Stránky věnované severským zemím.

Kystriksveien neboli Pobřežní trasa je pomalejší, méně frekventovaná, dražší kvůli použití trajektů, ale neuvěřitelně nádherná varinta arktické dálnice E06. Silnice má oficiální označení RV 17 a vede 650km mezi městy Steinkjer na jihu a Bodø na severu. V každé zatáčce se dá narazit na něco krásného /a vhodného k fotografování/, jen to předpokládá mít trochu času a dostatek peněz na trajekty. Mnozí Norové tvrdí, že toto je nejkrásnější úsek norské pevniny, nebo alespoň téměř nejkrásnější.

Takovou „biblí“ pro všechny cestovatele je brožurka Kystriksveien, která je zdarma k sehnání v několika jazykových mutacích /norština, angličtina, němčina a možná i ruština a francouzština, ale těmito dvěma si nejsem tak úplně jistá/. Nabízí jí turistické kanceláře na trase, téměř každé ubytovací zařízení, některé trajekty, benzinky či obchody. Co nabízí, víceméně ji vnucují. Prostě ubytovatel či poskytovatel služeb, který by nebyl uvedený v brožuře, jakoby neexistoval. V brožuře je kromě seznamu kempů, ubytování, stravování i kompletní jízdní řád trajektů nejenom přímo na trase, ale i na okolní ostrovy, ležící mimo RV17, a dále stručný průvodce po hlavních pamětihodnostech. Brožura se dá stáhnout na oficiálním webu www.kystriksveien.no, případně je možné si ji zdarma nechat zaslat, adresát platí pouze poštovné. Pro každý rok se vydává nová brožura, přesto se v ní mohou vyskytnout nepřesné údaje, protože do tisku se připravuje ke konci předchozího roku. Hlavně u trajektů vřele doporučuji si jejich aktuální jízdní řád ověřit, nám se jednou stalo, že loď vyrážela dříve, než jsme dle tištěné verze očekávali.

Obecné rady

Severní cca 2/3 Kystriksveien jsme projeli letos na kolech natěžko, v dalším popisu se tedy budu věnovat pouze tomuto úseku. Převážná většina informací se bude týkat cyklistů.

Ačkoliv všude na netu se doporučuje směr z jihu na sever z důvodu dopravní dostupnosti, my to jeli opačně a každému dalšímu cyklistovi bych tento směr poradila znovu. Proč?

1. Úsek kolem Bodø, kde jsme začínali, je hodně průmyslový a krajina je nepěkná. Jako důkaz může sloužit to, že z prvního dne /30km/ mám pouze jedinou fotku, přitom za přijatelných podmínek jsem schopná naflákat 300 snímků.

2. Nejvyšší a nejnáročnější kopce z toho, co jsme projeli, jsou asi 45km jižně od Bodø, tedy je člověk jede ještě plný sil a na začátku treku. Nechat si je nakonec, kdy už mám v nohou několik set kilometrů, je vhodné tak pro masochisty.

3. Směrem od severu k jihu je krajina méně kopcovitá a spíše se narovnává, takže terén je lehčí a lehčí.

4. Čím vzdáleněji jsme se od Bodø nacházeli, tím nádhernější scenérie se nám otevíraly.

Doprava

Jak jsem již zmiňovala, budu se zabývat pouze informacemi z pohledu cyklisty.

My začínali na severu, ve městě Bodø. Nedojeli jsme až do Steinkjeru, protože nám nepřálo počasí – měli jsme neskutečnou smůlu na déšť, pršelo nám docela intenzivně, místy až srážky 50mm, takže náš styl posunu vpřed byl dva dny na kolech, dva dny sušení v kempu, dva dny na kolech, dva dny sušení v kempu...

Vlak

Jak Bodø, tak Steinkjer jsou dosažitelné vlakem. Obě tyto města leží přímo na Kystriksveien. Další významné osady jsou Grong, Mosjøen a Mo i Rana, ovšem je nutno počítat s tím, že vlakové koleje vedou jinudy, než silnice Kystriksveien, je tedy nutné se dostat na ni vlastními silami, což může být 30-80km, ale taky více než 100km. Další důležitý fakt je cena za kolo, které musí mít den dopředu udělanou rezervaci a cena je polovina lístku pro dospělého. Rezervace musí být buď na tel.čísle 815 00 888/(+47) 23 62 00 00, nebo v hlavních stanicích, ovšem jen do vlaků, označených piktogramem kola. Nikdy bych nevěřila, že to někdy napíšu, ale co se týká přepravy kola, tak zlaté České dráhy - fixní poplatek za přepravu kola bez ohledu na vzdálenost, kromě pár vlaků žádná nutnost předchozí rezervace...

Ceny z webu norských drah www.nsb.no za cestu vlakem ze Steinkjeru do Bodø pro dospělého 933 NOKů, kolo polovinu. Slevněná jízdenka pro dospělého v akci Minipris 499NOKů /nutnost rezervace den dopředu, nelze zakoupit ve vlaku, je nevratná a ani nelze přerezervovat/.

Hurtigruten

Obecný popis zde. Na stezce Kystriksveien má tento legendární parník následující zastávky: Rørvik, Brønnøysund, Sandnessjøen, Nesna, Ørnes a Bodø. Výhoda je, že kromě Rørviku jsou všechny zastávky přímo na trase, dále není pro cyklistu nutná předchozí rezervace – prostě se stačí dostavit včas k odjezdu a to je vše. Cena za přepravu kola je taková lidová tvořivost, jednou jsme platili 100 a jednou 200 NOKů.

Rada pro cyklisty: nenechte se vnutit do situace, že si vystojíte dlouhou frontu s pěšáky, koupíte si lístky a pak si teprve půjdete pořešit kola. Normálně si počkejte u lodi v oblasti nákladových vrat, kterými dovnitř a ven vjíždějí auta a nakládá a vykládá se pošta a jiné zásilky. Pracovník, obsluhující plošinu do těchto vrat, převeze nákladním výtahem či jakousi zdvižnou plošinou jak Vás, tak Vaše kolo, v podpalubí ho upevní a vydá Vám tranzitní kartičky, na základě kterých půjdete nahoru do recepce vše zaplatit. Stejně tak probíhá i výstup z lodi – nenechte se natlačit do řady důchodců, kteří se budou rvát ven, aby co nejrychleji opustili loď a byli tak na břehu o pár minut déle než ostatní. Dojděte si v klidu do podpalubí ke svým železným ořům, kde Vás posádka bez problémů odcheckuje. Totiž veškerý pohyb na lodi je řízen touto nesmyslnou kartičkou, kterou člověk obdrží u vstupu, musí se jí prokazovat při každém opuštění lodi a bez ní si s odpuštěním ani neuprdne, tedy pardon, ani nekoupí kafe a senvič. Prostě jako na letišti v bezcelní zóně, kde si bez letenky nekoupíte ani minerálku. Mimochodem, fronta na nalodění a vylodění může trvat klidně ¾ hodiny.

Ani na delší cestu není vyžadována kajuta, prostě kdo chce a je dostatečně mladý a otrlý, může na palubu nastoupit s karimatkou, spacákem a pokusit si najít nějaké tiché místečko, kde plavbu stráví, aniž by byl obtěžován místními opilci. My kajutu dopředu rezervovánu neměli, ne že bychom nechtěli, ale prostě se nám to nepovedlo, a přesto jsme ji pak rovnou při nástupu na loď dostali, a to dokonce krásnou, venkovní kajutu za cenu nejlevnější vnitřní kajuty. Jak je to možné? Jednoduše, nastupovali jsme na palubu v dost zdevastovaném stavu, co se týká únavy a celkového vzezření, a dotyčnému pracovníkovi se nám zželelo. Navíc, co jsem tak vypozorovala, tak Norové si velmi cení někoho, kdo se dokáže pohybovat vlastními silami, což jsou pěší a cyklisté. Sice jsme pak po zbytek plavby trnuli hrůzou, že za námi někdo dojde a bude chtít doplatit zbytek ceny, ale nestalo se tak.

Orientačně, za 16 hodin plavby z Rørviku do Bodø by nás lístek pro 2 osoby a kola přišel bez kajuty na 2000 NOKů, s kajutou na 4000 NOKů /tedy souhrně cena jízdenek a kajuty dohromady/. Jen pro srovnání, kdybychom se chtěli do Bodø přepravit vlakem, lístek pro jednoho by vyšel na rovných 750, kolo polovinu a ještě by to znamenalo ujet k vlaku na kolech 125km přes hory a nutnost rezervovat si vlak den dopředu.

Malá vychytávka pro ty, co nechtějí utrácet za kajutu: vemte si s sebou na palubu karimatku a spacák, při plavbě už pak není umožněn návrat do nákladního patra, kde jsou auta a kola.

Letadlo

Widerøe, SAS i Norwegian létají do Trondheimu, což je velké město jižně od Kystriksveien. Následné napojení do Steinkjeru, jižního začátku Kystriksveien, musí proběhnout vlakem. Obě města jsou od sebe vzdáleny 120km, tedy dá se klidně tato vzdálenost překonat již na kolech, coby příjemné prodloužení Kystriksveien. Výhoda je, že z některých měst /například Krakow, dříve i Praha/ Norwegian vypravuje přímé lety, což šetří čas a zejména náklady.

Uvedené tři letecké společnosti létají i do Bodø, severního konce Kystriksveien. Proti loňsku ale prořídly některé lety a zejména se prakticky úplně zrušily sobotní lety.

Letecká společnost Widereøe operuje i v městech podél Kystriksveien, a to konkrétně: Namsos, Rørvik, Brønnøysund a Sandnessjøen. Pro cyklisty je důležité upozornění, že povětšinou se jedná o malá, vrtulová letadla, která ne vždy mohou pobrat kola.

My máme velmi dobrou zkušenost s Norwegianem, jelikož jsme s touto leteckou společností byli v Norsku i s koly již 2x a není problém si zajistit přepravu 40kg na osobu plus kolo. Více o cestě do Norska i s bicykly zde.

Bus

Společnost Norway Bussekspress jezdí na trase Trondheim-Namsos. Během našeho putování jsme potkali hodně autobusů, které povětšinou jezdívaly prázdné. Některé spoje za sebou táhly přídavné zařízení, podobné našim cyklobusům, tedy nebyl by problém se přes některý úsek pevniny převézt takto. Každopádně při malém obsazení autobusu je možné dát kola do zavazadlového prostoru, případně si vzít s sebou dovnitř. Už jsme takto v minulosti i s koly cestovali a víme, že to je možné. Optimální počet je do 3 cyklistů, větší skupina by už asi byla problém.

Trajekty

Přímo na trase Kystriksveien se nachází 6 trajektů, ovšem s možností návštěvy okolních ostrovů či paralelních cest podél pobřeží se tento počet zvyšuje. Na rozdíl od trajektů na Lofoty zde neexistuje pro auta možnost si plavbu zarezervovat. Kdo z motorizovaných se chce na loď dostat, měl by být na přístavišti alespoň hodinu před odjezdem. My jsme zažili jen 1x, že se všechny auta nevešly, kdežto na Lofotech to bývalo pravidlem. Sice jsme párkrát valili bulvy na styl, jakým pracovníci auta do podpalubí dirigovali, připomínalo nám to legendární hru „tetris“. Pro kola toto omezení neplatí, jelikož cyklisté nastupují na loď přednostně. Často jsme přijížděli na přístaviště těsně před připlutím trajektu, s přehledem předjeli celou řadu aut a na loď vjížděli jako první. V tomto typu lodi se za kolo neplatí, kasíruje se jen za osobu, což je pakatel proti ceně za auta. Osvědčilo se nám mít přichystaný gumucik, kterým jsme kolo přikurtovali k nějaké pevné části lodi v podpalubí, protože jinak by hrozilo, že najetím na vlnu se opřené kolo zřítí. Na některých plavidlech s tím počítali a mívali přichystané provazy, nebylo to ale pravidlem, proto je lepší být připraven a mít 1-2 gumicuky.

Trajekty jsou kapitola sama pro sebe a činí z Kystriksveien to, čím je slavná. Některé ze spojení jsou zároveň vyhlídkovými plavbami, což platí zejména pro ty, které proplouvají kolem ledovce Svartisen. Jen je potřeba mít o něco lepší počasí, než jsme zažili my. Konkrétně se jedná o linky Ågskardet–Forøy a Kilboghamn-Jektvik, který je zároveň s dobou plavby 60 minut jedním z nejdelších trajektových převozů.

Trajekty podél Kystriksveien provozují 4 společnosti - FosenNamsos Sjø na jižním úseku RV17, zvaném Namdalské pobřeží, Torghatten trafikkselskap pokrývá jižní část pobřeží provincie Helgeland v Nordlandském regionu, severně od Brønnøysundu, Torghatten Nord jezdí v severná části Kystriksveien, a Helgelandske v střední oblasti Helgelandu. Běžný cestující to ale nepozná, snad kromě stáří jednotlivých plavidel.

Během plavby, zejména když trvá déle, je možné si v lodním bufetu koupit bagetu, kafe, vafle nebo i jednodušší teplé jídlo. Někde byly lodní bufety samoobslužné, tj. zboží vyložené na jednom ze stolů, kafe v termoskách a uprostřed hrneček s drobnými, kdy pasažér platící větší bankovkou si jednoduše sám vzal zpátky tolik, kolik si spočítal coby rozdíl.

Orientační ceny v roce 2013:

• trajekt Ågskardet–Forøy, doba plavby 10 minut, kapacita lodě 44 aut: osoba 27NOKů, auto 65NOKů /+ počet pasažérů v něm!/, motorka 46NOKů, karavan 130NOKů

• trajekt Kilboghamn-Jektvik, doba plavby 60 minut, kapacita lodě 60 aut: osoba 52NOKů, auto 163 NOKů /+ počet pasažérů v něm!/, motorka 87NOKů, karavan 326NOKů

Kromě výše uvedených společností zde existuje nespočet expresních lodí, které není radno nazývat trajektem a které nepřepravují auta. Cyklisté či rodiny s kočárky se nalodit mohou, ovšem pouze na horní, otevřenou palubu po nakloněné rampě. Zde se již za převoz kola platí, zase na druhou cenu je poskytována skupinová sleva, a to již od dvou pasažérů, kdy druhý cestuje za polovinu. Kolik stálo samostatné kolo nevím, účtenky se mi díky vytrvalému dešti rozmočily a v deníku mám pouze souhrnou cenu za 2 osoby s množstevní slevou a 2 kola za 3,5 hodiny plavby 383NOKů /plavba Lovund-Sandnessjøen/.

Pozor je nutno dát na to, že některé destinace mohou mít různě vybavené čekárny. Někde, zejména mimo trasu Kystriksveien, nebyla čekárna vůbec žádná, jinde naopak byla k dispozici celá budova, otevřená 24 hodin denně, s funkčním topením, záchodky a dokonce s možností přespání za symbolický poplatek. Důležité je to zejména v podmínkách, jako jsme měli my, kdy nám nepřetržitě pršelo a jednou jsme čekali na trajekt 5 hodin v nevytopené čekárně totálně promoklí z předchozí jízdy v dešti. Zde malé upozornění: pokud se ocitnete v podobné situaci jako my, tak si zkuste pohledat, kde na zdi se nachází termoregulátor. Pokud je zapnutí v poloze „auto“, dejte ho to polohy „on“. Jenom tak aktivujete topení. Při odchodu jej zase vypněte, nebo vraťte do plohy „auto“. Jenom tak si při delším čekání místnost vytopíte.

Jízdní řád trajektů zde

Proviant

S ohledem na to, že mnohde jsou obchody s možností nákupu základních potravin od sebe vzdáleny i 3 dny jízdy na kole, doporučuji mít zásobu jídla s sebou minimálně na 5-6 dnů, protože cyklista nikdy neví, kdy ho nepřízeň počasí uvězní někde mimo dosah civilizace. Bacha, žádný kemp na trase, ve kterém jsme přespávali, neměl obchod s možností doplnění jídla, tedy nespoléhat na to. Rok předtím na Lofotech kempy poskytovaly základní potraviny, sice dražší, ale přesto alespoň nějaké. Protože každý, koho jsme potkali, nám důrazně doporučoval mít jídlo minimálně na 3 dny, věřila bych, že je to opravdu nutnost.

Možnost nákupu plynových bomb a proviantu obecně popsána zde. Nyní jen doplnění. Bylo pro nás velkým zklamáním, že v Bodø nebyly k sehnání ochucené, předvařené těstoviny typu Dobrý hostinec, přitom jižněji v malých obchůdcích to až takový problém nebyl. Každopádně my jsme žili převážně z rybiček, kterých jsme tam zdlabali kvanta, zejména King Oskar. Jelikož ne vždy se zadařilo mít dostatečnou zásobu chleba, nebyl pro nás problém jíst rybičky s rybičkami... To se otevřela jedna konzerva a zajídala se druhou konzervou :-) Co rozhodně doporučuji vyzkoušet, jsou místní jogurty. To jsou mléčné potraviny, které jsou opravdu vyrobeny z mléka. Dále nám jídelníček zpestřovaly párky, kuřecí stehna či křídla a předsmažené rybičky. V kempech, kde jsme převážně přespávali díky nepřízni počasí, totiž bývaly plně vybavené kuchyňky, kde nebyl problém párky vrazit na plotýnkový vařič či kuře prdnout do trouby. Rybky jsme pak smažívali na obyčejném másle, či spíše v margarínu, na erárních pánvičkách, v případě nouze přímo v kastrólu. Sice v jednom z kempů nebyla možnost si jak připravit koupené kuřecí křídla, ale hlad a únava zvítězily a nakořeněné křidýlka jsme jednoduše uvařili ve vodě na vlastním plynu ve vlastním hrnci přímo u stanu, tak zbagrovali a jak nám panečku chutnalo.

Luboš jednou dobrovolně vypomáhal správci v jenom kempu a dostal za to asi kilo syrových ryb. Připravit je bez koření byl trošku oříšek, ale povedlo se nám u jednoho z karavanistů půjčit sůl a pepř. Pro příští rok si chceme už nějaké to koření vzít z domu, pro podobné případy. Ideálně trochu soli a pepře, nejlépe v kořence s jednorázovým mlýnkem. Váhově i objemově to bude zanedbatelné zavazalo, a v případě potřeby tím pokryjeme širokou škálu nenadálých situací od získání syrových ryb až po nutnost si připravit koupené kuřecí stehna či křídla.

Pečivo

Chléb a pečivo obecně mají v Norsku chuťově trošku odlišné, než na co jsou jsou zvyklé naše středoevropské jazýčky. Jednak mají např.bulky nasládlou chuť, jednak mi přijde, že používají nekynuté těsto. Osvědčilo se nám kupovat chléb, podobný grahamovému pečivu, který měl ale tu nevýhodu, že se velmi špatně krájel. Brali jsme ho tedy buď už rovnou krájený, nebo ho prostě a jednoduše odtrhávali. Do zásoby jsme si kupovali buď bramborové placky, které vydržely i několik dnů, nebo suchary. Ne, nelekejte se, nic na způsob hnusného knäckebrotu, naopak se jednalo o velmi chutné suchary, většinou s příměsí morušek či jiných arktických bobulí. Tohle pečivo mělo prakticky neomezenou trvanlivost, nepočítám-li to, že jsme ho občas nechtěně rozdrtili, když jsme na ně nakladli těžké věci, nebo to, že jsme ho předčasně sežrali právě kvůli tomu, že nám chutnal.

Máslo, sýry, mléčné výrobky

Kupovali jsme máslo /no dobře, tedy margarín/ podobný naší Flóře, hlavně s podobným barevným designem. Chuťově bylo spíše naslano, což vyhovovalo zejména mé maličkosti, na slaném máslu jsem prostě ujížděla. Výhodu tohle máslo mělo v tom, že jsem na něm smažila rybičky, opékala chleba a pod, tedy používala jsem ho místo oleje, nejenom namazané na chleba. Rybičky jsem kupovala předsmažené, nejsem idiot, abych někde ve stanu trapasila s vajíčkem, moukou a strouhankou. S velmi dobrým efektem jsem na másle osmažovala i výše zmíněné bramborové placky, které získaly konzistenci topinek a byly moc, moc chutné.

Co se týká mléčných výrobků, tak nejvíce nám chutnaly od firmy Tine, a to konkrétně ochucené fermentované zkysané mléko s příchutí borůvek Tine Biola. Jak jsem až nyní zjistila, jedná se o bezlaktózový výrobek, tedy ho mohou požívat i lidé s laktózovou intolerancí. Prodávalo se o obsahu jeden litr, ale ve dvou jsme ho na posezení zvládli. Občas mívali v obchodech akci 2+1 zdarma, čehož jsme využívali.

Mléko jako takové jsme nekupovali, nebyl důvod.

Občas jsme si koupili sýry, buď tavený sýr na namazání na chleba, nebo jejich norskou specialitu. Opět se jednalo o výrobek firmy Tine, a to tzv.hnědý sýr brunost. Jméno sýra „brunost“ [vysl. brunust] se skládá ze slova „brun“ (hnědý) a „ost“ (sýr). Vyrábí se ze syrovátky, do které se přidává mléko nebo smetana. Tato směs se vaří tak dlouho, až se většina vody vypaří. Po dobu dlouhého vaření mléčný cukr zkaramelizuje a sýr je proto hnědý a nasládlý. Nemusí ale zrát jako jiné sýry a je mnohem trvanlivější. Podle organizace World Health Organization/Food and Agriculture Organization není vlastně hnědý sýr pravým sýrem. Ty se vyrábějí ze sýroviny, ale tento ze syrovátky, která je při výrobě sýrů odpadem. Chuť toho sýra je tak vyjímečná, že dotyčný má na výběr pouze dva postoje: sýr si zamilovat, nebo ho nenávidět. My se zařadili do první kategorie už v roce 2010, po první ochutnávce tohoto zvláštního sýra. Zajímavostí je, že Norové si ho patlají na vafle, což je druhá úchylka, co se týká stravovacích preferencí.

Vafle

Norsko nepatří mezi země, kam by se jezdilo za gurmánskými zážitky jako třeba do Francie nebo Itálie. Proto je nutné si cenit každé speciality, kterou Norsko dalo v jídle světu. Zvláštností jsou právě norské vafle, které se například od známějších belgických liší. Nejsou křupavé, naopak jsou typicky vláčné. Podávají se často s hnědým kozím sýrem brunost, jogurtem a brusinkovou marmeládou a lze je koupit na každém rohu. Cena byla kolem 25-35NOKů. Prostě nedát si v Norsku vafle je skoro stejné faux pas, jako neochutnat na Slovensku halušky.

Na své vafle jsou Norové obzvlášť pyšní a k sehnání jsou prakticky všude, dokonce i na krátkých trajektech, kde to třeba bývalo jediné dostupné jídlo.

Müsli

Vozit si müsli z domu při přijde jako nosit dříví do lesa. Norské müsli jsou chuťově vynikající a hlavně, mají nespočet výborných lokálních kombinací a příchutí, jako například různé arktické bobule /morušky, brusinky, ostružiny apod./. Nejvíce nám chutnaly od firmy Bixit, které se dají sehnat v mnoha mutacích, a to i s příměsí čokolády či bez, dále jsme hodně kupovali sušenky Gjende, které se daly sehnat jak čokoládové, tak bez příchuti. Tyto sušenky připomínaly naše klasické polomáčené sušenky, o kterých si nejsem jistá, zda se ještě vůbec vyrábějí – vybavuji si je z doby tak před 20 lety. Gjende sušenky jsou bez přídavku plodů arktických bobulí.

Benzinka, základ života

Všude na Severu koná benzinka naprosto odlišné funkce, co se týká zvyklostí od zbytku Evropy, kde se primárně bere coby čerpací stanice. Na Severu je to většinou zastrčená budova někde na opuštěné silnici, která tím pádem slouží coby ubytovací zařízení, obchod se smíšeným zbožím, dají se zde koupit i náboje do zbraní, jídlo, a autobusy zde pravidelně mívají zastávky. Skoro vždy bývá venku i vevnitř možnost si sednout u stolku a v klidu čekat či jíst. Občas jsme se zde museli zdržet pár hodin, než se přehnaly nejhorší srážky, a nebyl problém si u obsluhy domluvit, že když si vytáhneme vlastní čajové sáčky, budou nás zásobovat teplou vodou apod. Vždy jsme si u nich něco objednali, co se týká teplého jídla, tak výběr byl celkem omezený, ale coby kovaní masožravci jsme neměli problémy si vybrat, většinou nabízeli různé druhy klobás nebo hamburger. Ovšem ne ten zpotvořený, jak ho dělá třeba řetězec McDonald, ale klasická 100-200g flákota hovězího masa. Benzinka je navíc ideální příležitost k setkání s místní, domorodou kulturou.

Pozor na otvírací dobu, většinou bývala 8-20, někdy ale 8-16.

Orientační ceny základních potravin v NOK:

• 400g kuřecích křídel 39,90

• chleba 750g 26,90

• sýrová bulka /ne bageta, prostě obyčejná bulka sypaná sýrem/ 16,90

• párky 520g 37,90

• jogurt 1 litr 27,90

• nescafé 2v1 10ks 29,90

Seznam obchodů mezi Bodø a Brønnøysundem, bráno od severu k jihu /zabývám se jen těmi, co jsme sami navštívili, nebo kolem nich jeli. Vedla jsem si pečlivé záznamy, nebojte/

• Bodø /přehršel obchodů včetně Coop, Rema, Rimi apod./

• Løding, asi 17km od Bodø

• Saltstraumen, asi 30km od Bodø

• asi 10km severně od kempu Kjellingstraumen Fjordcamp leží benzinka, která má malý obchůdek se základními potravinami, vzdálenost od Bodø je asi 63km

• malý obchůdek leží na ostrově Sandhornøya, pár km za mostem Sandhornøybrua. Celý ostrov leží mimo trasu Kystriksveien

• osada Inndyr, ležící na silnici 838, tedy opět mimo Kystriksveien. Poslední dva zmíněné obchody mají smysl pro ty, co se cíleně vydají na prohlídku ostrova Sandhornøya

• pár km za osadou Storvikka - za 3km dlouhým tunelem

• Ørnes, což je větší vesnice s pro cyklisty důležitým trajektem, viz dále. Zde opět výběr z více „supermarketů“ /Coop, Rema.../

• asi 14km severně od přístavu Kilboghamn, úplně mimo trasu či jakoukoliv pamětihodnost podél Kystriksveien, návrat stejnou cestou, tedy celková zajížďka skoro 30km, smysl má jen pro ty, co už nemají vůbec nic k jídlu, nebo tvrdnou v kempu kousek od Kilboghamnu

• ostrov Lovund, ležící mimo Kystrikveien. Zde několik obchodů – Coop, Interspar

• Sandnessjøen, první větší město na trase, výběr z mnoha obchodů – Coop, Rema, Rimi. Kromě potravin i základní cykloobchod s náhradními díly

• ostrov Vega, ležící mimo Kystrikveien. Zde několik obchodů – Coop, Interspar

• Brønnøysund, další větší město na trase, výběr z mnoha obchodů – Coop, Rema, Rimi. Kromě potravin i základní cykloobchod s náhradními díly, tentokrát lépe zásobený než ten v Sandnessjøenu

Mnohé z řetězců /nikoliv Coop/ nabízeli i čerstvé, poměrně levné jídla jako třeba teplé karbenátky, pečené kuře apod.

Na trase Bodø-Brønnøysund, která má asi 450km, je tedy suma sumárum 13 obchodů. Když spočítám pouze ty, ležící přímo na trase Kystriksveien, nikoliv na přilehlých ostrovech či zcela mimo trasu, dostaneme se k číslu 8 obchodů...

Peníze

Z domova jsme odlítali vybaveni eury, které jsme měnili na letišti. Hned na letišti je pobočka banky s rozumnou otvírací dobou /5,30-19,30 v příletové hale a 7,30-23 v odletové hale/, která má nejmenší poplatky za transakci a nejlepší kurz. Přímo na trase Kystriksveien je prakticky nemožné si peníze vyměnit, a to dokonce ani ve větších městech, výjimkou je pouze pošta v Bodø, která si ale účtuje „lidovou“ marži 11%. Pozor, s platební kartou našinec všude nevystačí, v některých kempech akceptovali pouze hotovost a někde ani nebyla recepce, přesně odpočítaný obnos se házel do obálky. I proto je lepší být vybaven i drobnými a rozměnit si bankovky, nemít jen velké.

Kolik si vyměnit? Záleží hlavně na počasí, pokud by bylo docela rozumné, dá se spát kdekoliv a nakupovat jen jednou za pár dnů. Ovšem pokud by někoho chytlo monzunové období se srážkami kolem 50mm, je nutné se usušit v kempu v chatce, nebo alespoň mít stan v kempu a schnout v místní kuchyňce. Pokud by někdo plánoval pouze spát v chatkách v kempu, tak na dvojici doporučuji mít 1000NOKů na den. Kdo bude spát převážně nadivoko, tak se ho tahle suma netýká, utratí jen za jídlo a trajekty.

Kde spát

Co se týká cen, tak vždy je uvádím s ohledem na 2 osoby na 1 noc.

Za stan jsme platili 75-180NOKů. Vybavení kempu se lišilo kemp od kempu.

Ceny chatek se lišily jednak kemp od kempu, jednak dle vybavení. Co jsme tak pochopili, tak se rozlišují:

• Chatky bez vody, a WC, pouze s dřezem. Na WC a sprchy se chodí do kempu, kam se i musí pro vodu. Nádobí se myje buď v kempové kuchyňce, nebo jsou na to určeny venkovní prostory někde v kempu, většinou přiléhají tamní kuchyňce. Jednoduchý kuchyňskou kout s vařičem, někdy i s ledničkou či troubou je v chatce. Tyto chaty se pohybovaly kolem 500-600NOKů.

• Chatky s tekoucí vodou studenou i teplou, ale bez WC a sprchy. Jednoduchý kuchyňskou kout s vařičem, někdy i s ledničkou či troubou je v chatce. Cena kolem 600-800NOKů.

• Plně vybavené chatky s vlastním zázemím ve formě sprchy a WC, nepočítaje v to kuchyňský kout. Cena kolem 750-1000NOKů.

Ne každý kemp má všechny druhy chatek. Někde byla nutná předchozí rezervace, kterou jsme samozřejmě neměli /ostrov Vega/, většinou ale nebyl problém dorazit kolem 20hodiny a pronajmout si chatku kvůli sušení. Kde to možné nebylo, postavili jsme stan a vysušili se buď v kempové kuchyňce, nebo v „Barbecue domku“, nazývaným též BBQ. Zde byla možnost rozdělat si oheň a rozvěsit mokré oblečení.

Některé kempy vůbec neměli možnost pronajmout si chatku nebo si postavit stan, jednalo se zejména o rybářské kempy, určené přímo pro dlouhodobý pronájem za účelem rybolovu. V jednom takovém jsme zakotvili na 3 dny, protože nás zadrželo počasí, a majitel nás nechal spát v kempové kuchyňce na zemi za cenu, jako kdybychom stanovali.

Seznam kempů, ve kterých jsme nocovali, bude popsán ve zvláštní kapitole.

V Norsku, jako obecně všude na Severu, platí právo volného táboření, více zmíněno zde.

Pamětíhodnosti po trase, případně co se vyplatí vidět, bude popsáno zvlášť.

Zdroje:

wikipedia

Lonely Planet – Norsko

Severské listy

Rough Guides – Norsko

informační brožura Kystriksveien