6.Kapitola-celá
„Ahoj“ „ahoj“ ozvalo se z obýváku. Jako obvykle hrála televize. Šla jsem do pokoje vzala si věci otočila jsem se a šla zpátky. „jdu do výtvarky ahoj“ „ahoj“ dala jsem si boty a bundu a šla jsem. Výtvarka byla ve vedlejším městě. Obvykle jsem jezdila autobusem ,ale proč utrácet peníze a strácet čas?Rozhodla jsem se že poběžím.Vyšla jsem před dům,ujistila jsem se že tam nikdo není a rozběhla jsem se. Opět jsem běžela rychlostí světla a lidé mně viděli jen jak rozmazanou čáru.Zastavila jsem se až ve stromech před školou. Vylezla jsem a šla už normální chůzí. „dobrý den“ řekla jsem po otevření dveří. „dobrý den slečno jdete brzo obvykle jezdíte později“ namítla a otočila se na mně v tom zůstala zaražená „je vám dobře?“vypadlo zní nakonec „ano“ odvětila jsem a šla jsi sednout na své obvyklé místo vedle Dennyho. „ahoj Denny“ pozdravila jsem ho se snahou zapomenout na ráno. „čau“ řekl stále nabručeně „necháš toho?“ vyštěkla jsem na něj „ne“ „strácíš tím čas“ „hmm“ pokrčil rameny „žáci dnes si nakreslíme želvu. Sáro rozdej výkresy, tak želva má krunýř 4 nohy a obyčejně zelené tělo“ vysvětlovala co máme nakreslit. Já sem rozdala papíry a pak sem se posadila na své místo vzala tužku a papír a začala kreslit želvu. „máš to pěkné“ ohodnotila jsem Dennyho práci. „díky“řekl suše jeho dílo bylo krásné ale moje? (obrázek) bylo hrozné… „co ti je?“zeptala jsem se „co je to s tebou?“zeptal se a přitom se n a mně díval svýma velkýma černýma očima. „danny“ oslovila jsem ho nejistotně „někdy ti to řeknu“ podíval se na mně a teď už jeho výraz čišil jen zklamáním „neboj“ rychle jsem dodala „hmm“ smyšleně…
Zbytek hodiny jsme seděly mlčky sem tam jsem se na něj podívala.. Ruka mi po papíru létala rychle a hbytě nikdy ale nepřečmrkla „tak podepište se a odevzdejte své práce“ udělala jsem co říkala a vzala si věci a šla „nashledanou paní učitelko“ Byla jsem před školou za stromami vystartovala.Doma jsem byla asi za minutu autobus jede 10 minut. Odemkla jsem pozdravila a šla do pokoje „Tome?“ „ano?“ vtrhl jako obvykle „můžu to říct kamarádovy?“ „ne!“ řekl nahněvaným hlasem. „a co když na to příjde sám?“ „pak se nedá nic dělat jen poprosit ať si to nechá pro sebe“ „dobře jdu spát dobrou“ „dobrou“ převlékla jsem se a natáhla budík a ztuhla…
Náhledy fotografií ze složky 1.obrázek
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář