O Sboru
Historie SDH Havířov Šumbark
Myšlenka založení dobrovolného hasičského sboru v Šumbarku našla pochopení u majitele šumbarského panství pana Františka Wittka za podpory široké veřejnosti. Několik nadšenců pod vedením ředitele místní školy pana Jana Klimsze organizačně připravilo ustavující schůzi, která se konala v neděli dne 4.6.1899. Z mnoha přítomných, zejména místních obyvatel se za členy hasičského sboru přihlásilo 33 osob a dalších 27 bylo přijato jako přispívající. Zároveň byli do prozatímního výboru vybrání tito členové: Jan Klimsza, Josef Olszak, Bernard Kotula, František Wittek, Jan Kotula, Pavel Oczko, Josef Kocur a Josef Prokel. Byl přijat a schválen organizační řád a výše členských příspěvků. Usnesením bylo uloženo postarat se v nejbližší době o výzbroj a výstroj družstva, stříkačku, skladiště a pod. Na první valné hromadě dne 18.2.1900 bylo oznámeno, že pokladní hotovost 347 zlatých je určeno na hasičskou stříkačku a 14 zlatých na výstroj družstva. Tyto peněžní částky pocházely z členských příspěvků a darů. Na této valné hromadě bylo dále přijato usnesení, že rozkazy a velení budou prováděny v polském jazyce. Dále byl zvolen náčelníkem sboru majitel šumbarského panství pan František Wittek. Protože ten neznal a neovládal polský jazyk, bylo mu dovoleno velet v mateřském jazyce, tj. česky. Zároveň dovolil, že v zámeckých prostorách bude umístěno hasičské skladiště, se stříkačkou, nářadím a výzbrojí sboru.
Do roku 1902 byla zabezpečena další kompletní výzbroj a výstroj hasičského družstva. Jelikož stříkačka byla ruční - těžká, bylo nutno jí k požáru dovézt koňmi. Proto byli určení sedláci a zámecký pán, kteří koňmi na místo požáru dováželi stříkačku a další ostatní nářadí. Jako vždy první roky činnosti byly velmi zlé a kruté. Důvodem všeho byl nedostatek finančních prostředků. Proto sami členové sboru přispívali do své pokladny. Např. tím, že hasiči pořádali výlety, plesy a zábavy, divadelní představení apod. Státní, církevní a jiné slavnosti byly vždy s účastí dechových hudeb, byly svátkem mnoha občanů a zejména všech členů hasičského sboru. Pohledné uniformy, odznaky a
vyznamenání a zejména helmy hasičů byly ozdobou každé slavnosti. Místem slavností byla zpravidla hřiště nebo louka. Povinná a hojná účast krojovaných hasičů byla zejména na církevních i světských slavnostech, ale byli přítomní na pohřbech bratrů a sester hasičské jednoty. Běžnou činností sboru byla cvičení družstva ošetřování nebo konzervování výzbroje a výstroje, jakož i zvelebování a udržování hasičské remízy. Udržet v provozuschopném stavu ruční stříkačku, kožená vědra a koše na vodu a další zařízení vyžadovala fortel a zručnost hasičů. Mimo zásahového družstva asistovali při požárech samaritáni, kteří ošetřovali poranění jak hasičů tak i občanů.
Hasiči neměli štěstí mít stabilní a dobře fungující požární remizu - zbrojnici a byli odkázání na využívání různých prostor. Proto se stěhovali ze zámku pana Wittka do restaurace pana Sigmunda Roosnera, pak do zbrojnice u staré školy (nyní restaurace Tříska) . Pracně postavena, finančně náročná dřevěná požární zbrojnice už s věží, byla dne 21.11.1926 v poledních hodinách převrácena větrnou smrští, jež se toho dne přehnala nad Šumbarkem. Nová zbrojnice byla postavena v blízkosti nové školy, (nyní škola Generála Svobody) a to v roce 1928. Bohatou činnost hasičů v tomto období lze dokumentovat účasti na likvidaci požárů, kterých podle statistiky bylo do roku 1925 šedesát jedna, do roku 1930 sedm, do roku 1935 jedenáct a do roku 1938 šest.
Vraťme se do historie před první světovou válku, kdy aktivita a nejenom u hasičů byla oslabena blížící se světovou válkou. Poslední výroční schůze se konala již v době válečné a to 7.2.1915 a jejím usnesením byla činnost sboru dočasně pozastavena. Udržováním hasičské zbrojnice, požární výstroje a stříkačky byl pověřen Antonín Szeliga. Funkcí předsedy a jednatele sboru řídící učitel Jan Blahut. Mladší a zdraví členové nastoupili vojenskou službu a na všech frontách bojovali a umírali za rakouskouherskou říši a císaře pána.. Po dlouhých čtyřech válečných létech se obnovila činnost hasičů konáním výroční členské schůze dne 19.4.1919. Z války se nevrátilo mnoho šumbarských občanů, mezi nimiž byli i členové hasičského sboru. Na zmíněné členské schůzi byl zvolen nový výbor i družstvo a předsedou se stal Jan Blahut, velitelem Karel Buchta a zbrojmistrem Karel Foniok. Poválečné politické klíma na Těšínsku se značně změnilo. Na mapě Evropy nalezly své místo nové státy. Těšínské Slezsko se stalo místem nedorozumění, které nedovedli vyřešit ani mezinárodní experti. Lid měl plebiscitem rozhodnout o svém osudu. Vojenský zásah odsunul hlasování a těšínsko bylo přičleněno k Československu. Poválečná léta (po první světové válce) byla dobou všeobecné stagnace a to nejen hasičských sborů. Teprve rok 1923 přinesl ve sboru oživení činnosti. Výbor značně přispěl ke stabilizaci a znovunabyti prestíže. Od 20.1.1923 vykonával funkci předsedy mladý člen sboru hostinský Karel Folwarczny, náčelníkem byl zvolen Adolf Pawlas a celou písemnou agendu převzal řídící učitel Karel Sikora. Byl též vypracován program oslav 25. výročí založení sboru. Činnost hasičského sboru byla opět na úrovni, konaly se pravidelně schůze, cvičení a vše co k této činnosti patřilo. Tato skutečnost značně zvýšila prestiž hasičů, protože se tím urychlil účinek zásahu při požáru i možnost pochlubit se při cvičeních a jiných veřejných vystoupeních. Spolu s novou zbrojnicí byl sbor na vrcholu své aktivní činnosti a to až do začátku druhé světové války.
Dne 3.4.1928 vznikl v Šumbarku Český sbor dobrovolných hasičů. Prvním starostou byl zvolen správce Šumbarského panství pan Josef Kobierski, velitelem František Folarczny a jednatelem František Dzik. Od tohoto dne se již oba sbory společně podílely na likvidaci požárů. Polský sbor za podpory místního obecního úřadu na pozemku starosty Karla Chmiela postavil již svoji čtvrtou hasičskou zbrojnici. Mimo ryze hasičské činnosti se sbor Ochotniczej stražy požárnej nadále zabýval kulturní a společenskou činnosti. Organizoval plesy, výlety, zábavy a zejména hojně navštěvována divadelní představení.V této oblasti oba sbory úzce spolupracovaly a vzájemně se podporovaly. Polský sbor přes cela další léta vyvíjel všestrannou aktívni činnost. Po dlouhých 30. letech koupil novou motorovou stříkačku od firmy Reichmann z Moravské Ostravy v ceně cca 31.000 Kč.
Český sbor, ihned po ustavující schůzi, díky pochopení správce Šumbarského panství p.Fantiška Kobierského si zřídil hasičské skladiště v zámecké usedlosti. 60 aktívních členů hasičské jednoty za dobu 8 měsíců upravilo starší zámeckou budovu na skladiště, zakoupilo za 24.753 Kč starší stříkačku a zahájilo svou humanitární činnost. Následovala cvičení, instruktáže a školení družstva. 5.ledna 1930 funkci velitele převzal Karel Svrčina. Jíž 6.7.1931 nastalo slavnostní otevření první části dnešní požární zbrojnice. Majetek sboru i jeho činnost se zvětšují. Iniciatívní výbor organizuje kulturně společenské akce, družstvo se zúčastňuje hasičských soutěží. Sbor si svou aktivní činnosti získává uznání a to nejenom místních občanů a obecního úřadu, ale i okolních sborů a nadřízených orgánů. Úctu si získali zakladatelé sboru: František a Josef Dzikovi, Josef Vala, Dominik Močkoř, Hugo David, Jan Bednář, Karel Foniok, Antonín Havlíček, Bedřich Vynikal, Josef Kobierski, Karel Svrčina, František Folwarczny, Antonín Sobek, Valentin Filip, Oskar Rossner a Josef Klein.
Nastává období hospodářské a politické krize, známé všem, zejména po roce 1933. Každý z nových velitelů a starostů sboru svým příkladem aktivizoval sbor: Josef Rozbroj, František Tkač, František Folwarczny, Helštein a jiní. Díky jím se opět pořádaly výlety, zábavy, plesy a zejména tradiční divadelní představení
Hasičské družstvo se na soutěžích umísťovalo vždy na předních místech. Uznání a ocenění přibývala. Zvětšoval se stav členské základny až na 73 členů. Nástup německého fašismu a zostřující se politický boj se začal projevovat v omezování činnosti i českého hasičského sboru. Neklidné hospodářské a politické klíma ve druhé polovině 30. let způsobila v obou sborech neklid a mírnou stagnaci. Vše svědčilo o blížící se světové válce. Neklid v Sudetském pohraničí a zábor Těšínska byly předzvěstí blížící se války. Násilné obsazení území Československa německým vojskem a utvořením protektorátu bylo potvrzením o blížícím se nebezpečí. 1.10.1939 německo zahájilo svůj „ drang nach osten“. Oba hasičské sbory musely na dlouhých 5 let ukončit svoji činnost, obě hasičské zbrojnice byly úředně uzavřeny. Správu nad majetkem obou sborů převzaly německé úřady. Obec Šumbark se stala jednou z části Petřvaldu a později Dolních Bludovic! Hasičský život byl násilím v Šumbarku utlumen! Po ukončení 2. Světové války československé úřady německé sbory zcela zakázaly a obnova polských sborů nebyla povolena. Štafetu hasičských tradic Šumbarku převzal český hasičský sbor, který jí dovedl až k dnešním dnům.
V červnu 1945 byla opět obnovena činnost hasičského sboru v Šumbarku pod názvem Místní jednota požární ochrany. Do této organizace se sloučil předtím existující polský a český hasičský sbor. Trvalým svatostánkem hasičů se stala nynější hasičská zbrojnice. Prvním starostou sboru byl opět zvolen František Tkáč. Obětavou prací (jak je to u hasičů běžným zvykem) se v poválečném období činnost postupně dostavala na patřičnou úroveň. Za neobyčejně těžkých finančních i společenských podmínek byla v roce 1946 opravena hasičská zbrojnice, byla zakoupena motorová stříkačka PS 12, cisterna Erena a nákladní auto, které bylo upraveno pro potřeby hasičů. Pravidelně začala cvičit zásahová družstva, která se kromě likvidace požárů a preventivní činnosti s úspěchem zúčastňovala soutěží a veřejně společenských akcí.
V rámci organizační struktury byly po válce obnovené dřívější hasičské župy a po vzniku krajského zřízení po roce 1949 bylo utvořené Krajské sdružení hasičských sborů v Ostravě. V roce 1956 schválil první celostátní sjezd nový název - Československý svaz požární ochrany a jeho nový organizační řád.
Na mimořádném sjezdu uskutečněném ve dnech 1. a 2. 12. 1990 v Karviné došlo k přejmenování dřívějšího Svazu požární ochrany ČSSR na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.
Padesátá léta se mimo jiné vyznačovala bohatou činností sboru v kulturní oblasti. Od roku 1954 reprezentoval hasiče vlastní divadelní soubor, který pod vedením Teodora Stacha a Jana Bednáře nastudoval první divadelní hru „Její pastorkyňa“ a další hry, jako např. „ Lékařem proti své vůli“, „Český zákon“, „Maryša“ a další. Všechna tato představení měla vysokou úroveň a její aktéři, se měli možnost představit veřejnosti i na divadelních prknech mimo Šumbark. Dále byly velice známé a hojně navštěvované hasičské plesy, ostatně v této tradici pokračujeme dodnes.
V šedesátých létech byla činnost sboru na vysoké úrovni, členská základna se neustále zvětšovala. V té době byla provedena stavební adaptace zbrojnice - byla přistavěna garáž, schůzovní místnost a skladiště v podkroví. V roce 1966 se družstvo, kterému tehdy velel Jaroslav Cimala probojovalo až do krajského kola. Od roku 1980 měl sbor nákladní auto Avia 30 L, které bylo přestavěno na speciální požární vozidlo. Ve výzbrojí byla také nová stříkačka PS 12. Pro zajímavost, v tomto roce odpracovali hasiči 1 200 brigádnických hodin na zvelebení své obce. V roce 1983 měl náš sbor 99 členů, z toho 27 žen. V té době bylo na Šumbarku 216 rodinných domků, ve kterých se každým rokem pravidelně prováděly preventivní požární prohlídky. V rámci složek tehdejší NF byla činnost požárního sboru každoročně vysoce hodnocena, naši členové odpracovali bezpočet brigádnických hodin a to nejen ve zbrojnici ale i na tzv. akcích Z. Na vysoké úrovní byla i práce s dětmi a styk se zdejší základní školou.
Počátky stagnace ve sboru nastaly poté, kdy Šumbark byl dán za oběť panelové bytové zástavbě. Rodinné domky našich spoluobčanů byly vykupovány a posléze demolovány, aby vytvořily místo pro novou zástavbu. Obyvatelé rodinných domků se stěhovali do nových domovů, převážně mimo Šumbark. Tak se stalo, že z dřívější obce zůstalo jen několik desítek rodinných domků rozptýlených v panelové zástavbě nebo v okrajových částech. Takřka nedotčena zůstala pouze část obce kolem sokolského hříště a Podlesní ulice. Noví obyvatelé sídliště, přes prováděný nábor ve škole a ve složkách NF, nenašli cestu do našeho sboru a neposílili jeho členskou základnu.
Další pohroma stihla sbor poté, kdy během necelého roku zemřeli tři čelní funkcionáři, tvořící jeho činorodé jádro. Dne 13.9.1991 jako první odešel náš dlouholetý předseda Josef Kubík, v březnu následujícího roku pak zemřel pokladník Mirek Novák a v červenci jednatel Luboš Bednář, naši nejlepší přátelé a kamarádi. Členská základna přes všechny záchranné snahy nadále klesala a svého minima dosáhla koncem roku 2006, kdy byl stav 27 členů z toho 11 žen s průměrným věkem 69,7 let a 16 mužů s průměr. věkem 67,5 let.
Za tohoto, pro sbor, katastrofického stavu se už vážně uvažovalo o jeho zániku,
předání techniky a zrušení požární zbrojnice
Osud však rozhodl jinak. Hasičské zemětřesení v roce 1991 postihlo i jiný sbor a to SDH Havířov Město. Tomu byla administrativním rozhodnutím Magistrátu odebrána jejich nová, svépomocně vybudována hasičská zbrojnice na ul. Karvinská pro účely městské policie a jako náhrada jím byla poskytnuta hasičská zbrojnice na Šumbarku. Tak jsme se rázem v jedné budově sešli dva sbory. SDH Havířov Město s novou technikou i mladým akčním kolektivem, převzala náš inventář a od r. 1995 byla oficiálně ustanovena výjezdová jednotka JSDHO Havířov Město (viz odkaz na jejich webové stránky). Hasičský život se na Šumbarku obnovil a partnerské soužití obou sborů bylo vzpruhou pro mladší generaci šumbarčanů, došlo k náborů nových členů a s radostí můžeme konstatovat, že k 1. lednu 2011 má SDH Havířov Šumbark 54 členů z toho 25 žen a 29 mužů.
Pro úplnost uvádíme jména předsedů a starostů, kteří stáli v čele sboru po roce 1945. Prvním předsedou byl zvolen František Tkáč, dále to byli : Antonín Jordán, František Boruta, Karel Fukala, Arnošt Przeczek a Karel Santarius. Od roku 1975 do roku 1991 pak Josef Kubík, od roku 1991 do roku 1992 Miroslav Mynář a od roku 1992 doposud Stanislav Kotula.
Střídali se též velitele, od 50 let to byli Karel Santarius, Josef Šturc, Jiří Doškář, Jaroslav Cimala, Jan Pastrný a od roku 1979 Miroslav Mynář.
