Řecko
13. 4. 2011
HLAVNÍ ÚDAJE
NÁZEV STÁTU: Helénská republika
ROZLOHA: 131 940 km²
POČET OBYVATEL: 11 018 000
ČASOVÉ PÁSMO: +2
HLAVNÍ MĚSTO: Athény
STÁTNÍ ZŘÍZENÍ: Republika
PREZIDENT : Karolos Papulias
PŘEDSEDA VLÁDY: Jorgos Papandreu
MĚNA: Euro
NEJNIŽŠÍ BOD: Středozemní moře (o m)
NÁRODNÍ JAZYK: řečtina
MEZINÁRODNÍ ZKRATKA: GRC
SOUSEDI:Albánie, bývalá jugoslavská republika Makadonie,Bulharsko a Turecko
ŘECKO V DATECH
Asi 75 000 až 50 000 př. n. l. Nejstarší osídlení Řecka ve starší době kamenné
8 000 př. n. l. První doklady člověka typu homo sapiens v střední době kamenné (v jeskyni Franchthi ve vých. Poloponésu)
7 000 – 2 000 př. n. l. Velkých rozmach neolitických sídlišť
5 000 př. n. l. Kultura Sesklo vThessalii
4 OOO př. n. l. Kuůtura Dimini v Thessalii
3 OOO př. n . l. Migrační přesuny: ke konci tisíciletí přicházejí předkové Řeků
2 900-1 050 př. n . l. V egejské oblasti se v rámci doby bronzové rozvíjí tzv. kultura heladská, kykladská (ostrovní), minojská (krétská)
2 900-2 OOO př. n. l. V rané době kamenné se soustřeďuje kulturní rozmach na řeckou pevninu a ostrovy s dosud neidentifikovaných předřeckým obyvatelstvem
2 000- 1 550 př. n. l. Ve střední době bronzové se koncentruje na ostrov Krétu a rovněž předřeckým obyvatelstvem (mínojská palácová centra Knóssssos, Faistos, Mallia, Kydónia-Chania a Zakro)
1 550-1050 př. n. l. V pozdní době bronzové se soustřeďuje hlavně na pevninu,tentokrát však s řeckým obyvatelstvem (mykénská palácová centra Mykény , Tíryns, Sparta,Pylos, Athény,Théby,Iólkos a na Krétě od konce 15. století př. n. l. Knóssos s řeckou navládou) kolem roku 1 200 př. n. l. podléhá většina mykénských paláců náhle, dosud plně nevysvětlené záhubě.
12.-9. Stol. př. n. l. Tzv. temná staletí s velkými migračními přesuny: ze severu se posunují na Peloponés a ostrovy řecké kmeny Dórů. Řekové osidlují západní pobřeží Malé Asie a přilehlé ostrovy. Dostávají se do těsnějšího kontaktu s orientálními civilizacemi.
Asi 800 př. n. l. Vytvoření řecké alfabety úpravou foinického písma.
8.-6. stol. př.n.l. Velká řecká kolonizace. Vznik osad kolem celého středomoří a Černomoří(dnešní Marseille,Neapol,Tarent,Syrakusy,Catania,Korčula,Istanbul,Varna,Konstanca,Kerč atd.)
Konec 8. Stol.př.n.l. Počátek psané řecké literatury (Homér)
594 př.n.l. Počátky athénského demokratického zřízení (Solónova ústava)
6.stol.př.n.l. Vznik peloponéského spolku včele se Spartou
546 př.n.l. Řecké obce v Malé Asii a na přilehlých ostrovech se dostávají do perského područí.
492-479 př.n.l. Řecko-perské války (490 řecké vítězství u Marathónu,480 řecké vítězství u Thermopyl,480 řecké vítězství v námořní bitvě u Salamíny,479 řecké vítězství v pozemní bitvě u Plataj a v námořní bitvě u mysu Mykalé).
478 př.n.l. vznik athénského (tzv.dětského)námořního spolku.
461-429 př.n.l. Působení Perikla v Athénách,vrchol rozmachu Athén.
431-404 př.n.l. Peloponéská válka,která skončila porážkou Athén od Sparty,Sparta na vrcholu moci.
371 př.n.l. Sparta poražena koalicí vedenou Thébami,počátek thébské nadvlády v Řecku (do r.362).
359-336 př.n.l. V Makedonii vládne Filip Makedonský,zasahuje do poměrů v Řecku.
338 př.n.l. Filip vítězí u Chairóneie nad řeckou koalicí vedenou Athénami,konec řecké samostatnosti.
336-323 př.n.l. Filipův syn Alexandr Makedonský (Veliký) se zmocňuje celého Blízkého východu (Malé Asie,Persie,Mezopotámie,Egypta) ,jeho vojska tam přinášejí řečtinu a prvky řecké civilizace.
323 př.n.l. Rozpad makedonské říše,na jejich troskách vznikají řecko-makedonské říše Alexandrových nástupců (tzv.diadochů) ,vytvářející na Blízkém východě zvláštní smíšenou řecko-orientální kulturu (tzv.kulturu helénistickou) ,ve vlastním Řecku se postupně uplatňují regionální spolky (achajský,aiolský) ,do popředí se dostává Korint,Athény upadají.
272-212 př.n.l. Řecká města na Sicílii a v jižní Itálii se dostávají postupně do římského područí (v Itálii jako poslední Tarent v r.272,na Sicílii Syrakusy v r.212).
186-148 př.n.l. Římané se postupně zmocňují evropských makedonských a řeckých území.
146 př.n.l. Zničení Korintu Římany,jako posledního střediska protiřímského řeckého odporu.Evropské Řecko je včleněno do římské říše, v podobě nové římské provincie Achaia a kulturně i politicky živoří.
31 př .n. l. V bitvě u Aktia zvítězil římský vojevůdce Octavianus nad svým římským konkurentem Antoniem,o rok později včlenil poslední řecko-makedonskou orientální říši –Egypt- do římské říše a stal se pod jménem Augustus prvním z řady římských císařů.
1.pol.2.stol. Dočasný rozvoj řecké kultury pod nadvládou Římanů (hlavně za císaře Hadriána).
385 Formální osamostatnění východní části římské říše s centrem v Konstantinopoli (říše východořímská neboli byzantská).
5. stol. Řada vpádů cizích národů- Gótové,Vandalové,Hunové aj.
6.-8. stol. Peršané,Avaři,Slované,Saracéni,Bulhaři,Albánci,Normani.
1054 „Schizma“,definitivní rozštěpení mezi řeckou- pravoslavnou a římskou církví.
1204 Konstantinopol dočasně v křižáckých rukou.V Egeidě sílí aktivita italských městských států,hlavně Benátek (ovládají ostrovy Kerkyru/Korfu,Kythéru,Krétu,Naxos i pevninské opěrné body při moři- Navplion) ,ale i Janovanů (v sv.části Egeidy,Lesbos).Křižácké rody ovládají postupně ze svých hradů značnou část řecké pevniny (Chlemutsi v Élidě,Mystras v Lakónii).
13.stol. Zvyšuje se tlak osmanských Turků z Malé Asie.
1430 Turci dobývají Soluň.
1453 Turci se zmocňují Konstantinopole.
1460 Turci obsazují téměř celou pevninu osídlenou Řeky.
1580 Do tureckých rukou se dostávají i egejské ostrovy (ostrovy v Jónském moři zůstaly však v moci italských městských států).
1700-1715 Benátčané dočasně dobývají Peloponés.
1821 Celořecké povstání proti Turkům.
1827 Bitva u Navarina/Pylos.Spojené britsko-francouzsko-ruské loďstvo porazilo turecko-egyptskou flotilu.
1830 Vyhlášení Řeckého království s hl. městem Navpliem.
1834 Hl.městem se stávají Athény.
1864 Připojení ostrovů v Jónském moři.
1881 Připojení části Épeiru a Thessalie.
1912-1913 Připojení sev. Řecka a severo a východoegejských ostrovů.
1913 Připojení Kréty.
1920-1922 Vyhnání více než půldruhého milionu Řeků z Malé Asie,vynucené Turky a schválené vítěznými mocnostmi.
1941 Vpád nacistického Německa do Řecka.
1944 Osvobození od německé nadvlády.
1946 Ostrovní skupina Dódekanésos (Rhodos a další ostrovy) připojena k Řecku.
1946-1949 Občanská válka vyvolaná komunisty.
1967 Puč vojenské junty.
1969 Vyhnání krále,Řecko prohlášeno republikou.
1974 Pád vojenského režimu.Návrat k demokratickému zřízení v rámci Řecké republiky.
ŘECKÁ MYTOLOGIE
Podle řecké mytologie byl na počátku všeho nekonečný vesmírný prostor, změť prvků beztvárné prahmoty tzv. Chaos. Z chaosu povstala nejprve věčná tma Erebos a temná noc Nyx. Z jejich spojení se zrodilo věčné světlo Aithér a den Hémerá. poté se zrodila všeoživující síla Erós, což byl bůh ztělesňující lásku, v pozdější době označován jako syn bohyně Afrodíté, a další všeoživující síla Gaia,nebo také Gé, což byla prabohyně Země a Země sama. Uctívána jako matka, ze které vše vychází a do které
se vše navrací, bohyně smrti, zvěstovatelka budoucnosti a ochránkyně přísah.
Dále následovali potomci Gái a Urana – Titáni. Za nejstaršího Titána byl považován Ókeanos – bůh moří, mohutný veletok obtékající celou souš, odtud pochází název oceán. Světu
Dále následovali potomci Gái a Urana – Titáni. Za nejstaršího Titána byl považován Ókeanos – bůh moří, mohutný veletok obtékající celou souš, odtud pochází název oceán. Světu
vládli nejmocnější z Titánů – manželský pár Kronos a Rhea . Jejich synem byl Zeus, pozdější vládce řeckých bohů, kterému se podařilo přežít pouze díky matčině lsti. Kronos totiž všechny své děti
ze strachu o svoji moc okamžitě po narození pohltil, při narození Dia mu však Rhea podstrčila zabalený kámen
a dítě ukryla na Krétě. Když Zeus vyrostl,utkal se s Titány a Giganty vedenými Kronem, vyhrál a sesadil je do Tartaru. Sám se stal pánem světa a vládcem Olympu. Řecká mytologie sestává z mýtů a legendstarých řeků, pojednávajících o bozích a hrdinech, povaze světa či vzniku a významu řeckého kultu a rituálů, které jsou součástí náboženství starověkého Řecka. Moderní badatelé studují mýty ve snaze zjistit více o náboženském a politickém zařízení starověkého Řecka – jeho civilizace – a pochopit samotnou povahu vytváření mýtů. Někteří teologové považují za možné, že staří řekové vytvářeli mýty za účelem odpovědět na všechny otázky ohledně světa, aby, tak říkajíc, nezbývaly žádné nezodpovězené.
Olympští bohové
- Zeus: Nejvyšší bůh v řeckém náboženství, bůh hromů, počasí a vegetace, ochránce rodiny a města. Jeho nejvýznamnější svatyně byla věštírna v Dódoně.
- Hádes: Diův bratr, syn titána Krona a jeho ženy
- Hádes: Diův bratr, syn titána Krona a jeho ženy
Rhey. bůh podsvětí. V podsvětí vládne spolu se svou manželkou.nad stíny zemřelých.
- Poseidón: bůh vod. bratr Dia, manžel nymfy Amfitríté. S rozšířením mořeplavby byl uctíván jako nejvyšší vládce moří. Bylo mu též připisováno zemětřesení, neboť vlnobitím dával do pohybu zemi ležící na vodách. Zobrazován s trojzubcem a v doprovodu mořských bohů a nymf.
- Tritón: mořský bůh, syn boha Poseidona a jeho manželky Amfitríté. Byl zobrazován jako napůl člověk a napůl delfín troubící na mušli
- Próteus: syn boha Poseidona a mořské nymfy, byl to stařec znalý budoucnosti, který na ostrově Faru pásl tuleně Poseidonově manželce Amfitríté.Věštil jen nerad a jen když k tomu byl přinucen.
- Démétér: Diova sestra, dárkyně obilí a ochránkyně zemědělství. Byla uctívána též jako dárkyně plodnosti. Na její počest byly pořádána eleuzínská mystéria = starořecké tajné obřady konané v Eulesině v západní Atice. Slavnosti měly charakter agrární slavnosti, jejichž smyslem bylo zvýšit plodivost země. Dělily se na tzv. velké a malé eleuzínie, účastnit se jich mohli cizinci i otroci.
- Hestia: Diova sestra, bohyně domácího krbu ochránkyně rodiny, záruka osobního i veřejného blaha, byla považována za nejlaskavější z bohů.
- Hérá: Diova manželka, ochránkyně rodiny
- Poseidón: bůh vod. bratr Dia, manžel nymfy Amfitríté. S rozšířením mořeplavby byl uctíván jako nejvyšší vládce moří. Bylo mu též připisováno zemětřesení, neboť vlnobitím dával do pohybu zemi ležící na vodách. Zobrazován s trojzubcem a v doprovodu mořských bohů a nymf.
- Tritón: mořský bůh, syn boha Poseidona a jeho manželky Amfitríté. Byl zobrazován jako napůl člověk a napůl delfín troubící na mušli
- Próteus: syn boha Poseidona a mořské nymfy, byl to stařec znalý budoucnosti, který na ostrově Faru pásl tuleně Poseidonově manželce Amfitríté.Věštil jen nerad a jen když k tomu byl přinucen.
- Démétér: Diova sestra, dárkyně obilí a ochránkyně zemědělství. Byla uctívána též jako dárkyně plodnosti. Na její počest byly pořádána eleuzínská mystéria = starořecké tajné obřady konané v Eulesině v západní Atice. Slavnosti měly charakter agrární slavnosti, jejichž smyslem bylo zvýšit plodivost země. Dělily se na tzv. velké a malé eleuzínie, účastnit se jich mohli cizinci i otroci.
- Hestia: Diova sestra, bohyně domácího krbu ochránkyně rodiny, záruka osobního i veřejného blaha, byla považována za nejlaskavější z bohů.
- Hérá: Diova manželka, ochránkyně rodiny
, sňatku, ženy, manželských dětí a manželské věrnosti. Vůči milenkám a nemanželským dětem svého manžela byla mstivá.
- Persefoné: dcera boha Dia a bohyně Démétér. Unesl ji do podsvětí bůh Hádes a učinil ji svojí manželkou. Zeus si usmířil Démétér tím, že nechal Persefoné třetinu roku v podsvětí a na dvě třetiny roku jí povolil navracet se k matce na zem. Proto je Persefoné někdy chápána jako symbol obilí, jehož matkou je Déméter.
- Apollón: syn boha Dia a bohyně Létó. Bůh slunečního jasu, dárce zdraví, ochránce domů a mořských cest, patron povolání, jejichž příslušníci tvoří v božském nadšení a vytržení (básníci, hudebníci, věštci) Jako ochránce umění stojí v čele Múz. V řeckém každodenním životě měly značný vliv jeho svatyně, zejména věštírna v Delfách.
- Artemis: dcera boha Dia a bohyně Létó, sestra boha Apollóna. Bohyně lovu, panenská vládkyně přírody, bohyně svateb a plodnosti. Byla zobrazována jako lovkyně s lukem v ruce doprovázená průvodem lesních nymf a zvěří, obzvláště jelenem.
- Afrodité: bohyně smyslné lásky a krásy, přírodních sil a jara. V mytologii byla většinou považována za dceru Dia a titánky Dióny. Podle lidové verze se zrodila u břehů ostrova Kypr poté, co do mořské pěny dopadly genitálie vykleštěného Úrana.
- Athéna: ochránkyně paláce, později městského státu
- Persefoné: dcera boha Dia a bohyně Démétér. Unesl ji do podsvětí bůh Hádes a učinil ji svojí manželkou. Zeus si usmířil Démétér tím, že nechal Persefoné třetinu roku v podsvětí a na dvě třetiny roku jí povolil navracet se k matce na zem. Proto je Persefoné někdy chápána jako symbol obilí, jehož matkou je Déméter.
- Apollón: syn boha Dia a bohyně Létó. Bůh slunečního jasu, dárce zdraví, ochránce domů a mořských cest, patron povolání, jejichž příslušníci tvoří v božském nadšení a vytržení (básníci, hudebníci, věštci) Jako ochránce umění stojí v čele Múz. V řeckém každodenním životě měly značný vliv jeho svatyně, zejména věštírna v Delfách.
- Artemis: dcera boha Dia a bohyně Létó, sestra boha Apollóna. Bohyně lovu, panenská vládkyně přírody, bohyně svateb a plodnosti. Byla zobrazována jako lovkyně s lukem v ruce doprovázená průvodem lesních nymf a zvěří, obzvláště jelenem.
- Afrodité: bohyně smyslné lásky a krásy, přírodních sil a jara. V mytologii byla většinou považována za dceru Dia a titánky Dióny. Podle lidové verze se zrodila u břehů ostrova Kypr poté, co do mořské pěny dopadly genitálie vykleštěného Úrana.
- Athéna: ochránkyně paláce, později městského státu
, zejména Athén. Považována za dárkyni řemesel, posléze i věd a moudrosti, v helénismu také za bohyni uvážlivě vedené spravedlivé války
a vítězství.
- Hélios:bůh slunce, jeho zosobnění. Podle báje objížděl Hélios ve voze taženém čtyřspřežím nebeskou klenbu.
- Seléné: sestra boha Hélia, bohyně měsíce
- Áres: syn Dia a Héry, krutý bůh války. často se účastnil i bojů mezi lidmi.
- Héfaistos: syn boha Dia a jeho manželky Héry. Bůh ohně a kovářství, zbrojíř bohů. Manžel bohyně Afrodité, která ho ale podváděla s Áreem.Báje připisují Héfaistovi vybudování paláců na Olympu a řadu skvělých kovářských děl.
- Hermés: Diův syn, ochránce pastýřů a stád, později i obchodníků, poutníků, řečníků a zlodějů, bůh spánku, průvodce mrtvých do podsvětí, posel bohů, patron výřečnosti a hudby. Nejobratnější a nejlstivější ze všech olympských bohů.
- Dionýsos: Podle bájí se jednalo o syna boha Dia a dcery thébského krále Kadma Semely. bůh plodnosti, bujného veselí, extáze a vína. Jako Hermův svěřenec byl vychováván nymfami v místech, odkud přinesl lidem sazenice vinné révy. Naučil lidi připravovat z hroznů opojný nápoj, svou náklonností k veselí a družnosti je zbavoval starostí a proto se stal symbolem radosti a života.
- Moiry, v antickém Řecku bohyně osudu; Sudičky.: Klóthó (Předoucí) rozpřádala lidský osud, Lachesis (Udělující) ho rozvíjela a Atropos (Neodvratná) ho ukončovala; podle pozdějších představ při tom svým zpěvem Moiry doprovázely “harmonii sfér”. Byly zobrazovány jako zasmušilé stařeny; poslední z nich zejména jak na slunečních hodinách ukazuje hodinu smrti nebo čte v knize života. Moirám podléhali i bohové; Zeus vystupuje jako “vládce osudu”, jen když ho zná a jedná s ním ve shodě. V mytologii byly Moiry později považovány za dcery nejvyššího boha Dia a bohyně zákonného pořádku Themidy a chápány též jako bohyně světového řádu označující mj. neodvratitelný čas.
- Hélios:bůh slunce, jeho zosobnění. Podle báje objížděl Hélios ve voze taženém čtyřspřežím nebeskou klenbu.
- Seléné: sestra boha Hélia, bohyně měsíce
- Áres: syn Dia a Héry, krutý bůh války. často se účastnil i bojů mezi lidmi.
- Héfaistos: syn boha Dia a jeho manželky Héry. Bůh ohně a kovářství, zbrojíř bohů. Manžel bohyně Afrodité, která ho ale podváděla s Áreem.Báje připisují Héfaistovi vybudování paláců na Olympu a řadu skvělých kovářských děl.
- Hermés: Diův syn, ochránce pastýřů a stád, později i obchodníků, poutníků, řečníků a zlodějů, bůh spánku, průvodce mrtvých do podsvětí, posel bohů, patron výřečnosti a hudby. Nejobratnější a nejlstivější ze všech olympských bohů.
- Dionýsos: Podle bájí se jednalo o syna boha Dia a dcery thébského krále Kadma Semely. bůh plodnosti, bujného veselí, extáze a vína. Jako Hermův svěřenec byl vychováván nymfami v místech, odkud přinesl lidem sazenice vinné révy. Naučil lidi připravovat z hroznů opojný nápoj, svou náklonností k veselí a družnosti je zbavoval starostí a proto se stal symbolem radosti a života.
- Moiry, v antickém Řecku bohyně osudu; Sudičky.: Klóthó (Předoucí) rozpřádala lidský osud, Lachesis (Udělující) ho rozvíjela a Atropos (Neodvratná) ho ukončovala; podle pozdějších představ při tom svým zpěvem Moiry doprovázely “harmonii sfér”. Byly zobrazovány jako zasmušilé stařeny; poslední z nich zejména jak na slunečních hodinách ukazuje hodinu smrti nebo čte v knize života. Moirám podléhali i bohové; Zeus vystupuje jako “vládce osudu”, jen když ho zná a jedná s ním ve shodě. V mytologii byly Moiry později považovány za dcery nejvyššího boha Dia a bohyně zákonného pořádku Themidy a chápány též jako bohyně světového řádu označující mj. neodvratitelný čas.
Další bájné postavy
Sirény, bájné bytosti, napůl dívky, napůl ptáci. Původně pyšné a nepřístojné dívky, proměněné za trest buď Múzami, nebo Afrodítou. Jejich sídlem bylo buď podsvětí (nazývány podsvětními Múzami), nebo nebe. Podle Homéra sídlí na ostrově nedaleko SKYLLY A CHARYBDY a lákají k sobě kouzelným zpěvem plavce, které usmrcují. Z mytických hrdinů se k nim dostali jako první ARGONAUTI při návratu z Kolchidy; před záhubou je uchránil svou hrou Orfeus. Připlul k nim také Odysseus, který uchránil své druhy tím, že jim ucpal uši voskem, a sebe nechal připoutat ke stěžni. Sirény jsou symbolem vábivé, neodolatelné síly.
Múzy, dcery Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Zúčastňují se hostin bohů na Olympu, vystupují v družině Apollónově, na zemi se zdržují zejména v Thessálii a na Parnássu. Teprve později jim byly připisovány určité obory věd a umění (tzv. múzická umění). Počet se postupně ustálil na 9: Erató (milostné básnictví), Euterpé (lyrická poezie doprovázená hrou na flétnu), Kaliopé (epický zpěv a věda), Kleió (historie), Melpomené (zpěv a tragédie), Polymnia, latinsky Polyhymnia (vážný zpěv), Terpsichoré (tanec), Thaleia, latinsky Thalia (komedie), Úraníá (astronomie).Jsou Častým motiv výtvarného umění; dodnes chápány jako alegorie jednotlivých oborů a jako symbol inspirace.
Satyrové, bůžkové hor a lesů; byli neurčitého původu, nejčastěji považováni za syny boha Herma. Prosluli prostopášností; hráli na rozmanité nástroje. Před lidmi utíkali, nebo je strašili a přepadávali. Nejčastěji se sdružovali kolem boha Dionýsa. Původně byli zobrazováni v polozvířecí podobě, později získali téměř lidskou podobu, s kozlíma nohama a růžky.
kentauři,- čtyřnozí tvorové; napůl člověk a napůl kůň. Kentauři byli divocí, suroví a lidem nepřátelští tvorové; výjimku tvořil moudrý kentaur Cheirón, vychovatel Achillea, Iásóna a Théssea.Byl Poraněn jedovatým Héraklovým šípem, vzdal se nesmrtelnosti ve prospěch Prométhea.
nymfy, dcery boha Dia; bohyně zosobňující přírodní síly ve stromech (Dryady), pramenech (Najády), horách (Oreády) a v moři (Néreovny a Ókeanovny). Často se radují v družině Dionýsa se svými mužskými protějšky Satyry a Silény, přebývají též v průvodu bohyně Artemis.
Kyklópové, tři jednoocí obři kující pro Dia blesky.
Gorgóny, nestvůrné okřídlené ženy se zmijemi místo vlasů; dcery mořského boha Forkýna. Jejich odpudivost jim byla trestem za nezkrotnou ješitnost. Kdo na Gorgóny pohlédl, zkameněl. Medúze, jediné smrtelné z nich, uťal Perseus hlavu, kterou daroval na štít Athéně.
Posmrtný život:
Po smrti putovala duše zesnulého k branám podsvětí. Tato duše se v podobě stínu nechala převézt převozníkem Cháronem přes řeku Styx, což byla řeka oddělující svět živých od světa mrtvých. Mrtvému byla před uložením do hrobu vložena do úst mince jako poplatek
převozníkovi. Vstup do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerbéros, který každého živého snažícího se dostat se do světa mrtvých roztrhal.
ŘECKÉ OSTROVY
Přibližně jedna čtvrtina rozlohy dnešního Řecka připadá na řecké ostrovy, kterých je přes 3000, z nichž 167 jich je stále obydleno. K největším patří Kréta (8260 km²), Eúboia (3657 km²), Lesbos (1630 km²) a Rhodos (1400 km²). Některá souostroví tvoří vládní regiony nebo vlastní prefektury.
Iónské ostrovy leží blízko západního pobřeží Řecka v Iónském moři. K významným ostrovům patří zejména Korfu (řecky Kérkyra) a dále pak Paxos, Lefkada, Ithaka, Kefalonia, Zakynthos a také k nim je počítán ostrov Kythira (ležící jižně od Peloponésu).
Seznam hlavních Iónských ostrovů:
Egejské ostrovy, z nichž jsou někdy vyčleňovány Severoegejské (nebo také Thrácké) ostrovy, se rozprostírají od Rhodop na severu směrem na jih podél západního pobřeží Turecka.
Seznam hlavních Egejských ostrovů:
Seznam hlavních Sporadských ostrovů:
- Adelfopulo
- Alonissos
- Gioura
- Kyra Panagia
- Pelagos
- Persitera
- Piperi
- Psathoura
- Skantzoura
- Skiathos
- Skopelos
- Skyros
Kyklady, také Kykladské ostrovy, doslova přeloženo ostrovy v kruhu, leží celkem centrálně mezi Řeckem a Tureckem v Egejském moři a patří k nejžádanějším cílům turistického ruchu v Řecku.
Seznam hlavních Kykladských ostrovů:
- Amorgós
- Anafi
- Ándros
- Antipáros
- Anydro
- Délos
- Donoussa
- Folegandros
- Gyaros
- Ios
- Irakleia
- Kea (také Gia, Tzia či Keos)
- Kéros
- Kímolos
- Kithnos
- Makronisos
- Mélos
- Mykonos
- Naxos
- Paros
- Folegandros
- Santorini (nebo Santorin, také Thira nebo Théra)
- Serifos
- Sifnos
- Sikinos
- Syros
- Thirasia
- Tinos
Dodekany, také Dodekanské ostrovy, jsou jižním pokračováním řetězce řeckých ostrovů podél členitého tureckého pobřeží; jméno znamená tolik co dvanáct (hlavních) ostrovů. Nejznámějším ostrovem je bezesporu Rhodos, mimo to sem patří např. i Kós, Kárpathos, a Pátmos jakož i Kastellórizon (nejvýchodnější řecký ostrov).
Seznam hlavních Dodekanských ostrovů:
- Agathonisi
- Arkoi
- Astakida
- Astipálaia
- Attavyros
- Fournoi
- Ikaria
- Kalimnos
- Karpathos
- Kásos
- Kastellórizon
- Khalki
- Kinaros
- Kós
- Leipsoi
- Léros
- Levitha
- Nisyros
- Ofidoussa
- Patmos
- Rhodos
- Samos
- Saria
- Simi
- Syrna
- Tilos
- Zafora
Sáronské ostrovy (někdy také Sáronské a Argoslké ostrovy) jsou čtyři ostrovy, z nichž některé leží jen několik málo kilometrů jižně od Athén před pobřežím Peloponésu. Především Aigina je i vzhledem ke své blízkosti velice oblíbeným výletním cílem obyvatel Athén.
Seznam Sáronských ostrovů:
Kréta není souostrovím, bývá však často vzhledem ke své velikosti a významu uváděna jako jedno z ostrovních oblastí; ostatních několik ostrůvků, patřících k regionu Kréta, je zcela bez významu. Kréta patří k nejjižnějším ostrovům Řecka
PŘÍRODA
Planiny se nacházejí hlavně ve východní Thesálii, Střední Makedonii a Thrákii. Řecké klima je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské, horské a mírné. První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta. Zimní teploty vzácně dosahují extrémů, přestože příležitostně může sněžit i v Aténách, na Kykladech nebo Krétě. Horské se nachází hlavně v západním Řecku (Epirus, střední Řecko, Thesálie, západní Makedonie stejně jako ve středních částech Peloponésu jako je Achaea, Arkádie a části Lakónie, která s Alpami přímo sousedí). Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii, dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini, Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty.
Okolo 50 % řeckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací, která se rozpíná od horských jehličnanů až k přímořskému typu vegetace. Řecké lesy jsou domovem posledním hnědým medvědům a rysům v západní Evropě stejně jako dalším druhům, jakými jsou mimo jiné například vlci, srnci, divoké kozy, lišky a divoká prasata. V moři kolem Řecka žijí tuleni, mořské želvy, žraloci, delfíni i velké chobotnice včetně krakatice.
ŘECKÁ KUCHYNĚ
I sladké mají Řekové rádi. Ochutnat můžeme například pravou řeckou baklavu. Dělá se z listového těsta, náplň je z oříšků a medu nebo sirupu. Je velmi sladká. S oříšky a sirupem se setkáváme také v závitku kadáifi. Také pravý řecký jogurt bývá společně s medem a oříšky servírován jako dezert.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář