Osudy těch, které milujeme...

   STŘÍPKY ČASU --- ČÁST TŘETÍ ---

Netrvalo to dlouho a se společnými silami zlé nedobytné démony zabily a mohli si konečně trochu oddychnout. Tedy jak se to tak vezme. Nejprve se museli podívat jak na tom ve skutečnosti vesničani jsou a poté se podívat jaké škody napáchali démoni na vesnici. Vypadalo to velice špatně. Mnohem hůř než, když je tenkrát napadl Inuyasha. Kagome s Izumi se pokoušeli ošetřit zraněné a polámané vesničany a Inuyasha, Kaori a Souta se snažily být k užitku alespoň tím, že vyprošťovali zapadlé vesničany z pod ruin jejich zpadaných domovů. Poté se snažily vytvořit provizorní tábořiště, aby si mohli na večer lidé kam složit hlavy. Nebylo to nic moc, ale muselo to zatím stačit.

Kagome, Inuyasha, Kaori, Izumi a Souta se sešli pod velkým košatým stromen a Inuayasha rozdělal oheň. Kagome mezitím připravila ryby, které samozřejmě chytil Inuyasha byl v tom velice dobrý pokaždé se mu podařilo chytit ty největší a nejšťavňatější. Jakmile měli večeři připravenou tak se rozesadili kolem ohně a Kagome se zeptala.

"Tak co se tady stalo? Jaktože vesnici někdo tak napadl?"

"No jak to říct. Hmmm...." Zamyslelala se Izumi.

"Proč nad tím tak přemýšlíš? Je to přeci jen Inuyasha a Kagome. Blbý tupci co nic nechápou." Zavrčela Kaori.

"Co si to řekla??? Jací tupci?" Zaječel Inuyasha a zaťal ruce v pěst. "Jsem přeci tvůj otec tak bych prosil trochu víc respektu mladá dámo."

"Ty a respekt? Co si vůbec myslíš? S maminkou jste šli do jejího světa a mě tu nechali. Tak mi nezbývalo než si vzít sebou ještě tupějšího Souta, abych nějak vyrovnala síly. Vrrr...." Vrčela dál.

"Ale no tak nemusíš být na Inuyashu tak zlá. Za nic nemůže. A hlavně jsme se ztratily v čase tak nám dej trochu víc času se rozkoukat. Není snadný se z ničeho nic stát rodiči. Tak co se vlastně stalo Kaori. Jinak máš opravdu hezké jméno. Zajímalo by mě koho to napadlo." Zamyslela se Kagome.

"Přeci tebe mami. Jmenovala se tak jedna z tvých nejlepších kamarádek." Podívala se na ni. "A máš pravdu asi jsem moc rozladěná. To je tak, když nevím co mám dělat. Pomalu tu nikdo nezbyl." Přikrčila si nohy k sobě a smutně se zahleděla do země.

"A kde je Sango a Miroku? A Kohaku s Rin? Nechali to tu všechno na mě a odeški pryč. Nevím kdy se vrátí" Dodala smutně Kaori. Inuayasha se po ní podíval a nechápal nic.

"Jak mohli jen tak odejít a nechat tu všechno na tobě? To se jim vůbec nepodobá." Zavrtěl hlavou.

"Ne, Sango se zeptala jestl může jít navštívit svoji vesnici, protože už tam dlouho nebyla. Nemohla jsem tušit co se stane a tak jsem jí řekla ať jde, že to tu zvládnu sama. Opravdu jsem nemohla tušit co se stane." Dodala smutně Kaori a rukama si přitáhla nohy k sobě.

Přišla k nim Izumi se zprávami od vesničanů.

"Mám pro vás špatné zprávy. Určitě se Vám nebudou líbit."

"Vážně? A jaké to jsou." Tázala se rychle Kaori. A nastražila ouška.

"Lord Krost se opět ukázal a nechal po sobě pěknou spoušť. A to nejenom u nás, ale i v dalších vesnicích. A to nemluvím o tom kam se u nás všichni vejdou..." Zamyslela se Izumi a založila si ruce a přemýšlela.

"Tak co myslíš, že budeme dělat? Nemůžeme je nechat na bez ochrany." Kaori se utíkala podívat na okraj kopce a podívala se do údolí. Vesničané přicházeli ze všech okolních vesnic a bylo na nich vidět, že jsou dost zničení.

"Ach ne. Co budeme jenom dělat? Pokud to půjde dál tak lord Krest napadne i nás. Budeme ho muset zastavit." Zadívala se Kaori opět do dálky. A poté prohlásila. "Mami, tati myslíte, že by jste nám mihli pomoci? A poté by se pak našel určitě způsob jak se vrátit do vaší doby."

Kagome se na ni podívala a poté na Inuyashu. Bylo na něm vidět pevné rozhodnutí nebyl by to přeci on, aby taky nepomohl. Pevně sevřel Tessaigu do ruky a podíval se pohledem, který moc dobře znala. "Samozřejmě, že ti pomůžeme Kaori přece by si nechtěla nás jen tak lehce vynechat. Už jsme prošli dost obtížnými zkouškami." Usmála se ma ni.

Kaori se na ni podívala a také se smála. Bude to nejspíš naposledy co se mohou tak usmívat jen ať už to konečně zkončí.

 - - -

Mezitím na opačné straně vesnice, přesněji na jejím okraji hleděla do dálky mladá dívka se zelenými vlasy a v světle zeleném kimonu. Byla Dalicie. Čekala na další rozkazy. Tušila co jí čeká, ale nemohla dělat nic než uposlechnout. 

Příšel k voják od lorda Kresta. Zastavil se u ní a ta se otočila k němu.

"Jaké jsou další rozkazy Normene." Zeptala se smutně.

"To přeci už víš dávno sama. Máš se připojit k Inuyashovi a navést je přímo lordovi do pasti. Ten už si s nimi udělá co chce." Podal jí instrukce.

"Normene, ale oni nejsou tak špatní jak nám vyprávěli. Možná, že v minulosti udělal něco moc zlého. Jenže se změnil. Nemůžeme to nějak zastavit?" Zeptala se.

"Copak ty chceš být opět obojživelníkem se kterým si každý může dělat co chce? to nemyslíš vážně. Udělej co máš a nenech se strhnout city. Rozumíš? Tak rozumíš nebo ne." Zeptal se ji přísně.

"Ano rozumím, ale..." Snažila se. Jenže to bylo marný.

"Nech toho. Musím jít." Odbyl ji rychle. Stejně potichu jak přišel tak i odešel. Dalicie tak opět zůstala sama. Z očí stékali slzy, které nemohla zastavit.

(Raději bych byla opět obojživelníkem než ublížit tak milým osobám.)

Noc byla stále temnější a temnější. Měsíc, který ozařoval údolí a vesnici vypadal jako by jí chtěl ochraňovat. Jenže k tomu neměl patříčné vlohy. Hvězdy si hrály na honěnou a nenechaly se nikým rušit. Bledý přízrak se mihotal kolem stromů a bylo z něj vidět pouze záblesky. Přišel až k Inuyashovi, který hlídal vesnici. Dotkl se ho svými bledými průzračnými konečky prstů a ten se okamžitě otočil. Netušil kdo by to mohl být, ale ucítil známou vůni, která patřila jen jedinné osobě.

"Kikio? Jsi to ty?" Zeptal se do prázdna a okamžitě vstal. Nikdo tam nebyl, ale ta vůně se pořád linula okolím. Poznal ji. Byla to ona, ale co tady dělá. Co chce?

Opět zmizela tak rychle jak se objevila. Chtěla ho jenom vidět a nechtěla se tak prozradit. Proč jen musí mít Inuyasha tak moc dobře vyvinutý čich?