Stránky věnované severským zemím.

Jelikož nejenom horama je člověk živ, zkusím zde vypíchnout takové pamětihodnosti, které výrazně převyšují nad ostatními. Protože podrobný popis všech námi navštívených atrakcí je uveden v našich cestopisech, budu se zde zabývat pouze „Top ten“.

Na Severu mají z našeho pohledu velmi pěkná muzea téměř v každé vesnici. Skoro bych řekla, že čím menší „díra“, tím zajímavější muzeum. Hodně jich je umístěno přímo v rodinných domcích a vstupné bývá dobrovolné. Každá místnůstka je pak zaplněna různými předměty, vztahující se k té či oné rodině a okolí. Zřejmě vše shromažďují jednotliví obyvatelé za dlouhých polárních nocí, kdy i dva měsíce v kuse nevidí slunce. Co by taky dělali jiného, že. Chlastat jim vláda zakázala z důvodu rizika sebevražd /nalití depresivní Seveřani se pod vlivem alkoholu odhodlávali ukončit svůj život/, trvale zmrzlá půda s několika metry sněhu nejde osít, polární záře člověka nezahřeje, nejbližší soused je za třemi horami a devíti lesy, s baterkou to člověka venku furt chodit nebaví, stádo polodivokých sobů je tak vycepované, že se ani krmit nemusí, vodu získá lízáním sněhu a rampouchů a lišejník a mech si kopyty vyhrabe, tak čím by tedy lidi zabíjeli dlouhý čas? Sexem asi ne, jelikož to by jich bylo trochu více, než je nyní. Takže sbírají a škatulkují vše pro ně podstatné. Bohužel tyto muzea nemají popisky v angličtině, což ale na škodu nebývá, jelikož většina věcí se dá odvodit a co se nedá, rukama-nohama vysvětlí majitel, který je nadšený a potěšený takovým zájmem. Obecně se dá říct, že pokud má vesnice více než tři baráky, tak jeden je benzinka a v druhém je muzeum. Co se nachází ve třetím jsme nikdy nezkoumali. Jelikož jsme tam nikdy nepotkali ani živáčka, tak je možné, že tam přebývají trollové.

Výše uvedená muzea většinou nebývají zmíněna v průvodních a pokud ano, je jim věnován jen okrajový zájem. Přesto doporučuji jejich návštěvu a hlavně nikam nespěchat. Tohle pravidlo platí pro Sever obecně. Méně totiž znamená více – raději zvolnit tempo a klidně zůstat dva dny ve městě, které ostatní prolítnou za hodinu.

Norsko 2006

Frammuseet www.fram.museum.no v hlavním městě Oslo. Před návštěvou doporučuji přečíst si knihu Františka Běhounka „Trosečníci polárního moře“, jelikož celé jedno patro muzea líčí osudy výpravy vzducholodí Italia a její ztroskotání na kře ledové. Budova má tuším tři patra /z tohoto našeho výletu jsem bohužel nezplodila cestopis/ s exponáty podél stěn na ochozech a uprostřed stavby trůní loď Fram /česky to znamená vpřed/, se kterou slavný polárník Nansen zkoumal vody i ledy polárních moří a která posléze dovezla Amundsena k břehům jižního pólu. Boky jsou přesně vyhlazeny, aby byly odolné vůči sevření ledu, ve vnitřních prostorách je bludiště trámů, podpěr a sloupů, které to všechny drží pohromadě. Do lodi je možné si vlézt a vyzkoušet si, jak se asi námořníci cítili, když byly uvězněni v polárním ledu. Aby tvůrci dodali punc autentičnosti, praskot a zvuk lámání ker se u toho line z reproduktorů.

Švédsko 2008

Jamtli, skvělé muzeum pod širým nebem www.jamtli.com ve městě Östersund . Vnitřní i externí expozice, v interiérech se hodně exponátů věnuje domnělé jezerní příšeře Storsjöodjuret včetně embrya v lihu www.storsjoodjuret.jamtland.se – prostě taková místní Lochneska. Mělo by jít o stvoření s hlavou připomínajícího psa, dlouhýma zašpičatělýma ušima a vypouklýma očima, které se velmi ladně pohybuje vodou a vydává syčivý zvuk. Dokonce byla přijata vyhláška na její ochranu vycházející ze švédského zákona na ochranu přírody. V zemi trollů to ale nikoho nemůže překvapit, když kvůli nim dokonce stavitelé silnic obloukem obkrouží kámen, kde byl někdy spatřen troll.

Venkovní část muzea na první pohled připomíná nějaký náš skanzen, ale už na druhý je jasné, že tohle je úplně jiná liga. Návštěvník je vtažen do děje, kdy pracovníci muzea oblečení v dobových kostýmech ho provedou důležitými historickými milníky Švédska od 18.století do současnosti. Vše je možné si vyzkoušet, počínaje dojením krávy přes pečení chleba, kácení stromů až po obdělávání země pomocí pluhu taženého koňmi. Je zde dokonce možné si vydělat nějaké místní peníze tím, že se člověk nechá hospodářem najmout za úplatu. Já jsem takhle sklízela seno a Luboš pracoval s dynamitem. Jen mu bylo řečeno, že s jeho přístupem by byl už dávno mrtvý, pokud by to opravdu byl dynamit a ne jen replika.

Finsko 2009

Arktikum, jedno z nejlepších finských muzeí www.arktikum.fi ve městě Rovaniemi. Nabízí úžasný pohled do historie i současnosti lidí na arktickém severu, tj. národů severní Evropy, Asie a Severní Ameriky a také exponáty zaměřené na severskou faunu a flóru. Expozice zahrnují vše představitelné i nepředstavitelné – od pláštěnek vyhotovených z tuleních střev, po kalhoty z kožešiny polárních medvědů, polárních lišek a sobů. Sobímu hospodářství je věnována velká část včetně porovnání minulosti a současnosti. Dnes jsou běžné technologie využívající při pasení sobů mobilní telefony, sněžné skútry a terénní čtyřkolky.

Část muzea je vždy sezonně obměňovaná a v době naší návštěvy tam probíhala výstava zaměřená na Finskou správu lesů Metsähallitus  www.metsa.fi

Norsko 2010

Pomorské muzeum ve městě Vardø /město samo dle knižního průvodce leží pro všechny cestovatele kromě těch nejtvrdších až příliš mimo vyšlapané trasy/ a muzeum samotné jedné knize ani nestálo za zmínění a v druhé je o něm jen jedna řádka. Přesto ho řadím mezi jedno z nejlepších a dokonce jsem si z různých zdrojů /zejména www.pomor.no a Univerzity v Tromso/ sehnala více údajů a přeložila podrobnější informace, ze kterých jsem pak čerpala při sepisování detailního popisu. Vše je v cestopise, zde jen krátce: muzeum se zabývá dějinami obchodu mezi Norskem a Ruskem a různými náležitostmi společného soužití Rusů a Norů. Dokonce vznikl jazyk, mnou pojmenovaný norskoruština.