Bůh, vesmír, život...
Dostala jsem ateistickou výchovu. Dlouho jsem tvrdila, že víra už není potřeba, že je zastaralá, že doba už není tak těžká jako dříve, že moderní člověk nepotřebuje v něco věřit. Ale moje přesvědčení pramenilo z neznalosti a ze špatného pochopení, co je Bůh a víra. Dříve jsem si myslela, že jednou, až bude člověk lně využívat kapacitu svého mozku, dokáže cokoli stane se sám Bohem. Ani jsem neměla tušení, že to není tak otázka daleké budoucnosti, ale vzdělání se a pochopení pravidel života.
Postupem času a mého objevování, jsem pochopila pravý význam slov: víra, modlidba, zpověď, Bůh, láska, sedmro hříchů či ctností, odpuštění, pokora, Ježíš, meditace, reinkarnace, astrální tělo, přítomnost...
Víra
Pro mě dříve cizí věc. Teď vím, že je to víra v cokoli. V co věříte, doufáte, přejete si to. Prostě víte, toužíte. Nejen chtění, ale přání od srdce. Víra je soustředění myšlenek na jednu věc, vkládání do ní energie-víry, vytvoření ji v hlavě. Při vytrvalosti a neopuštění té myšlenky, zdokonalování jí, se časem i zhmotní ve vašem životě. Vdechnete jí život. Vytvoříte ji.
Když budete věřit, že vás v životě ochraňuje Bůh, bude to dělat. Když budete věřit, že jste smolař, že se vám nic nedaří, budete. Když budete věřit, že potkáte muže svých snů, stane se. (Pozor, občas jsou sny nedomyšlené a zjistíte, že jste takového muže vlastně ani nechtěli.) Ať už věříte v cokoli, tím, že věříte, tím to tvoříte.
Modlidba
Modlidba je vlastně jiný pojem pro tvrzení. Kleknete si zavřete oči a prosíte o ochranu a zdraví své rodiny. Vytváříte pozitivní tvrzení, prosíte Boha, aby vám splnil přání = směřuje myšlenky mnohdy i v hladině alfa a vytváříte si skutečnost. Pokud věříte Bohu, Ježíši, andělům, že vám přání splní, tak se tak stane. Jsou to symboly, kam můžete soustředit myšlenky a věřit, že vám je "někdo jiný" splní.
Kostel neberu jako symbol víry, že se pozná, jestli je člověk dobrý, když chodí do kostela. Svým způsobem není vůbec potřeba. Ale je pravda, že svojí architekturou vytváří atmosféru, zvyšuje energie a může i urychlovat, zesilovat přání, modlidby. Už staří egypťané si stavěli pyramidy, pro rychlejší růst vědomí.
Odpuštění
Velmi důležitá věc. Odpustit... rodičům, kamarádům, nepřátelům, bývalým i současným partnerům, šéfům, všem lidem, kteří vám nějakým způsobem ublížili. Ale hlavně sami sobě!
Opuštění není o tom, já mu odpustím a on z toho vyjde bez trestu. Ten druhý člověk o tom nemusí ani vědět. Protože trpíte hlavně vy, vy máte v sobě ten pocit, on mi ublížil, tu křivdu na kterou si vzpomenete, když ho uvidíte, nebo minimálně ucítíte nepříjemný pocit. Tím trápíte jen sami sebe, druhý člověk žije dál, o vaší křivdě ani nemusí vědět, tu prožívate jen vy. Odpusťte všem lidem v sobě. Nemusíte za ním jít, já ti odpouštím, jen v duchu si to řekněte. Vím, že jsi to neudělal schválně, nebyl sis vědom svých činů, konal jsi, jak nejlépe jsi mohl, jak tě to naučili, odpouštím ti.
Odpustě sami sobě. Netrapte se, že jste něco udělali špatně, že jste udělali chybu. Odpusťte si. Konali jste jak nejlépe jste mohli, jak jste to uměli. Vyslovte to i nahlas, odpouštím si!
Je to velmi důležité pro vaše zdraví, štěstí. Můžete si říci, už jsem zapoměla, jak jsem dostala kopačky, jak to bolelo, už to nebolí. Ale pokud jste to nepřijali, neodpustili, tak to někde uvázlo, někdo to zvrdlo a zabraňuje to proudění energie, života, zdraví, lásky ve vašem těle či životě. Neschovávejte to, ale rozpusťte to. Odpusťte!
Zpověď
Je plno věcí, které mají v náboženství svoje opodstatnění, jen postupem času, nepochopení, lidského faktoru se to prostě nějak ztratilo, stalo se z toho něco jiného a na hlavní důvody toho všeho se zapomělo. Právě zpověď, důležitá věc života. Je jedno, zda se zpovídáte knězi, psychiatrovi nebo kamarádce. Jde o to, vyslovit všechny svoje chyby, všechny věci, které si vyčítáme, za které se můžeme vnitřně trestat, cítit provinile. Když je vyslovíte, pustíte je ven, nebudou vás blokovat, přeedáte je někomu jinému a když ten člověk vám ještě k tomu třeba řekne, že Bůh vám to odpouští, tak se vám uleví, protože odpustíte vlastně sami sobě. JE to odpuštění zkrze druhou osobu. Vlastně i desátek měl svůj význam, protože jste si to provinění zaplatili hmotně.
Pokud vezmeme v úvahu, že člověk po smrti přechází jinam a třeba se i později vrací na svět v jiném těle, tak duševní stav v době smrti je klíčový. Protože určuje vaše rozpoložení, míru lásky a harmonie či pocitu viny, utrpení, neštěstí. Tenhle svůj otisk si nesete dále a podle něj budou přizpůsobeny okolnosti ve vašem příštím životě. Když absolvujete poslední zpověď, tak ze sebe pustíte všechny pocity viny a odejdete klidní a spokojení.
Život
Život je podle mě jakási škola. Existuje hmotný svět plný protikladů-dualita. Tisíce druhů živočichů, rostlin, věcí, barev, emocí, myšlenek. Když se narodíte, tak začnete okolní svět poznávat a snažíte se ho chápat. A o tom to vše je. Prožít, pochopit a přijmout. Když vám někdo bude básnit o nějakém místě a pak se tam podívaté, prožitek z toho je nesrovnatelný, dokud to neprožijete nemáte tušení, jak tam je. A to je ten dar. Dostali jsme dar života. Můžeme se učit, poznávat, chápat, cítit, prožívat. Vše přijímejte láskou a radostí, vděčností. I negativní věci, protože často právě ty, jsou pro nás nejcenější lekce, kdy se toho můžeme nejvíce naučit, posunout se dále. Pokud se bráníte a nepochopíte, tak se budou stále opakovat.
Žijte, prožívejte a užívejte si ten dar. Dar cítit, chápat, vnímat. Dar bytí.
7 hříchů / 7 ctností
hříchy: závist, lenost, obžerství, pýcha, lakota, smilstvo, hněv
ctnosti: víra, nadějě, láska, spravedlnost, moudrost, mírnost, statečnost
Co vlastně znamená hlavní hříchy? Slovo hlavní není nejdůležitější, ale hříchy hlavy, myšlenek. A hřešit - ubližovat sám sobě. Takže nám chtěli říci, těmito myšlenkami škodíte sami sobě. Ukazují, které myšlenky jsou negativní, hromadí v nás negativní energii, uvádí do neštěstí, pekla. Zatím co ctnostné nás zahřívají u srdce a ty samé hodnoty přivádí do našeho života. Protože na co myslíte, to se vám stane. Základy pozitivního myšlení.
Pokora
To je vděčnost za život, za vše, co k nám přichází, za ten dar, že můžeme žít. Být tady a prožívat to, užívat si to. Nenadávat, že je to trest, že se vám to nelíbí. Protože sami jste si to stvořili. Dostali jste výchozí podmínky (pravděpodobně i ty jste si sami vybrali), které vám umožní naučit se, co potřebujete. Když to pochopíte, tak už je život zcela ve vaší moci. Už nemůžete být naštvaní, že vám něco nevychází. Protože byste museli být naštvaní na sebe a to víte, že nemůžete, že se milujete a chováte se k sobě jako k dítěti, které se všechno učí a dělá chyby, ale netrestáte jej, ale chválíte. Trestem je sám neúspěch a umění se s ním vyrovnat, pochopit a začít znovu. Pokora je láska, poděkování, vděčnost, radost. Otevírá srdce. Pocit na hrudi, odevzdání se, splynutí.
Ježíš
Popravdě Bibli jsem nikdy nečetla, ani žádnou speciální knihu o něm. Jen útržky, jeho některé činy, slova, slova apoštolů. Ale chápu jako osvíceného člověka, který si uvědomoval celou svou sílu a ukazoval ji světu. S láskou a odevzdáním se, s odpuštěním. I když se lidé k němu chovali špatně, tak je bral s láskou a odpouštěl. Ukázal nám sílu odpuštění. Ukázal nám, co vše může člověk dokázat, jaký může být, kam máme směřovat. Neříkal, uctívejte mě, klaňte se přede mnou. Ale podívejte, co člověk dokáže, takoví také můžete být. Chtějte, snažte se, přejte si, věřte, milujte. Ježíše si představuji jako člověka s viditelnými ctnostmi. Člověka, co vše přijímá s láskou, s pokorou. Ať už k němu přichází cokoli, nikdy nevytvoří negativní odpověď.
Zamilování
Láska a zamilovanost, zdánlivě stejná věc a přitom úplně jiná. Zamilování - někoho potkáte, hrozně vás přitahuje, chcete být s ním, jste šťastni s ním, bez něj jste jako tělo bez duše, nemůžete se ho nabažit, milujete ho, je dokonalý, i když není, vám to nevadí, je skvělý. Prošla jsem si několika zamilováními, od kamarádského po šílenou přitažlivost, kdy to bylo pro mě konec světa, to jediné, bylo to důležitější jak já. Ale tohle zamilování je jen okouzlení, je to klam. Podle mě, čím více vás člověk nepochopitelně přitahuje, tím více vás může naučit. Naučit láskou nebo utrpením. Buď vás přitahne někdo, kdo má vlastnosti, které vám chybí nebo je podobný vám. Je pro vás tím nejbližsím zrcadem, jak se naučit něco o sobě, pochopit, uvědomit si. Ale často tohle zamilování není láska, je to jen kouzlo, které zmizí. Láska je obdiv, vděčnost, opora, úcta, tolerance, harmonie.
Přitáhnete si člověka, jakého si přejete. Podívejte se jaké jsou vaše představy o ideálním partnerovy a koho si myslíte, že potkáte? Věty typu vždy přitahuju samé bídáky.. Tak ano, takové si najdete. Změňte svá převědčení, najděte si v mysli opravdu takového muže, jakého si přejete, myslete na něj, tvarujte si ho a on k vám opravdu přijde. Takže vždy hledejte v sobě, když vám něco nevyjde, kde bylo to špatné přesvědčení.
Láska
Láska.. To je tak obsáhle a slovem těžko popsatelné téma. I tisícem slov se těžko vyjádří její obsah. Láska je transformační energie. Existuje materiální hmotný svět, ale zároveň i jiný, ten neviditelný. A právě láska jsou ty dveře k tomu světu. Jak je můžete najít, otevřít a projít jimi. Utrpení a láska vás změní. To jsou ty věci, které tvarují člověka, mění ho, utváří. Láska není zamilování, láska je něco víc. Zamilovanost jak jen odlesk slunce na hladině jezera. Když pochopíte lásku, tak ji i hmotně ucítíte. Otevře vám srdce. Zvláštní pocit. Když se mi otevírala srdeční čakra, tak jsem byla několik dnů zmatená, vyplavovali se různé negativní pocity, uzkost, lítost, bolest na hrudi. Když se to ustálilo, pochopila jsem, že jsem se stala citlivější, více vše vnímala skrz srdce. Když hrála hudba, nevnímala jsem ji jen ušima, ale hruď mi rezonovala a prožívala pocity zachycené v písni. Láska není jen pocit, který zmyzí, je tu, je skutečná a je kouzelná. Je to velmi silná energie.
Proč milovat Boha?
I když to zní velmi nábožensky a pro moderního člověka nepochopitelně, tak je to důležitá věc, která vše usnadňuje. Jak už bylo řečeno, láska je transformační energie. Je velmi důležitá pro duševní vývoj člověka. Můžete milovat nějakého člověka, má to vlastně stejný efekt jako Boha, jen s nepatrnými rozdíly. Když milujete člověka, tak jste zamilovaní, cítíte se šťastni. Jenže člověk je jen člověk, nikdy ho zcela nepoznáte a může udělat vámi neplánované věci. Přijde zklamání-blok lásky. Pak přijde třeba i rozchod nebo zamilování jednoduše vyprchá časem. Když vám někdo zlomí srdce, tak to pouto lásky, co jste si vybudovali, se celé sbortí. Jak jste milovali, tak to bolí. Člověk se častokrát uzavře a dlouho bojuje s bolestí a pak začíná milovat zase od začátku a časo už se i bojí. Když milujete Boha, dokanolou bytost, která vás také miluje. Vytváříte si jeho obraz ve své mysli, jeho skvělé dokonalé vlastnosti, jeho obrovkou lásku, kterou vás zahrnuje. Je vždy s vámi a vždy bude, nikdy vás neopustí. Tak ho můžete scela svobodně a úplně milovat, protože vám nikdy neublíží, nezklame, protože je přesně takový, jakého jste si ho vysnili. Můžete své pouto k němu stále prohlubovat a prohlubovat a nikdy nebude ničím z venčí přerušeno. Každý má kousek Boha v sobě, když milujete Boha, posíláte lásku vlastně sami sobě. Sami sobě pomáháte, sami sobě prospíváte, když se modlíte k Bohu skrze nějaké přání, modlíte se k sobě. Prosíte vlastně své výšší Já, aby vám splnilo přání. To vy sami jste tím Bohem, tou všemocnou bytostí. Jen je to logicky nepochopitelné, proto bylo třeba vytvořit symboly, slova, báje, postavy. Nějaký konkrétní bod, kam můžete vysílat své myšlenky, přání. A tím bodem se stala všemocná bytost, ve kterou věříte, v její dokonalost, v její sílu, že vám pomůže s vaším problémem. Když by vám řekli, ty sám dokážeš vše, tak můžete pochybovat, bude vám chybět ta jistota, že zrovna vy to dokážete, že zrovna vy máte tu moc. Ale když vám řeknou o někom, kdo dokáže splnit vše, tak mu s důvěrou své přání předáte a věříte, že to splní. A právě tahle víra, to uskuteční. Splní vám sny a můžete mu zcela klidně dát svoji lásku, otevřít své srdce a nebát se zranění. Jít cestou lásky. Cestou štěstí, zázraků, osvobození.