Dítě smrti
31. 7. 2007
Dítě smrti
Černé mraky naplněné deštěm se pomalu shromažďovaly nad malým údolím a přinášely tak obyvatelům kláštera noc uprostřed dne. Ptáci létali nízko nad zemí a vítr, který se celý den proháněl nad stromy a sčesával poslední úrodu rudého a žlutého listí, se nečekaně utišil. Na obzoru už byla vidět clona deště, ale v údolí bylo zatím sucho. Obyvatelé kláštera se snažili zachránit tolik úrody, kolik jen šlo.
S prvními dešťovými kapkami se všichni začali stahovat do klášterních zdí. Řádové sestry zapalovaly svíce a modlily se k Palirovi, bohu bouří, aby ušetřil jejich životy a aby byla bouře co nejkratší. První blesky začaly křižovat oblohu. V souzvuku se zahřměním se nesl tmavou a studenou klášterní chodbou hlas plný bolesti.
"AAAA!"
Hlas přicházel z klášterního žaláře. Nikdo si ho však nevšímal. Všichni se příliš báli té, která křičela.
V žalářní cele ležela na posteli mladá žena , kroutila se porodními bolestmi a snažila se nekřičet. Kousala se do rtů a křečovitě svírala potrhaný plášť, jediné oblečení, které ji řádové sestry ponechaly.
"Ještě ne, ještě je brzo, příliš brzo. Bože, prosím, zastav to!" modlila se mladá žena v duchu.
Bolesti na chvíli polevily a žena začala v duchu proklínat muže, který to vše způsobil.
"Kdybys byl ještě naživu, ty bastarde, tak bych tě sama zabila!"
---------------
Novicky řádu Svatého oka se chystaly na pobožnost. Měly už nejvyšší čas, aby nepřišly pozdě. Čekaly ještě na jednu dívku ze svého středu.
"Kassandro, pospěš si. Matka představená nás zabije, jestli přijdeme i dnes pozdě."
"Vždyť už jdu."
Dívky vyšly z místnosti a vydaly se k chrámu.
Cestou si ještě povídaly o všem možném. Na dlouhou dobu to bude jejich poslední rozmluva. Jakmile skončí obřad, bude jim nakázáno, aby do konce měsíce nepromluvily. Bude to poslední zkouška, kterou musí podstoupit, než budou přijaty do řádu.
Kassandra se za dívkami opožďovala. Nenápadně se rozhlížela a snažila se zahlédnout jednoho z řádových bratří. Nevěděla, jak se jmenuje, ani jaký post v řádové hierarchii zastává, ale nemohla se na něj vynadívat. Pokaždé, když ho spatřila, pociťovala zakázanou touhu. Touhu po mužském těle.
"Že by dnes nešel na obřad? Vždyť je tak důležitý. Musí přijít, jinak bude vyhozen z řádu."
Kassandra přidala do kroku, aby dohnala své přítelkyně, když vtom koutkem oka spatřila černou sutanu. Ohlédla se a jejich oči se spojily. Dívka viděla v nich stejnou touhu, kterou cítila v sobě. Ten pohled byl dlouhý a intenzivní. Kassandra se v něm ztrácela.
"Kassandro, pospěš!"
---------------------------
Žena se na lůžku zkroutila bolestí. Už je to tady zase. Její křik opět naplnil klášterní chodby.
Copak mi nikdo nepomůže? Za dveřmi cely uslyšela kroky. Někdo se sem blížil.
Instinktivně se skrčila do rohu postele. Za těch sedm měsíců, co sestry ji držely v uzavřené místnosti, zjistila, že kroky přicházející k cele, pro ni neznamenají nic dobrého. Pevné dřevěné dveře pobité železnými hřeby se se skřípěním otevřely. Někdo se opatrně snažil proklouznout do místnosti. Žena se ještě více skrčila. Co kdyby to byl někdo z inkvizice? Té už si užila víc, než dost.
"Kassandro, jsi v pořádku?" dolehl k ženě tlumený šepot.
"Roweno, jsi to ty?" nevěřila svým uším rodička, "co tady děláš?"
"Snažím se ti pomoct. Tvůj křik je slyšet až na opačné straně kláštera. Jak jsi na tom?"
"Dítě se hlásí na svět. Ale ještě je moc brzo, něco je špatně."
Rowena se rozhlížela po malé místnosti, jestli nespatří něco, co by při porodu pomohlo. Nic tam však nebylo.
"Kassandro, není tu nic, čím dítě očistit ,ani do čeho je zabalit. Budu muset odejít, abych to přinesla."
Rodící žena však už poslední slova v záchvatu bolesti neslyšela.
------------------
"Budu muset jít. Jestli mě tu někdo najde, tak s námi nebudou zacházet zrovna příjemným způsobem."
"Ještě nechoď, Gordiku. Nikdo sem nepřijde," pronesla Kassandra a jazykem se dotkla jeho bradavky. Muž jenom zaúpěl.
"Tohle nedělej nebo odtud neodejdu nikdy," varoval ji.
"Co nemám dělat? Tohle," políbila muže znovu na bradavku, "nebo snad tohle," a její ústa směřovala stále níž. To už muž nevydržel a znovu uchopil dívku do náručí.
"Já jsem tě varoval!" stačila ještě zaslechnout, než její smysly ovládl živočišný pud.
V záchvatu vášně si milenci nevšimli hluku, který vzrůstal na klášterní chodbě. Teprve v okamžiku, kdy se dveře cely rozlétly, si uvědomili, co se děje. Do místnosti vtrhli zástupci inkvizice. Nemilosrdně je od sebe odtrhli.
"Takže je to pravda! Že se nestydíš, ty prostopášnice!" rozkřikla se na dívku matka představe, ale Kassandra na ni vzpurně pohlédla:
"Já nevím o ničem, za co bych se měla stydět."
"Pelešit se s chlapem v posteli je ti málo? A kdyby to aspoň byl obyčejný muž, ale ty jsi svedla přímo Velkého mistra!"
Kassandra se na Godrika překvapeně podívala.
"Takže ty jsi Velký mistr? Proč jsi mi to neřekl?"
Godrik se od dívky odvrátil a beze spěchu si natáhl na nahé tělo hábit.
"Myslíš si, že se tím chlubím každé couře, kterou mám v posteli?"
Dívka nevěřila svým uším. Jakže ji nazval? Coura?
"Já nejsem žádná coura! Jak mi to můžeš říct po tom všem, co jsem ti dala?"
"To, co jsi mi dala ty, mi mohla dát každá služka. Už to konečně pochop. Byla to jen zkouška. Kdybys mi nepodlehla, byla bys přijata do řádu. Ty jsi ale vyměnila možnost naučit se magii za chvilku tělesné touhy. Ty nepatříš do našeho řádu. Vyhoďte ji."
"A to zase ne, milý mistře," ozval se z chumlu lidí jízlivý hlas, "já si totiž myslím, že ta dívka je v tom naprosto nevinně. To ty jsi ji svedl. Ty můžeš za to, že novicka se tu peleší jako děvka. Ty budeš souzen za svůj poklesek s ní."
Kassandra se rozhlédla, aby spatřila toho, kdo se opovážil vzdorovat Velkému mistrovi. Byl to Kerak, předseda zdejší inkvizice a největší nepřítel Velkého mistra. O jejich vzájemné nevraživosti kolovalo po klášteře mnoho zkazek.
A teď se Kerak chopil příležitosti, která se sama nabídla. Otočil se do chodby a křikl na strážce:
"Z moci nejvyššího inkvizitora vám poroučím, chopte se ho!" a ukázal na Godrika.
Kassandra to nechápala. Ještě před pár okamžiky se cítila jako ta nejšťastnější žena na světě. Byla s mužem, kterého milovala. A teď? Dozvěděla se, že ji Godrik jen zkoušel a navíc ho odvádí inkvizice. To je snad noční můra. Snažila se vytrhnout rukám, které ji držely, aby naposledy objala svého milence,ale marně. Svíraly ji pevně. Z jejích úst zaznělo jediné slovo: "Godriku!"
---------------------------------
"Godriku!"
"Klid, Kassandro,už jsem zpátky."
"Roweno?"
"Ano, jsem to já. Musíš se uklidnit, jinak to bude ještě horší."
Kassandra si přitiskla ruce na vzduté břicho. Za chvíli se jí narodí dítě. Jeho dítě. Bude to holčička nebo chlapeček? Nevěděla. Nechtěla vědět. Cítila, že až se dítě narodí, její dny budou sečteny. Musela něco udělat.
"Roweno, až se dítě narodí, zabal ho do mého pláště a uteč s ním ,jak nejdál to půjde. Nenechávej ho tady. Kerak nedovolí, aby přežilo."
"Ale Kassandro, co to vedeš za řeči? O své dítě se postaráš sama. Jakmile se po porodu vzpamatuješ, dostaneme tě odsud. Všechno je už připraveno."
Kassandra se jen smutně pousmála. Rowena je opravdová přítelkyně. Dává jí naději i v tom nejhorším okamžiku.
"Roweno, já vím, že to nepřežiji. Něco je špatně. Musíš zachránit dítě, ať to stojí, co chce. O mě se nestarej. Já půjdu za Godrikem. Snad nám velký Terak dovolí být aspoň po smrti spolu."
Kassandra zavřela oči a vzpomínala na den, kdy naposledy pohlédla do očí otce svého dítěte.
------------------------------------
"A proto odsuzuji Godrika, Velkého mistra řádu Svatého oka, k smrti na hranici. Jeho milenka bude držena v žaláři do chvíle, kdy porodí svého haranta a pak bude i ona popravena. Dítě bude vychováváno zde v klášteře, ale nikdy nepozná vznešené učení magie. Tak rozhodla Velká inkvizice."
Členové tribunálu vstali, každý plivl na odsouzeného mistra i dívku stojící po jeho boku a postranními dveřmi odešli z místnosti, ve které byli hříšníci souzeni. Milencům nebylo ani dopřáno, aby se rozloučili. Godrik byl okamžitě odveden na nádvoří, kde už pro něj byla připravena hranice. Inkvizice moc dobře věděla, jaký rozsudek dnes vynese.
Řádové sestry donutily Kassandru, aby se na popravu dívala. Měla vědět, co ji čeká. Dívka stála pobledlá v čele zástupu a fascinovaně hleděla na louči, kterou kat každým okamžikem vhodí do připravené hranice. Godrik byl přivázaný ke kůlu a smutně na ni shlížel. Ještě než umře, musí se jí vyznat.
Katovi už vypadla z rukou hořící pochodeň a Godrik vykřikl z plných plic:
"Miluji tě, Kassandro, miluji tě. Zachraň sebe i naše dítě."
Kassandra už se nemohla dále dívat. Její myšlení zakryly milosrdné mdloby a dívka se sesunula do náruče žen, stojících za ní. Když se probudila, bylo po všem. Plameny už strávily tělo a popel byl rozhozen jako obětina po polích, patřících řádu. Kassandra už neměla pro co žít.
---------------------------------
"No tak, dýchej maličká. Kassandro, je to holčička. Ta nejhezčí holčička na světě. Podívej se," ukazovala Rowena dítě matce. Kassandra se z posledních sil nadzvedla a podívala na svou dceru.
"Má oči po svém otci. Je to andílek," natáhla ruku, aby svou dceru pohladila.
"Jak se bude jmenovat?"
"Miranda. Starej se mi o ni dobře," řekla ještě Kassandra a pak vydechla naposledy.
Rowena přikryla ženu potrhaným pláštěm a pomalu ustoupila ke dveřím, na které někdo zaklepal tajný signál. Rowena otevřela dveře a podala dítě muži, stojícímu ve stínu.
"Jak je na tom matka?"
"Nepřežila.Dítě ano, je to holčička a jmenuje se Miranda."
"Mě nezajímá, jak se ten fakan jmenuje. Důležité je jenom to, že je to dítě Velkého mistra. Velký bůh noci bude spokojen, takovouhle oběť už dlouho nedostal."
" A co já? Kdy dostanu svou odměnu," zajímala se Rowena.
"Hned," zasmál se Kerak, vytáhl zpod sutany dýku a vrazil ji Rowenw do prsou.
"Snad jsi s ní spokojená," pronesl nad umírající ženou a s dítětem v náručí vyšel do chladného deště.
Černé mraky naplněné deštěm se pomalu shromažďovaly nad malým údolím a přinášely tak obyvatelům kláštera noc uprostřed dne. Ptáci létali nízko nad zemí a vítr, který se celý den proháněl nad stromy a sčesával poslední úrodu rudého a žlutého listí, se nečekaně utišil. Na obzoru už byla vidět clona deště, ale v údolí bylo zatím sucho. Obyvatelé kláštera se snažili zachránit tolik úrody, kolik jen šlo.
S prvními dešťovými kapkami se všichni začali stahovat do klášterních zdí. Řádové sestry zapalovaly svíce a modlily se k Palirovi, bohu bouří, aby ušetřil jejich životy a aby byla bouře co nejkratší. První blesky začaly křižovat oblohu. V souzvuku se zahřměním se nesl tmavou a studenou klášterní chodbou hlas plný bolesti.
"AAAA!"
Hlas přicházel z klášterního žaláře. Nikdo si ho však nevšímal. Všichni se příliš báli té, která křičela.
V žalářní cele ležela na posteli mladá žena , kroutila se porodními bolestmi a snažila se nekřičet. Kousala se do rtů a křečovitě svírala potrhaný plášť, jediné oblečení, které ji řádové sestry ponechaly.
"Ještě ne, ještě je brzo, příliš brzo. Bože, prosím, zastav to!" modlila se mladá žena v duchu.
Bolesti na chvíli polevily a žena začala v duchu proklínat muže, který to vše způsobil.
"Kdybys byl ještě naživu, ty bastarde, tak bych tě sama zabila!"
---------------
Novicky řádu Svatého oka se chystaly na pobožnost. Měly už nejvyšší čas, aby nepřišly pozdě. Čekaly ještě na jednu dívku ze svého středu.
"Kassandro, pospěš si. Matka představená nás zabije, jestli přijdeme i dnes pozdě."
"Vždyť už jdu."
Dívky vyšly z místnosti a vydaly se k chrámu.
Cestou si ještě povídaly o všem možném. Na dlouhou dobu to bude jejich poslední rozmluva. Jakmile skončí obřad, bude jim nakázáno, aby do konce měsíce nepromluvily. Bude to poslední zkouška, kterou musí podstoupit, než budou přijaty do řádu.
Kassandra se za dívkami opožďovala. Nenápadně se rozhlížela a snažila se zahlédnout jednoho z řádových bratří. Nevěděla, jak se jmenuje, ani jaký post v řádové hierarchii zastává, ale nemohla se na něj vynadívat. Pokaždé, když ho spatřila, pociťovala zakázanou touhu. Touhu po mužském těle.
"Že by dnes nešel na obřad? Vždyť je tak důležitý. Musí přijít, jinak bude vyhozen z řádu."
Kassandra přidala do kroku, aby dohnala své přítelkyně, když vtom koutkem oka spatřila černou sutanu. Ohlédla se a jejich oči se spojily. Dívka viděla v nich stejnou touhu, kterou cítila v sobě. Ten pohled byl dlouhý a intenzivní. Kassandra se v něm ztrácela.
"Kassandro, pospěš!"
---------------------------
Žena se na lůžku zkroutila bolestí. Už je to tady zase. Její křik opět naplnil klášterní chodby.
Copak mi nikdo nepomůže? Za dveřmi cely uslyšela kroky. Někdo se sem blížil.
Instinktivně se skrčila do rohu postele. Za těch sedm měsíců, co sestry ji držely v uzavřené místnosti, zjistila, že kroky přicházející k cele, pro ni neznamenají nic dobrého. Pevné dřevěné dveře pobité železnými hřeby se se skřípěním otevřely. Někdo se opatrně snažil proklouznout do místnosti. Žena se ještě více skrčila. Co kdyby to byl někdo z inkvizice? Té už si užila víc, než dost.
"Kassandro, jsi v pořádku?" dolehl k ženě tlumený šepot.
"Roweno, jsi to ty?" nevěřila svým uším rodička, "co tady děláš?"
"Snažím se ti pomoct. Tvůj křik je slyšet až na opačné straně kláštera. Jak jsi na tom?"
"Dítě se hlásí na svět. Ale ještě je moc brzo, něco je špatně."
Rowena se rozhlížela po malé místnosti, jestli nespatří něco, co by při porodu pomohlo. Nic tam však nebylo.
"Kassandro, není tu nic, čím dítě očistit ,ani do čeho je zabalit. Budu muset odejít, abych to přinesla."
Rodící žena však už poslední slova v záchvatu bolesti neslyšela.
------------------
"Budu muset jít. Jestli mě tu někdo najde, tak s námi nebudou zacházet zrovna příjemným způsobem."
"Ještě nechoď, Gordiku. Nikdo sem nepřijde," pronesla Kassandra a jazykem se dotkla jeho bradavky. Muž jenom zaúpěl.
"Tohle nedělej nebo odtud neodejdu nikdy," varoval ji.
"Co nemám dělat? Tohle," políbila muže znovu na bradavku, "nebo snad tohle," a její ústa směřovala stále níž. To už muž nevydržel a znovu uchopil dívku do náručí.
"Já jsem tě varoval!" stačila ještě zaslechnout, než její smysly ovládl živočišný pud.
V záchvatu vášně si milenci nevšimli hluku, který vzrůstal na klášterní chodbě. Teprve v okamžiku, kdy se dveře cely rozlétly, si uvědomili, co se děje. Do místnosti vtrhli zástupci inkvizice. Nemilosrdně je od sebe odtrhli.
"Takže je to pravda! Že se nestydíš, ty prostopášnice!" rozkřikla se na dívku matka představe, ale Kassandra na ni vzpurně pohlédla:
"Já nevím o ničem, za co bych se měla stydět."
"Pelešit se s chlapem v posteli je ti málo? A kdyby to aspoň byl obyčejný muž, ale ty jsi svedla přímo Velkého mistra!"
Kassandra se na Godrika překvapeně podívala.
"Takže ty jsi Velký mistr? Proč jsi mi to neřekl?"
Godrik se od dívky odvrátil a beze spěchu si natáhl na nahé tělo hábit.
"Myslíš si, že se tím chlubím každé couře, kterou mám v posteli?"
Dívka nevěřila svým uším. Jakže ji nazval? Coura?
"Já nejsem žádná coura! Jak mi to můžeš říct po tom všem, co jsem ti dala?"
"To, co jsi mi dala ty, mi mohla dát každá služka. Už to konečně pochop. Byla to jen zkouška. Kdybys mi nepodlehla, byla bys přijata do řádu. Ty jsi ale vyměnila možnost naučit se magii za chvilku tělesné touhy. Ty nepatříš do našeho řádu. Vyhoďte ji."
"A to zase ne, milý mistře," ozval se z chumlu lidí jízlivý hlas, "já si totiž myslím, že ta dívka je v tom naprosto nevinně. To ty jsi ji svedl. Ty můžeš za to, že novicka se tu peleší jako děvka. Ty budeš souzen za svůj poklesek s ní."
Kassandra se rozhlédla, aby spatřila toho, kdo se opovážil vzdorovat Velkému mistrovi. Byl to Kerak, předseda zdejší inkvizice a největší nepřítel Velkého mistra. O jejich vzájemné nevraživosti kolovalo po klášteře mnoho zkazek.
A teď se Kerak chopil příležitosti, která se sama nabídla. Otočil se do chodby a křikl na strážce:
"Z moci nejvyššího inkvizitora vám poroučím, chopte se ho!" a ukázal na Godrika.
Kassandra to nechápala. Ještě před pár okamžiky se cítila jako ta nejšťastnější žena na světě. Byla s mužem, kterého milovala. A teď? Dozvěděla se, že ji Godrik jen zkoušel a navíc ho odvádí inkvizice. To je snad noční můra. Snažila se vytrhnout rukám, které ji držely, aby naposledy objala svého milence,ale marně. Svíraly ji pevně. Z jejích úst zaznělo jediné slovo: "Godriku!"
---------------------------------
"Godriku!"
"Klid, Kassandro,už jsem zpátky."
"Roweno?"
"Ano, jsem to já. Musíš se uklidnit, jinak to bude ještě horší."
Kassandra si přitiskla ruce na vzduté břicho. Za chvíli se jí narodí dítě. Jeho dítě. Bude to holčička nebo chlapeček? Nevěděla. Nechtěla vědět. Cítila, že až se dítě narodí, její dny budou sečteny. Musela něco udělat.
"Roweno, až se dítě narodí, zabal ho do mého pláště a uteč s ním ,jak nejdál to půjde. Nenechávej ho tady. Kerak nedovolí, aby přežilo."
"Ale Kassandro, co to vedeš za řeči? O své dítě se postaráš sama. Jakmile se po porodu vzpamatuješ, dostaneme tě odsud. Všechno je už připraveno."
Kassandra se jen smutně pousmála. Rowena je opravdová přítelkyně. Dává jí naději i v tom nejhorším okamžiku.
"Roweno, já vím, že to nepřežiji. Něco je špatně. Musíš zachránit dítě, ať to stojí, co chce. O mě se nestarej. Já půjdu za Godrikem. Snad nám velký Terak dovolí být aspoň po smrti spolu."
Kassandra zavřela oči a vzpomínala na den, kdy naposledy pohlédla do očí otce svého dítěte.
------------------------------------
"A proto odsuzuji Godrika, Velkého mistra řádu Svatého oka, k smrti na hranici. Jeho milenka bude držena v žaláři do chvíle, kdy porodí svého haranta a pak bude i ona popravena. Dítě bude vychováváno zde v klášteře, ale nikdy nepozná vznešené učení magie. Tak rozhodla Velká inkvizice."
Členové tribunálu vstali, každý plivl na odsouzeného mistra i dívku stojící po jeho boku a postranními dveřmi odešli z místnosti, ve které byli hříšníci souzeni. Milencům nebylo ani dopřáno, aby se rozloučili. Godrik byl okamžitě odveden na nádvoří, kde už pro něj byla připravena hranice. Inkvizice moc dobře věděla, jaký rozsudek dnes vynese.
Řádové sestry donutily Kassandru, aby se na popravu dívala. Měla vědět, co ji čeká. Dívka stála pobledlá v čele zástupu a fascinovaně hleděla na louči, kterou kat každým okamžikem vhodí do připravené hranice. Godrik byl přivázaný ke kůlu a smutně na ni shlížel. Ještě než umře, musí se jí vyznat.
Katovi už vypadla z rukou hořící pochodeň a Godrik vykřikl z plných plic:
"Miluji tě, Kassandro, miluji tě. Zachraň sebe i naše dítě."
Kassandra už se nemohla dále dívat. Její myšlení zakryly milosrdné mdloby a dívka se sesunula do náruče žen, stojících za ní. Když se probudila, bylo po všem. Plameny už strávily tělo a popel byl rozhozen jako obětina po polích, patřících řádu. Kassandra už neměla pro co žít.
---------------------------------
"No tak, dýchej maličká. Kassandro, je to holčička. Ta nejhezčí holčička na světě. Podívej se," ukazovala Rowena dítě matce. Kassandra se z posledních sil nadzvedla a podívala na svou dceru.
"Má oči po svém otci. Je to andílek," natáhla ruku, aby svou dceru pohladila.
"Jak se bude jmenovat?"
"Miranda. Starej se mi o ni dobře," řekla ještě Kassandra a pak vydechla naposledy.
Rowena přikryla ženu potrhaným pláštěm a pomalu ustoupila ke dveřím, na které někdo zaklepal tajný signál. Rowena otevřela dveře a podala dítě muži, stojícímu ve stínu.
"Jak je na tom matka?"
"Nepřežila.Dítě ano, je to holčička a jmenuje se Miranda."
"Mě nezajímá, jak se ten fakan jmenuje. Důležité je jenom to, že je to dítě Velkého mistra. Velký bůh noci bude spokojen, takovouhle oběť už dlouho nedostal."
" A co já? Kdy dostanu svou odměnu," zajímala se Rowena.
"Hned," zasmál se Kerak, vytáhl zpod sutany dýku a vrazil ji Rowenw do prsou.
"Snad jsi s ní spokojená," pronesl nad umírající ženou a s dítětem v náručí vyšel do chladného deště.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář