Šťavárna, to býval pojem!
Šťavárna, to býval pojem !
Jednou z dominant obce Černá v Pošumaví bývala budova schwarzenberského pivovaru, který v roce 1568 nechal vystavět Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Dnes, po 444 letech, je z větší části celého rozsáhlého komplexu téměř ruina, což způsobilo zastavení výroby ovocných limonád po roce 1990 a posléze i ničivý požár. Objekt sice měl po celou dobu určitého majitele, ale jeho starost o svůj majetek byla nulová. Dražbou v nedávných dnech získaly nemovitosti nového majitele, který má konkrétní plány na přestavbu a rekonstrukci, s kterými seznámil starostku obce, takže by mohla svitnout jiskřička naděje. Každopádně po zkušenostech posledních dvaceti let může být těžko někdo optimistou, ale nechme se překvapit.
Pivovar v Černé byl zrušen v roce 1947, fungoval tedy celých 379 let. Ještě za jeho provozu zde nechal majitel kníže Jan Nepomuk Schwarzenberk zřídit v roce 1910 výrobnu ovocných šťav, aby zhodnotil velké množství malin, jahod a dalšího ovoce, které se v jeho lesích nacházelo. V roce 1917 umístil kníže sklepy na ovocné šťávy do již dříve postavených skladovacích a kvasných sklepů podél silnice ve směru na Frymburk.
V uvedeném roce 1947 přešel objekt do vlastnictví Národní správy a pak až do roku 1960 patřil Státnímu statku v Černé v Pošumaví. Bývalý renezanční zámeček i pivovar byly postupně zrekonstruovány na závod vyrábějící ovocné šťávy a limonády. Po Státním statku patřil závod tři roky Okresnímu podniku místního hospodářství a od roku 1963 přechází pod Jihočeské pekárny Vodňany. Až do této doby se vše v provozovně dělalo ručně, ovocné šťávy se vařily z přírodních malin a borůvek, ze zahradních jahod, višní, třešní, pomerančů, citronů a vinných hybridů. Názvy značek jako Šoférka, Rybízová, Pomo, Citro a Šalbeso začínaly být známými v širším okruhu.
Pod Jihočeskými pekárnami Vodňany, přechází provozovna zvaná Výrobna ovocných šťav na automatické technologické linky, začíná stoupat výroba a samozřejmě i počet zaměstnanců, kterých je v té době celkem padesát. Začíná též výroba mačkaných jablek a vyrábí se celkem 13 druhů limonád pod značkami Askona, Kofola, Citrakola, Arakola, Malina, Citro, Šumavanka, Jugo Oranž, Dia, Soda, Chito, Aratoni a Citron S.
Vedle toho se v provozovně provádí i sušení hub na export a jejich nakládání do octa.
V této době výrobna / VOŠ/ zásobuje svými výrobky 2/3 okresu Český Krumlov a 1/3 okresu Prachatice, což představuje 640 prodejen. Vyrábí se zde rovněž limosyrupy v množství 680 tun ročně a jimi VOŠ zásobuje 10 dalších sodovkárenských podniků.
Zvyšování výroby je možné dokumentovat na několika číslech. V roce 1963 bylo vyrobeno 13 500 hl limonád a v roce 1980 to bylo již 40 500 hl, k tomu 3 705 tun sirupů a 1 141 tun jablečného sukusu.
Objemově se v této době nejvíce vyrábí Šumavanka v lahvích 0,70 l a Brona v lahvích 0,33l. V lahvích se dále vyrábí Cimo, Pomo, Malina, Citrokola, Kofola a Dia a do 50l sudů pak Kofola, Citrokola a Jablečný.
V provozovně se pracovalo na dvě směny, postupně se počet zaměstnanců ustálil na čísle kolem 45, v letním období však vypomáhalo vždy 10 – 12 studentů převážně z českokrumlovského Gymnazia. Provozovna má v této době k dispozici celkem 12 aut, z toho tři rozvážejí sirupy a 9 limonády.
V roce 1983 byl do provozu uveden nový lis, druhý největší v Jihočeském kraji. Je plně automatizovaný a dokáže za hodinu vylisovat 4 tuny ovoce. Jen během zkušební doby vytlačil lis jablečný sukus ze 62 vagonů jablek. Sukus, čili mateřská jablečná šťáva se sterilizuje, přidají se esence, voda a cukr, vše se povaří a tím je připraven sirup pro výrobu limonád.
Postupně, kolem roku 1984 se zpracovává denně pět vagonů jablek, zabudovala se nová odparka na sukusy, čímž odpadla dovážka do Strakonic, kde se odpařování provádělo.
Od roku 1987 však výroba, zejména vlastních sirupů začíná klesat, převážná část limosirupů značky Olympus se dováží z Fruty Brno.
Po roce 1990 se vše připravuje k privatizaci, částečně jsou určité pokusy některých firem zde vyrábět, či plnit alkoholické nápoje, vše ale postupně končí.
Pro řadu občanů Černé v Pošumaví znamenala VOŠ, nebo Sodovkárna, ale většinou lidově nazývaná Šťavárna, celý jejich život. Skutečnost, že vše končí, byla pro mnohé poměrně bolestivá. Ztráta nejen pracovních míst, ale i hospodářského rozvoje je i určitým mínusem pro obec.
Českokrumlovský deník, 18.6.2012
