KROK-je nejpomalejší chod koně,o rychlosti pouhých 7-8 km/hod.,ale nejdůležitější,protože je nejméně namáhavý. Koně při něm vydrží nejdéle pracovat. Chladnokrevníci pracují při těžké práci pouze v kroku. Je čtyřdobý-slyšíme údery všech čtyř kopyt. Tělo je v každé fázi kroku neseno a podpíráno nejméně dvěma končetinami. Rozeznáváme krok střední,prodloužený a shromážděný. (Někteří koně se pohybují tzv. mimochodem,při které slyšíme pouze dva údery-zároveň vykročí a došlápnou končetiny na jedné straně.)
KLUS-je druhým chodem koně, často používán pro překonávání delších vzdáleností (pod sedlem i v zápřahu,) Je středně rychlý (15km/h),dvoudobý-současně se při něm odrážejí diagonální (protilehlé) končetiny.Tělo se na okamžik ocitá v momentu vznosu-není podpíráno ani jednou končetinou.Podle síly odrazu rozlišujeme klus pracovní,střední (prostornější),prodloužený a shromážděný. Lidé vyšlechtili i několik plemen,která jsou zaměřena pouze na velmi rychlý klus a jejich dostihy se nazývají klusácké. Jde např. o amerického,orlovského, francouzského klusáka. (Tato plemena dosahují na kratší vzdálenost rychlosti až 40km/h.)
CVAL-patří mezi nejrychlejší a nejnamáhavější chody pro koně o rychlosti přibližně 30km/h.) Je třídobý a podle toho,která končetina vykoná poslední (tedy třetí) dobu,rozlišujeme cval na levou nebo pravou nohu. Ve volnosti si kůň volí nohu,na kterou chce cválat,sám,když je unavený,vystřídá je. Pod jezdcem tak činí na pobídku. Také ve cvalu je moment vznosu,kdy tělo není podpíráno žádnou končetinou. Rozlišujeme cval pracovní,střední,prodloužený a shromážděný. Trysk je pojem nesprávně užívaný pro vystupňovaný cval. Po celém světě se konají dostihy anglického plnokrevníka-jediného plemene vyšlechtěného pouze pro rychlost. .
VYHAZOVÁNÍ-je přirozenou reakcí koně na vnější podněty a pochází z doby,kdy koně ještě žili divoce v přírodě a byli loveni šelmami. Když koni šelma skočila na hřbet,snažil se ji vyhazováním shodit. Později toho využili lidé nejprve při výcviku koní,kteří se vyhazováním na jezdcovu pobídku zbavovali nepřátel. Později se tento prvek stal cvikem vysoké jezdecké školy a dnes je možné ho vidět např. ve Španělské jezdecké škole ve Vídni. Může být však i výrazem vzdoru a neochoty pracovat pod sedlem nebo jen ,,radostí ze života“ a součástí bojů hřebců.
VZPÍNÁNÍ-při vzpínání se kůň staví na zadní nohy a zvedá přední nohy,popřípadě jimi hrabe. V přírodě je součást soubojů hřebců,u jezdeckých koní považujeme za nectnost nebo zlozvyk (kůň se např. vzepne před skokem a odmítá jít dopředu,také při leknutí může následovat vzepnutí…) Vzpínání na pobídku jezdce je opět součástí výcviku koně ve Španělské jezdecké škole ve Vídni,také v cirkusech je oblíbenou efektní podívanou. Pokud se s vámi při ježdění kůň nečekaně postaví na zadní,je potřeba přesunout těžiště co nejvíc ke krku,aby se s vámi kůň nepřeklopil a nezpůsobil vám těžké zranění.
SKOK-je cvalovým pohybem,záď a hřbetní svalstvo zvedne předek,kůň silně podsadí zadní končetiny,odrazí se a skáče. Přední nohy potom zachytí tělo při doskoku. Skoky jsou pro koně poměrně obtížné,protože tělo je uzpůsobeno běhu, nikoli častému skákání. Také po stranách položené oči způsobují to,že koni zmizí ze zorného úhlu překážka a je pro něj obtížné odhadnout správnou vzdálenost odrazu. Proto je při parkurech důležitá včasná pobídka jezdce a dobrá souhra s koněm.
VÁLENÍ-je pro koně přirozené,zbavuje se tak parazitů a drbe se,prokrvuje kůži. Kůň si nejprve vybere vhodné místo (často prachové nebo blátivé),klekne si na přední nohy,poté složí pod sebe zadní nohy a začne se válet. Často se i při válení převaluje,proto je potřeba dbát na bezpečnost,pokud stojíte poblíž (koně se rádi válejí např. po vykoupání nebo plavení)! Také box by měl být dostatečně prostorný,aby v něm kůň během válení neuvízl-pak je zapotřebí rychlé pomoci! Válení,neklid,pocení či kopání po břiše však může být příznakem velice nebezpečného onemocnění-koliky. V takovém případě je třeba začít koně provádět a neprodleně volat veterináře.
LEŽENÍ-Koně stejně jako další domácí zvířata odpočívají vleže. Zejména hříbata tráví zpočátku svého života až 7 hodin spánkem. Čím je kůň starší,tím méně často si lehá. Koně obvykle leží s nohama podloženýma pod tělem,mají-li však dostatek prostoru,mohou ležet na boku s nataženýma nohama. Při vstávání se koník nejprve vzepře na přední nohy,poté vstává zadními. Mezi těmito fázemi je ,,sed“,který bývá využíván u cirkusových koní.
kone
(marcela ledvinová, 13. 11. 2008 17:24)