Stránky věnované severským zemím.

Hlavní město provincie Severní Karélie, Joensuu, je velké univerzitní město u ústí řeky Pielisjoki /jeho jméno znamená „ústí řeky“/. Je turistickým centrem oblasti a poskytuje řadu služeb, má drobný trh a čilý noční život.

Joensuu bylo založeno roku 1848 ruským carem Mikulášem I. a v současnoti v něm žije přibližně 57 tisíc obyvatel. Zpočátku bylo regionálním centrem, později v průběhu 19.století se stalo střediskem výroby a obchodu. Město se brzy stalo důležitým obchodním centrem a po dokončení kanálu Saimaa v padesátých letech 19.století i mezinárodním přístavem. Ke konci 19.století bylo Joensuu jedním z největších přístavních měst ve Finsku. Vodní doprava umožňovala čilý obchod mez regiony Severní Karélie, Petrohradem a Střední Evropou.

Ve městě sídlí známá Joensuuská univerzita /finsky Joensuun Yliopisto/, která byla založena roku 1969. Díky přítomnosti této univerzity je Joensuu populačně velmi mladé město, jelikož téměř třetina jeho obyvatel tvoří žáci a studenti.

Joensuu bývá přezdíváno Hlavní město Evropy v lesnictví, neboť zdejší univerzita a další instituce se specializují na lesnictví, které bylo a je významným průmyslovým odvětvím tohoto regionu. V Joensuu mimo jiné sídlí Evropský lesnický institut /EFI/.

Saimaa

Saimaa /švédsky Saimen/ je jezero na JV Finska. Jméno může označovat buď vlastní jezero Saima /1147km2, největší finské jezero/, nebo soustavu jezer Saimaa, ke které se započítávají /kromě jezera Saimaa/ i přirozeně propojená jezera okolo. Jezerní soustava Saima zabírá plochu 4400 km2, což ho řadí na 4.místo v Evropě po ruských jezerech Ladožském, Oněžském a švédském jezeru Vanern. Kotliny jezer jsou ledovcového původu rozšířené a uhlazené krycím ledovcem.

Jezero se skládá z vlastního jezera Saimaa /1377km2/ a dále přirozeně napojených jezer Pihlajavesi /713m2/, Haukivesi /320km2, hloubka 58m/, Orivesi /301km2/, Puruvesi /421km2/, Pyhaselka /361km2/, Enonvesi /196km2/ a dalších menších. Pobřeží je silně členité, často skalnataé, většinou pokryté lesy. Jezerní soustava má velice nepravidelný tvar, je roztříštěna četnými ostrovy a ostrůvky. Břeh měří celkem 15 000km.

V jezeře se nachází asi 15 000 ostrovů a ostrůvků. Z toho je jich 4131 na vlastním jezeře Saimaa. Mezi největší města ležící na břehu jezera patří Lappeenranta, Imatra, Savonlinna a Mikkeli. /Lappeenranta zde, Savonlinna bude popsaná v samostatné kapitole/. Z jezera vytéká široká řeka Vuoksi, která se vlévá do Ladožského jezera a řada umělých kanálů, z nich nejdůležitější je průplav Saimaa /Saimaan kanava/, který jezero spojuje s Vyborgským zálivem /část Finského zálivu Baltského moře/ a řadou dalších jezer. Další kanály spojují jezero Saimaa s malými jezery ve východním Finsku a vytvářejí síť vodních cest. Tyto cesty se využívají zejména na převoz dřeva, minerálů, kovů, kůry a jiných nákladů, ale jsou též vyhledávané turisty. Jezero bývá pokryté ledem od prosince do května.

V severní části jezerního systému byl vytyčen Národní park Linnansaari, který má mimo jiné sloužit k ochraně zdejšího sladkovodního poddruhu tuleně kroužkového /Phoca hispida ssp.saimensis – tuleň kroužkový saimaaský/.

Národní park Linnansaari /finsky Linnansaaren Kansallispuisto/ je národní park v severní části provincie Savonia. Nachází se uprostřed jezera Haukivesi, což je část systému Saimaa. Národní park byl založen kvůli ochraně přírody v jezerní oblasti ve Finsku /finsky Jarvi-Suomi, švédsky Insjofinland/.

Základní info

Řeka Pielisjoki rozděluje Joensuu na dvě části. Vlakové a autobusové nádraží leží na východě, městské centrum, včetně tržního náměstí a většiny hotelů, na západní straně. Dvě hlavní ulice jsou Siltakatu a Kauppakatu.

Jak vlaková, tak autobusová budova disponuje zamykatelnými skříňky na batohy. Cena byla kolem 1-2€. Nádraží spolu navzájem sousedí /nám se dokonce podařilo strčit batohy do skříněk na autobusové stanici místo na vlakové/ a odtud je to asi kilometr chůze do centra města – jedná se o příjemnou procházku, jelikož cesta vede přes širokou řeku Pielisjoki a úzký kanál, za kterým se dorazí k impozantní secesní radnici Eliela Saarinena a k prostornému kauppatori /tržiště/.

Turistická kancelář má sídlo v budově muzea Carelicum. Je zde zdarma přístup na internet, k dispozici jsou tuším dva PC. Doba je omezena na cca půl hodiny, ale když nejsou další zájemci, nebude nikdo vyhozen. Naopak při větším počtu těch, kteří chtějí na net, bude doba u internetu zkrácena. Alespoň tak to probíhalo při naší návštěvě v r. 2009. Prostě se počítá s tím, že si dotyčný přečte maily, vyhledá dopravní spojení, počasí a atrakce v okolí, ale nebude zbytečně brouzdat po netu.

Co vidět

Neobvyklá radnice, sídlící na ul. Rantakatu 20, dominuje centru města, mezi kauppatori /tržiště/ a řekou. Budova byla postavena roku 1914 a část budovy dnes slouží místnímu divadlu a restauraci. Navrhl ji Eliel Saarinen, který je také autorem vlakového nádraží v Helsinkách. Radnice je jeho poslední dílo před jeho odchodem do USA a tvoří ji monumentální červený cihlový objekt s charakteristickou věží, před nímž byl r. 1923 postavent Monument svobody podle návrhu Yrjo Liipoly.

Nejzajímavějším kostelem v Joensuu je dřevěný pravoslavný kostel sv. Mikuláše na ulici Kirkkokatu, postavený roku 1887. Ikony byly namalovány v Petrohradu na konci 80.tých let 19.století. Projektantem byl G. F. Karpov.

Co ale žádný průvodce nepíše je to, že na protilehlém konci stejnojmenné ulice najdeme novogotický luteránský kostel, od kterého je impozantní pohled dolů na centrum, celou ulici Kirkkokatu a protilehlý pravoslavný kostel sv. Mikuláše. Jak nám bylo sděleno, postaveno to bylo úmyslně na protějších koncích ulice kvůli symbolismu.

Návštěvu obou kostelů /pravoslavného i luteránského/ vřele doporučuji i kvůli srovnání různé výzdoby a pojetí víry obou, tak rozdílných náboženství. Do očí je bijící zejména strohost luteránského kostela ve srovnání s okázalostí a načančaností pravoslavného. Luteránský kostel pochází od Josefa Stembacka z roku 1903 a může se v něm shromáždit až tisíc věřících. Jediná honosnější výzdoba jsou barevné okna Antii Salmenlinna.

Carelicum

Nejlepší nakonec. Carelicum je velmi pěkné muzeum, zaměřující se na Karélii – její historii, obyvatele a zvyky. Je to výborné místo, kde se můžeme seznámit s touto oblastí. V prvním patře najdeme fotografie a stálé výstavy, mimo jiné uličku plnou starých dřevěných domků, i s trhem a přístavem, dále miniaturní model města Sortavala /nyní v Rusku/. Expozice vypráví o historii Karélie a o její roli v zápase mezi východními a západními mocnostmi. Hodně prostoru je věnováno problematice posunu hranic mezi Ruskem a Finskem.

V prostorách muzea se bohužel nesmí ani fotit, ani točit. WC v muzeu je zdarma. Vstupné v r. 2009 bylo 4,5€.

V přízemí je útulná kavárna, kde doporučuji ochutnat místní specialitu Karjalan piirakka, což je pečivo z žitné mouky plněné rýží. Nám to trochu připomínalo variaci na pirohy a okamžitě jsme si pokrm zamilovali. Součástí kavárničky je i příjemný obchod se suvenýry, kde jsme si pořídili DVD s hrou na místní nástroj kantele a druhé DVD s karelským zpěvákem Hannu Brelo.

WC zde v přízemí je za poplatek 1€.

Ubytování

V Joensuu jsme nepřespávali, jelikož jsme ráno přijeli a večer zase odjeli. Ve městě je ale kemp, od nádraží vzdálený asi 1,8km. Rozkládá se na břehu jezera Pyhaselka, jižně od centra.

Stravování

Na rušném kauppatori /tržiště/ doporučuji karelské speciality, jako je Karjalan piirakka. Dále tu je spousta stánků s jídlem, spolu s levnými grilovanými pokrmy. Slušně se dá najíst i v přízemí budovy, kde sídlí Carelicum.

Tábornické potřeby se dají sehnat na benzinkách, ve městě je jich několik. Většina jich má i přístupné WC, někde i se sprchou. Samozřejmou součástí benzinek jsou útulné kavárničky, kde se dá nakoupit i najíst. V centru jsou i obchody, které se podobají našim supermarketům.

Příjezd a odjezd

Joensuu je dopravním uzlem pro Severní Karélii, proto tu najdeme autobusy do všech směrů, odjíždějících z autobusového nádraží východně od řeky.

Město je i důležitý železniční uzel. Finské dráhy zde provozují dálkovou dopravu směrem na jih /na trase Lappeenranta – Lahti – Helsinki/, západ /Pieksamaki – Tampere – Turku/ a sever /Nurmes/. Do roku 2006 zde operovaly i noční vlaky, ale byly zrušeny.

Pro turistu je nejdůležitější spojení do Helsinek, a to jak pomocí přímých vlaků, tak s přestupem v Pieksamaki /tam regionálním vlakem, dále pak IC nebo Pendolinem/. Jedná se o napojení na paralelní vlakovou trať. Přímé vlaky jezdí 5x denně /současný údaj/, doba jízdy 4,5 hodiny. Všechny přímé vlaky v Joensuu začínají či končí, z výše uvedeného výčtu se jedná o 1 Pendolino a 4 IC.