Kresby (černobílé) / Drawings (black and white)
Kreslit jsem začal někdy v roce 1993, během studia na Filozofické fakultě v Brně. Jelikož jsem se snažil psát básně a nastávaly chvíle, kdy jsem už nebyl schopen vyjádřit něco slovy, našel jsem jiný, mimoslovní způsob vyjadřování. V mých kresbách jde o vnitřní stavy, psychická rozpoložení, často bolestné chvíle, při kterých cosi zevnitř chce být zaznamenáno a spatřeno na papíře. Byly okamžiky, kdy jsem seděl nad prázdným papírem, který svojí bělostnou tváří provokoval moji fantazii a já jsem náhle na archu kancelářského papíru viděl ještě nenakreslenou kresbu, ještě nezachycené čáry a linie, tvary. Moje kresby jsou tvořeny z velké části opakujícími se znaky, abstraktními útvary, snovými neskutečny. Nereálné, až mimozemské pocity jsou přesto velice skutečné, protože zevnitř tlačí na osrdí, drásají v hrudi jako roztříštěný talíř, jehož střepiny tnou zevnitř, jsou jako rozkvetlá geometrická růže, hladící mocné city, vodopády kosmicky krásného strachu, šílenství prožitá do krajností, podivné úlety do světů naznačených, vzdálených, nadskutečných, vytoužených či obávaných. Zároveň je zde i touha stát nohama pevně na zemi, dlít ve skutečném světě, nerozpolcen, neznechucen, nezakomplexován, neoslabován, svoboden, nesvazován jakýmikoli teoriemi, mýty, dogmaty, demagogiemi, pověrami, vírami, náboženstvími, poučkami, instrukcemi, příkazy. Tahle touha po nadskutečnu a zároveň touha po nejopravdovějším skutečnu je něco, v čem cítím ševelit vlahý vítr čerstvého vzduchu z hor, závan svěžího oceánského vánku, prodchnutého svobodomyslným chechtáním racků. Neskonalou a nezdolnou ptačí touhou po volnosti.
V Brně dne 14.11.2018 Lukáš Vlček, 1974