá nádherný výhled na okolní džungli a dolů na vodní zahrady. Cesta dolů bude určitě snažší , jen bude muset Iva šetřit svou nemocnou nohu, zatím to ale zvládá dobře. Nikam nespěcháme, času máme spoustu. S Gamagim jsme domluveni až na jednu hodinu, ale myslím, že ve dvanáct budeme dole. Po Lví plošinu vede cesta stejně, od Lví plošiny se jde potom jinou cestou přes les, odkud je výhled na zrcadlovou stěnu odspodu. Kolem Jeskyně kobří kápě sestupujeme na parkoviště k autu, kde nás očekává Gamagi. Je trochu překvapen, že už jsme dole a můžeme pokračovat v naší cestě. Nakonec se dohodneme, že se přeci jen  kousek vrátíme a navštívíme ruiny obrovského klášterního komplexu, který je umístěn na pahorku vysokém 766 metrů a nese název Ritigala. Láká nás zejména tím, že je obklopen pralesem a tak snad bude tato cesta zajímavá. Dodnes vědci neodhalili skutečnou úlohu tohoto komplexu. Název Ritigala znamená v překladu – gala – skála, riti – nikdo neví. Může to však znamenat útočiště. V roce 1971 se tady ukrývali vzbouřenci z lidové osvobozenecké armády, které vláda porazila. Mniši tady kdysi dávno objevili na 70 jeskyní. Za to král Sena I. věnoval v 9. století mnichům klášter. V 10. a 11. století tu proběhla invaze Cholů a od té doby byla Ritigala opuštěná. Teprve v 19. století po příchodu Britů, objevil toto místo archeolog H. C. P. Bell a celou ji zmapoval. Poslední dva kilometry na parkoviště mi svou kvalitou připomínají cesta v Arménii. Musíme jet opravdu pomalu, abychom naše auto nepoškodili. Gamagi je ale v klidu a cestu zvládá v pohodě. Na parkovišti stoji pět jeapů a my jsme jediní s obyčejným autem. Tentokrát jdeme společně s Gamagim a užíváme si atmosféru místního pralesa. Prohlížíme si ruiny paláce a klášterní nemocnice. Rozeznat lze doposud obrovské kamenné lázně, o kousek dále kamenné pisoáry – dvě kamenné platformy. Vědci se dohadují, k čemu kdysi sloužily – mohlo to být i k různým obřadům. Celá prohlídka nám zabere něco přes hodinu. Cestou zpět se stavujeme v pěkné restauraci na pozdní oběd bufetovým způsobem. Není levný, ale což, jsme přeci na dovolené a jídlo je výborné. Vše završíme návštěvou lázní blízko Pollonaruwy, kde prý dělají skvělé masáže. Chvíli se dohadujeme na ceně a dostáváme menší slevu. Platíme 70 EUR za oba, ale mělo by se jednat o komplexní masáž,  bylinkovou saunu a na závěr strávíme 10 minut pod krytem, kam je vháněn teplý bylinkami nasycený vzduch, prý s velmi léčivými účinky. Masáž předčila naše očekávání, nejvíce nás zaskočila masáž hlavy, kterou prováděli pomocí velkého množství speciálního oleje. Mně to nevadilo, ale Iva byla trochu zaskočená. Nakonec jsme se mohli osprchovat a očistit se ode všech olejů. Celkem jsme tu strávili velmi pohodové dvě hodinky. Příjemně znaveni přijíždíme do našeho dalšího hotelu a věříme, že jsme načerpali hodně nových sil do dalších dní.

5.den (13.04.2015) – Ráno je podobné těm předchozím. Snídaně v půl osmé, vaječná placka, džus, tousty, džem a banány. Nejprve navštívíme historické centrum města tentokrát nepoužijeme kolo, ale Gamagi nás bude mezi jednotlivými památkami vozit autem. Vzdálenosti jsou sice menší než v Anuradhapuře, ale prý bude velké vedro a kolo jsme si užili včera. Polonnaruwa bývala druhým hlavním městem  Srí Lanky, založeném v 10. století. Jedná se o výstavní město jihoindických Čólů (Cholů). Téměř 1500 let vládli sinhálští králové své říši z velkolepé Anuradhapury. Na konci 10. století, po jejím dobytí, přesunuli Indové hlavní město o 100 km na jihovýchod do vhodnější Polonnaruwy. Kolosální stavební úpravy přivedly město na mizinu, město ztrácelo na významu a po 200 letech byla téměř opuštěná a sídlo království přesunuto jinam. . Prohlídku začínáme v muzeu kde se prodávají vstupenky za obvyklých 25 dolarů. Muzeum ale otevírá až v půl deváté a tak se jedeme podívat po hrázi obrovské umělé vodní nádrže Parakrama Samudra až do jižní části města kde se nachází 3,5m vysoká, socha vousatého muže, která je často ztotožňována  s králem Parakramabahuem, za jehož vlády vznikla většina významných památek. .Před vstupem do areálu jsou dva stánky a tak si tu zakoupíme nějakou tu pokrývku hlavy, přeci jen sluníčko hodně pálí a neradi bychom měli večer problémy.  Já volím kšiltovku a Iva slušivý klobouček. Odtud se přesouváme ke skupině královských paláců, Royal Palace Group, které leží uprostřed historického města. V centru komplexu leží impozantní pozůstatky královského paláce Parakrambahua I. z pol. 12. stol. Původně měl 7 poschodí, ale zachovaly se jen pozůstatky tří pater a obrovské cihlové zdi o tloušťce 3 m. Postupně objíždíme další památky a zmíním se pouze o těch nejvýznačnějších. Jednou z nich je  dágoba z červených cihel vysoká 55 metrů zvaní Rankot Vihara, která už je součástí skupiny kláštera Alahana Pirivena, pojmenovaný podle místa, které bylo určeno ke královským pohřbům spalováním. Klášter byl jeden z nejimpozantnějších ve městě a jeho stavby, dágoby a sochy Buddhy patří k vrcholným dílům Polonnaruwy. Pomalu se blížíme ke skalnímu chrámu Gal Vihara s obrovskými světoznámými sochami Buddhy vytesanými do jedné skály. Jedná se asi o nejkrásnější buddhistické sochy na Šrí Lance. Všechny čtyři ohromné sochy Buddhy byly vytesané ze stejného žulového kamenného bloku. Bohužel jsou schovány pod plechovou střechou, která je sice chrání před nepřízní počasí, ale trochu kazí duchovní atmosféru daného místa. Nachází se tady dva sedící Buddhové v meditační pozici, Vedle je potom 7 metrů vysoký stojící Buddha se zarmouceným výrazem. Na něj navazuje mohutný ležící Buddha vstupující do nirvány, který má neuvěřitelných 14 metrů. Už jsme skoro na konci a poslední naší zastávku již absolvujeme za deště. Bohužel tak musíme oželet návštěvu Ecoparku a Gamagi nám místo toho nabízí výlet do místní vesnice zahrnující projížďku povozem taženým voly, dále se bude pokračovat na dvou kánoi po jezeře  do místní vesnice, kde uvidíme místní při jejich práci a ochutnáme místní jídlo. Cenu se mi podařilo usmlouvat na 7 600 rupií za oba včetně oběda. Hned u silnice nasedáme na přistavený vůz tažený voly a pomalu okolo rýžových polí  se přibližujeme k jezeru. Cesta je po dešti hodně bahnitá a zvířata mají co dělat aby vůz zatížený naší maličkostí zvládla. Zvířata vypadají hodně pohuble a asi to nebude pro ně lehká práce v těchto ne zrovna lehkých podmínkách. U jezera přesedáme do dvojité kánoe, které jsou vzájemně spojeny plošinou na které lze sedět a plavidlo není vratké. Bohužel se opět rozpršelo pro nás v ne zrovna v příznivou dobu. Ke všemu jsme si pláštěnky nechali v autě, alespoň nám průvodce půjčuje deštníky, ale plošina na které sedíme je během chvilky hodně mokrá. Byl by to určitě pěkný zážitek plavit se po jezeře plném leknínů, ale bohužel počasí je proti. Prší čím dál tím víc. Přistáváme u jednoho z mol a pěšky se přesunujeme do jedné z chalup. Zde nám místní upečou kokové placky. Nejdříve se musí nastrouhat kokos k čemuž slouží speciální škrabka, pomocí které se kokos pomalu naškrábe. I Iva si jí ozkoušela a docela jí to šlo. Placky se pečou nasucho bez oleje a na těsto se smíchá se mouka s kokosem trochou vodou a solí, Povrch se potře směsí kokosu, cibule, limetky a špetky čili. Chutnají výborně a tak si rádi přidáme další várku. Cestou zpět přestává pršet a tak si cestu po jezeru můžeme pěkně užít. Já mám možnost vyzkoušet si pádlování na kánoi. Od jezera pokračujeme do další chalupy, kde dostaneme oběd. Cestou se míjíme s jinými turisty, kteří se již vracejí zpět z výletu. Pro bílé turisty je tento výlet zajímavou  příležitostí spatřit na vlastní oči místní životní podmínky a pro domorodce dobrý  přivýdělek. Už na nás čeká oběd z místních surovin a místo talíře dostaneme ošatku pokrytou lotosovým listem. Jídlo nám chutná a tak i zde se vracíme k miskám pro nášup. Náš průvodce nám popisuje život ve vesnici, co kde roste a jak se co používá k obživě. Závěr cesty absolvujeme jeepem a asi po dvou kilometrech jsme opět u hlavní silnice, kde již na nás čeká Gamagi. Ted nám zbývá asi dvacet kilometrů do místa našeho noclehu, další památky UNESCO, města Dambuly. Jedeme hned ke chrámu a teprve poté se ubytujeme. Za 1500 Rs na osobu jsme si dole vedle chrámu v pokladně koupili vstupenky do jeskynních chrámů a vydali se po schodech po levé straně Zletého chrámu nahoru k jeskynním chrámům. Hlavně si nezapomeňte lístky dole koupit, protože nikde nahoře už je neseženete a museli by jste schody absolvovat znova.. Nám daly pěkně zabrat, hlavně Ivě. Ale naskýtají se seshora pěkné výhledy do krajiny, v dálce je vidět i  Lví skála Sigiriya Jsme až překvapeni jak je blízko od Dambully. Vlastně všechny čtyři památky UNESCO jsou od sebe jen pár kilometrů a tak doporučuji je navštívit všechny a žádnou nevynechat. Každá Vás zaujme něčím jiným a nelze tak říci, která je nejhezčí. Dambulla Je  jedna z největších pamětihodností na Šrí Lance vytvořená člověkem. Jeskynních chrámů je celkem pět, pochází z 1. stol. př.n.l. a rozkládají se na ploše 2000m2. Chrámy jsou mistrovským dílem sinhálského buddhismu. Jsou vytesané do mohutné žulové skály, která ční nad okolní krajinou. Vznikly vybudováním stěn, které rozdělily předtím jediný velký prostor pod mohutným skalním převisem. Králové nechali jeskyně vymalovat velkým množstvím fresek, které nemají svým rozsahem na Šrí Lance obdoby. Každý kousek povrchu je pokrytý více či méně zachovalými malbami. V pěti jeskyních se nachází více než 150 soch Buddhy v různých pozicích a velikostech. Největší dosahuje délky 14 metrů. Představuje spícího Buddhu a je vytesaná z jednoho kusu skály. Máme štěstí, že je opět hezky a i docela slušný výhled do okolí, za deště by prohlídka za moc nestála. Ještě si vyfotíme lotosové jezírko a jdeme si pro naše boty. I když jsme si je nedali do úschovy, tak nám je pán sebral a uložil- No 50 rupií holt obětujeme, nebudeme se dohadovat. Pomalu sestupujeme opět dolů. Stále nás obtěžují prodejci se suvenýry a chtějí za každou cenu prodat. Prý potřebují peníze na zítřejší oslavy, Tak se nakonec dohodneme a docela pěkné přívěšky zakoupíme. Nahlédneme i do místného muzea, kde jsou další sochy budhy, ale pokud nemáte dostatek času, můžete jej v klidu vynechat. O nic až tak zajímavého nepřijdete. Teď se rychle ubytovat, zítra nás čeká Nový Srí lanský rok, Gamagi se už nemůže dočkat.

6.den (14.4.2015) – Opět je slunečné ráno a nás čeká další zajímavý den. Museli jsme upravit náš program, protože celé odpoledne strávíme u rodiny Gamagiho při oslavě Nového roku na Sri Lance. Jsme napnuti, jak bude vše probíhat. Nejdříve nás ale čeká návštěva dvou památek a Spice garden nedaleko městečka Mataly. Asi kilometr od hlavní silnice z Dambully do Kandy stojí Nalanda Gedige malý šperk a jedna z největších zvláštností Kulturního trojúhelníku. Tato starosinhálská svatyně s bohatou výzdobou je ovlivněná jihoindickou architekturou. Stojí v malebné krajině nad nádrží s pěkným výhledem na prudké stráně okolních kopců. Původně stála o něco níž, ale v roce 1980 byla kousek po kousku rozebrána a znovu postavena v současné lokalitě, neboť původní místo bylo zatopeno kvůli stavbě vodní elektrárny. Moc pěkné místo, pokud budete mít cestu kolem určitě neváhejte a udělejte si krátkou zastávku.  Pár kilometrů před Matale stavíme před Spice Garden Surathura, tedy zahradou koření., které je vzdálené 24 km od Kandy. Oblast Matalé je proslavená pěstováním nejrozmanitějších druhů koření. A každá farma a je jich tady spousta (jsou i očíslované) mají podél hlavní cesty svou ukázkovou zahradu pro turisty, kde mají vysázené jednotlivé druhy na ukázku. Jinak koření pěstují na svých polích v okolní krajině mimo tyto "zahrady". Šrí Lanka je domovem mnoha druhů koření. Hned se k nám přidružil jeden průvodce, docela legrační a velice příjemný s dobrou angličtinou. Provedl nás zahradou, kde mají vysázeno na 300 nejrůznějších druhů rostlin a koření. Mezi nimi vedou chodníčky. U spousty z nich jsme se zastavili, aby nám vysvětlil jak rostou, k čemu se používají a co se z nich vyrábí. Vykládal nám o jejich léčivých účincích a vše doplňoval gestikulací.. Měli jsme možnost vidět strom jako takový, jeho plod a výrobek z něj. Určitě si nevzpomenu na všechny rostliny, ale byl mezi nimi závor, hřebíček, vanilka, kurkuma která barví silně na žluto a je součástí i kari koření. Výtažky z kurkumy jsou i léčivé, působí proti zánětům a podporují mozkové funkce. Dále tady roste koriandr, skořice, červený ananas, káva, kakao, muškátový ořech, divoký česnek, mandlovník, kaučukovník, kardamom, který roste u země, citronová tráva, která se používá do vaření v asijské kuchyni a tady z ní vyrábějí citronelu, která dezinfikuje, léčí a především nejlépe pomáhá proti komárům. Dále nám bylo vysvětleno, že existuje pouze jeden druh pepře, a podle doby zrání, potom z něj vzniká buď pepř zelený, černý nebo bílý
Pak mi potřel ruku krémem, ale bohužel si nyní nevzpomenu z čeho byl vyroben. Prý se jedná o přírodní depilátor. Opravdu za 20 minut byly chloupky odstraněny. Tvrdil nám, že pokud budu tento výrobek používat každý týden jeden den v týdnu po dobu 12 týdnů, tak se již chloupky nikdy neobjeví. Moc tomu nevěřím, no ale třeba to bude fungovat. Zakoupili jsme později v jejich prodejně 2 balení. Nějaký další zaměstnanec nám v průběhu exkurze zahradou přinesl každému šálek černého čaje s 5 druhy koření, bohužel si pamatuji jen zázvor, vanilku a skořici.. Iva si ještě koupila mast na exém a proti bolestem. Celkem jsme tam nechali přes 2 tisíce Kč, doufám, že to nebudou vyhozené peníze. Iva si na prodejnu vzala e.mailovou adresu, protože se jejich výrobky dají objednat přes internet a přes doručovací službu (FEDEX) je poté zašlou. Kdyby to fungovalo, tak bychom si určitě ještě něco objednali. Poslední naší dnešní zastávkou bude hinduistický chrám v Matale. Zrovna tu probíhají novoroční oslavy a tak je v chrámu spousta věřících. V hinduistických chrámech je vždy zvláštní atmosféra a tak je rádi navštěvujeme. Tyto chrámy se vyznačují velkým množstvím různobarevných figurek, až působí  kýčovitě, ale zároveň velmi zajímavě. Od chrámu jedeme přímo ke Gamagimu domů. Jeho dům se nachází v malé vesničce ve stráni 6 kilometrů od města Kandy. První nám běží naproti jeho syn a s velkou radostí jej vítá. Postupně se seznamujeme s celou rodinou, rodiči a rozsáhlým příbuzenstvem. Jejich příbytek je velmi prostý, ale působí příjemným dojmem. Jen nás dost šokuje, že zde chybí koupelna se záchodem a rodina využívá příslušenství Gamagiho sestry. Ta mám dům hned pod nimi, ale cesta dolů je poměrně náročná a v noci si nedovedu představit, že by se tam někdo vypravil. Asi si musí pomoci jinak. 13,40 hod. se blíží a začne vrchol oslav. Paní domu již připravuje uprostřed obývajícího pokoje na kusu plechu ohýnek a na 3 cihly umísťuje hrnek z mlékem. Po zapálení všichni čekají až začne hrnek přetékat a pak si zatleskají a je konec. Oheň se udusí, mléko odstraní a pokoj uklidí, Bylo nám vysvětleno, že přetečené mléko je pro štěstí v novém roce. Další část oslav již probíhá venku. Postupně se zde vystřídá hodně lidí a všichni nám přejí vše nejlepší do Nového roku. Jako největší atrakce proběhne představení dvou hadů (kobry), které se pěkně vlní za zvuku flétny. Případní zájemci si je mohou dát i za krk. Po skončení produkce již jen popíjíme a povídáme s místními. Po třetí hodině jdeme opět dovnitř na sladké občerstvení a trochu nás překvapuje, že s námi jí společně jen dědeček a ostatní jedí někde vzadu. To stejné se opakuje i při hlavní večeři, která je posledním bodem programu. Ještě před tím nás Gamagi provede po vesnici a ve dvou rodinách se na chvíli zastavíme a popijeme čaj a trochu vody. Až později si uvědomujeme, že se určitě nejedná o vodu baleno , ale pouze filtrovanou. Naštěstí žádné následky nemáme a vše proběhlo bez problémů. Iva ještě dostane na cestu kytici z Antůrií a jeden z příbuzných nás za asistence Gamagiho odváží do hotelu. I přes naší počáteční nedůvěru proběhla návštěva v pohodě a jsme rádi, že jme mohli vidět místní zvyky přímo v rodině. Zítra nás již čeká normální program v Gamagiho rodném Kandy, kde strávíme 2 noci. Ubytováni jsme u starších, celkem  milých lidí. Do našeho pokoje vcházíme přímo z jejich obývacího pokoje a příslušenství je pro všechny společné. Naštěstí máme koupelnu hned naproti a tak to nebude až tak velký problém. Na Srí Lance je běžní, že rodina příliš obývací pokoj nepoužívá a ten slouží jako zázemí pro hosty.