Jazz
Jazz v české hudbě
Jazz je hudba vážná beze zpěvu (u některých výjimek se zpěv objevit může) a hraje se spíše na piáno, saxofon, klarinet a podobně) se u nás poprvé zřejmě objevilo v názvu skladby skladatele Otakara Samka Wentery Jazz. To bylo v roce 1919. Ovšem s jazzem, jak se hrál v té době v USA, měla tato hudba pramálo společného. Jazzem se totiž tehdy nazývala jakákoli hudba či orchestr, který měl soupravu bicích nástrojů. Povědomí o jazzové hudbě bylo u nás ještě ve 20. letech velmi kusé. Naši mladí avantgardní umělci však začali stále častěji jezdit do Mekky kumštýřů té doby, do Paříže. Zde se setkávali s hudbou, jejíž rytmy více vyhovovaly jejich životním pocitům a celkové atmosféře doby. Ta nová dravá hudba se nazývala jazz. V roce 1928 byla vydána kniha s prostým názvem Jazz. Byla to první česká a jedna z prvních evropských knih pojednávajících o jazzu.
Nejvýraznější osobností vyrostlou z tohoto jazzového podhoubí však byl Jaroslav Ježek. Jeho jazzová tvorba bývá někdy označována jako raný český swing. Ježek se narodil v Praze na Žižkově. Hlásil se na konzervatoř, přijímací komise poznala jeho hudební nadání, byl přijat. Ježek absolvoval konzervatoř jako klavírista a skladatel.
Po nástupu fašismu se jazzová hudba stala nežádoucí jako hudba méněcenné rasy. Toto období si vyžádalo mnoho obětí mezi hudebníky. Nesmyslné zákazy a omezení obcházeli hudebníci různými způsoby. Po zákazu tanečních zábav se písně dostaly na koncertní pódia. Začaly tak plnit i poslechovou funkci.
Jazz obohatil naši hudbu o zcela nové prvky a inspiroval řadu výtvarníků, básníků, divadelníků či filmařů. Po naivních začátcích a převzatých skladbách začaly vznikat kvalitní české písničky, které se staly zdrojem pro populární hudbu druhé pol. 20. stol.