Stránky věnované severským zemím.

Ručníky MRS jsme zakoupili v roce 2011 či 2012. Přesné datum pořízení si fakt nepamatuji a jsem dost velký bordelář na to, abych dokázala dohledat po tolika letech účtenku. To mi ostatně činí problémy i u věcí, které jsou ještě v záruce. Dobu pořízení určité částí výbavy si většinou zařazuji dle určitých akcí, kdy byla daná věc buď použita poprvé, či se jednalo o významnou akci. První velká akce, na které jsme je přibalili, bylo 3týdenní cykloputování po Lofotech v létě 2012. MSR ručníky nahradily ručníky Jurek, které jsme do té doby používali od roku 2006. Tímto údajem jsem si jistá na 100%, protože tehdy jsme se začali trekování věnovat naplno.

Rychlé srovnání Jurek vs. MSR

Závěr ať si udělá každý sám, za mě ale jednoznačně vede MSR i přes relativně vyšší cenu. Důvod? Za těch několik let užívání ručníky MSR nenaznaly žádné větší úhony, a to je na kolech vozíváme zvenku na cyklovozíku z důvodu předpokládaného koupání někde v jezeře, tedy aby byly snadno připravené k rychlému vytažení a následnému použití. Rozhodně jsme je nijak nešetřili, chováme se k nim celkem hrubě, kdy například sloužily jako provizorní chňapka při manipulaci s horkým hrncem a jeho stahování z ohně, užívali jsme je jako deku při ležení na kamenech apod. Když s ohledem na tento fakt vezmu relativně vysokou pořizovací cenu těchto ručníků a přepočtu to na několik let užívání, vyjde mi, že rozdíl ceny je proti levnějším variantám zanedbatelný. Suma sumárum, ručníky vlastníme cca 4 roky a zdá se mi, že ještě minimálně jednou či dvakrát tolik nám vydrží.

Popis

Ručníky MSR se vyrábějí v několika velikostních variantách:

My vlastníme jeden kousek nejmenší varianty, tj. S, a dva kusy největší, tj. XL. První jmenovaný je náš „příruční“ ručník, tj. věc, kterou si bráváme na víkendové výlety a druhé zmíněné jsou naše „expediční“ ručníky, které vozíváme na naše velké cyklovýpravy, převážně za polární kruh. Právě o těchto ručnících bude dále řeč.

Materiál, z něhož jsou ručníky vyrobeny, je z 85% polyester a z 15% polyamidová vlákna, jenž jsou 100x tenčí než lidský vlas. Ručník vypadá a jeví se téměř jako savý papír, tak tence a zranitelně se jeví. Opak je pravdou, byť si uživatel může myslet, že díky výzoru se mu ručník rozpadne v rukou při prvním užití, není tomu tak. Materiál je neskutečný držák a vydrží opravdu dost hrubé zacházení. Další, ne zanedbatelná váhoda tohoto materiálu je to, že ani po delším používání nezapáchá /opět ověřeno v terénu/. To ručník Jurek smrděl po pár dnech treku jako ďas.

Typy ručníků MSR

Samozřejmě v době naší koupě byl na trhu ručník od firmy MSR pouze jediný, a to mnou uváděný a zde popsaný MSR Packtowl Ultralight, lišící se v jednotlivých variantách pouze velikostí. V současné době se již u těchto ručníků značka MSR nevyskytuje, výrobky jsou vedeny pod značkou Cascadedesigns a jsou nabízeny pod 5 různými variantami. Našim ručníkům nejvíce odpovídá současný typ „Ultralite“.

Výčet aktuálních variant:

• nano

• ultralite

• personal

• original

• robetowl

V čem se jednotlivé typy liší zde uvádět nebudu, to si může každý najít na internetu sám, zde jen rychlé vypíchnutí hlavních detailů:

Nano: nejlehčí a nejkompaktnější varianta.

Ultralite: měkký, dobře sající a snadno sbalitelný ručník. Je k dispozici kromě velikosti ručníku i větší varianta, tedy něco jako osuška. Skvělá volba pro cestovatele, co žádají savost bavlny, aniž by se s ručníkem z tohoto materiálu chtěli vláčet na cestách.

Personal: dle popisu vyjímečně jemný a hladký materiál, který je dostatečně lehký.

Original: dle popisu superabsopční materiál, který by se měl změkčovat s každým praním, takže stárnutím se jeho vlastnosti jen vylepšují.

RobeTowl: systém dva v jednom, ručník a zároveň i něco jako „župan“, co se dá obléct na tělo, včetně kapuce. Nevýhoda je nasnadě: váha. Přeci jenom tahat s sebou půl kila zbytečné váhy, to už je pomalu hmotnost dalšího objektivu k zrcadlovce, případně půl litru tekutého svetru.

Výhody

Pokud máte dojem, že ručník je na trekování zbytečnost, tak raději ani nečtěte dále. Já osobně si myslím, že pokud si na výlet beru zubní kartáček a pastu, tak je nutné si přibalit i ručník, byť v minimalizované podobě ve velikosti kapesníku. Proč? To se jako hodláte utřít po této základní, minimalizované hygieně do papírového kapesníku a ten mokrý vyhodit do přírody? Barbaři. A netvrďte mi, že si mokrou hubu po čištění zubů neutíráte a necháváte si ksicht oschnout spontánně. V létě při 35°C možná, ale určitě tak nečitíte při 4°C. A předpokládám, že většinová outdoorová populace si na treku zuby čistí i jiným způsobem, než výplachem vysokoprocentním alkoholem s dezinfikujícími vlastnostmi /pro méně chápavé: slivovice apod, řeč opravdu není o ústní vodě/. Prostě na víkendové akce si s sebou bráváme tu menší variantu ručníku /vel. S, váha 15 g/ a na delší, tj. 3 týdenní putování buď pěšky, či na kole, s sebou vozíváme tu větší velikost /XL, váha 89g/. Druhý zmiňovaný již zastane bez problémů funkci osušky, tedy je velmi komfortní a uživatelsky výhodný a přijatelný. Mezi námi děvčaty, co je to necelých 100 g váhy? To jsou dva eurorohlíky a půl dalšího. Jasně, každý ultralightista může namítnout, že deset deka sem, deset deka tam, a rázem z toho mám kilo, jenže tímto způsobem argumentace by s sebou člověk pomalu ani nemohl brát stan, protože to jsou další miminálně 2 kg navrch. Pro mě jsou určité části výbavy nepodkročitelné, tj. beru je s sebou vždy, ať už plnotučné, jako například velký ručník MSR, či minimalizované, jako třeba malý ručník MSR. Bez nich ale nevyrážím nikdy, pokud je v plánu spaní. Samozřejmě chápu, že jsou turisté, kteří si kvůli váze uřezávají zubní kartáčky a strhávají nášivky z batohů a oblečení, ale já k nim rozhodně nepatřím, byť trpím jinými úchylkami, tak tuhle opravdu nesdílím.

Praktické užití

Řeč je o větší variantě, tedy XL, kterou vozíváme každý po jednom kuse na delší výpravy, tj. na 3 týdenní putování, tedy buď pěší přechody, nebo cyklistické přejezdy. V roce 2016 tyto ručníky poprvé vyzkušíme i na delší vodácké výpravu do Finské Karélie.

Ručníky používáme především k tomu, na co jsou určeny, tj. k otření těla. Při divokém táboření se většinou hygiena omezí na umytí zubů, jsou však i chvíle, kdy se při putování koupeme na příhodném místě v jezírku. Zde využíváme výhod větší velikosti, která by se dala nazvat spíše než ručníkem osuškou.

Při spaní v kempu je pak vlastnictví takového ručníku, vlastně skoro osušky, téměř nezbytností. On totiž takový kemp většinou disponuje zařízením, běžné populaci známé pod názvem sprcha, ale bez nabídky erárních ručníků. Zde je tedy velmi vhodné takový produkt mít k dispozici a taky použít. Protože když už platím za kemp, tak proč nejít do sprchy? No a mít takový velmi lehký, snadno sbalitelný osušovač mokrého těla, který rychle uschne, je k nezaplacení.

Samozřejmě můj popis necílí k lidem, kteří přespávají v hotelích. Tam jsou k dispozici erární ručníky, které se fasují vždy čisté v každém dalším hotelu, odpadá tedy snaha o minimální hmotnost, dobrou sbalitelnost, výtečnou savost a trvající nezapáchavost.

Zásadní otázka tedy zní: vozit s sebou ručník nebo ne? Pokud ano, tak s váhou necelých deseti deka vřele doporučuji jeden z typů MRS. Pokud ne, tak v tom případě doporučuji utřít si tělo lopuchem, případně nechat osušit paprsky polárního slunce.

Celkové hodnocení

Z mého pohledu outdoorový ručník opravdu nepovažuji za zbytečnou součást zádveřní výbavy. Za svůj trekařský život, ať již pěší či cyklistický, a výhledově i vodácký, jsem vyzkoušela 2 značky ručníků. První z nich, Jurek, by na mé pomyslné stupnici obdržel 3 body z 5. Ovšem zde zmiňovaný a popsaný MSR Packtowl Ultralight ode mě dostává plný počet bodů, tj. pět.