Ježíš Kristus
Přeji všem krásný den ve dni ukřižování Ježíše Krista.
Dnes je sobota ,den ukřižování našeho Ježíše Krista.
Přišel na zem aby nás osvobodil a my mohli žít dál na této zemi.Obětoval se Beránek Boží za naše hříchy.
Tato slova nejsou moje je to vzato ze stránek Boží vůle.Jen chci tím říci vzpomente si dnes na tento den kdy za nás položil život náš Beránek Boží a uvědome si význam svátků velikonočních.
Sobotní den, ten časem je dějinným,
jenž éru lidstva černým písmem píše,
s křížem jde ten, kterýž je jediným
jehož dech i po smrti životem dýše,
- Ježíš je tím, kdož kříž svůj nese. -
V návrší golgotské dav lidu stoupá,
proud slzí bolestných cestu zkrápí,
kříž smrti na bedrech pozornost poutá
a matku Marii krutý bol trápí,
-však jdou i ti, co po mukách Krista dychtí. -
Již jsou tam až zcela nahoře,
hřeb ruce i nohy do kříže vbíjí,
dovršeno tím tak lidské je hoře,
čin lidí s vůlí Páně se míjí,
- Syn Boží ve kříž přibit je! -
Pláče s Ježíšem lidu souznění,
též i posměch odpůrců se vynoří,
pro Krista strašlivých muk to trýznění,
však ústa jeho k Otci hovoří:
- "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí co činí." -
Do výše vztyčen je kříž se Synem Božím,
a v těle krutá muka se hromadí,
přec praví on: "Já poslední vůli tvořím,
Jan ti matko syna za mne nahradí!"
- A Marie matkou Janovi stala se. -
Než hodina s hodinou setká se,
je déle než dny v týden splynou,
zmučený zrak Krista v dál dívá se,
a odpouští všem, kdož zhřešili vinou,
- tak milosrdný je duch Ježíše Krista. -
S Ježíšem taktéž na kříž jsou přibiti
dva muži, jež zhřešili činem,
v mysli jejich vzplála touha loupiti
a soud římský pravil, že každý je vinen.
- i oni teď v bolestech trpí. -
V tom jeden z nich, v hrůze a zoufalství
v Kristův oheň bolu oleje přilívá,
a z kříže bolesti k Ježíši slova zní
v nichž rouhačně Kristu se vysmívá:
- "ty že jsi Mesiáš, zachraň sebe a zachraň nás!" -
Ten druhý muž, jenž činů svých litoval,
okřikl v zločinu druha svého,
prosil Ježíše, by nad ním se slitoval
a vzal jej po smrti v království jeho.
- ve své chvíli poslední kál se tak k Bohu. -
Promluvil Ježíš, pán z Nazaretu
k muži co po jeho pravém byl kraji,
v naději útěchy pravil mu větu:
- "dnes budeš se mnou už večer v ráji." -
- jak Mistr pravil, tak se i stalo. -
Slunce na nebi ve výši stojí,
v tom čerň šera náhle pokryje svět,
dav lidu pod křížem hrůza teď pojí,
na kopec Golgotu, strašný je hled,
- hlas Ježíše Otce svého táže se :
"Bože můj Bože, proč jsi mne opustil?"
ptá se on v prosbě, nikoli ve výtce,
pak zvolá mučedník ze všech sil,
když předtím naposled napil se:
- "Otče do tvých rukou odevzdávám svého ducha." -
- a dodal: "tak dokonáno jest!" -
Chrámová opona padá v onen mžik,
zděšený lid pod křížem trne,
v rachot hromů rozezněl se děsů šik
a shůry hněv Páně na lid se hrne,
- neb na kříži zemřel sám Boží syn! -
Večer tělo Krista sňato bylo z kříže
a v nedaleký hrob vloženo,
vchod tarasí balvan velké tíže,
střeží toho, jemuž Bůh života dal věno.
- čemuž člověk nechtěl uvěřit. -
Pátek se o vládu se sobotou dělí,
vůkol klidu předzvěst, že se cos stane,
hrob střeží římští vládci bdělí,
a v temnu noci zář ohně plane.
- již to druhá noc, co Ježíš v hrobě leží. -
Nedělní den zrak v ráno otevírá,
vtom země pod nohama zachvěje se,
hlídka v údivu zrak rozevírá
a v hrůze od hrobu rozběhne se,
- nad tím, co před sebou vidí. -
K hrobu v němž Ježíše leží tělo,
zářící postava přistupuje,
její šat jasné zdobí bělo
a kámen z vchodu hrobu odvaluje,
- zde počátek je zázraku. -
Krátce poté skupina žen k hrobu spěje,
a tu vidí, že odvalen je kámen,
pochopit lze stěží co se děje,
v úžasu jejich zrak je zmámen,
- nevěřícně v prostor hrobu hledí. -
K apoštolům rychlým krokem spějí,
srdce všech v hrudi prudce bije,
též učedníci ten jev vidět chtějí,
a vskutku - před nimi prázdný hrob je!
- Tělo Ježíšovo zmizelo! -
Později Magdalena před hrobem klečí,
vidí stále golgotský hrůzy kříž,
vtom za sebou zaslechne kroky něčí,
věřit nechce, k ní kráčí sám Ježíš!
- Tak přeci z mrtvých vstal a žije! -
Ježíš praví sluchu Máří přešťastnému:
"Prav mým učedníkům apoštolským,
že po cestě půjdu k Otci svému,
jenž zve mne jít k svým výšinám nebeským,"
- a Máří z Magdaleny tak apoštolům pravila. -
S učedníky setkával se pak Spasitel,
jenž na kříži lidské hříchy vykoupil,
v bolesti a v krvi trpitel
lidu světa Otcovu vůli tlumočil,
- že všem je dána možnost v království Boží vstoupiti. -
Svých apoštolů pak Ježíš pověřil,
by šli oni až v samý světa kraj,
a Otcův Boží vzkaz jim uložil
zvěstovat lidu, že možno vstoupit je v ráj,
- ti šli a křtili lid ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého. -
Ježíš tak lidu zde zanechal
budoucnost v nich samých jediných,
a v Otcovy výšiny se odebral
z nichž soud vzejde činů dobrých a zlých,
- Tak praví Písmo Svaté.
Přeji všem lidem krásné prožití velikonočních svátků v pohodě a lásce . Posílám andílky pohody a lásky Vaše Denisa