Neurvalec
Tato příhoda se skutečně stala, zažila ji moje kamarádka v lesích okolo Pražské Chuchle. Bylo pozdní jarní odpoledne a na lesní cestě nad okrajovou částí Prahy se potkávali výletníci. Jak už to dneska bývá, někdo šel po svých, jiný šlapal do pedálů horského kola a jiní se vraceli do Chuchelské jízdárny na koňském hřbetě. Každý se věnuje té své letoře a myslím, že i právem očekává od ostatních hobystů kousíček porozumění... Ale ne všichni lidé jsou zrnem, jsou mezi nimi i plevy. A tak to bylo i na té lesní cestě. Do měkkého bláta které bylo protkáno stužkami dezénů různých kol se tiskly i kopyta černého klusáka. Jeho jezdkyně jej nechala jít volně, aby se po jízdě vykrokoval a odpočinul si. Sama odpočinek také potřebovala, bylo na ní vidět, že oděv žokeje jí začíná být těsný. K péči o koně přibude i péče o špunta... Pojednou se odehrálo několik věcí souběžně. Ozval se charakteristický zvuk vydávaný brzdícími čelistmi horského kola, které dojelo na úroveň koně. Cyklista, muž asi třicetiletý, se neurvalým způsobem na mladou ženu osopil. S otázkou: "Ty pí... kdo má jezdit v tom blátě" se jednou rukou opřel o bok koně a současně volnou část řidítka vrazil koni do žeber... Kůň se leknul a začal se plašit. Žena s udiveným výrazem ve tváři chlácholila svého koně a muže počastovala: "Jste normální? Co vám ten kůň udělal?" Na to výtečník zařval: "Já ti ukážu, jestli jsem normální" a znovu udeřil koně do žeber. Žena na nic nečekala a ze všech svých zoufalých sil chlápka přetáhla byčem přes záda. Ten se prohnul a zaječel: "Za to tě zabiju". Postavil se ve stupačkách a sáhnul po ženě s úmyslem ji stáhnout s koně. Leč stojící kolo mnohdy podléhá gravitaci. A tak i ten výtečník neslavně skončil v bahně cesty. Žena na nic nečekala, pobídla koně a dobrý kilometr jela tryskem směrem k domovu. Pomalu se uklidnila a krokem pokračovala v cestě. Ale klid netrval dlouho. Opět za sebou uslyšela řev a když se ohlédla, viděla že ji ten chlápek opět dojíždí. Co teď? Les skončil, ale po levé ruce se černal lán ornice. A tak žena vjela do té černé peřiny, do bezpečí před útokem rozzuřeného cyklisty. Chvějící se rukou vymáčkla rychlo volbou manžela na telefonu. Zmohla se jenom na "Prosím tě honem, jsem v oranici u jízdárny a honí mě šílenec." ... Ti dva se nepotkali. Přes snahu manžela, který oběhnul celý lán... Když jsem ten příběh slyšel, přemýšlel jsem, co mé kamarádce říci "pro příště". Už to vím... Na naše čtyřnohé členy rodiny je spoleh. Jsou silní, věrní, obětaví... Ale pravdou zůstává, že nejhorší srážka je srážka s blbcem. Také mého koně vytlačil traktorista z cesty a ani nohu z plynu nesundal... A tak se alespoň trošičku braňme osvětou. Mnozí neví co činí. Vždyť útokem na koně ohrožují i jezdce i ostatní. A je-li to možné předcházejme situacím, kdy se pění krev. Vím co namítnete... Já také...
Lobo