Šrot tým Kunžak

Na jihlavskou 24 hodinovku horských kol , která byla mistrovstvím české republiky, jsme vyrazili ve složení Andrlík, Klecí, Popi a Karpi. 

V pátek jsme se naložili do dvou aut, která nám jen tak tak stačila , protože věcí kré potřebují čtyři závodníci není vůbec málo. Po- příjezdu do jihlavského letního kina jsme začali budovat pit stop, který se skládal ze dvou stanů a pergoly s posezením, na které navazovalo stání pro naše nadupané supíky.  Když jsme naše zázemí, které se nám myslím povedlo dokončili, tak jsme se vyrazili seznámit s tratí. Hned po startu nás zarazilo do jakého kopce budeme stoupat a následně ho sjedem , aby jsme ho opět vyjeli nám sebral úsměv ze tváří. Na hradbách jsme ještě krátce potrénovali sjezd schodů na hradbách( což bylo asi nejatraktivnější místo trati). Poté jsme lehce pogrilovali klobásky a vyrazili na koncert kapely Wohnout, kde jsme atmosféru pěkného koncertu podpořili pár litry týmového nápoje. Poté jsme se vrátili do našeho pit stopu, kde jsme na gril položili Karpiho luxusní stejčky. Zde bych ještě vyzdvihl obětování Karpiho a Klecího, kteří i přes blížící se start  náročného závodu setrvali v párty stanu po koncertě a pokusili se domluvit s kapelou Wohnout  vystoupení na našem závodě. (o výsledku jejich počínání se můžete přesvědčit 14.6.2012 na Zvůli, kde pořádáme druhý ročník závodu MTBO. Touto cestou jim děkujem. 

Ráno jsme se nasnídali a začali se chystat na slavnostní start, který se konal za krásné divácké podpory na jihlavském náměstí. Tvořili jsme dvě dvojice ve složení Klecí s Mírou a Popi s Karpim. Startovalo se výstřelem salvy z děla v pravé poledne. Zaváděcím kolem jsme se propletli historickým centrem Jihlavy  směrem na letní kino, kde byl ostrý start. Závod odpálil Míra s Popim. Sřídání jsme měli domluvené po dvou okruhách, který měřil 9,5 km  s nastoupanými 220 metry. můžete si jej prohlédnout zde:  http://www.youtube.com/watch?v=BBsnWmtb6P0

Sřídání jsme poctivě dodržovali a přidávali kilometry. Po druhém sřídání měl neskutečnou krizi Karpi a musím říct, že v tomto stavu vyčerpání jsem ho ještě neviděl. O to víc nás potěšilo, jak se z toho dokázal vyhrabat a dál podávat konstantní výkony vysoké úrovně, kterou zde předváděl ŠROT TÝM. Přes den jsme drželi slušné tempo a do večera jsme najeli cca 100km. Pak jsme se začali chystat na noční okruhy, které nás opravdu prověřily. Na kola jsme připevnili světla, na přilby nasadili čelovky.  Jezdit v noci po lese v uzkých cestách plných kamení, kořenů a ostrých zatáček není vůbec jednoduché. O půlnoci šel Andrlík a Popi spát. Na trati se v tu chvíli vytáhli Karpi s Klecím, kteří si přidali jeden okruh navíc a ujeli tak tři v kuse. Prý se jim zrovna jelo dobře, a to i přes to, že jim došla světla. Nad ránem zase hopli na své supíky Andrlík s Popim ( zadek už tou dobou značně trpí) a začli znova roztáčet obruče. Náladu nám zlepšoval blížící se finish. Pro kvalifikaci bylo nutné, aby závodníci projeli cílem v poslední třičtvrtěhodině závodu. Naši finishmani Karpi a Klecí to zvládli hned na začátku limitu a tak ještě přidali jedno kolo. Tím najeli o dvě více než Popi s Andrlíkem. Musím vyzvednout svěží vzhled Karpiho, který jezdil podle svých slov naprosto v pohodě a žádnou krizi už neprodělal. Andrlík, který se od začátku závodu výborně doplňoval a spolupracoval v kopcích s Popim přiznal, že v závěru už za Popim v kopcích spíše visel. Samostatná kapitola je Klecí, který předvedl svůj vysoký standard v průběhu celého závodu.

Závěrem bych rád  poděkoval všem našim příznivcům, kteří nám přijeli pomoci do depa a podporovali nás i u traťě.

Jestli pojedeme i příští rok se teprve rozhodneme. Přeci jen příprava na takový závod je časově náročná a není jednoduché ji skloubit s dalším závodním programem. letos však hodnotím naše vystoupení velice kladně.

                                                      by Míra

Tak a teď z mého pohledu….
Příjezd byl celkem v pohodě. Hned na příjezdu do kempu jsme dostali panáka slivovice, což nás asi trochu inspirovalo na večer. Následovalo vybalování a přidělení stanů. Avizovaný stan pro 4 osoby, který byl pro mě, Karpiho a Popiho se náhle změnil v malý stan pro tři prcky. Ale nakonec jsme se tam vešli a alespoň nám nebyla zima. Výklad tratě nám unikl, takže jsme si to jeli projet  sami. Trochu nás překvapilo, že trať není ještě úplně vyznačená, ale celkem jsme to trefili. Po seznamovacím kole především Andrlíkovi smělé plány (400km bude hračka) rychle vzaly za své. Můj plán ujet min. 150 km, a jestli bude něco navíc tak to bude bonus, nakonec vyšel. Trať nás trošku zaskočila. Očekávali jsme nějakou pohodu sice nahoru dolu (převýšení mělo být 220m – což jsme věděli), ale tohle bych skoro nazval hardcore extrém. Nahoru dolu to opravdu bylo, to jsme se nespletli… Kromě náročných výjezdů (kopec po startu jsem  většinou tlačil) byly úzké a hrbolaté sjezdy a v podstatě bylo jenom málo míst, kde by si člověk trošku odpočinul. Ale když to shrnu, tak trať byla sice pro nás začátečníky náročná, ale líbila se mi a určitě na ní hned tak nezapomenu .
Koncert…
Wohnouti – sice nejsem žádnej znalec jako třeba Měli, ale celkem se to dalo poslouchat. Měli jsme s sebou asi litr rumu, tak jsme dali po kalíšku už při grilováni klobás. To ještě hráli nějací předskokani (no žádnej voheň). Po jídle jsme namixovali do PETKY týmový nápoj a vyrazili 200m na koncert. Museli jsme se třikrát vracet, protože nám to strašně rychle vysychalo. Po koncertě Míra zavelel ke stanu, ale my jsme s Karpim šli zkusit ještě občerstvovací stan. Je pravda, že moc závodníků tam asi nebylo a někteří jedinci se divili, že taky jedem závod a přáli nám hodně štěstí…  
Teď už k závodu…
Je pravda, že večer se nám trošku protáh (teda hlavně mě s Karpim) a něco jsme popili. Čili ráno nebylo úplně ideální, a proto jsme se rozhodli, že pojedeme jako druhý. Mě osobně dal zabrat už výjezd na start. Odstartovali jsme hromadně a my s Karpim jsme si jeli ještě chvíli lehnout. Když jsme se připravovali, že vyrazíme na start na naše první dvě kola , Karpi tradičně zjistil, že má prázdný zadní kolo. Naštěstí byl zrovna přítomen náš servisman Fanda a provedli rychlou výměnu, takže Karpi vyrazil na trať se mnou. Tempo jsme nijak nepřeháněli, i když jak se později ukázalo, byly to naše nejrychlejší kola.  Karpi snad už s vidinou odpočinku trochu neuhlídal poslední sjezd, kde bylo hodně kamení a prorazil obě kola. Naštěstí měl do cíle jen asi 500m, takže v klidu dotlačil. S Mírou a Popim jsem vždy jen prohodili pár slov v depu.  3  a hlavně 4 okruh to vypadalo, že Karpi se snad ani nedostane do cíle. Přijel úplně mrtvej. Musím říct, že chvíli to vypadalo, že se složí (jó ten chlast umí svoje). Další 4 okruhy jsme jeli každej svoje tempo, čímž se z toho Karpi dostal a zbytek už jsme odjeli zase pohromadě. Musím přiznat, že i na mě přišla krize a jeden noční okruh táhnul Karpi mě. V noci jsme poznali jak má vypadat světlo na kolo. Naše světlušky moc nestíhaly, takže jsme jeli hodně po paměti. Občas, když nás náhodou předjížděl opravdovej závodník, to vypadalo jako když jede auto s dálkovejma světlama. Bohužel se nám zase brzo ztratil, takže zase tma. S klukama jsme se dohodli, že stejně asi nevyhrajem, takže se v noci trochu víc vyspíme a ráno pojedem zase na 100%. Trať jsme opustili asi jenom na 2,5 hodiny než bylo původně v plánu. Ráno když kluci přijeli z první kol, nevypadali úplně že mají požitek z jízdy. Ráno už byla celkem cítit otlačená prdel a nohy už taky bylo znát, že něco najely. Ale pro mě byly nejhorší záda a krk. Nějak mi tam nafoukalo a už večer jsem se mohl otáčet jen trochu vlevo. Ale čím bylo tepleji tím to trochu povolovalo a dalo se jet. S Karpim jsme se dohodli, že vzhledem k tomu, že už to asi nikdy nepojedem, opravdu zkusíme co ujedem a dali jsme dva okruhy navíc. Takže náš rekord je 171 km. Na pořadí v cíly je lepší nekoukat, ale dokončili jsme a to je hlavní.
Následky….
Trvalo mi asi 4 dny, než jsem se z toho oklepal a byl celkem ready. I když za krkem mě bolí ještě 3 týdny po závodě. Vzhledem k tomu, že to byl asi můj vrchol letošní sezony, nějak jsem ztratil motivaci najezdit nějaký další kilometry na kole.

Zhodnocení...

Super zážitek, jen nevím jestli to ještě někdy absolvujem

                                                                      by Klecí