Stránky věnované severským zemím.

1. Svolvær

Moderní přístavní město je poměrně rušné, proto nás Svolvær nijak neuchvátil, postrádal šarm a půvad poklidnějších rybářských vesnic. Kdysi se město rozkládalo na řadě skalnatých ostrůvků, ale prostor mezi nimi byl zasypán, aby vznikl umělý poloostrov. Nyní město nabízí výhled na otevřené moře s Vestfjordenem na jihu a s horami na severu. Nejslavnější hora Svolværgeita má první doložený výstup z roku 1910.

Svolvær je správní centrum samostatné správné jednotky Vågan /9200 obyvatel/, populace činí 4185 obyvatel s hustotou zalidnění 1929 obyvatel na čtvereční kilometr.

Svolvær byl po celou dobou důležitou rybářskou vesnicí. Statut města mu byl udělen v roce 1918. Dne 1.července 1918 se nové město Svolvær oddělilo od okresu Vågan, aby se stalo samostatnou obcí. Zpočátku mělo 2429 obyvatel. Dne 1.ledna 1964 byl Svolvær sloučen s okresy Gimsøy a Vågan, čím vznikla nová, větší samosprávná jednotka Vågan. Před tímto sloučením měl Svolvær 3952 obyvatel a po fúzi pak Svolvær ztratil svůj statut coby město. Po příjetí nového zákona mu byl statut města udělen znovu v roce 1996.

Historie

První městské seskupení známé v severním Norsku jako Vågar bylo založeno kolem úzkého, přírodního přístavu v blízkosti Kabelvågu, kousek na západ od Svolværu. Vågar je zmíněn v knize Heimskringla, mohl být založen kolem roku 800.

Jeden z prvních kostelů severního Norska byl postaven právě tady přibližně před 900 lety.

Lov velké tresky obecné v zimě byl vždy nejdůležitějším ekonomickým základem pro město. V poslední době se do popředí dostává chov ryb /losos/.

Město je poprvé zmíměno v roce 1567 jako Suoluer, ale je pravděpodobně mnohem starší. Ze staronorštiny byl název převzat jako Svǫlver. První část je pravděpodobně odvozena od svalr, což znamená chladný, a poslední část je ver, což znamená rybářská vesnice. V překladu tedy Svolvær je něco jako chladná rybářská vesnice.

Heimskringla

Heimskringla jsou norské královské ságy nebo ságy o norských králech. Jedná se o sbírku ság, které v letech 1220 napsal islandský básník a náčelník Snorri Sturluson /1179 – 1241/. Vágní, ale populární přezdívka Heimskringla pochází od počátečních slov díla, "Kringla heimsins" znamenajících „kulatý zemní disk“, což vyjadřuje, že svět je vlastně obvod. Heimskringla neboli Ságy norských králů znamenaly hodně pro norské národní cítění, jsou Nory považován za jejich vlastní národní epos a pomáhaly definovat Norsko jako národ.

Heimskringla je sbírka příběhů o norských králích, počínaje legendární švédskou dynastií Ynglingas, následovanou množstvím historických norských panovníků od Haralda Fairhaira z 9.století až do roku 1177.

Ekonomika

Kromě rybího hospodářství daného historicky se do popředí obživy obyvatel dostává cestovní ruch. Svolvær je významný dopravní uzel a oblíbený výchozí bod pro turisty přijíždějící na Lofoty. Ročně jím projde kolem 200 tisíc turistů.

Pořádají se zde výpravy za pozorováním velryb, zejména od pozdního podzimu a během zimního období se zaměřením na kosatky. My tuhle výpravu měli zdarma v rámci lodního spojení katamaránem z Bodø, kdy kapitán jednoduše upozornil na stádo velryb, které uviděl na radaru, a loď zastavil. Zpoždění nikdo neřešil.

Organizují se zde i lodní výlety, a to do nedalekého průlivu Raftsundet až do jeho slavné odbočky Trollfjord. Úzký průliv Raftsund oddělující Austvågøya od ostrova Hinnøya patřícího k soustroví Vesterály patří mezi nejzajímavější výletní cíle. Trollfjord je odboučkou z fjordu Raftsundet, je 2 km dlouhý, ale extrémně strmý a široký jen 100 metrů. Bližší info v turistické kanceláři.

Doprava

Většina osady se nachází na hlavním ostrově Austvågøya, ale některé části města jsou postaveny na malých okolních ostrovech propojených mosty.

K dispozici je zde regionální letiště Svolvær Airport, Helle, nacházející se v blízkosti města, a ve městě kotví i Hurtigruten v místním přístavu. K dispozici je dále trajektové spojení ze Svolværu do Skutviku /v Hamarøy/ a expresní loď do města Bodø /pouze pro pěší a cyklisty/.

Lofast /evropská cesta E10/ byla slavnostně otevřena 1.prosince 2007, čímž se Svolværu umožnil přístup na pevninu a zejména k letišti Harstad/Narvik v Evenes.

V současné době existuje pravidelné autobusové spojení do Evenes /3 hodiny/ a Narviku /4 hodiny 15 minut/. K dispozici je i lodní spojení na nedaleký malebný ostrov Skrova, nabízející úchvatné výhledy.

Klima

Chráněný horami na severu a západě má oblast Svolværu menší výskyt mlhy a zažívá poněkud vyšší denní teploty v létě než v západní části Lofot. Stejné hory ale vytvářejí orografické srážky v deštivých dnech. Srážky mají největší intenzitu v podzimním a zimním období. Období bez mrazu zde trvá po dobu téměř šesti měsíců.

/Orografický = horopisný, orografie = horopis, nauka o tvarech zemského reliéfu. Význam v meteorologii: orografické zesílení srážek znamená, že se při proudění přes hory zesilují výstupné proudy vzduchu, což při shodě dalších podmínek vyvolává větší srážky, než je běžný průměr./

Zajímavosti

Svolværgeita neboli Svolværský kozel je jeden ze symbolů Lofot. Jedná se o zvláštní dvourohou horu, která se tyčí nad městem. Odvážlivci šplhají rádi na vrchol a pak skáčí z jednoho „rohu“ na druhý. K úpatí vrcholu vede turistická stezka, ale vydrápat se na rohy Storhornet a Lillehornet představuje 40m technického lezení. Vzdálenost mezi rohy, kterou je nutné zdolat, činí 1,5 metru.

První zaznamenané zdolání obou vrcholů je popsáno v roce 1910.

Nám se nepovedlo najít stezku, vedoucí k úpatí kopce, podle našich info se mělo pokračovat směrem za místní hřbitov, který jsme bez problémů nalezli, ale už ne cestičku k hoře.

Praktické info

Turistická kancelář leží hned u přístaviště trajektů a nabízí informace o celém souostroví. V hlavní sezóně, tj. 18.6 – 5.8. je otevřeno po-pá 9-22 hod, so 9-20 hod, ne 10-20 hod. K dispozici jsou zde mapy, informační brožury, a to jak zdarma, tak za poplatek, prodejna suvenýrů a tuším i toalety.

Co navštívit v Svolværu bylo popsáno zde.

2. Kabelvåg

Nachází se na jižním pobřeží ostrova Austvågøya v provincii Vågan, leží asi 5 km jihozápadně od města Svolvær.

V roce 2011 činila populace vesnice 1690 obyvatel. Na rozdíl od bratříčka Svolværu na nás Kabelvåg působil mnohem půvabnějším dojmem a subjektivně jsme si ho zařadili do trojice nejkrásnějších lofotských sídel.

Historie

Obec byla založena jako Vågan na počátku 12.století králem Øysteinem Magnussonem, který zde nechal postavit kostel a první rorbu pro rybáře. Podle ságy Heimskringla zde nějaké město existovalo o několik století dříve – první známé město v severním Norsku, zdámé jako Vågar.

Nejstarší stopy osídlení Kabelvågu jsou z pozdější doby kamenné, ačkoliv existují stopy lidské činnosti z dřívější doby, než z doby kamenné. Zatímco současný okres Vågan má rovnoměrné osídlení, v době kamenné existovaly jen řídké stopy osídlení v této oblasti, nyní známé jako Kabelvåg.

Nicméně během středověku došlo k nárůstu osídlení v oblasti, známé jako Vågan, a tím k jeho důležitosti. To se dělo zejména v důsledku „Lofotfiske“ neboli Lofotského rybolovu, který se většinou konal v olasti známé jako Hølla, která se nachází mezi novodobými osadami Kabelvåg, Svolvær a Skrova.

Lofotfiske neboli Lofotské rybářství

Pro rybolov v Norsku má největší význam sezónní lov tresky obecné, která začíná v lednu a trvá až do konce dubna. Během tohoto období ryby vyhledávají pobřeží za účelem tření. Do roku 1940 bylo rybářství hlavním zdrojem příjmů pro většinu rybářů severního Norska. Toto bylo kombinováno obvykle s řemeslnou výrobou, zemědělstvím a dalšími pracemi. V roce 1933 se na Lofotech živilo lovením ryb asi 32 tisíc mužů /fakt mužů, nikoliv lidí, tohle podléhalo přísné separaci pohlaví/, v roce 1958 počet klesl na 12 tisíc a v roce 1990 k pouze 2 tisícům. Na tak výrazném poklesu má zásluhu zákon z r. 1955 o mořských lovištích.

Nikdo přesně neví, kdy si lidé začali být vědomi pravidelnému životnímu cyklu tresky obecné s jejím třením a kdy tedy začalo období rybolovu na Lofotech.

Úskalí rybolovu na Lofotském moři

Samozřejmě se rybářům nevyhýbaly ani ztráty na životech. Mnoho rybářů se z moře nevrátilo domů na Lofoty. Jednalo se tedy o velmi rizikové povolání. Dne 11.února 1848 zahynulo cca 500 mužů z Lofot /přesný počet je nejistý/, což z té události pravděpodobně činí největší tragédii na moři.

Počty úmrtí:

• během období 1861 až 1865 zahynulo 87 mužů

• během období 1866 až 1870 zahynulo 230 mužů

• během období 1871 až 1875 zahynulo 100 mužů

• během období 1876 až 1880 zahynulo 99 mužů

• během období 1881 až 1885 zahynulo 113 mužů

Tyto tragédie s sebou nesly těžký životní úděl pro pozůstalé vdovy a sirotky. Ze svých domů byly vystěhovány a děti poslány k cizím rodinám.

Zajímavosti

Kabelvåg je nejstarší rybářská vesnice na Lofotech a kdysi byla také největší. Obchodní část rybolovu na Lofotech se zde začala rozvíjet před více než 1000 lety. Jméno může být odvozeno z „kaple“. Pravděpodobnější ale je, že má svůj původ v holandském názvu pro tresku obecnou - „Kabeljauw“. Starý název Kabelvåg je Vágar /Vågar/ neboli zátoka. Kabelvåg byl správním centrem starého okresu Vågan až do fúze s okresy Gimsøy a Svolvaer v roce 1964.

Základem pro růst Kabelvågu byl vývoz tresky do středomořských zemí. Největší rozmach byl kolem roku 1800, kdy osada právem svou důležitostí byla ustanovena za hlavní město Lofot. Situace se změnila kolem roku 1900 s motorizací rybolovu a pobřežního loďstva. Přístav v Kabelvågu byl příliš mělký a malý, a proto sousední Svolvaer převzal téměř veškerý lodní provoz a tím i ekonomický a populační růst. Posléze tam byly přesunuty i státní a obecní instituce a městská správa.

Přestože byl Kabelvåg opakovaně zpustošen požáry, má stále staré dřevěné budovy. Bohužel poslední požár v roce 1990 postihl i nejstarší budovu v hlavní ulici, čímž byla nenávratně ztracena.

Co navštívit v Kabelvågu bylo popsáno zde.

3. Henningsvær

Příjemná pobřežní silnice č. 816, odpojující se z E10, vede na jih k 8 km vzdálené rybářské vesnici Henningsvær, která leží na konci tenkého ostrohu. Její přezdívka „Lofotské Benátky“ z našeho pohledu ani trochu nepřehání. Osada se rozprostírá na několika malých ostrovech u jižního pobřeží Austvågøya, největší ostrovy jsou Heimøya a Hellandsøya.

Počet obyvatel činil 403 lidí v roce 2011. Slunce zde nevychází od 7.prosince do 5.ledna.

Zdejší rybářský přístav je největší a nejvytíženější v oblasti, je možné na něm vidět stejné množství výletních jako rybářských lodí.

Hlavním zdrojem obživy je rybolov a sušené ryby jsou pro Henningsvær hlavní exportní komoditou. V letních měsících je neméně důležitý i cestovní ruch.

Historie

Henningsvær byl obýván během let 1700. První stopy osídlední bylo nalezeno v bažině v okolí Henningsværu. Uhlíkovou metodou C-14 se datuje stáří asi 2000 let.

V roce 1842 koupil Henrik Dreyer od několika vlastníků pozemků Henningsvær za 6000 tehdejších korun. Pod jeho vedením osada vzkvétala a upevňovalo se její postavení na Lofotech jako důležité rybářské vesnice, kde byl postaven maják, kaple a ošetřovna s lékařem. Dreyer neměl dědice, a po jeho smrti v roce 1882 byl Henningsvær zakoupen krajem Nordland, aby se zabránilo, že by přišel do cizích rukou. V roce 1922 byla osada elektrifikována a o několik let později bylo zavedené zásobování pitnou vodou z pevniny.

Po 2.světové válce měl rybolov rekordní, zlaté období. Počet obyvatel v roce 1950 čítal asi 1000 obyvatel. Pak přišel pokles úlovků, který nakonec vedl ke změnám v řízení rybolovu. Výsledkem bylo, že se uživilo méně plavidel, a populace v Henningsværu klesala až do roku 1990, kdy se ustálila na současné úrovni.

Jak šel čas

Henningsvær je postaven na ostrovech s útesy a vlnolamy a obklopen mořem ze všech stran. Před rokem 1960 bylo jediné spojení s vnějším světem využívání služeb lodní služby, spojující osadu s Kabelvagem a Svolværem. V roce 1960 byla postavena silnice č. 816, odpojující se z E10 a končící při pobřeží u vísky Festvåg, a v roce 1963 byla spuštěna pravidelná trajektová doprava mezi pevnivnou a ostrůvky. V roce 1983 byly postaveny mosty, spojující jednotlivé rybářské vesničky, tvořící Henningsvær. Engøysundet most je dlouhý 194 metrů s hlavním rozpěším 122 metrů a Henningsvær most je 257 dlouhý s hlavním rozpětím 150 metrů.

Praktické info

Na nábřeží jsme objevili turistickou kancelář s rozumnou otevírací dobou /tuším, že do 19.hodin/, kde nám obsluha vyměnila € na NOKy. Umístění informačního centra je v domě, kde sídlí Galerie Lofoten Hus, Hjellskjæret. K sehnání tu jsou velmi pěkné suvenýry s motivy Lofot, jako třeba krásná mikinka, jejíhož nezakoupení lituji dodnes. Cena byla kolem 300 NOKů, pokud se dobře pamatuji. Informační kancelář sídlí v bývalém podniku na zpracování ryb a vystavuje krásnou sbírku maleb z období mezi lety 1870 až 1930, které nazývá zlatým věkem norského malířství. Nás nejvíce uchvátila mediální šou s obrázky lidí a krajiny Lofot v různých obdobích na pozadí s emotivní doprovodnou hudbou. Vstupné bylo buď zdarma, nebo jen symbolické.

Co navštívit ve Henningsværu bylo popsáno zde.

Zdroje:

wikipedia

Lonely Planet - Norsko

Rough Guides - Norsko

Informační brožury z Lofot