SENIORSKÉ SETKÁNÍ V ČERNÉ
Seniorské setkání v Černé
V předvečer adventního období, které letos začíná první adventní nedělí 30. listopadu, se na mnoha místech konají setkání, či posezení s důchodci, pardon, se seniory. Celá léta, co pamatuji, se na konci roku organizovalo setkání s důchodci. Podle tehdejších zákonů skončili s prací v daných letech svého věku a pak na znamení toho, že si podnik či obec vážily jejich celoživotní činnosti, byli pozváni na setkání s představiteli těchto institucí.
Dnes se vžilo označení senior a musím se přiznat, že se mi líbí mnohem víc, i když nevystihuje úplně samou podstatu problému. Označení důchodce znamenalo, že onen člověk dosáhl potřebného věku pro vyplácení důchodu nebo penze od státu a více méně se s ním již nepočítá. Naproti tomu označení senior by mohlo znamenat, že člověk je ve věku nad 60 let, bez ohledu na to, zda bere důchod či ne a jak se momentálně cítí být ve fyzické či duševní kondici.
Účelem tohoto článku však není filozofování, ale popsání konkrétní události, kterou bylo Setkání seniorů v Černé v Pošumaví. Toto soaré se uskutečnilo 23. listopadu v odpoledních hodinách v hotelu Racek, kde zhruba třicítku seniorů uvítala starostka obce Irena Pekárková.
V úvodním programu vystoupili žáci První soukromé ZUŠ České Budějovice, která má pobočku v Černé v Pošumaví a kterou vedou manželé Vladimír a Naďa Rolčíkovi. Pak již nastoupili muzikanti, v naší obci již oblíbené hudební skupiny a senioři se postupně dostávali do svého živlu. Chvíli sice trvalo, než se někdo odhodlal k tanci, ale pak se to rozjelo.
Hudba vlila prakticky každému krev do žil, nohy klepaly do taktu a zpívalo se ostošest. Přítomní muzikanti zahráli většinou známé písničky téměř všech žánrů a my všichni si nostalgicky připomněli mladá a mladší léta. Říkám my všichni, neboť i já na takovýchto akcích nechybím. Jsem tam hlavně proto, abych fotograficky zachytil atmosféru setkání, možná, že v budoucnu bude další pokolení zvědavo, jak jsme se dovedli bavit.
Během roku, zejména v letní sezoně, probíhá v obci mnoho hudebních akcí, hrají zde i tito naši muzikanti. Jsou to však akce určené všem věkovým kategoriím. Na setkání seniorů je atmosféra trochu jiná, řada z nás si pamatuje, jak na vesnicích vyhrávaly dechovky, jak jsme se scházeli na návsi u kapličky nebo u lípy, dvě, tři harmoniky a zpívalo se dlouho do noci.
Nedá mi to, abych si nepřipomněl slova našeho pamětníka Václava Váchy: „Vzpomínám na to, jak naše kapela vyhrávala, já jsem hrál na trombon, Karel Vácha na harmoniku, Ruda Vácha na buben, Jenda Vácha na trumpetu nebo saxofon, takže jsme měli celou kapelu. A než jsme od svých baráků prošli vesnicí k hospodě na Bumbovinu, hostinský se jmenoval Bumba, na dnešní Adéle, tak už byl sál plný lidí a hned se začalo tancovat.“
Je dobře, že lidové písničky stále žijí a mají své příznivce i v mladých lidech. Dnešní senior však nezavrhuje ani jiné styly hudby, převládají však písničky líbivé, rytmické a pomalejší. No, přece jen už máme pár křížků, dechovka zůstala stále v mysli, ale skotačívali jsme na parketu i při rock and rollu a byli ovlivněni i písničkami Semaforu i Beatles.
Nicméně, setkání seniorů při dobré hudbě a malém občerstvení asi po čtyřech hodinách skončilo. Věřím, že všichni byli s letošním setkáním, které zajišťovala obec spolu se Sborem pro občanské záležitosti, nadmíru spokojeni.
26. Listopad 2014
