SAMETOVÁ - DVACET LET POTÉ
Sametová, něžná, jemná, veselá – dvacet let poté.
Co nám revoluce s mnoha přívlastky dala a co nám vzala?
Rovných dvacet let po pádu komunismu není vše, tak jak jsme si přáli, nebo jak jsme si vysnili. V mnoha lidech stále přetrvává pesimismus a rozčarování z toho, že se nám nepodařilo úplně zvládnout cestu za svobodou a demokracií nastolenou před dvaceti lety.
Na samém počátku této naší nové cesty jsem v kronice obce Černá v Pošumaví napsal, cituji: „ Celá republika žije v euforii nedávných dnů. Většinou jsme rádi, že systém, který měl pod kontrolou jedné strany celý politický, veřejný i občanský život, skončil. Zásluhou t. zv. sametové revoluce jsme se najednou ocitli ve zcela nové situaci. Doposud jsme měli své jistoty, vedli jsme vcelku poklidný život, který plynul víceméně stále stejně. A najednou je tady změna a to ne ledajaká. Vždyť kdo by byl ochoten ještě před nedávnem uvěřit, že vše může tak lehce skončit, když to mělo trvat na věčné časy.
Občané, zde v příhraniční oblasti, měli vcelku dost příležitostí, vzhledem k možnostem příjmu zahraničních televizí, vidět poněkud jiný život „tam venku“. Chtěli jsme, aby také v našich obchodech bylo všeho dostatek, abychom mohli jezdit za hranice a měli dostatek peněz. Po politické změně přijdou nyní reformy hospodářské, ekonomické a další, které by nás měli posunout blíže k západu. Otázkou nyní zůstává, co pro to budeme chtít sami udělat a obětovat. Jsme totiž známí tím, že bychom se chtěli mít dobře, pokud možno co nejdříve, ale aby se nás to moc nedotklo. Co když se začnou zvyšovat ceny potravin a ostatního zboží, služeb, nájemného apod. a přitom neporostou platy podle našich představ anebo dokonce přijdem o práci – tyto otázky nás tíží a tak ten přechod do nového období je poznamenán nejen euforií, ale i pochybnostmi, strachem a nesouhlasem“.
Pronikavá změna
Ohlédneme-li se tedy nyní za uplynulým dvacetiletím je nutno objektivně přiznat, že život našich měst, vesnic a nás samých se pronikavě změnil. Naše republika se stala demokratickým státem, postupně se zapojila do evropských struktur, slušně jsme se vypořádali s rozdělením společné republiky, dokázali jsme odsunout „dočasně“ umístěná sovětská vojska. Je vidět i tendence zvyšování životní úrovně, obchody jsou plné zboží, je možno jezdit do zahraničí, mladí lidé se ve velké míře učí cizím jazykům, to vše, ale i mnoho jiného, nám dala svoboda.Po této stránce lze dvacetiletý vývoj hodnotit pozitivně, horší však je to s vývojem naší morálky, s čímž jsem ve výše citovaném zápise nepočítal.Semknutost prakticky celého národa v době „cinkání klíči“, dávala určitou záruku , že náš svobodný vývoj se bude ubírat správným směrem.
Nejsem přítelem neustálého kritického a pesimistického hodnocení, ovšem v tomto případě se nemohu vyhnout nashromážděným negativním jevům v naší společnosti.
Svoboda znamená především zodpovědnost, k sobě i druhým, a ta se jaksi z našeho života vytratila. Podle názoru nejen mého, ale i řady spoluobčanů, přerostla svoboda mnohde do anarchie, mnoho lidí si ji vysvětluje tak, že si mohou dovolit úplně všechno. Nikdo si ničeho neváží, jsme na štíru se slušností, ohleduplností, taktem, pokorou a úctou jeden k druhému. To jsou problémy, které mě tíží více, než konzumní způsob života, který však rovněž neodpovídá našim představám. Oficiální statistiky uvádí, že šedesát procent obyvatelstva nedosáhne na průměrný plat / který byl nedávno uveřejněn a jehož výše činila za rok 2008 celkem 27 247 Kč/, což ovšem raději ponechám bez komentáře.
Naše politická scéna dokonale zhrubla, chování politiků je mnohdy neúnosné, rozrůstá se všeobecná korupce, narůstají sociální nejistoty, chybí pocit bezpečí a projevuje se mnoho dalších negativních jevů v každodenním životě.
Tíží nás situace v průmyslu a zemědělství , jsou stálé problémy ve školství, ve zdravotnictví a v mnoha dalších odvětvích, vzrůstá nezaměstnanost a každou chvíli vyplouvají na povrch různé aféry,které se ovšem většinou „zametají pod koberec“.
Podle nedávných průzkumů je se současnou politickou situací nespokojeno 88% obyvatel, nějaká změna by měla přijít a měli by to být mladí lidé, kteří nejen, že nevyrůstali v komunismu, ale ani nejsou nasáklí současným politikařením a převráceným systémem hodnot.
Předlistopadový návrat si určitě málokdo přeje, demokracie a svoboda musí pokračovat , ale bude to velmi těžké a bude to trvat možná dalších dvacet let.
Českokrumlovský deník, 12.11.2009
