Odkud přišli karaimové do Ruska
(Ze zprávy carského ministerstva vnitra, 1843, kniha 2)
Jak a kdy přišli karaimové k nám do Ruska?
Do severních oblastí, které byly nějakou dobu pod kontrolou polsko-litevskou, přišli zřejmě z místa, kde dlouhodobě přebývali a kde přijali tatarský jazyk. Tímto místem, jak to jednoznačně dokazují všechny jejich synagogy, je Krym, odkud je velkokníže litevský Witold přesídlil do Trok, kde vytvořili kolonii 400 rodin, a následně i do Lucku a Haliče.
Odkud a kdy ale přišly na Krym, kde jsou nejvíce koncentrováni?
Šťastná náhoda pomohla nedávno odhalit velké množství velmi zajímavých náhrobků, které dokazují, že karaimové pobývali na Krymu od velmi dávných dob. Tento objev učinil krymský karaim Avraham Firkovič, který je v současné době mladším chazanem karaimské komunity v Evpatorii. Avraham Firkovič financován z prostředků svých souvěrců a se svolením úřadů Tavridské gubernie projel v roce 1840 celý Krym se záměrem zkoumat místní židovské náhrobky. Informace získané tímto výzkumem byly předány Oděské historické a památkové společnosti, a zde jsou získané výsledky jejich prvního zkoumání.
Poklad objevený Firkovičem se skládá z 58 náhrobních nápisů a 51 rukopisů, celkem tedy 109 písemných památek. Nejstarší památka je datována k roku 640 občanského letopočtu a nejmladší je z roku 1679 občanského letopočtu. Těchto 109 historických památek představuje svědectví o obyvatelích Tavridského poloostrova, kteří žili v období 1039 let.
Nejpozoruhodnější z náhrobků nalezených v Čufut Kale, předměstí Bachčisaraje, je náhrobek se jménem Izák Sangari, na kterém je vyznačen rok úmrtí 4727 podle židovského datování od stvoření světa, což odpovídá roku 767 občanského letopočtu.
Izák Sangari je významnou židovskou osobou, které je připisováno obrácení Chazarů na židovskou víru. Chazaři byli národem, který v minulosti ovládal jih Ruska a dokonce pronikal do hloubi Ruska, k břehům Desny a Oky. Toto obrácení Chazarů bylo do dnešní doby považováno spíše za legendu, která vrhala stín pochybností i na osobu Izáka Sangariho. Díky objevu se stává Izák Sangari opět součástí historie. Mimo to, výzkum podává důkazy o tom, že židovské osídlení Krymu bylo v osmém století již tak silné, že pokud ne početně, tak civilizačně, že mohlo pokořit divokou hordu, před kterou se třásli pádišáhové Iránu a císařové Byzance. Rukopisy tvoří většinou biblické texty, buď komplexní texty nebo jednotlivé části či úryvky. Všechny rukopisy jsou výjimečné svým starobylostí. Nejmladší z rukopisů jsou kodexy a svitky ze čtrnáctého století, velká část rukopisů je z třináctého a dvanáctého století a jeden svitek s biblickou pasáží je dokonce z devátého století. Obecně lze říci, že z těchto rukopisů bude možné sestavit zajímavou sbírku variant textů Písma Svatého. Již první důkladné zkoumání textů ukázalo několik zajímavých odlišností od standardního masoretského textu, které doposud nebyly známy ani jednomu z evropských odborníků, dokonce ani de Rossimu, ale které již měli jako předlohu starobylý chaldejský překlad. Dva nádherné kodexy kolosálního rozsahu, oba jsou z doby před třináctým stoletím, obsahují kromě textu pěti knih Mojžíšových i chaldejský překlad Onkelose. Poskytují tak expertům na biblickou exegezi možnost využít tento důležitý překlad. Jeden z kodexů Bible obsahuje masoretský text napsaný před rokem 927 před občanským letopočtem. Učenci, kteří původně odhadovali vznik masoretského textu do doby kolem jedenáctého století, musí na základě Firkovičova objevu změnit svá tvrzení. Do této doby se masoretský text neobjevil v žádném kodexu, který byl starší než druhý kodex Bamberský. Vědci sice předpokládali, že je masoretský text starší, ale až teď lze toto tvrzení seriózně potvrdit. Nejdůležitější ze všech nálezů je ale soubor posledních proroků, sepsaný v Persii roku 918 a dovezený na Krym díky obchodním kontaktům mezi Persií a Krymem v období 1129 až 1333 občanského letopočtu. Tento soubor textů je velkou vzácností, a nemá obdobu v žádné z židovských knihoven. Texty obsahují specifickou punktaci, která se liší od standardní punktace užité v masoretských textech, používá odlišný systém tečkování. Přesnější systém zápisu samohlásek více odpovídá duchu semitských jazyků, než systém masoretský. Kromě tohoto souboru textů, byly objeveny ještě fragmenty dalších třech biblických textů, které obsahují stejný systém této unikátní punktace. Nález má ohromný dopad na filologii a paleografii. Významné je i zjištění, že krymští židé byli ovlivněni zvláštním etnicko-náboženským vývojem židovství, které nemělo své centrum v Babylonii ani v Palestině, tedy v místech kde se vyvíjel talmudizmus, ale v Persii. Persie byla místem, odkud karaimové pozvolna migrovali na sever přes Kavkaz, a pronikali až k Černému moři, kde se usadili na Krymském poloostrově a kde díky vhodným podmínkám obchodovali. Nepochybně byli potomky deseti kmenů izraelského království, kteří byli vysídleni ještě před vysídlením dvou kmenů judského království. Perští židé si tak mohli uchovat starobylý text Písma Svatého, který byl zcela neovlivněn rabanismem. Z důvodu izolovanosti, a také díky absenci kontaktů s ostatními spolubratry, kteří zůstali v Babylonii, nebo kteří se vrátili do Palestiny, byli nuceni vytvořit svůj vlastní systém písemnictví naprosto nezávislého na Masoretském textu, který byl sepsán v Tiberiadě v období 6 až 8 století občanského letopočtu. Tento text a systém vokalizace rozšířili i na Krym, po té co jej kolonizovali. Jak se dnes ukazuje, existovali těsné etnicko-náboženské vazby mezi krymskými komunitami a zakavkazskou metropolí. *
*Zajímavé je, že na všech náhrobcích, včetně těch nejstarších, jsou užity letopočty od stvoření světa, tedy systém datování, který rabanité do 11 století nepoužívali. To je dalším důkazem na rabanitech nezávislého vývoje krymských židů.
Tento fakt jasně dokazují i poznámky na rukopisech. Na rukopisech bylo nalezeno 66 poznámek, z toho 54 poznámek bylo napsáno přímo na Krymu. Jejich obsahem jsou většinou darovací listiny, které potvrzovali, že je jednotliví dárci darovali do vlastnictví synagog. Tyto listiny obsahují: datum darování, jméno dárce a jméno synagogy, která obdržela dar. Nicméně obsahují i zajímavé informace o historických událostech na Krymu. Všech 54 textů má velký místní význam, a spolu s 58 náhrobky představují 112 nově získaných dokumentů informujících o dějinách Krymu. Velmi zajímavá je poznámka, která informuje o prvním kontaktu s do té doby neznámým učením talmudistů, které sebou přinesli palestinští rabíni: poznámka pochází z třetího desetiletí desátého století občanského letopočtu. Na základě tohoto svědectví, lze zcela spolehlivě tvrdit, že krymští židé neměli minimálně do 10 století ani ponětí o Talmudu, a byli striktními biblisty. Stejně jako jejich souvěrci v zemích střední Asie a v Číně neměli jiného náboženského zdroje mimo Písmo Svaté. Poznámka je psána bez jakéhokoli náznaku nepřátelství, patrné je pouze překvapení a rozpaky nad novým učením, které je dáno k posouzení Božské Prozřetelnosti. Na základě toho se lze domnívat, že čistý biblizmus, který byl do té doby vyznáván na Krymu, neměl sektářský charakter, který je spojován se současným karaismem. Ten se nepochybně dostal na Krym ze Sýrie nebo Egypta až v době po rozšíření se talmudizmu. Pozoruhodné jsou i další 4 poznámky u svitků Tóry, které informují o darování těchto svitků chazarské synagoze ve městě Solkat, což je současný Starý Krym (Eski Qırım). Tyto poznámky obsahují informace o judaismu Chazarů, a vrhají nové světlo na tento mimořádná historický jev, který nemá na světě obdoby. Z poznámek je zřejmé, že chazarské synagogy existovaly na Krymu dávno před tím, než se zde objevil rabanismus. Chazaři - divoký polokočovný lid, uvyklý nespoutané svobodě, by se asi jen velmi těžko podřídili jhu rabínských zákonů schovaných za Zákon Mojžíšův, jho, které zakladatel křesťanství označil jako neúnosné břemeno. Chazary mohl získat pouze judaismus ve formě původního čistého biblizmu, který byl vyznáván v krymských synagogách před tím, než se objevilo náboženství rabínů. V době kdy na Krym pronikl Talmud, začala vznikat proti němu opozice, která se postupně stala součástí karaismu. Pronikání talmudismu na Krym bylo nepochybně počátkem odpadnutí Chazarů od judaizmu, postiženého vnitřním rozkolem, a jejich následným přijetím islámu a křesťanství. Pouze malé množství Chazarů mohlo zůstat věrno synagoze, ti se pravděpodobně stali součástí solchatské židovské komunity, která byla nejdůležitější židovskou obcí na poloostrově.*
*Chronologické členění objevených rukopisů a v nich obsažených poznámek dokazuje, že se solchatská synagoga v období od 10-tého do 14-tého století významně rozvíjela. Koncem 14-tého století ale začala solchatská synagoga postupně upadat, časem její místo převzala kefinská synagoga v dnešní Feodosii.
Tam žili stranou sporů svých soukmenovců, žili životem poklidným ale duchovně bohatým. To bylo podstatou komunity židů Chazarů v Solchatu, o které se zmiňují 4 poznámky u rukopisů. Výše uvedené potvrzují nejenom poznámky k rukopisům, ale i informace získané z dalších historických zdrojů.
Nesporným historickým faktem je, že dnešní krymští karaimové, a tedy i litevští, volyňští a haličští karaimové, jsou potomky specifické větve Židů, která se oddělila od svých bratří již ve starověku, v době před babylonským exilem, a která se na území dnešní Ruské říše dostala z oblasti Střední Asie. Tatarský jazyk přijali po té, co překročili Kavkaz, v oblasti dnešního jižního Ruska, které bylo pod nadvládou Tatarů*. Specifické náboženství, velmi odlišné a později i nepřátelské rabanismu, si přinesli z Persie.
*Z poznámek u nalezených rukopisů je zřejmé, že na Krymu mělo mnoho míst tatarská jména již v 9 století, tatarská jména byla pravděpodobně místům dána Chazary.
Karaimové nebyli vystaveni působení vlivů, které ovlivňovali po mnoho století židy rabanity v Západní Asii a ještě více v Západní Evropě, a tak karaimská víra nebyla deformována Talmudem, a zároveň se karaimové vyhnuli morálnímu a občanskému ponižováni, které bylo údělem židů rabanitů. Karaimové si zaslouží lepší zacházení, protože se chovají mnohem humánněji, srdečněji, upřímněji a laskavěji. *
*jedná se o antisemitský názor některých historiků a úředníků
Karaimové jsou schopni se přizpůsobit zvyklostem národů, mezi kterými žijí, bez problémů přijímají například místní styl oblékání, což zjednodušuje jejich integraci. Krymské úřady (již od doby připojení Krymu k Ruské říši) pravidelně a opakované informují carskou vládu o vysoké morálce, příkladné poctivosti a píli karaimů. Karaimové nejsou spojováni s žádnou závažnou trestnou činností, neobjevil se ani případ, kdy by byli karaimové potrestáni za snahu obracet na svou víru křesťany nebo muslimy.
Za pozornost stojí skutečnost, že ruská vláda vždy upřednostňovala karaimy před rabanity právě pro vysokou morálku, příkladnou poctivost a píli karaimů. Ze stejného důvodu jim udělila mnoho specifických práv a výhod.