Piniová šiška
Nádvoří Vatikánu
Piniová šiška - symbol je jedním z nejvíce tajemných znaků nalezených ve starověkém a moderním umění a architektuře. Nemnoho učenců si to uvědomuje, ale borová šiška znázorňuje nejvyšší možný stupeň duchovního osvícení.
Tak tomu bylo u různých starověkých kultur a symbol lze nalézt v ruinách Indonésanů, Babyloňanů, Egypťanů, Řeků, Římanů a křesťanů, abychom jmenovali alespoň některé. Objevuje se také na výkresech esoterických tradic jako je svobodné zednářství, Theosofie, gnosticismu a esoterického křesťanství. Piniová šiška má stejný význam pro všechny: Je tajným symbolem zakrnělé části mozku - "šišinky mozkové" nebo-li "třetí oko" a všichni ho máme.
Páv je symbol ješitnosti a povýšenosti – nezdravé ego. V křesťanství je páv symbolem Kristova vzkříšení, ale také pýchy a domýšlivosti. Bůh je pouze stvořitelem světa a dnes již nezasahuje do jeho běhu. Vykonavatelem boží vůle je Melek Taus ("Anděl Páv"), bůh v ptačí podobě. Páv je starodávným symbolem nesmrtelnosti a také prorok počasí.
Tento symbol piniové šišky můžeme také hojně najít v souboru tarotových karet...např.
Vzhledem k tomu, že třetí oko - piniová šiška má 1000 okvětních lístků, má tedy extrémní rozsah příjmu. Můžeme ji přirovnat k lístkům satelitní antény, které přijímají světelné vlny a podstatné informace.
Když je třetí oko aktivní, tyto světelné vlny jsou zase vizualizovány prostřednictvím cornicopic - oblast mysli očí (část mozku zpracovávající přísun informací očními orgány).
To umožňuje aktivní osobě, že vidí nejen různé tvary a jazyky komplexní geometrie, dosud otevřeně odhalené na Zemi, ale může si také promítat myšlenky, a dokonce být i jejich prostřednictvím v této oblasti. Takže ve skutečnosti je třetí oko také schopností člověka k vysoce pokročilé formě astrálního cestování a teleportace.
Aktivace epifýza je klíčovým bodem v další fázi lidské evoluce.
Světlo aktivuje plný potenciál mozku a vyzdvihuje tím jeho nekonečné z toho vyplývající pravomoci, které zůstaly spící po tisíciletí. Vzhledem k tomu, že epifýza je citlivá na světlo, můžeme využít sluneční energii a přeměnit jí na fyzickou výživu. Sluneční energie je zdroj, který napájí mozek a lidské oko je jediný orgán, kde slunce může do mozku vstoupit nebo opustit lidské tělo. Zatímco jsou oči vystaveny sluneční energii, vstupuje do lidského mozku, prastarý rituál „hojení slunečním hledím“ (praktikovali staří Egypťané, Aztékové, Řekové, Mayové, v tibetské józe a některé tradice Qigong, Tai Chi, a některé Native americké kmeny) a nám umožňuje přijímat výživu, léčení a duchovní osvícení.
Epifýza neboli šišinka mozková
V dávné minulosti naší šišinky bývalo naše třetí oko a dokonce více než oko: Kosmický příjemce a odesílatel multi-dimenzionálních informací: Epifýza, jež je nyní malá žláza v centru našeho mozku, spojující všechny naše smysly a zbytek našeho těla, přes jiné smysly, které komunikují s vnějším světem v elektrických impulsech.
Spektrum hormonů, reguluje náš stav vědomí, např. v bdění, spánku, snění, různých meditativních stavech, včetně těch stavů, ve kterých se mohou dít mystické zážitky. Mysl a smysly jsou cesty pro okultní energie, které fungují v rámci různých psychofyzických center, neboli čaker, k nejvyšším z nich patří šišinka mozková. Tato centra je důležité nadále rozvíjet, chceme-li se vyvíjet směrem k duchu.
A tak, zatímco třetí oko nebo šišinka má určité fyziologické aktivity ve spojení s hypofýzou - společně regulují rytmus metabolismu a růstu ne jen fyzických orgánů, ale především: intuice, inspirace, duchovní vize a božského myšlení. Hypofýza je myšlenka - přijímač a šišinka, často volá náš skutečný mistr žlázy v myšlenkách - vysílač.
Epifýza je hlavním klíčem k nejvyššímu vědomí člověka. - Jeho vševědoucí, duchovní a všeobjímající mysl je jediné oko.
Čím více světla, které je možné uložit ve vašem těle, tím vyšší bude vaše vibrace. Čím vyšší vibrace, tím snadnější je pozvednout své okolí, stejně jako lidi kolem sebe. Nyní je čas probudit naše epifýzy jako kosmické antény.
Epifýza (nadvěsek mozkový, šišinka, epiphysis cerebri, corpus pineale)
je až 1 cm dlouhý a na nejširším místě 3-5 mm široký konický nepárový útvar, vážící cca 120 mg. Tvoří největší část diencephalické struktury zvané epithalamus. Epifýza je připevněna na commissura habenularum, ale kaudálně zasahuje až mezi mesencefalické colliculi superiores. Funkčně se jedná o endokrinní žlázu.
Epifýza vzniká jako výchlipka proliferací ependymových buněk v zadní části stropové ploténky diencephala okolo 7. týdne (v přední části se buňky stropové ploténky podílejí na vytvoření tela choroidea venticuli tertii). V tomto období do základů budoucí šišinky vrůstá též mezenchym. Okolo 14. týdne, nebo později, se zaplní prázdný prostor v původním základu a buňky se diferencují v charakteristické elementy.
Od puberty dochází v epifýze k degenerativním změnám.
Epifýza je producentem melatoninu, čímž se podílí na regulaci cirkadiánních rytmů. Melatonin působí jako specifický hormon, ale zároveň ovlivňuje a moduluje funkci řady endokrinních žláz. Ovlivňuje rytmickou funkci gonád a hypofýzy (pozitivně ovlivňuje produkci růstového hormonu a růstových faktorů). Sekrece melatoninu kolísá v průběhu 24 hodin, neboť je tlumena světlem. Tumory v oblasti epifýzy jsou u dětských pacientů spjaty s předčasným dospíváním (pubertas praecox) a hypertrofií gonád.
Dnešní lidská epifýza se vyvinula z "třetího parietálního oka" před miliony let žijících plazů. U dnešních plazů (u některých jako například hatérie novozélandská) má světločivnou funkci a u obojživelníků melatonin představuje velmi účinný regulátor pigmentace (shlukováním melaninových granul v melanocytech lze docílit světlejšího odstínu kůže).
JAK ODVÁPNIT ŠIŠINKU MOZKOVOU
www.youtube.com/watch
