KRONIKY OBCE + HISTORIE

 

            V neděli dne 3.července 1892 odevzdána veřejné dopravě druhá část tratě budějovicko – želnavské, pro český jih tak veledůležité. Drahou tou otevřeno světové dopravě zapomenuté jihočeské zákoutí, slynoucí krásami přírodními i velikým přírodním bohatstvím.V krajích těch vznikne zajisté nový čilý ruch obchodní a průmyslový a tisíce lidí naleznou zde nové obživy. Do nových krajů zavítají však také bohdá četní turisté z vnitra země, aby se tu pokochali pohledem na mohutné pošumavské obry zdobící zřídla teplé i studené Vltavy a četných jejích přítoků, v nichž se nalézá hojnost chutných pstruhů, sivenů a raků. O uskutečnění této dráhy mají hlavně zásluhu kníže Schwarzenberg a bývalý poslanec prof.Dr. Woldřich.

            Otevření dráhy dělo se velice slavným způsobem. Před 10.hod. shromáždili se na nádraží hosté pokud z Čes. Budějovic ve velice skrovné míře byli zváni: generál major šl. Fleck, místodržitelský rada p. Manschinger a okresní komisař pan Bozděch, president obchodní komory cís.rada p.A.J.Effemert, purkmistr a rada městský pp. Kneisl a Taschek, starosta okr. zastupitelstva Dr. Miegl, cís. tajný rada, panující kníže Josef Adolf ze Schwarzenbergu, říšský poslanec, dědičný princ Jan ze Schwarzenbergu, říšští poslanci Leopold Pollak a Schier, zástupci žurnalistiky, přednosta stanice p.Weber, přednosta trati p. Pražák a přednosta topírny p. inž. Šedivý, dále zde očekávali vzácné hosty podnikatelé stavby lokální trati p. František Schön senior, František Schön junior a Hubert Schön se svými inženýry.

            Krátce po 10.hodině přibyl zvláštním vlakem z Prahy J. E. pan místodržitel hrabě Thun s místodržitelským radou panem Maškem, dále s vládním radou a ředitelem dráhy p. Reichertem a inspektorem p.Pallou, v jejichž průvodu nalézali se též poslanci, ředitel Emanuel Tonner a univerz. Prof. Dr. Sachs a dále správní rada místních drah baron Portheim z Prahy. J.E. místodržitele uvítali místodržitelský rada p. Manschinger, princ Jan Schwarzenberg, generál major Fleck, purkmistr budějovický p. Kneisl, předseda obchodní komory p. cís. rada Effemert, ředitel dráhy z Plzně p. Paďour a ostatní přítomní pánové.

Brzy nato přibyl zvláštním vlakem z Vídně J. E. ministr Baquehem, J.E. baron Bilinský, president c. k. rakouských drah odb. náčelník v ministerstvu rytíř Wittek, dvorní radové Bischof, Lihařík a Lilienau, minist.rada Gertel, minist. sekretář Grünbaum, sekretář od vrch. inspekce Dr. Kniažolutski, ředitel místních drah Lazar, president místních drah rakouských baron Born, správní rada baron Zeilern a jiní.

            Po krátkém uvítání ministra a ostatních právě přibylých hodnostářů, odebrali se všichni zvaní hosté do nádražní restaurace I. a II. třídy, kdež bylo připraveno opulentní dejeuner studený zákusek, fillet de beuf po anglicku, telecí fillet se zeleninou, jemné sýry, jahody, mělnické víno a budějovický ležák. Kuchyně pana restauratéra Šebesty vyhovovala hostům plnou měrou.

            Mezitím byl na nádraží sestavován slavnostní vlak, který pozůstával z 10 vagonů salonních a I. třídy, z vozu pro uhlí a lokomotivy, ozdobené bohatě chvojím, bouquety a kvítím, jakož i prapory říšskými a českými. V čele lokomotivy vypínal se říšský dvojhlavý orel s nápisem :“Viribus unitis“, boky její zdobil český lev s korunou, dále znaky knížecí rodiny Schwarzenbergů, měst Českých Budějovic, Českého Krumlova a městeček Česká Křemže, Hořic a Horní Plané. Vlak řídil přednosta topírny p. inž. Šedivý. Po snídani za veselé nálady zasedli státní hodnostáři a hosté do připravených vagonů a o 10 hod. 39 min. hnul se vlak kupředu za srdečných pozdravů obecenstva, jehož se na nádraží četně dostavilo.

            Salonní vlak a četné zlatem lemované uniformy budily po cestě již samy o sobě velkou pozornost obecenstva, jehož se zvlášť hojnost shromáždilo na všech nádražích. Budovy nádražní byly vesměs bohatě rakouskými a českými prapory, chvojím a kvítím dekorovány. Nádražní úřednictvo ve slavnostních uniformách a venkovské obyvatelstvo všade vítalo sympaticky vysoké státní a zemské hodnostáře. První velké uvítání bylo v České Křemži.

            K uvítání slavnostního vlaku za příčinou zahájení jízdy na trati Kájov – Želnava, dostavili se na stanici křemžskou zástupcové obce,školy a c.k.pošty, Stanko, Schneider, Lekeš a jiní, stanice četnické, kníž. Schwarzenberský správce p. Bedřich Ullman a četný zástup obecenstva. Po příjezdu vlaku do stanice vystoupil mimo jiné hodnosty též Jeho Ex. Baquehem a J. E. místodržitel p. hrabě Thun. První byv pozdraven od deputací, zmínil se česky o důležitosti dráhy pro krajinu zdejší, vyptával se na poměry obchodní, jak velká obec Křemže jest, mnoho – li obyvatelů čítá a jaké čelnější živnosti se zde provozují. J. E. pan místodržitel vyptával se laskavými slovy českými na stav osení v krajině této, velice pochvalně vyslovil se o krásách jejích přírodních a přeptal se dále na poměry národnostní Křemže a okolí, jak daleko je do nejbližších měst okresních a krajských. Na to byv upozorněn na zvláštnost krajiny zdejší a zvláště na rozhlednu na Kleti a na veliký viadukt Adolfofský, poroučel se p. místodržitel vřelými slovy deputaci a vlak po tříminutovém pobytu za hlučného provolávání „sláva“ odjížděl dále ke Krumlovu.

Ke chloubě obce Křemže a osad okolních musíme konstatovati, že se dovedou velmi dobře reprezentovati, což nebylo možno ovšem říci o všech obcích německých, nalézajících se v dosti zapomenutém kraji šumavském. Také v Zlaté Koruně vítalo vlak četné obecenstvo a též na všech stáních a cestách podél trati až ke Krumlovu, zdravil hodný ten lid český velice uctivě hodnostáře ve slavnostním vlaku.

            Krajina od Křemže až ke Krumlovu je rozkošná, západní stranu věnčí skupina blanských hor, v jejichž středu starobylý Kleť hrdě vztyčuje hlavu svou, vpravo rozkošné údolí holubovské s výletní stanicí Adolfovem, jež při vtoku potoka křemežského do Vltavy zdobí památná zřícenina Dívčího kamene, vlevo stříbrným pruhem uprostřed strání a lesů vine se mohutná Vltava, vroubená řadou útulných chatrčí a vísek, uprostřed nichž vévodí Zlatá koruna, kdež zříceniny starověkého kláštera dosud světu hlásají slávu Otakarovu a vítězství Čechů u Kressenbrunu v r.1260 nad vzpupnými Maďary a Kumány.

            V pozadí na jižní straně Kleti uzavírá překrásnou tuto vyhlídku starobylé sídlo pánů z Růže, Český Krumlov. Gotický, arciděkanský chrám, po jehož levé straně uměle vypíná se krásný dům české Besedy. Jest zajímavému tomuto městu velikou ozdobou. Mohutně se nad městem vypínající starožitný hrad pánů z Růže a vévodů krumlovských nemá co do velkoleposti a malebné polohy na světě, žádný jiný sobě rovný. Ve starobylém slohu zařízený zámek, vroubený na polední straně budovami jízdárny a Bellarie, ve slohu renaissančním, rovněž poutají pozornost divákovu.

            V Krumlově očekávaly ve špalíru všechny místní spolky a dámy, místní, státní, knížecí schwarzenberské a obecní úřady a duchovenstvo, v jehož čele se nalézal vldp. Prelát Bakula v malebné své červeněfialové sutaně. Všeobecnou pozornost budila statná postava gardového kapitána, velitele hradu krumlovského, v modrobílé jeho uniformě.. Místodržitel a ministr velice vlídně hovořili s jednotlivými deputacemi a pak s mladými princi Schwarzenbergy a hrabaty Trautmansdorfy, kteří v Krumlově studují.

V Krumlově přisedli do vlaku: okresní hejtman a komisař, poslanec Nitsche, purkmistr a radní, prelát Bakula, velitel ostrostřelců, okresní soudce a starosta a předsedové některých německých krumlovských spolků, předseda české Besedy však zván nebyl.

            V Českých Budějovicích, kde nebyli zváni ani všichni náčelníci zeměpanských úřadů, natož pak celé presidium obchodní komory a tím méně předsedové spolků, budí toto opomenutí Českých Budějovic jistou kyselost. Nepokrytý průchod dává jí zdejší dajčnacionální orgán, jehož pohnutky jsou rázu až příliš osobního.

            Za Českým Krumlovem nabývá krajina již rázu horského, podnebí je zde již také drsnější, vzduch čistší a ostřejší. Ve 12.hod. 23 minut odpoledne dostali jsme se do Kájova, kam až doposud vedla dráha budějovicko – želnavská. Kájov jest převahou již německý. Starosta Bauer přivítal zde ministra a místodržitele a tento podrobně vyptával se na místní poměry, poukazuje na význam místní dráhy. Bodří němečtí horalé, kteří patrně neznají ještě velký rozdíl v excelencích, pohlíželi vůbec s velikým respektem k vysoké excelenci panu místodržitelovi, kdežto co do postavy menší excelence pana ministra Baquehema méně si všímali, což mnohému vyloudilo na tváři úsměv.

            V Kájově český farář dp.Šebesta a několik duchovních skoro vesměs Čechů vítalo místodržitele, který si počínal velice srdečně. Krásný gotický kostel na návrší a farní budova ozdobená českým praporem pěkně se vyjímala v rozkošné této krajince. V Novosedlích byla postavena na trati slavobrána. Mezipotočí bylo ozdobeno nádherně červeno-bílými, modro-bílými a černo-žlutými prapory. Výzdoba obcí podél celé trati měla více ráz český, neboť knížecí schwarzenberské dvory a budovy byly vesměs ozdobeny čevenobílými a modrými prapory, čehož se Němci tak lekli, že již hořekují nad počešťováním tohoto kraje.     Pojmenování železničních stanic jest správně česky a německy provedeno; úřednictvo na dráze zná obě zemské řeči, ano dle budějovického dopisu pražské Bohemie jsou prý to vesměs zakuklení Češi. Ano, z Hořic dochází již dajčnacionálních listů stížnost, že tamní obyvatelstvo jest prý vyzývavým počínáním přistěhovalých českých křiklounů znepokojeno, zejména prozpěvováním českých písní, posměchem, ano prý též vyhrožováním Němcům mírumilovným v hospodě !!!

            Ano, viděli jsme na vlastní oči, jak počešťování v tomto kraji ryze německém pokračuje; české byty dělnické byly ozdobeny vesměs českými prapory, ano, viděli jsme podél trati dokonce i české nápisy: nazdar, vítáme Vás! Jeden český občan chodil v tomto kraji docela nežinýrovaně již v čamaře a v Želnavě u banketu panu ministrovi, místodržiteli, sekčním náčelníkům, generálním a státním ředitelům, vládním ministerským, místodržitelským radům a sekretářům a radům, ba i panu předsedovi Böhmerwaldbundu a dajčnacionálnímu jednomu redaktorovi položili dokonce slovanskou trikoloru na servít, tj. kytici, pozůstávající z bílých květin, chrp a růží. Ano, jaká to hrůza. I ta ryze německá chrpa je s novou dráhou počeštěna A jak se pak nemá Budweiser Zeitung čepejřit.

            Němci jsou naopak na nové dráze utlačováni, neboť dráha není ryze německá a v Hořicích nepovolili Böhmerwaldbundu ani čerpací stanici na nádraží, protože čeští inženýři prý se báli, aby ta lokomotiva při napájení nedostala vole, které, jak okolní lid o Hořičanech vtipkuje / die kropfetn Höritzer/, je přední ozdobou tamních mužů. Nicméně jsou ti Hořičané bodrý a hodný lid a čaští turisté sem mohou zavítat beze strachu.Městečko Hořice je starobylé a kvetlo již v době, kdy Přemysl Otakar založil Zlatou Korunu.

            Také v Polné – Lštíně / Stein – Irresdorf/ ač hlásá Böhmerwaldbund tuhou oposici, přivítali nás loyálně a přímo skvostně. Banda, které drželi kluci partesy a jíž dával kapelník nohou takt, vzbudila dokonce úžas hostů, ač pořád hrála jednu a tu samou odrhovačku. „Ach, die sind notenfest“ zavtipkoval sám pan ministr.

            Odtud trať ke Kyselovu, Květušínu a k Hodňovu stoupá. Obzor z této výšiny jest malebný. Údolí horní Vltavy a pohraniční šumavské velikány: horu Třístoličnou, Plöckenstein, Vysokou, Světlou, po levé straně v dáli viděti; po pravé straně uzavírá obzor Liščí louka, obrostlý to hřbet horský, částečně lysý, částečně travinami a lesem porostlý. Kopce tyto každým krokem nabývají nového seskupení a tvaru. Překrásný to pohled zvláště v okolí rybníka Langenbrucku.

            Zvláště slavného uvítání dostalo se nám ve Schwarzbachu – Hůrkách. Ředitel schwarzenberských dolů vítal tu státní hodnostáře a Fr. Schön jun. odevzdal ministrovi skvostnou kytici. Grafitové doly, které se po levé straně tratě prostírají, patří k nejslavnějším na světě. Byly vesměs ozdobeny českými a schwarzenberskými prapory. Za Schwarzbachem stihla slavnostní vlak malá nehoda. Jiskry z komína lokomotivy časem šlehající, zapálily chvojový věnec a rovnoprávně jeden černožlutý a jeden černobílý praporeček na lokomotivě. Následkem toho požáru musel se vlak na okamžik zastavit a když byl plamen uhašen, přejeli jsme po železničním mostě Vltavu a uháněli jsme k Horní Plané. Po pravé straně jest krajina pahorkovitá a mírnými lesy porostlá, po levé straně prostírají se však sporá rašelinová luka a trávníky.

            V Horní Plané a Želnavě vítali slavnostní vlak zase četné zástupy lidu. Oboje nádraží byla bohatě chvojím a květinami ozdobena. Obě stanice zajisté oživnou, až sem bude dráha od Strakonic, Vodňan a Prachatic, která má se pak dále prodloužiti ke Kušvardě a Pasovu.

            V Želnavě dojeli jsme o 2 a ½ hod. odpoledne cíle cesty své, neboť zde nově otevřená dráha končí. Nad samou Želnavou, která leží na levém břehu Vltavy podél silnice z Volar do Horní Plané, prostírají se po obou stranách velké kopce: 1216, 1229, 1084, 1044, 1220, 1378 /Plöckenstein/ a 1338 m vysoké. V bystřinách, jež z těchto hor stékají, jest množství chutných černých pstruhů.  Značně znaveni, ale potěšeni tak pěknou vyhlídkou, vystoupili jsme z vlaku a po krátkém uvítání pana továrníka Králíka z Eleonorova,odebrali jsme se do prozatímně zřízené restaurace.

            Ve ¾ na 3 hod. zahájen byl banket v dlouhé dvoraně na stroje, která za tou příčinou nádherně byla vyzdobena. Uprostřed dvora nalézal se na stěně uprostřed věnců z květin a chvojí obraz Jejich Veličenstev; čistě vybílené stěny vyzdobeny byly květinami a pletenci z chvojí a červenobílými, modrobílými a černožlutými prapory. Celý strop zastřen byl chvojím a dekorován byl znaky Čech, Rakouska, Bavor a knížat Schwarzenbergů, jakož i červenobílými, modrobílými a černožlutými draperiemi. Ve dvoraně umístěn byl obrovský stůl, ozdobený obrovskými bouquety. U prostředního pod obrazy Jejich Veličenstev zasedli ke stolu J.E. ministr Baquehem, J.E. místodržitel hrabě Thun, panující kníže a dědičný princ ze Schwarzenbergu, generální ředitel státních drah baron Bilinski, odborný náčelník rytíř Wittek, říšští poslanci, prelát Bakula z Krumlova atd. Ostatní křesla po obou stranách zaujali ostaní státní hodnostáři a zvaní hosté.

            Čtyřhodinová cesta ve vagonech slunečním žárem rozžhavených vzbudila úctyhodný apetit všech hostů i bez umělých pomůcek. Nicméně dlužno vzdáti panu hoteliérovi Kerschbaumovi za vzorné upravení obědu všechnu čest. Obsluha byla slušná a rychlá, neboť obstarávaly jí namnoze spanilé slečny z okolí želnavského a úprava pokrmů, lahoda nápojů a zákusků rovněž znamenitě zvyšovala labužnickou chuť. Menu bylo následujícíc: račí polévka, hovězí pečeně po anglicku se zeleninou, ivančický chřest, kuře s vlašským salátem, husičky a kachny s brambory, srnčí s knedlíky a zavařeným ovocem, jahody, višně, cukrovinky, zmrzlina a černá káva. Dále se pilo pivo krumlovské a protivínské, stolní víno vachavská specialita, liebfrauenmilch, bordeaux, champagnské a koňak.

            Po celý čas oběda koncertovala velice dovedně hornická knížecí schwarzenberská kapela ze Schwarzbachu. Ke konci hostiny přišla řada na přípitky. Zahájil jí J.J. kníže Adolf ze Schwarzenbergu těmito slovy: „Pánové! Dostalo se mi vzácné cti, pronésti první zdravici. Jak při podobných slavnostních příležitostech to bývá obyčejem, odůvodní se přípitek. Vyjádřím se stručně. Pánové! My jsme Rakušané a proto: Ať žije Jeho Veličenstvo! Hosté propukli v nadšené volání slávy, sklenice s pěnivým šampaňským cinkali a hosté prázdnili číše na zdraví svého císaře a krále.

            Knížecí schwarzenberská kapela hornická ze Schwarzbachu hrála mezitím císařskou hymnu. Druhý toast pronesl J.E. ministr obchodu a dovozu markýz Bequehem. V zdravici své připomenul především velké zásluhy země a knížete Schwarzenberga o uskutečnění této dráhy pro český jih tak důležité.

             Jižní pošumaví bylo dosud uzavřeno a vzdáleno ruchu světovému. Nyní jest dráha zde otevřena a český jih spojen se světem. Prospěje to zajisté jeho rozvoji, neboť má velké bohatství přírodní. Dále děkoval ministr společnosti státních drah za skvělé stavební výkony a vzorné provedení této trati, která doplní železniční síť českého jihu. Vláda věnuje vůbec velkou péči tomuto kraji, ona také vystavila a podporovala zbudování celé řady drah, které mají zvýšit a zabezpečit hospodářský rozvoj Šumavy. Jménem vlády pronáší proto ministr svoji zdravici na počest Pošumaví a jeho bodrého lidu. Přípitek tento došel všeobecného souhlasu, dvoranou zaburácelo bouřlivé Sláva! A hudba opět zahrála císařskou hymnu.

            Třetí zdravici pronesl baron Born, president rakouských místních drah. Děkoval především ministrovi za milostivé a blahovolné uznání a připomenul, že bez mocné podpory ministerstva obchodu a veřejné dopravy, bez energického jednání jak generálního ředitelství, tak inspekce státních drah, byla by se stavba této dráhy sotva uskutečnila. Jen tomu lze děkovat, že dráhu bylo možno vystavěti a veřejné dopravě odevzdati o celý rok dříve, než bylo předepsáno. Z té příčiny pronáší baron Born representantům vlády, J. E. ministrovi obchodu a J.E. panu místodržiteli, svoji zdravici slovy: Ať žijí! Veškeré shromáždění vyprázdnilo své číše na počest jmenovaných vysokých státních hodnostářů.

            Tu povstal znovu baron Born a pravil: „Uvedl jsem v první části svého přípitku všechny ty vládní instance, které při uskutečnění tohoto podniku byly nám mocnou podporou. Avšak jsou ještě činitelé jiní, kteří se o provedení dráhy zasloužili; jmenovitě J.J. panující kníže Schwarzenberg, vévoda krumlovský, poskytoval nám značné podpory, jež namnoze širší veřejnosti ani známé nejsou. Jeho Jasnost kníže pán učinil ve prospěch země a zvláště tohoto kraje velice mnoho. Ať slouží tato dráha vždy ke blahu a dobru jasného domu knížecího schwarzenberského. Vybízím vás proto pánové, abyste všichni souhlasili se mnou v pozdravu: Jeho Jasnost, panující kníže Schwarzenberg a jeho Jasný rod, ať žijí!“

            Bouřlivý souhlas a pochvala zaburácela sálem, pěnivé šampaňské teklo v proudech a knížecí schwarzenberská hornická kapela ze Schwarzbachu znovu zahrála hymnu rakouskou. Tím skončena řada přípitků a v celé dvoraně rozproudila se velice animovaná zábava. Než všechny sladkosti mají svůj konec a jelikož čas překročil pátou hodinu odpolední, zvedli se po desertu hosté a nastoupili ke vlaku zpáteční cestu.

            Při banketu seznámili se hosté blíže mezi sebou a dle toho pak umístili se ve vozích na cestě zpáteční, na které panovala veselá zábava. Den byl přímo rozkošný a vyhlídka do kraje překrásná. Zpravodaj tohoto listu měl potěšení jeti v posledním otevřeném voze, odkudž byla vyhlídka nejlepší. Davy svátečně oděného lidu očekávaly nás již podél trati a srdečně nás pozdravovaly, zejména tak upřímně činili četní čeští dělníci. Ve vagonech se mluvilo česky i německy a nikomu ani nenapadlo, že by z  tohoto kraje se mohlo státi uzavřené území. Vlak ujížděl rychle a větší zastávky učinil pouze v Polné – Květušíně, Kájově, v Krumlově a v Křemži – Mříčí. O 19. hodině večerní jsme dorazili do Budějovic. Zde na peroně nastalo za živé konversace loučení. Pražští hosté a vídenští odjeli pak zvláštními vlaky z Čes. Budějovic. Výlet tento zůstane zajisté všem jeho účastníkům v milé paměti.