Stránky věnované severským zemím.

Výchovou i přesvědčením jsem ateista. To ovšem neznamená, že bych byla vyloženě materiálně zaměřená ve smyslu, že co si neosahám, na to nevěřím. Naopak se domnívám, že jsou věci mezi nebem a zemí, které nemají logické vysvětlení. Více jsem se na tohle téma začala zamýšlet poté, co jsme se loni v severním Norsku přesvědčili o existenci trollů. Když píšu přesvědčili, myslím tím nás oba. Luboš, výchovou katolík a přesvědčením ateista, též věří, že trollové žijí. Někdo by mohl namítnout, že jsme utrpěli stejné psychotické onemocnění s halucinacemi a bludy zvané „folie à deux“. Do češtiny se volně překládá jako „šílenství ve dvou“ a neznamená to nic jiného, než že jeden jedinec začne blbnout, mít bludy a halucinace a přesvědčí o pravdivosti svých bludů i druhého. Mohu zodpovědně prohlásit, že nezávisle na sobě jsme pocítili trollí přítomnost a takto jsme i nezávisle na sobě promlouvali do kamery, aniž bychom tušili, že ten druhý má ten stejný dojem, který právě sdělil na paměťovou kartu kamery.

Jak jsme potkali hodného trolla

Náš troll se projevil jako veskrze hodný a laškovný. Sice nám prováděl různé taškařice, kterými nás vytáčel, ale nijak nám neublížil a naopak nás zavedl do původní vesnice pastevců sobů. Měli jsme tak možnost spatřit život těchto nomádů tundry, kam nevedou žádné turistické cesty a kam bychom se nikdy sami nedostali. Nemyslete si, že nás tam troll dovedl za ručičku. To jen souběh okolností, kdy jsme díky trollům naprosto sešli z cesty, způsobil, že jsme skončili přímo na návsi tvořené asi pěti domy. Podle toho, jak na nás sympatičtí domorodci zírali, jsme zřejmě byli první turisté, kteří tam kdy zavítali.

Od té události víme, že trollové  existují a jsme vděční za to, že se k nám zachovali hezky. Jim je věnovaný tento článek.

No a co všechno nám troll či trollové provedli:

• měnili tok řek: některé tekly tam, kde podle mapy žádná řeka být neměla, a naopak jiné se nám stavěly do cesty v místech, kde měla být jen pěšinka a souš

• prohodili sever s jihem, někdy taky fikaně s východem či západem

• zamotali nám systém externí kostrukce stanu tak neuvěřitelným způsobem, že to odporovalo všem zákonům fyziky

     dopravní značka "Pozor, troll"

  troll norský

  troll norský

  troll norský 

   troll islandský /ten vpředu/

  troll švédský

Norské legendy

Norské legendy „objasňují“ původ nejrůznějších přírodních fenoménů, například výskytu balvanů nebo děr v útesech. Výskyt nejrůznějších nadpřirozených bytostí nás vrací do doby pohanských mýtů, ale jestliže ve skutečném životě starých vikingů hrála božstva jen okrajovou roli, v norských lidových pohádkách pak hrají roli ústřední. V křesťanském Norsku byly nadpřirozené bytosti považovány za potomky Evy, která je skryla před Bohem. Když jím byly objeveny, každému z dětí byla přidělena specifická oblast žití, ale to nezabránilo tomu, že se tito Evini potomci potulovali po světě, kde se stali bytostmi s nadpřirozenými schopnostmi. Podle norské mytologie každá z těchto bytostí oplývala specifickými charakterovými vlastnostmi, ať už to byly ctnosti nebo nectnosti.

Obři

Obři jsou samozřejmě pověstní svou nesmírnou velikostí a silou a v norské mytologii byli považování za bytosti mdlého rozumu, schopné se chovat k lidem vlídně i krutě zároveň. Někteří z nich se podobali lidem, ale jiní byli nestvůrná monstra s mnoha hlavami. Rádi se potulovali z jednoho místa na druhé, shazovali balvany a dokonce si pohrávali i s ostrovy, když se jim zachtělo. Prvním z obrů byl Ymir, kterého zabil bůh Odin, a z jeho těla byl stvořen svět – jeho krev vytvořila moře, jeho kosti hory apod. Ymir byl předchůdcem ďábelského „ledového obra“, který žil v Jotunheimenu a pravidelně bojoval s Tórem.

Trollové

Duchové podzemí, trollové, byly rozpolcené postavy. Byli schopni lidem jak překážet, tak jim i pomáhat a pravděpodobně byli lidovým vyjádřením identity, souhrnů dědičných impulzů v podvědomí. První trollové byli podobní orlům, ale později se stávali menšími, silnějšími, znetvořenými stíny života a temnoty. Sluneční svit je mohl přeměnit v kámen. Pracovali s kovy a dřevem, byli skvělými umělci a řemeslníky. Vytvořili Odinovo kopí i Tórovo kladivo. Až do osmnáctého století vesničané věřili, že trolly zažene zvonění kostelních zvonů, protože trollové nenáviděli hluk. Pokud byli nucení něco vykonat pro člověka, obvykle ho zakleli. Služba nebo věc, kterou vykonali, se pro člověka mohla stát nebezpečnou. Někteří trollové měli zálibu v kradení dětí a někteři si zase kradli ženy pro sebe.

Elfové

Elfové byli podobní vílám a skřítkům a děli se na dvě skupiny. Jedni byli dobrosrdeční, ale zlomyslní, to byli bílí elfové, zatímco druzí byli odporní a zlí a to byli černí elfové, kteří přinášeli lidem neštěstí a nemoci. Obě dvě skupiny žili pod zemí ve světě Elfheimu, z kterého se občas zjevovali lidem a občas vycházeli i na lesní palouky a do lesa. Bílí elfové za nocí tančili a zpívali a hráli na harfy. Obvykle byli neviditelní, ale mohli jste najít místa jejich tanečních rejů – tam, kde tráva rostla bujněji než na jiných místech lesa a palouků. Černí elfové byli také neviditelní, což bylo docela dobře, protože byli nesmírně oškliví a měli dlouhatánské nosy. V kontaktu se slunečním paprskem se mohli proměnit v kámen. Všichni elfové měli v oblibě brát do svého podzemního království lidí, některé na chvíli, jiné napořád.

Strážní duchové

V pohanských časech vikingové věřili, že jejich zemi obývají neviditelní strážní duchové /vetter/, k nimž bylo třeba mít velký respekt. Věřili, že figury na přídích jejich lodí dokážou strážným duchům nahnat strach a odlákat je. Dobrým znamením bylo, když vetter opustili oblast.

Draugen

Personifikací námořníků, kteří zahynuli na moři, bylo strašidelné zjevení draugen, které se zjevovalo v podobě bezhlavého rybáře v nepromokavém plášti. Draugen se plavil po moři v lodi a kvílel a strašně naříkal, když někdo v okolních vodách utonul. Dalšími vodními strašidly byly nixie, říční duchové, kteří nic netušící oběti v nejrůznějších formách zjevení lákali do vodního hrobu. A jsou tu i laskavé a přívětivé mořské panny a mořští muži, napůl ryby a napůl lidé, kteří se okamžitě ukrývali pod vodní hladinu, když zjistili, že je pozoruje nějaký člověk. Měli také svoji libůstku: s chutí se přestrojovali za lidi a chodli se dívat na trhy.

Čarodějnice

Stejně jako tomu je i u jiných evropských národů, tak i norské čarodějnice jsou staré ošklivé ženy, které zaprodali svoji duši ďáblu na oplátku za nadpřirozené schopnosti. Čarodějnice mohly přivolat neštěstí nebo nemoc, když se jim do rukou dostala věc, která patřila oběti nebo které se oběť jen dotkla – dalo se použít všechno, od pramínku vlasů až po útržek oděvu. Měly obvykle také společnost, většinou černou kočku nebo hmyz, a ti jí potom napomáhali v jejích černých skutcích. Většinou cestovaly vzduchem nebo na hřbětě vlků a místo uzdy používaly hady.

Norská mytologie

Vikingové byli pohani a polyteistická víra byla rozšířena po celé Skandinávii. Božstva byla uctívána v mnoha vesnických svatyních a víra byla vyjadřována prostřednictvím obětí, kdy bylo zvířectvo, zbraně, lodě a dokonce i lidé a jiné artefakty obětovány bohům. Bohosloví prakticky neexistovalo, spíše se o hlavních božstvech, tedy o Odinovi, Thorovi a Freymovi, vyprávěly různé mytické zkazky, které oslavovaly jejich sílu a moc, ale také slabůstky.

Oddin a Frigga

Odin byl bohem války, moudrosti, poezie a kouzel a byl nespolehlivý, nevypočitatelný, krutý ale i moudrý /no, dejme tomu, že se tyto vlastnosti dají zkombinovat/. Nejmocnějším ze všech dvaceti vikingských bohů byl Aesir, který přebýval v Asgardu, a byl také pánem Valkirek, bojovných žen, které pečovaly o jeho potřeby, zatímco on držel ochrannou ruku nad Valhallou, síní mrtvých bojovníků. Stejně jako mnoho pohanských bohů, i on měl schopnost měnit podoby dle svého přání. Odinova žena Frigga byla bohyní ochraňující domov a rodinu.

Na počátku světa to byl právě Odin, kdo stvořil nebe a zemi z těla obra Ymiho a stvořil muže z jasanového dřeva a ženu z olše. Dokonce i Yggdrasil, strom, který podpíral celý vesmír, byl pod jeho vládou. Vikingové věřili, že jednou, až strom zahyne, zahynou i bohové a smrtelníci a odeberou se do Ragnaroku, soumraku bohů. Mezi anglosasy byl obdobou Odina Woden, odtud je odvozeno i anglické slovo „Wednesday“, což znamená středa.

Tór

Tór byl jedním z Odinových synů a zároveň i jedním z nejuctívanějších norských bohů. Vynikal nadlidskou silou, byl bohem hromu, ohně a světla. Pravidelně se utkával s ďábelským „ledovým obrem“ v Jotunheimenu a jeho oblíbenou zbraní bylo kladivo Mjolnir, které mu vyrobili trollové. Jeho vůz táhli dva kozli – Zlomený zub a Řídký zub, kteří v noci mohli být zabiti a snědeni, ale další ráno již stáli čile na nohou a ani jedna kůstka z jejich těla nebyla zlomena.

Loki

Tento bůh byl ztělesněním mazanosti a podvodů. Jeho proradnost proti němu poštvala všechny ostatní bohy a on byl připoután pod hadem, z jehož čelistí mu do tváře ukapával jed. Jeho žena Sigyn mu však zůstala věrná a držela nad jeho hlavou misku, do které zachycovala jed, ale když se miska naplnila až po okraj a ona ji musela vyprázdnit, pak Lokiho strašlivý řev a trhání způsobovaly zemětřesení.

Frey

Frey byl bohem plodnosti a jeho největší chloubou byla loď Skidbladnir, která byla tak velká, že se na její palubu vešli všichni bohové, on ji však potom mohl opět složit a poskládat do své torny. Trey žil často mezi elfy.

Freya

Freya byla bohyně lásky, zdraví a plodnosti.

Hel

Bohyně smrti Hel žila v mozcích a kostní dřeni pohanů. Vládla zemi Hel, kam odcházeli pod kořeny Yggdrasilu, stromu života, mrtví, nemocní nebo příliš staří.

Norny

Byly to tři bohyně reprezentující minulost, přítomnost a budoucnost a každému právě narozenému dítěti přidělovaly nad kolébkou jeho nezvratný osud.

Legendy a folklor

Norsko je neuvěřitelně bohatou zemí na historické legendy a folklorní tradice, které hrají důležitou roli v národním uvědomění. Nejznámější jsou nejrůznější ságy, které vznikaly na Islandu především mezi dvanáctým a čtrnáctým stoletím. Vytvářejí tak širokou kolekci z části historických a zčásti smyšlených vyprávění, zrcadlících tak několik století norské historie. Mnoho ság nebylo nikde zapsáno a tradovalo se pouze ústním podáním, ale ve třicátých letech devatenáctého století se staly tyto příběhy ohniskem zájmu národního romantického hnutí, a tedy i malířů a spisovatelů. Byly zde jisté problémy se sepsáním bájí, protože fakticky neexistoval adekvátní norský jazyk. Některé z lidových pohádek a legend byly sesbírány akademikem Ivarem Aasenem, který se potuloval krajinou a využil sesbíraných materiálů k vytvoření jazyka landsmal.

Ságy

Norští vikingové, kteří od devátého století obývali Island, celou tu dobu /i během středověku/ cítili mnohé a silné sympatie a pouto se svojí původní vlastí. Výsledkem bylo, že se zrodil důležitý zdroj pro evropskou středověkou literaturu. Za to, že se zachovala taková spousta pověstí a příběhů, vděčíme zejména izolovanosti Islandu od okolního světa. Většina norských zdrojů se vytratila již před staletími.

Ságy vyprávějí o skutečných lidech a o událostech, které se staly nebo měly stát, ale zápletka je vždy tak trošku přikrášlena, aby odpovídala obrazu pravých severských hrdinů. Ságy vyprávějí mnoho o norské kultuře, kde jen málo stačilo k vyvolání hádky nad bezvýznamnými spory o koně nebo ovce, každý spor a každá křivda musela být následovně pomstěna a osobní rozepře brzy přerůstaly v mezikmenové vendety.

Zdroj: Rough Guide - Norsko