Zase velký hřiště, jen dva kluci na střídání a vepřová pečeně se smetanovou omáčkou co do mě naládovala matinka pár hodin před zápasem. To byly určující podmínky pro další zápas Buzuluku z mého pohledu. Soupeř z lepší půlky tabulky vypadal nebezpečně. Typické hanspaulkovské složení, dva hodně dobrý vepředu, zkušená, silnější obrana a jeden mladej, hodně běhavej. Proti nim se postavil Buzuluk ve složení Honza v bráně, Majk, Michal, Milan, Miloš, Marco, Piso a moje hubenost. Na lavičce nás povzbuzovala rekordní porce fandů, kterých bylo nepletu-li se šest a bylo tak o co hrát.
Na začátek zápasu jsem Majkovi předal dar v podobě tří banánů (protože jsem sešívka a on Klokan, kdo sleduje ligu, tomu je jasno:-) Majk je s díky převzal a vyhlásil akci banán za banán. Kdo dá gól dostane jeden z teď už jeho banánů v čokoládě. Kdyby jen tušil.
Zápas začal celkem svižně, opět jsme se soustředili na obranu s rychlejma kontrama a soupeřovi to popravdě vůbec nevadilo. Dobře kombinoval stylem „všechno na sedmičku“ a vycházelo mu to. Sedmička byl totiž zřejmě Messiho strejda, kterýmu obejít jednoho hráče nedělalo velký starosti. Naštěstí už je naše obrana zkušená, dávala mu do cesty tělo a nesnažila se zbrkle vypichovat míče, navíc jsme ho zdvojovali, nebo jsme ho alespoň zpomalovali, takže to měl ztížený co to jen šlo. Já s Milošem av první půli i s Marcem jsme se samozřejmě snažili vypomáhat, ale největší díl obranářský práce si určitě odbyli Majk, Michal, Milan a Piso. I tak se ale soupeř dostával k šancím a střelám, ale ty pěknejma zákrokama likvidoval Honza. My jsme se rovněž dostávali dopředu. Z pravé strany jsem se dostával ke střelám, ale opět zmaten jiným rozměrem hřiště, jsem všechno pálil vpravo od brány, což je o to smutnější, že jsem se snažil trefit zadní tyč… Dvakrát jsme takhle šli s Milošem, ale na přihrávku jsem si poprvé nevěřil a podruhé jsem viděl krásný místo v bráně, který jsem bohužel netrefil. Pravačka mi zase moc nelítala.
Po chvíli jsme se dostali do naší zatím největší šance. Po kombinaci se dostal vysokej míč na hranici vápna kam se s výšky snášel. Zleva k němu mířil obránce, zprava já. Narval jsem to do něj v očekávání srážky s obránce vší silou levačkou a nechytatelnou ranou jsem trefil gólmana do hrudníku. Nestačil říct ani „hek“. Jít to o půlmetru kamkoliv jinam jasnej gól, ale aspoň už jsem trefil bránu byť jsem zas proklínal svou střeleckou nemohoucnost či smůlu. Zcela vyčerpán jsem šel na střídačku přemlouvat pečené prasátko, aby zůstalo tam kde je a sledoval jsem tak, jak se opět naplňuje nedáš dostaneš. Útočník soupeře tísněný obranou se nemohl dostat vlevo ani vpravo tak prostě kopl do balónu. Rána to nebyla největší, takže bohužel dopadla metr před gólmanem a to na spáru koberce umělky, takže místo, aby letěla po odrazu rovně odrazila se půl metru vlevo. Honza tak jen nevěřícně koukal co to ta koule dělá a my tak smolně prohrávali 1:0. Zatímco Honza hodnotil předchozí dění výrazy, které nemohu publikovat a my ho konejšili, děla se na druhé straně hřiště další nemilá věc. Marco vypíchl soupeři balón a sváděl běžecký souboj s obráncem o to kdo bude u míče první. Toho se chtěl zúčastnit i soupeřův gólman a skluzem sundal oba hráče. Vyčinili jsme mu jak my, tak jeho spoluhráči. Jediný kdo neřekl nic byli rozhodčí, kteří byli zřejmě z týmu „Němý Bobeš FC“ a byli zřejmě němí, vychovali je srny... Marco si odnesl nepříjemné zranění ruky, které ho limitovalo po zbytek zápasu, který i tak statečně dohrál, takže jsme stále střídali ve dvou, což bylo dost důležitý.
Z následnýho přímáku jsem se střelou kolem zdi opět trefil do brány (třikrát hurá), ke gólmanem vyraženému míči se už už dostával Piso, ale obránce ho stačil zblokovat. Už to vypadalo, že první půle skončí mankem na naší straně, když se Miloš uvolnil na levé straně, obhodil si obránce a pravačkou v pádu zavěsil. Majk tak přišel o první banán a poločas tak skončil slibným výsledkem 1:1.
O přestávce jsem si dělal srandu, že má Miloš recht. Když to nejde tou silnější nohou musí to jít tou druhou. Jo, byl to věšteckej den.
Druhá půle začala jak skončila první. Soupeř kombinoval a my čekali na šanci. Soupeř měl pár závarů, za nás se tlačil do šance Miloš a jednou pěkně pálil Piso. No a pak se stalo něco neuvěřitelného. Piso zatáhl míč napravo a poslal ho křižně přes hřiště mně do běhu. K míči vystartoval obránce a já si říkal, že ho hlavně musím trefit dřív než on jinak to bude zralý na dost blbej protiútok. Tak jsem to narval z plnýho běhu levou asi deset metrů od brány a pak už jen nevěřícně koukal jak se míč krásně točí kolem plachtícího gólmana a zapadá k pravý tyči. Majk tak přišel o druhej banán no a co vám budu povídat, já byl v transu. Jasný šance v předchozích zápasech nedám a pak trefim něco takovýho… Hlava mi to nebrala a všechna frustrace šla ven. Křičel jsem, ručičku zatínal, sprostej jsem byl taky, prostě magor. No ale aspoň, že to slavení gólu jsem neodfláknul:-) Vedli jsme 2:1 a soupeř se zbláznil. Začal lítat a pěkně nám zatápěl. Honza měl i přes naší snahu plný ruce práce, dvakrát před nim byl útočník sám, naštěstí pro nás je Honzík kluk zkušená a s něčím takovým si umí poradit. Bohužel měl po chvíli zase důvod nadávat. Sedmička se uvolnila na střed, kterej jsme měli kvůli zdvojování krajů a občasnému laxnějšímu vracení se útočníků místy volnější a trefil to přesně jako se to povedlo soupeři minule: na stojnou. Honza nám dal opět okusit něco z tajů a kouzel jadrnosti české mluvy, neb se častoval výrazy, kterými bych nečastoval ani Řepku, ale fakt za to nemohl. Bylo tak vyrovnáno na 2:2.
U nás se čím dál tím víc projevovala únava. Útočníci už se nenabízeli jak by bylo třeba a měli jsme tak trochu problémy v rozehrávce a nabuzenej soupeř se chytal čím dál tím víc. Začali jsme kupit chyby. Nejdřív jsme propadli ve středu a samotnýho Pisa se řítili dva útočníci. Naštěstí pro nás je Piso sekáč, takže vystihl záměr soupeře a tuhle tutovku jim sebral. Varování nám bohužel nestačilo a tak jsme se boužel dopustili další hrubice.
Po zachycení útoku soupeře jsme vzadu místo klidnýho odkopu nebo poslání balonu na stranu zkoušeli zahrát jakousi zvláštní kombinačně-narážecí akci přes střed a to se před vápnem dělat nemůže, protože se stane přesně to co se stalo. Míč sebere soupeř, nahraje svýmu totálně volnýmu spoluhráči, kterej dává do prázdný brány. Honza tak už konečně nečastoval nadávkama sebe, ale po zásluze nás, tak se to alespoň hezky rozdělilo. Naštěstí se sedmička soupeře dopustila velký chyby, když se zeptala rozhodčího kolik je do konce, načež prohlásila do zadních řad „Dobrý, jen tři minuty, to dáme“…
Nevím jak u ostatních, ale ve mně takovýhle věty probudí cosi, co vyškrábne poslední zbytky energie a můžu se strhat jen, abych ty poslední minuty tomu dotyčnýmu pěkně osladil. Obraz hry se poslední tři minuty naprosto změnil, soupeř začal bránit a my se tlačili co nám zbytek sil stačil. Dělali jsme co jsme mohli a soupeř začal odkopávat na rohy a auty. No a po jednom autu to právě přišlo. Tlačili jsme se dopředu ve čtyřech a jelikož bylo hřiště široký roztáhli jsme pěkně obranu do stran. Po autu a krátký kombinaci tak dostal Miloš míč do vápna. Stál zády k bráně, na oněch zádech měl ještě přilepenýho obránce, ale onen obránce byl jen jeden a to je na Miloše v jeho současný formě málo. Rychlý zaseknutí míče na střed a opět střela pravačkou v pádu. Bylo to z mýho pohledu jak ve zpomalenym filmu. Míč jede, brankář se natahuje, pak zazvoní tyč a míč letí do sítě. Majk tak přišel i o třetí banán. V posledních třiceti vteřinách už jsme soupeře k ničemu nepustili a mohli tak slavit opravdu hrozně těžce vybojovanej bod. Užili jsme si děkovačku v sedě u našich fans a poslechli si i děkovačku, kterou častovala soupeřova sedmička svoje spoluhráče. Znělo to trochu jinak než "Dobrý, jen tři minuty...":-)
Hodně sladkej bod, kterej si ještě Piso osladil lentilkama za nejlepšího hráče, i když bych těch lentilek potřeboval plnej batoh, protože jsme odvedli fakt skvělej týmovej výkon a z toho mám ještě větší radost než z toho mýho gólu. Když už jsme se teda zase takhle náhodou dostali k tomu mýmu gólu, já jsem to měl trochu na dlouhou, ale jak jsem to trefil v běhu tak…. no jo, už mlčim.
Buzuluk WOE !!!
3 gol
(piso, 30. 5. 2011 12:54)