Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaký je cílový stav planety podle washingtonských plánovačů a co s tím dělat?

Václav Havel, ale i dalajláma a další nám vyprávěli a vypráví o demokracii. Co si však pod ní představit, když referendum jsme měli zatím jen jedno - o vstupu do protektorátu zvaného EU? Demokracie je dosaženo, pokud se společnost dostane pod kontrolu místních oligarchií, elementů z byznysu spojených s americkými investory, armády pod naší kontrolou a profesionálů, jimž lze věřit, že budou poslouchat naše příkazy a sloužit zájmům americké moci a privilegií, vysvětluje současnou situaci v ČR a ve světě americký lingvista a myslitel Noam Chomsky v knize Disident Západu vydané nakladatelstvím Karolinum. Média proti sobě staví „demokraty“ a „komunisty“, přičemž těmi prvními jsou ti, kdo slouží zájmům americké moci, zatímco ty druhé sužuje nemoc nazývaná v tajných plánovacích dokumentech „ultranacionalismus“. To také jasně vysvětluje, proč hrozbu pro naše zájmy představují „nacionalistické režimy“, které reagují na domácí tlaky na zlepšení životních standardů a sociální reformy, aniž by braly dostatečné ohledy na potřeby amerických investorů, dodává Chomsky. Demokracii podle představ, které v USA převládají, nijak nenarušuje, pokud informační systém ovládá několik málo korporací. Ve skutečnosti je právě to podstata demokracie. Průmysl public relation vynakládá značné prostředky na „vzdělávání amerického lidu o ekonomických skutečnostech“, aby zaručil příznivé klima pro byznys. Jeho úkolem je kontrolovat „mysl veřejnosti“, která je „jediným vážným nebezpečím, které může konfrontovat firmu,“ jak před osmdesáti lety konstatoval manažer AT&T. Konzervativní pohrdání demokracií, vyjádřil velmi pregnantně sir Lewis Namier, když napsal, že „neexistuje svobodná vůle v myšlení a jednání mas, stejně jako neexistuje v kroužení planet, migracích ptáků nebo v hordách lumíků, kteří se ženou do moře“. Pokud by masy nějakým smysluplným způsobem vstoupily do arény rozhodování, výsledkem prý může být pouze katastrofa. Někteří obránci této doktríny jsou obdivuhodně přímočaří: například holandský ministr obrany Frits Bolkestein (později se stal Evropským komisařem a autorem známé Bolkesteinovy směrnice o službách, pozn. red.) píše, že „kdokoli vystupuje proti výrobě souhlasu, vzdoruje tím jakékoliv formě účinné autority“. Už analytici z Clintonovy vlády došli k závěru, že „globalizace světové ekonomiky“ povede k „prohloubení ekonomických nerovností, hospodářské stagnaci, politické nestabilitě a kulturnímu odcizení. Jedním z následků měly být rostoucí nepokoje „nemajetných“, kteří zčásti obrátí svůj hněv proti Spojeným státům. Strategičtí plánovači proto usoudili, že USA se musí připravit na adekvátní vojenskou akci, včetně „přesného útoku z vesmíru“. To byl očekávaný následek amerického militarismu, podobně jako je „prohlubování ekonomických nerovností“ předpokládaným důsledkem specifické podoby mezinárodní hospodářské integrace, která se v doktrinářském systému nesprávně označuje jako „globalizace“ nebo „volný obchod“, uzavírá americký akademik Chomsky. Proti této "demokracii", budované judaizovanými Chazary a částí protestantů (svobodných zednářů) s katolickými odpadlíky, pak jiní akademici, teoretici, občanští aktivisté a praktici staví skutečnou lidovládu, tedy demarchii, když byl pojem demokracie tak široce zdiskreditován. Je třeba spojit tři klíčové ideje, a to pracovní teorii hodnoty, kybernetickou koordinaci a participativní demokracii jako alternativu k liberální trojici cen, trhů a parlamentu, píše ekonom Paul Cockshott. V knize, kterou jsem napsal společně s Allinem Cottrellem, vycházím z kritiky názorů Friedricha Hayeka a Ludwiga Misese o »nemožnosti socialismu«, kterými se nechali inspirovat nejen tvůrci české ekonomické transformace, ale bohužel i mnoho levicových intelektuálů a politiků. Kniha se zabývá modelem společnosti, založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků, jenž spojuje systém sofistikované koordinace ekonomických aktivit s přímou demokracií inspirovanou antickým Řeckem. Je zřejmé, že veškeré finanční vztahy jsou nyní založeny na nesplatitelných a nelegitimních dluzích a tento systém pamatuje na to, aby zmíněné dluhy navždy zmizely. Myslím si, že dříve, nebo později musí přijít jednotná ústava v EU, kde bude uvedeno, že sociální jistoty přinášejí spravedlnost, ekonomické jistoty a stabilitu každému. Patologizace společnosti je již tak velká, že se k tomuto závěru nakonec dojde. I samotní zaměstnavatelé budou mít mnohem snadnější život, pokud zvolí tento bezpeněžní, jednoduchý, jednotný systém!