Jan Werich
životopis
Život do 2. světové války
Jan Werich, pokřtěn jako Jan Křtitel František Serafinský[zdroj?], vystudoval gymnázium v Praze v Křemencově ulici, kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě.
V roce 1926 vytvořili s J. Voskovcem dvojici. Nejprve spolupracovali v redakci časopisu Přerod a brzo na to začala i jejich divadelní spolupráce v Osvobozeném divadle. Ta vyústila do jejich první hry Vest pocket revue – názvem mysleli malou revui do kapsičky u vesty. Werich byl na plakátech uveden jako J. W. Rich.
V letech 1927–1938 jejich divadelní spolupráce pokračovala, do roku 1935 působili v Osvobozeném divadle, v letech 1935–1937 působili pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla, kde uvedli jednu ze svých nejodvážnějších her Balada z hadrů.
V roce 1937 se vrátili k Osvobozenému divadlu, které bylo o rok později (1938) uzavřeno a J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor Jaroslav Ježek byli nuceni opustit Československo. Druhou světovou válku strávili spolu v USA, kde se živili jako herci; především mezi tamní českou komunitou. Proslavili se též svými protinacistickými pořady v rádiu /v Češtině/ pro Hlas Ameriky vysílaných do Evropy.
Život po 2. světové válce
V roce 1945 se J. Werich vrátil zpět do osvobozeného Československa. J. Voskovec se navrátil až 1.9.1946. Spolu s J. Voskovcem na krátký čas otevřeli Divadlo V+W,vzhledem k politické situaci ale už nebylo možné dělat politickou satiru. V roce 1948 Werichův partner Jiří Voskovec emigroval do Francie (a v roce 1950 do USA).
Po roce 1948 Jan Werich působil v řadě pražských divadel. V letech 1956–1961 byl ředitelem Divadla ABC. J. Werich založil Divadlo Voskovce a Wericha, kde se jeho novým partnerem stal Miroslav Horníček. Z jejich divadelní tvorby této doby se staly nejznámější tzv. forbíny, tj. předscény.
Jeho poválečná činnost je spojena s tehdejším režimem; jeho kritici mu vytýkají, že ačkoli byl velmi populární, nezastal se svých pronásledovaných a vězněných kolegů a přátel.[zdroj?] Jeho obránci poukazují na Werichův podpis petice Dva tisíce slov. Ke konci 50.let J.Werich podnikl několik individuálních cest do Itálie; jednu z nich i s dcerou Janou. Své zážitky popsal v knize Italské prázdniny (vyšla v r.1960).
Roku 1963 mu byl udělen titul národní umělec.
V roce 1977 vyšel v Rudém právu seznam signatářů Anticharty s Werichovým jménem. Televize vysílala dlouhé záběry J.Wericha, sedícího mezi ostatními shromážděnými umělci, poslouchajícími projevy J.Švorcové a Karla Gotta. Obránci legendy "moudrého klauna Wericha" tvrdí, že Werich prý žádal komunistické úřady o vyškrtnutí svého jména ze seznamu signatářů, protože prý podepsal pouze prezenční listinu. Ale nebylo mu vyhověno a jeho protesty nebyly zveřejněny.[zdroj?] Dnes toto tvrzení nelze ověřit.
V letech 1945-80 bydlel na pražské Kampě ve stejném domě jako básník Vladimír Holan, označovaném jako tzv. Dobrovského nebo též (častěji) Werichova vila.[1] Traduje se, že se Werich s Holanem navzájem neměli příliš v oblibě.[2]
Při příležitosti stého výročí jeho narození vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč.
V lednu 2010 se konala výstava k výročí jeho narození [3]
Divadlo
První hry dvojice V+W byly spíše zábavné s velkým množstvím hudby, tyto hry byly politicky neangažované.
- Vest pocket revue – toto představení mělo obrovský úspěch (208 repríz). Vytvořili zde zcela nové pojetí scény, vystupovali jako bíle nalíčení klauni, kteří si povídají nejen mezi sebou, ale i s obecenstvem. Měli předem domluvené téma i směr dialogu, ale existoval i dost velký prostor pro improvizaci.
- Premiéra skafandr
- Ostrov Dynamit
- Sever proti jihu
- Golem
- Hej rup!
V pozdější době psal spolu s J. Voskovcem politicky angažované revue, většina z nich byla silně levicově zaměřená, upozorňovali na nezaměstnanost a na sociální rozdíly. Pozdější díla byla zcela nepokrytě antifašistická.
Jejich dialogy jsou zaměřeny proti maloměšťáctví, hlouposti, totalitě atd. Parodie byly zaměřeny nejen na dění v tehdejší době, ale i na historii.
- Caesar – 1932, představuje Adolfa Hitlera jako Caesara, který touží po válce. Od této hry je Osvobozené považováno za politické divadlo.
- Osel a stín – 1933, lidé se hádají o nesmyslné věci. Antická historka – spor o poplatek za odpočinek ve stínu osla.
- Kat a blázen – 1934, kritika fašismu.
Na popud německého velvyslanectví, které si stěžovalo na urážku hlavy státu, byli V + W vykázáni z paláce U Nováků a sezónu 1935-36 odehráli pod názvem Spoutané divadlo v sálu Rokoko. Zde vznikla divácky nejúspěšnější hra této dvojice:
- Balada z hadrů – 1935, narozdíl od předchozích her není zaměřena proti nacismu. Má výrazný sociální kontext a je spíše poctou Villonovi - svobodomyslnému člověku, buřiči a velkému básníku středověké Francie, jehož postoje byly autorům jistě blízké.
Na jaře 1936 se V+W vrací do prostor paláce U Nováků a taktéž k názvu Osvobozené divadlo.
- Nebe na Zemi
- Těžká Barbora
- Svět za mřížemi
- Pěst na oko – lidé se odmítají poučit z historie a neustále opakují jednu chybu. Hra byla myšlena jako výzva k dohodě mezi lidmi a aby zabránili mocným jim ubližovat.
Na hudbu J. Ježka napsali do těchto her texty mnoha písní (např. Nebe na zemi).
Film
Předválečná tvorba
Většinu předválečných filmů natočili s režisérem Martinem Fričem a jejich vyznění je silně protifašistické a prosocialistické.
- Pudr a benzín – 1931
- Peníze nebo život – 1932
- U nás v Kocourkově – 1932
- Hej rup! – 1934
- Svět patří nám – 1937
Poválečná tvorba
Tato tvorba J. Wericha je více či méně spjata s vládnoucím komunistickým režimem.
- Pád Berlína - 1949, role Hermanna Göringa v ruském propagandistickém filmu
- Císařův pekař a pekařův císař – 1951, dvojrole (zachráněná kopie cenzurované verze zveřejněna až v roce 1991)
- Tajemství krve – 1953
- Byl jednou jeden král – 1954, hlavní role s Vlastou Burianem
- Dva mrazíci – 1954 - vypravěč (voiceover) s Vlastou Burianem
- Vzorný kinematograf Haška Jaroslava – 1955
- Psohlavci – 1955, drobná epizodní role jednoho z žalujících rychtářů.
- Hudba z Marsu – 1955, drobná epizodní role, seděl pouze v publiku
- Stvoření světa – 1957 - vypravěč (pouze hlas - voiceover)
- Baron Prášil – 1961 - vedlejší role, kapitán lodě
- Až přijde kocour – 1963, dvojrole
- Šest otázek pro Jana Wericha – 1964
- Pan Tau a Claudie – 1970
- Muž, který rozdával smích – 1970, vzpomínkový televizní pořad
- Pan Tau a cesta kolem světa – 1972
- Hledá se pan Tau – 1972