Seminární práce: Historie sci-fi/science fiction
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Předmět : Český jazyk a literatura
Téma : Historie sci-fi
Autor : Marie Hartmannová
Ročník : Septima
Školní rok : 2010/2011
Obsah
Seminární práce 1
Obsah 2
1 Úvod 3
2 Science-fiction… co si pod tím 4
představit? 4
3 Rozdíl mezi science fiction a fantasy 5
4 Stručná historie science-fiction 6
5 Autoři 9
6 Čtenářský deník 14
7 Závěr 17
8 Citace 18
9 Použitá literatura 19
Úvod
Práce, kterou právě držíte v ruce, má shrnout celou historii jednoho velkého žánru. Tím žánrem je Sci-fi, neboli science-fiction.
Pokud se do tohoto tématu opravdu pustíte, brzy budete mít pocit muže, či ženy co se zamotali mezi chaluhy na mořském dně.
Pro toto téma je typický vesmír. Vesmír je nekonečný prostor, který se nám nikdy nepodaří dokonale probádat. Minimálně ne dokonale. A tak je to i s jeho historií. Můžete se do ní pustit s velkým elánem a láskou k tomuto tématu, ale potřebovali jste, s trochou nadsázky, milióny let, než by se vám podařilo celou ji prozkoumat.
Proto se tato práce bude zabývat hlavními a nejvýznačnějšími historickými událostmi na poli SF a především anglicky psanou literaturou, neboť jsou to právě angličtí a američtí autoři, kteří na tomto území dominují.
Science-fiction… co si pod tím představit?
Především: „SF je forma“ [1]. Je to pouze jeden ze způsobů, jak vyjádřit myšlenky. Způsob, který je některým lidem příjemnější a přístupnější než všechny ostatní.
Autorem názvu science fiction, tedy vědecká fantastika, je Hugo Gernsback, který jej použil
v roce 1929.
J ak už samotný název napovídá, jedná se o snoubení vědy a fikce. Což zajišťuje široké pole působnosti a také široké pole nadšenců. Ať už si zakládáte na vědě, více či méně možných
i nemožných vynálezech, na lidských osudech a citových zvratech nebo jen rádi fantazírujete a přehráváte si v mysli děj příběhu, pak je tento žánr určen právě pro vás. Bohužel, za SF
v širším slova smyslu, můžeme považovat cokoliv, kde se vyskytne nějaký fantastiký prvek, což nám velice znesnadňuje práci, pokud chceme nějaké dílo zařadit, či určit předchůdce tohoto velkolepého žánru.
Předchůdců současné fantastické literatury je hodně a teoretici, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají, se snaží vnést do tohoto zmatku určitý systém.
V britské encyklopedii Science fiction je definováno šest literárních oblastí. Fantastické cesty, sociální utopie, filozofické traktáty, gotický román čili horor, anticipační příběhy technické
a sociální a konečně i literární mystifikaci. Jednodušší členění hlavní myšlenky či dějové linie definoval Donald Wollheim. Imaginární cesty, předpovědi budoucnosti, pozoruhodné vynálezy a sociální satira. Ale kategorie se jaksi rozpínají a prosté členění Wollheima nestačí. Proto byl jednu dobu pro fantastickou literaturu používán i termín Speculativ Fiction. Stejná zkratka, obecnější význam. A nic se členit nemusí. Ale, je to přeci jen poněkud fádní a proto dnes používám především toto dělení:
-
Science fiction, vize minulých a budoucích civilizací a jejich technologií a sociologie (včetně postkatastrofických příběhů, kyberpunku), cesty vesmírem a vesmírné bitvy, paralelní světy, roboti, stroje času, světy s jinými fyzikálními parametry, mimozemské civilizace, Star Trek, Star Wars, ...
-
Fantasy, fantastické postavy: čarodějové, princezny, bojovníci, draci, obři, elfové, příběhy plné kouzel, mečů, neznámých krajin, středověkých a primitivních civilizací
a mocných božstev, putování pro splnění úkolu. V podstatě pohádky pro dospělé. -
Horor, tajemné nebo krvavé příběhy mající za úkol vzbudit strach, strach z cizích bytostí, kouzel, zlých činů současnosti i minulosti a jimi způsobených krutých smrtí nebo šílenství. Splatterpunk – příběhy plné krve, střev a useknutých končetin.
-
UFO a záhady, mimozemské civilizace a jejich vliv na Zemi. Přistání v minulosti, nalezené artefakty, záhady, zaniklé civilizace. Pyramidy, Bermudský trojúhelník, znaky na planině Nazca, Atlantida.
-
Mystika, magie, ovlivnění našeho světa duchy, kouzly. Tajemné příběhy, záhady. Astrologie, numerologie, voodoo. Snové příběhy. Tajemná znamení. [2]
Rozdíl mezi science fiction a fantasy
Jen krátce k tomuto tématu, protože fantasy je pro mne jakási malá sestra velkého bratra SF a je tedy nutné vymezit jejich hranice. Hlavní rozdíl mezi Fantasy a SF, je reálný svět. Fantasy pro svou existenci reálný svět nikterak nepotřebuje, neoperuje s ním, a pokud by se stala v reálném světě nějaká převratná změna, tvář fantasy to neohrozí ani nezmění. Nic méně SF je zcela odlišný případ, protože je to jakési zrcadlo našeho světa. Je zrcadlem místy počmáraným, rozbitým a zprohýbaným. Obraz přehání a zvýrazňuje některé znaky našeho světa, jiné naopak zahlazuje.
Stručná historie science-fiction
James E. Gunn píše o třech podmínkách vzniku a existence SF toto:
-
Lidé museli objevit budoucnost - budoucnost lišící se od současnosti a minulosti technickými vynálezy a vědeckým pokrokem.
-
Lidé se museli naučit neuvažovat o sobě jako o kmeni, lidu ba ani národu, ale jako o živočišném druhu.
-
Lidé se museli naučit nezaujatě přemýšlet o podstatě světa, jeho počátku a konci… taktéž i o osudu lidstva. [3]
Tyto tři body, myslím, velice přesně vystihují, proč a jak vzniklo SF a jako podmínkám
a zároveň i charakterizaci, se jim nedá mnoho vytknout, pokud se bavíme o původní sci-fi
a ne o tzv. Nové vlně, skupině, která vznikla v 60. létech 20. století, a která byla obviňována, že do SF přináší naturalizmus a ztrácí víru v budoucnost. Což je ovšem důsledek války, a je tedy těžké autorům Nové vlny cokoliv vytýkat.
Jak jsem se již výše zmínila, budu se zabývat především literaturou v originále anglickou. Jistý Andrzej Sapkowski podává zajímavé vysvětlení tohoto jevu: Anglosasové mají pro literaturu tohoto typu velmi slušné základy v podobě keltské mytologie, (je tím myšlena legendao Artušovi a podobně) zatímco Slované kdykoli začali popouštět uzdu své fantazii, byla z toho pohádka. [4] Je to zajímavá, ale vcelku pochopitelná a logicky odůvodnitelná úvaha. Naše dějiny, báje a pověsti mají veskrze reálný děj, a pokud se tam přeci jen jedná o nějaké to mystično, jedná se o Boha, anděly a čerty, kdežto v anglosaské literatuře máme té mystiky přeci jen o něco víc a na úplně jiné úrovni. Ovšem tato práce, byla zadána v jazyce českém a bylo by tedy záhodno, se zmínit alespoň několika slovy o některém z našich autorů, kteří se zabývali psaním SF povídek, proto se v textu čas od času objeví nějaká ta vsuvka.
O tom, které nejstarší dílo můžeme považovat za vědecko-fantastické, bychom se mohli dohadovat celé hodiny. Pokud chceme být puntičkáři, tak nejstarší dochovaný text
s fantastickým prvkem, je Epos o Gilgamešovi. Hned potom nás napadnou staré řecké báje
a pověsti, kde se již také objevuje trochu té techniky, viz Ikaros.
Jeden z mála uváděných, leč neopomenutelných příkladů takového prvotního SF příběhu, je Frankenstein Mary Shelleyové. Frankenstein vyšel v roce 1818 a je to asi vůbec poprvé, kdy si někdo uvědomil, jak obrovské jsou možnosti vědy a nebezpečné by mohlo být její zneužití.
Mnohem známějším autorem, „otcem horroru, detektivky a science fiction“, je Edgar Allan Poe. Tento člověk psal fantastické povídky a příběhy, ze kterých později čerpali mnozí autoři. Byl to především on, kdo později inspiroval takové velikány, jako byl třeba Jules Verne.
Prvním velkým mezníkem se pak v druhé polovině 19. století stali dva velmi známí pánové, kteří se také zasloužili o první výraznější rozdělení. Byl jo již výše zmíněný francouzský spisovatel Jules Verne se svými fantastickými cestami plnými dobrodružství: Cesta do středu Země, Ze Země na Měsíc nebo Dvacet tisíc mil pod mořem. Druhým je pak anglický spisovatel Herbert George Wells, který se naopak zabýval společností a její kritikou: Stroj času nebo Válka světů.
Vsuvka č.. 1:
Ve dvacátých letech 20. století píše Karel Čapek několik prací, které můžeme bez obav zařadit do science fiction. Drama R.U.R. varuje před přemírou technizace a odlidštěním, román Krakatit se zabývá možností zneužití vědy a odpovědností vědce za svůj objev. Další díla, která také můžeme řadit mezi vědecko-fantastická, jsou Věc Makropulos a Továrna na absolutno.
V roce 1926 začal v Americe vycházet časopis zaměřený přímo na SF. Magazín Amazing stories. Jeho editorem byl Hugo Gernsback, který o tři roky později nazval žánr jménem, které používáme dosud – science fiction.
Postupem času se objevují další časopisy – Wonder Stories v roce 1929 a Astounding Science Fiction o rok později. V roce 1938 John W. Campbell zanechává vlastní autorské činnosti a stává se editorem Astounding, čímž začíná zlatý věk SF. Tehdy Campbell objevil takové autory jako Robert A. Heinlein, Isaac Asimov, A. E. van Vogt, Theodore Sturgeon, Jack Williamson a Arthur C. Clarke. V tomto období byl Campbell v podstatě jediným měřítkem kvality děl, neboť rozhodoval o otištění té které povídky v nejprestižnějším časopise na trhu – Astounding.
Po druhé světové válce také pomalu roste zájem nakladatelů a SF začíná vycházet i knižně.
Vsuvka č. 2:
Na přelomu 50. a 60. let Josef Nesvadba postupně vydává tři sbírky SF povídek: Tarzanova smrt, Einsteinův mozek a Výprava opačným směrem. Ačkoli se Nesvatba postupem času od žánru odklání – Dialog s doktorem Dongem nebo Tajná zpráva z Prahy – zůstává zapsán jako klasik české SF.
Roku 1965 je poprvé udělena cena Nebula, která je dodnes udělována členy profesionálního sdružení Science Fiction Writers of America. Nejvíce se na SF dílech hodnotí nové nápady, ať už se týkají formy nebo obsahu. Nebula tak doplnila jinou a neméně známou cenu na poli SF — Hugo Award (na paměť Hugo Gernsbacka). O držiteli této ceny hlasují každoročně již od roku 1953 účastníci Worldconu, tedy amatéři. Cena je zaměřena na čtenářskou oblíbenost knihy.
Začátkem 80. let vzniká nový směr SF, tzv. Kyberpunk. Jedná se o autory Johna Shirleyho, Williama Gibsona a Bruce Sterlinga. Jejich knihy dýchají temnou mystikou a anarchií. John Shirley tvrdí, že „kyberpunk“ začal tolerovat širší spektrum charakterů, i antihrdiny. Sám Shirley je bývalý punkový hudebník a vyléčený narkoman což nám napovídá, že se uchyluje k undergroundu.
Vsuvka č. 3:
Jaká je dnes situace u nás?
Jaroslav Jiran vydává nesmyslnost s názvem Živé meče Ooragu. Jediné, co Vilma Kadlečková považuje za důležité říci o svém novém románu, je to, že je téměř pětisetstránkový. A tak bych mohla pokračovat. Nemyslím, že to lze nazvat jinak než úpadkem.
Nutno ještě poznamenat dva významné autory, které můžeme řadit mezi dnešní slavné spisovatele. Jsou to Jean-Pierre Garen, francouzský gynekolog, který ještě do nedávna psal úchvatné příběhy o kapitánu Marku Stonovi a jeho androidu Rayovy. Napsal více než 70 příběhů o této skvěle sehrané dvojici. Příběhy jsou psané velice čtivým způsobem a musíte hltat jednu knihu za druhou. Druhým velmi známým a kvalitním autorem je Douglas Adams, jenž napsal několik děl, z nich nejznámější jsou Stopařův průvodce a Restaurant na konci vesmíru.
Autoři
Až doposud jsem se musela řídit nejdůležitějšími fakty a daty a nemohla jsem si příliš vyskakovat, co se osobního výběru týče. Nyní vám ale mohu představit autory, kteří se SF věnovali a mě zaujali. Ovšem byla by samozřejmě hanba nepředstavit blíže alespoň jednoho či dva autory, které jsem vám představila výše.
Robert A. Heinlein
Ženy a kočky si dělají, co chtějí. Muži a psi by se měli uklidnit a zvyknout si na to. (Robert A. Heinlein) [5]
Robert Anson Heinlein se narodil 7. července 1907. Literaturu (a tedy SF) začal psát nejprve pro Astounding Science Fiction a svůj rvní román If This Goes On. Rok poté přispěl do Astounding dvoudílným seriálem Universe a Common Sence, který byl později knižně vydán pod názvem Sirotci oblohy. Druhou polovinou padesátých let začíná období, kdy autor píše své nejznámější a zřejmě také nejlepší knihy: Dvojník, Starship Troopers, Heinleinova nejprodávanější kniha Stranger in a Strange Land a Měsíc je drsná milenka. Každý z těchto čtyř románů byl oceněn cenou Hugo, a v roce 1975 byla Heinleinovi jako prvnímu autorovi vůbec udělena Grand Master Award.
V následující fázi tvorby jsou Heinleinova díla stále více zaplňována sexem.
Drobné prvky autorovy svobodomyslnosti můžeme najít v už zmíněném románu Měsíc je drsná milenka, kde jsou popisovány různé, v dnešním světě řekněme neobvyklé, typy rodin.
Heinlein nikdy nepsal SF takového charakteru jako třeba Asimov nebo Clarke, tedy příběhy, souhrnně řečeno, o vlivu vědy na lidskou společnost, ať už se jedná o nové technologie nebo o nové vědecké objevy. Jde totiž především o lidi. Lidská společnost, jak ji popisuje Heinlein, je naše současná společnost se všemi chybami a nedostatky. Díky SF motivům může některou z těchto chyb patřičně vyzdvihnout nad ostatní dění.
Všimně me si nyní jedné charakteristické vlastnosti některých Heinleinových knih. Jde o to, že ačkoli jsou knihy psány ve formě, kdy nám příběh vypráví vypravěč a vypravěč je vždy v centru dění, tak NIKDY není tím, kdo v daných situacích rozhoduje. Vždy je popsán nějaký „Šéf“ z Friday, „starý pán“ z Vládců loutek nebo „profesor Bernardo de la Paz“ z Měsíc je drsná milenka. Vždy je vypravěč zmítán ze strany na stranu v rozhodnutích těchto chytrých pánů. Je v tom snad skryta nějaká symbolika?
Úryvek z knihy Friday: „Uvedu jasné příznaky nakažené kultury: Násilí. Přepady. Odstřelování ze zálohy. Bombové útoky. Terorismus ve všech podobách. Samozřejmě výtržnictví. Ale bojím se, že malé projevy násilí, které útočí na lidi den za dnem, poškozují kulturu dokonce více, než výtržnictví, která vzplanou a pak utichnou. Mám dojem, že to je všechno. Aha, branná povinnost, otroctví, despotický nátlak všeho druhu a uvěznění bez možnosti kauce a bez okamžitého výslechu — ale tyhle věci jsou zřejmé. Všechny dějinné epochy je mají na seznamu.“ [6]
Isaac Asimov
Muž, jenž sepsal zákony robotiky a udal směr, kterak budou roboti
v budoucnu formováni a charakterizováni.
1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka — kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sám sebe před zničením — kromě případů, kdy tato ochrana je
v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. [7]
Byl by takřka trestný čin, nezmínit se o tomto důležitém muži.
Isaac Asimov se narodil v roce 1920 ve Smolinsku, o tři roky později odešla jeho rodina do Spojených států. Do roku 1958 působil jako profesor biochemie, poté se věnoval pouze psaní. Kromě děl patřících do žánru SF, napsal také velké množství odborných a popularizačních knih. Bývá řazen mezi nejplodnější současné autory. Na počátku Asimovova rozsáhlého díla stojí povídky o robotech, ve kterých přivedl na svět své tři zákony robotiky. Povídky publikoval nejprve časopisecky, poté je shrnul do dvou sbírek: Já, robot a The Rest of the Robots. O něco později vyšla kompletní sbírka 32 povídek nazvaná The Complete Robot. V roce 1963 dostal Asimov svého prvního Huga za „významný příspěvek k rozvoji žánru, konkrétněji právě za výše uvedené povídky, protože autorovo bezpochyby nejslavnější dílo, ačkoli už napsáno, na své ohodnocení ještě čekalo. Mluvím tady o trilogii Nadace. Za tyto knihy získal autor druhého Huga, Nadace byla označena jako „nejlepší série všech dob. Tenkrát ještě nikdo nemohl tušit, že Asimov podlehne prosbám svých přátel (jak sám tvrdí) nebo příhodnému naladění trhu (o čemž se tak hlasitě nezmiňuje). Ať to, ale bylo jakkoli, napsal ještě několik děl, které se úzce dotýkají Nadace. Dalším významným autorovým dílem je román Ani sami bohové, který se netýká ani robotů, ani Nadace. Zdůrazňuji to, protože mám někdy pocit, jako by Asimov ani nic jiného nepsal. Vidíte, není to pravda. Román byl oceněn oběma významnými cenami (Hugem i Nebulou).
Úryvek z knihy: „Všechny zdroje energie v našem vesmíru se vyčerpávají. Nedá se s tím nic dělat. Všechno teče z kopce pouze v jednom směru a my můžeme dosáhnout dočasného zpětného toku jen využitím nějakého většího toku směrem dolů v našem blízkém okolí. Jestliže chceme věčný zdroj užité energie, potřebujeme cestu, která vede z kopce v obou směrech. To je paradox našeho vesmíru; je přece logické, že všechno, co v jednom směru vede z kopce, vrací se zpět do kopce.“ [8]
Douglas Adams
Vesmír je velký. Nevěřili byste, jak široký, ohromný, závratně velký je. Možná si představujete celou tu dlouhou cestu vaší ulicí k nejbližší drogerii, ale proti vesmíru to je houby. [9]
Douglas Adams (rodným jménem Douglas Noël Adams) se narodil 11. března 1952
v Cambridge v Anglii. Byl to anglický spisovatel, dramatik humoristických rozhlasových pořadů a hudebník, který se proslavil knižní sérií Stopařův průvodce Galaxií. Douglas byl
v roce 1970 přijat na Brentwoodskou školu, kde patřil mezi nejlepší žáky. Douglas na škole setrval o rok déle, aby se připravil na zkoušky na Oxbridge. Na prvním stupni jako jediný získal plný počet za svou kreativní práci. Už na škole začal Douglas tvořit pro školní noviny. Toužil se stát členem dramatického klubu Footlights, ale jeho žádost zamítli. V roce 1974 získal v oboru anglické literatury bakalářský titul. V roce 1974 se v upravené verzi Footlight Revue z Cambridge objevila část jeho tvorby na Tv stanici BBC2. Nastaly i časy, kdy Douglas měl problémy s prodejem svých děl a tak se živil různými pracemi (pomocná síla v nemocnici, stavebník, uklízeč, osobní strážce). Když získal univerzitní titul, pracoval v rádiu a televizi, psal, hrál v divadle a režíroval revue. Jeho pětidílná „trilogie“, jíž se v tištěné podobě vydalo přes patnáct milionů výtisků, byla nejprve uvedena v rádiu, a posléze přepracována do podoby televizního a komiksového seriálu, počítačové hry a celovečerního filmu (ten byl dokončen až po Adamsově smrti). Knihy se dočkaly také divadelního zpracování v několika provedeních - rané inscenace čerpaly z aktuálních Adamsových poznámek. Spisovatelovi fanoušci ho znají také pod jménem Bop Ad, které vzniklo chybným výkladem autorova nečitelného podpisu, nebo pod zkratkou jeho iniciálů, DNA.
Kromě Stopařova průvodce Douglas Adams napsal nebo se autorsky spolupodílel na třech dílech sci-fi seriálu Doctor Who (pro sedmnáctou sezónu navíc vytvořil scénář). Mezi jeho další díla patří romány s hlavní postavou Dirka Gentlyho, dvě knihy Životic, na nichž spolupracoval s Johnem Lloydem, a dokumentární publikace „Ještě je můžeme“ vidět – výprava za vymírajícími živočichy, která vznikla jako doprovod ke stejnojmennému rozhlasovému vysílání BBC. Adams dal také podnět k vytvoření počítačové hry Vesmírná loď Titanic, která byla později Terry Jonesem převedena do románové podoby.
Sám Adams se označoval za „radikálního ateistu“, přátelé a fanoušci ho znali také jako ekologického aktivistu a milovníka rychlých aut, fotoaparátů, počítačů Macintosh a dalších „technických vymožeností". Uznávaný biolog Richard Dawkins zasvětil svou knihu The God Delusion (Bůh je halucinace) právě Adamsovi a popisuje v ní, jak spisovatelův výklad evoluce vyústil v jeho „konvertování“ k ateismu. Adams byl nadšený zastánce techniky – například o e-mailu a Usenetu psal dávno předtím, než se staly populárními a široce rozšířenými. Ke konci života působil jako vyhledávaný lektor, přednášející o moderních technologiích a životním prostředí.
Douglas Adams se nesmazatelně zapsal do srdcí svých čtenářů. Zde je několik příkladů, nad kterými se pousměje každý znalec:
25. května se na památku Douglase Adamse pořádá Ručníkový den. (viz. úryvek z knihy)
Stopařův průvodce a velký vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE.
Odpověď 42. Odpověď na tu nejdůležitější a největší otázku. Pokud zadáte do vyhledávače google: The answer to life, the universe and everything, což v překladu znamená základní otázka, života, vesmíru a vůbec, google vám sám vygeneruje číslo 42... stačí vyzkoušet.
Úryvek z knihy:Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce Galaxií o nich říká hned několik věcí. Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebyla zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých mramorovaným pískem vystlaných plážích Santraginu 5 a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští Kakrafúnu. Můžete ho také použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jako malované sáně, ale zato nesmírně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.[10]
Čtenářský deník
Stopařův průvodce po galaxii
Douglas Adams
Postavy
Arthur Dent – maličký, neurotický človíček, který se dostal do těžké životní situace. Ba přímo nemožné životní situace, která mu ovšem pomohla v osobním růstu, nabytí kuráže a sebevědomí.
Ford Prefect – potrhlý mimozemšťan, pocházející z jedné malé planetky kdesi ve vesmíru. Kdysi omylem ztroskotal na zemi, kde se skamarádil s chlapíkem Arthurem Dentem.
Zafod Bíblbrox – zajímavá postava celého příběhu, na jednu stranu stupidní, na druhou stranu geniální prezident vesmíru a dávný přítel Forda. Usilovně pátrá po Otázce!
Trillian – dívka, do které je Arthur bláznivě zamilován. Kdysi na jednom večírku mu popletla hlavu, ale na Arthura byla příliš potrhlá a tak si jí odvedl Zafod a odletěl s ní. Nyní se tito dva opět setkávají.
Děj
Náš příběh začíná jednoho jasného rána, kdy se Arthur Dent probouzí s lehkou opicí a marně vzpomíná, proč, že se to předešlého večera tak opil. Přičemž mu na mysl neustále vyplouvají dvě slova. Buldozér… žlutý. O pár minut již leží Arthur před svým domem a snaží se zabránit demolici. Arthur ovšem netuší, že dnes jeho domov nebude to jediné místo k žití, o které přijde. Brzy přiletí vesmírná flotila odporných mimozemšťanů, pověřených zničit zemi kvůli galaktické hyperprostorové dálnici. Na scéně se objevuje Ford, Arhurův potrhlý přítel, který věděl, že se Vorgoni, oni mimozemšťané dozvědí. Okamžitě naleje do Arthura pár piv, nasype několik buráků a najde mu to nejdůležitější. Ručník! Zvednou prst, mávnou ručníkem a jistý druh mimozemšťanů, kteří slouží na Vogonských lodích je, nabere jako stopaře. Už jen proto, aby Vogony naštvaly. Naši přátelé jsou bohužel po chvíli objeveni a vyhozeni do prostoru.
Stopařův průvodce po Galaxii informuje, že když si naberete plné plíce vzduchu, můžete v absolutním vakuu kosmického prostoru přežít asi třicet vteřin. Stopařův průvodce nicméně dodává, že při této rozumu se příčící velikosti vesmíru je pravděpodobnost, že vás během oněch třiceti vteřin nabere jiná kosmická loď, jedna ku dvěma na dvě stě šedesát sedm tisíc sedm set devět. Naprosto omračující shodou okolností je tato cifra také telefonním číslem jednoho bytu v Islingtonu, kde se Arthur kdysi zúčastnil skvělého večírku a poznal tam moc hezkou dívku, kterou si pak vůbec neměl šanci odvést - odešla s chlapem, který se na ten večírek vnutil.
Zvláštní shodou okolností, se ten chlapec, jenž se vnutil na večírek, stal prezidentem vesmíru a ukradl spolu s onou dívkou loď na nepravděpodobnostní pohon a zároveň unesl sám sebe. Loď tedy jede doslova na nepravděpodobnost. A ona loď sama od sebe zachytí naše dva trosečníky. Což není nemožné, jen velice nepravděpodobné.
Tyto dvě dvojice se tedy spojí a společnými silami se snaží uniknout vesmírné policii, která chce zpět svého „uneseného“ prezidenta a přitom snaží se najít Základní otázku života, vesmíru a vůbec. Otázku, na kterou dala kdysi Hlubina vědění, 2. největší počítač ve vesmíru, odpověď znějící 42. Při svém hledání zjistí něco fantastického, ale to už je příběh pokračování této knihy: Restaurant na konci vesmíru.
Styl
příběh je rozdělen na kapitoly, přičemž jedna, dvě kapitoly jsou věnovány příběhu, pak je jedna kapitola věnována citací ze Stopařova průvodce po galaxii, a pak zase nějaká ta kapitola k příběhu. Abych osvětlila to, co bylo výše řečeno. Stopařův průvodce po galaxii není jen název knihy, sepsané Douglasem, ale též knihy vyskytující se v tomto příběhu. Je to ta nejúžasnější kniha na světě. Sama kniha se o sobě zmiňuje takto: „Stopařův průvodce po galaxii je kniha nejen pozoruhodná, ale i velmi úspěšná - je úspěšnější než Nebeský rádce hospodyněk, jde na odbyt lépe než Ještě třiapadesatero, co dělat při nulové gravitaci a je diskutabilnější než trilogie filozofických trháků Úlona Kolufida Kde udělal Pámbů chybu, Výběr největších Božích omylů a Co je vlastně ten Pámbů zač? V mnoha ležérnějších civilizacích na Východním okraji naší Galaxie dokonce Stopařův průvodce nahradil velkou Galaktickou encyklopedii jakožto zdroj veškerého vědění a moudrosti, neboť - ač má mnoho mezer a spousta informací je pochybných nebo přinejmenším hodně nepřesných - má proti starší a prozaičtější příručce dvě nesporné výhody. Jednak je o něco levnější, a především má na obálce velký vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE.“ [11]
Mark Stone
Jean-Pierre Garen
Postavy
Mark Stone – kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami, silný, urostlý, krásný mladý muž s měnícíma se očima. Vždy čestný, občas rebelující pro lid domorodé planety.
Ray – android, se kterým si Mark Stone vypěstoval přátelské pouto. Mají mezi sebou telepatický most. Ray je skvěle udělaný android, který vypadá trochu jako Mark Stone. Vždy a za každé situace Marka chrání.
Děj
Nacházíme se v daleké budoucnosti, kdy je vesmír už alespoň částečně prozkoumán a jsou nacházeny nové a nové domorodé planety. Nad takovými planetami drží Pozemská unie ochrannou ruku, dbá na zcela přirozený vývoj, a když se obyvatelstvo dostane na dostatečnou úroveň, naváže s nimi styky. V každé knize, se Mark Stone společně se svým společníkem Rayem vydává na primitivní planetu. Důvody jsou různé: pravidelná obhlídka po 50 letech, pirátské či jiné záškodnické dění, nějaký ten ztracený spratek. Na svých cestách zažívá mnoho nebezpečenství, ale také rozkoše s mladými krásnými domorodkami.
Styl
Příběhy jsou velice čtivé. Člověk přímo musí hltat každé slovo. Je pravda, že se určité pasáže v každé knize opakují, ale to je proto, že autor nemůže předpokládat, že jeho čtenář dostane jako první do ruky první díl, ale třeba 40. a i přes to musí být v obraze.
Závěr
Jak jsem již předeslala v úvodu, téma historie sci-fi je téma velice rozsáhlé a spletité. Některá díla a někteří spisovatelé se dají jen velice těžko zařadit. O tom svědčí už samotné prapočátky jeho historie. Nedá se přesně určit, které dílo se dá pokládat za první umělecký počin z dílny sci-fi. Někteří tvrdí, že jím je Epos o Gilgamešovi, jiní tvrdí, že až Jules Verne přišel s opravdovou vědeckofantastickou literaturou. O tom se můžeme opravdu jenom dohadovat. Proto jsem se pokusila shrnout to nejdůležitější, co se v historii sci-fi stalo, protože není v lidských silách zpracovat úplně vše, pokud na to nemáte několik desítek let.
Zabývala jsem se pouze anglicky psanou literaturou, protože ačkoliv máme několik velikánů, kteří také psali vědeckofantastická díla, a můžeme je porovnávat se světovými umělci, stále na tuto disciplínu poněkud ztrácíme.
Dalo by se říci, že sci-fi je žánrem pro všechny. Bohužel najdou se i tací, kteří tvrdí, že je to čistě komerční záležitost, lidé kterým tato literatura nic neříká. Pro nás ostatní je to dobrý únik od všedních starostí, od problémů, kterých se nám dostává dnes a denně. Také je to výborný nástroj na procvičení fantazie, protože pokud nemáte fantazii, zkrátka nemůžete tento žánr pochopit ani docenit.
Existuje jedno odvětví, které do sci-fi patří, ale nepatří do literatury. Je jím film. Film, potažmo televize vůbec, v dnešních dobách dalece předbíhá knihu a literaturu. Dnešní mládež se raději podívá na dvouhodinový film, než by den dva strávili nad dobrou knihou, která dává víc, než kdy dokáže dát film.
Závěrem bych chtěla poprosit o shovívavost, co se citací týče, protože k nim nemohu uvést zcela přesné informace. Většinu děl jsem četla již více než před rokem a po stěhování už nemám k těmto knihám přístup. Proto vím, co se v které knize nachází, ale nemohu přesně určit kód knihy ani stranu, na které se daný text přesně nachází.
Citace
[1] Železný I. Stvořitelé nových světů, str. 262
[2] Pravda V. Úvodník pro začátečník,brožurka
[3] Gunn J. E. Od Heinleina po Aldisse, str. 10
[4] Sapkowski A. V šedých horách zlato není, aneb hrst úvah o literatuře fantas, Ikarie, 6/1994
[5] http://www.citatek.cz/index.php?obsah=detail&id=452;layout%3Dstandard
[6] Heinlein R.A. Friday
[7] Asimov I. Já, robot
[8] Asimov I. Ani sami bohové
[9,10,11] Adams D. Stopařův průvodce po galaxii
Použitá literatura
Bova, Ben, Síň slávy II A, Vydání první, Baronet, 1973
Neff, Ondřej, Tři eseje o české sci-fi, Československý spisovatel, 1985
Neff, Ondřej, Všechno je jinak, Albatros, Vydání první, 1986
http://www.festivalfantazie.cz/avalon/zbrane/za32/dvory32.html
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre moelle bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-generique-france/
Acme blood weight (hypertension)
(Aarrenikakesip, 9. 10. 2018 6:36)