Skokové ježdění
V porovnání s jinými jezdeckými odvětvími vzniklo skokové nebo parkúrové ježdění jako sportovní disciplína poměrně pozdě.Dobrý a silný skokan byl využíván zejména pro honební ježdění a v kavaleriích.První oficiální soutěž v parkúrovém skákání byla zorganizována v roce 1864 v Dublinu.Teprve v roce 1912 se tento sport stal součástí olympijských her.Za zakladatele moderního skokového stylu můžeme považovat Frederica Caprilliho (1868-1907).Tento Ital představil nový styl sedu jezdce,kterým se jezdec přizpůsobuje pohybu koně.Dnes tento sed nazýváme "lehký stehnový sed".
Věrtšina koní skáče ve volnosti ráda a dobře.Těžkosti nastanou v okamžiku,kdy musí kůň udržet rovnováhu při skoku s jezdcem na zádech.Proto je dobrý soulad mezi koněm a jezdcem nutný.Jezdec nesmí svou hmotností rušit koně v jeho rovnováze.Mimo to musí mít jezdec dobrý cit pro překážku.To znamená,že jezdec je schopen přivést svého koně co nejlépe na správné místo před překážkou.Někteří jezdci mají větší přirozený "cit a oko pro překážku" nežli jiní.Také někteří koně jsou schopni určit lépe správné místo odskoku.Cit pro překážku může jezdec získat a rozvinout pouze častou praxí.