Předsudky versus nová šance
Ano, tematika závislosti na alkoholu je velmi ožehavé téma. Mnoho lidí má před tímto strašákem zavřené oči, popřípadě negují vše, co s ním souvisí.Takový člověk se většinou tematu bojí, protože se ho nějakým způsobem týká (závislost v rodině, sám má problém atd.) Závislost na alkoholu a jiných návykových látkách tu ale je a to sakra ve velké míře.
Urputile jsme zvyklí na jeden model léčby závislosti, který je v naší společnosti zajetý - ústavní model léčby závislosti na psychiatrii, za mřížemi, zamčenými zámky, pod dozorem bílých plášťů. Tento model nabízí léčbu 3 měsíce a počet klientů v komunitě je okolo třiceti.
Kolik času asi má možnost odborník věnovat individuální práci s klientem? S jistotou můžu říct, že málo. Deset let jsem pracovala na oddělení závislostí v ústavní léčbě a i když jsem se snažila, nebyl prostor.
Ano, je to zajetý model, který je u skupiny lidí účinný. Úspěšnost léčby závislostí je v tomto modelu 20%. Do čísla se počítají i klienti, kteří abstinují jen jeden rok. Takže výsledné číslo je menší. Jsem ráda, že tato léčba existuje. Byla to ona, která mě před dvanácti lety pomohla. Vážím si všech odborníků, kteří s lidmi závislými na návykových látkách pracují.
Nevím ale, proč by nemohl fungovat i jiný model léčby jako alternativa k ústavní léčbě. Léčba 33 dní je nový vítr do zajetých a stereotypních modelů. Alkoholik má nemocnou duši. Jeho pití je únik od bolesti, kterou prožívá. Je to letitý proces strádání lidské duše, která si ulevuje alkoholem či jinou návykovou látkou.
V léčbě závislostí je důležité kromě přecvičování návykového chování zapracovat intenzivně na příčinách propadu člověka do závislosti. Pracovat s nimi. Právě malý počet klientů poskytuje prostor pro tolik důležitý individuální přístup ke klientovi. V naší léčbě je nejvíce 8 klientů, kteří intenzivně pracují na svých problémech za vedení terapeutů, kteří se jim věnují nonstop.
Člověk potřebuje na léčbu klidné a důvěrné prostředí, aby mohl pracovat otevřeně se svými problémy. Ano, léčba uprostřed přírody.. Proč ne?
Anonymita? Proč ne?
V ústavkách je dost často opomíjena sebezkušenost se závislostí. Abstinující alkoholik prožil stejné peklo, jako člověk, který se právě léčí. Za jednu z předností léčebného postupu považuji, když vedle odborníků (psychiatra a ostatních lékařů) předává své poselství "tzv. laický terapeut". Tento člověk je pro mě abstinující alkoholik s psychologickým, psychoterapeutickým, sociálním, pedagogickým vzděláním. Z mé zkušenosti vyplývá, že se hlouběji díky svému prožitku vnoří do pocitů závislého nejen jako terapeut, ale také jako člověk.
Model intenzivní léčby 33 dní a na to navazující dlouhodobá pravidelná ambulatní péče? Proč ne?
Je to nový přístup, nová možnost, nová šance... Proč mít předsudky? Program je postavený na mých vlastních zkušenostech a úspěších nejen z terapeutické práce se závislými lidmi, ale také člověka, který závislost prožil. I v Americe běží program léčby 28 dní... Proč ne 33 dní?
Je to výzva..A ty mám v životě ráda. Je to výzva nového způsobu možné pomoci lidem.
Proč tato úvaha? Naše společnost je plná konzervativních předsudků. Nejjednodušší cesta velké skupiny naší společnosti je hudrovat a soudit (a užívat u toho alkohol v hojné míře). Tímto nám však uniká zásadní poznání...Každá nová možnost pomoci druhým je další šance na úzdravu nemocných. To není málo.