"EL FENOMENO" RONALDO
Žádný jiný hráč se nestal legendou FC Barcelony díky jediné sezóně. Jen těžko bychom hledali hráče, který hrál za dva největší rivaly ve Španělsku i Itálii. Jeho kariéra je plná velkých úspěchů, ale i velkých pádů. Právem je považován za jednoho z nejlepších hráčů historie fotbalu a snad každý zná jeho přezdívku "El Fenomeno".
V pondělí 14. února 2011 předstoupil před novináře a definitivně potvrdil konec kariéry se slovy: "Už na to nemám. Chtěl jsem pokračovat, ale nejde to. Když chci na hřišti něco vymyslet, už to nedokážu uskutečnit. Můj čas skončil." I takto končí legendy. Začněme ale od začátku. Ronaldo Luis Nazario de Lima se narodil 18. září 1976 v Bento Ribeiro, chudé čtvrti na severozápadě Rio de Janeira. Jeho matka Sonia byla uklízečkou a otec Nelio pracoval v deštných pralesích. Ale spíš než aby zaopatřil rodinu, utrácel peníze za drogy a alkohol. Jméno dostal podle doktora, který pomáhal při porodu. Jako každý malý kluk v Brazílii, sotva se naučil chodit a už chtěl hrát fotbal. S míčem na ulici trávil společně se svým starším bratrem a bratrancem celé dny. Škola šla stranou, ačkoliv jeho matka z něj fotbalistu mít nechtěla. Postupem času ale pochopila, že pro malého Ronalda je fotbal vším.
V devíti letech se chtěl přihlásit do místního týmu Valqueire. Bohužel na výběr dorazil později a tak na něj zbylo jen místo v bráně. Pomohla však náhoda a tak se díky několika zraněním spoluhráčů dostal do útoku, kde setrval po celou kariéru. Následně odešel do klubu Social Ramos. Zde během jediného ročníku nastřílel 166 gólů. Radost mu kazilo jen to, že se rozvedli jeho rodiče. Další zklamání prožil, když ho odmítli ve Flamengu, jeho milovaném klubu, ve kterém zářil jeho idol Zico a ve kterém si nikdy nezahrál. První opravdový test ho čekal v Sao Cristovao, kde se sešel i s mnoha svými kamarády z dětství a toto spojení mu náramně vyhovovalo. Hned při svém debutu dal hat-trick a ačkoliv trenér zprvu nebyl jeho výkony nadšený, po dalších zápasech ho již vynášel do nebes. Ve 14 letech si ho všiml Jairzinho, brazilská legenda. Ten zavolal svým dvěma přátelům, fotbalovým agentům Martinsovi a Pittovi. Hned při první příležitosti se byli na Ronalda podívat. Ten dal v zápase 5 gólů a tak nebylo co řešit. Ronalda museli získat a tak ho koupili za 70 dolarů. Podepsali s ním smlouvu s dnes již nepředstavitelnými podmínkami. Délka kontraktu 10 let s tím, že dostanou 10 procent z každé podepsané smlouvy. K tomu práva na veškeré fotografie, suvenýry atd. Navíc bez jejich souhlasu nemohl nikam přestoupit. Stal se z něj novodobý otrok. Na oplátku do té doby chudého Ronalda zaopatřili. Ronnie dál válel za Sao Cristovao. Jak vzpomíná jeho tehdejší kouč, taktika či obrana mu nic neříkali, on jen dával góly. A když byl tým v úzkých, přišel pokyn z lavičky, aby spoluhráči dali míč Ronaldovi, ten se o to postará.
V roce 1993 přišel první větší přestup, do Cruzeira Belo Horizonte. Debut v prvoligovém týmu oslavil jak jinak než gólem. Polepšil si ve všech směrech. Peněz vydělával tolik, že se postaral o celou rodinu. Během sezóny dal v 50 utkáních 49 branek a pomohl týmu k zisku Brazilského poháru. Sezónu na to dal celkem v 60 zápasech 59 gólů. V té době z něj již byla hvězda a objevoval se na předních stránkách novin. Nedlouho na to, 23. března 1994, dostal pozvánku do reprezentace. V zápase proti Argentině, které Brazílie vyhrála 2:0, se na hřiště dostal na posledních 10 minut. Měsíc a půl na to se v reprezentaci prosadil i gólově. Bylo to v přípravě s Islandem. Po výkonech v klubu i v reprezentaci ho tak nemohla minout nominace na mistrovství světa v USA. Brazílie celým turnajem protančila až ke konečnému zisku zlatých medailí. Ronaldo si však nezahrál ani minutu. Zářili jiní – Romário, Bebeto, Dunga atd. Později přiznal, že doufal v zápasovou šanci, ale že respektoval rozhodnutí trenéra. Navíc on sám i mnozí odborníci tvrdí, že zkušenosti byť jen z lavičky zúročil v pozdějších letech. Ačkoliv si tedy nezahrál, jeho agenti způsobili, že se rozhodně nenudil. Ronaldo podepsal smlouvu s Nike a musel se tak účastnit mnoha reklamních akcí.
Takový talent zákonitě nemohl uniknout evropským velkoklubům. K překvapení všech nepřestoupil do Juventusu, AC Milan a dalších předních týmů, které o něj měly zájem, ale do PSV Eindhoven. Následoval tak svého krajana Romária, který mu tento přestup doporučil. V Holandsku strávil dvě sezóny. Společně s ním odjela do Evropy i jeho matka, bydleli v luxusním bytě, který ona sama vybrala. Velký rozdíl oproti tomu, jak žili ještě před pár lety. Hned v první sezóně dal celkem 35 gólů a stal se nejlepším střelcem ligy. Ronalda chtěli všichni. Jako první přišel Inter Milan a dohodl se s Ronaldem na předběžné smlouvě. Zájem měl i Arsenal, ale neuspěl. Fotbal v Holandsku byl jiný, než ten, na který byl zvyklý z Brazílie. Soupeři ho často faulovali, sám však větší zátěže na tréninku odmítal. Ronaldo měl celkově laxní přístup, ale při jeho výkonech mu to vedení trpělo. V březnu roku 1996 přišlo první velké zranění, které ho pak pronásledovali po zbytek kariéry. Zlomil si holení kost. To byla těžká rána, protože se blížil olympijský turnaj v Atlantě, kde měl být Ronaldo největší hvězdou. Zranění bylo zapříčiněno nejen lenivím přístupem, ale i rychlým růstem. Proto bylo nezbytné, aby byly Ronaldovi několikanásobně zvýšeny tréninkové dávky a podávány speciální léky. Mnozí tehdy hovořili o dopingu. Ještě před olympiádou přišel nečekaný přestup. Ačkoliv měl smlouvu s PSV, které bylo dohodnuté s Interem, přestoupil do FC Barcelony za 20 milionů Marek. Opět tak následoval Romária. Brazílie tak jako vždy patřila i na olympijských hrách k favoritům fotbalového turnaje. Ronaldo (tehdy měl na dresu jméno Ronaldinho kvůli zkušenějšímu obránci Ronaldovi) a Rivaldo měli společně dovést Kanárky k vytouženému zlatu. Nestalo se. V semifinále je vyřadila Nigérie a Brazilci nakonec brali bronz.
Přestup do FC Barcelony tehdejší noviny popsaly jako "příchod Boha“ a Ronaldo od prvního zápasu ukazoval, že to pro Barcu nebyly vyhozené peníze. Na konci srpna pomohl týmu k vítězství ve Španělském superpoháru, když v prvním zápase vyhráli Katalánci 5:2 i díky dvěma gólům Ronalda (odveta skončila 1:3). Na první ligový gól čekal El Fenomeno do třetího kola. Prosadil se proti Santanderu. V dalších 5 zápasech dal 8 gólů a stanovil barcelonský rekord v počtu gólu v úvodu ligové sezóny. Jeden z nejlepších výkonů podal doma proti Valencii, když zaznamenal hat-trick. Další hattrick nasázel na počátku ledna proti Rayu a na konci téhož měsíce proti Zaragoze. Přišla i drobná zranění, kvůli kterým některé zápasy vynechal. V tu dobu byl často kritizován pro svoji sobeckou hru, často ztracené míče i neochotu pomoci v defenzívě. Vše se ale následně změnilo. 23. března v utkání proti Seville začala jeho série devíti po sobě jdoucích ligových kol, kdy se střelecky prosadil. Ukončil jí až zápas s týmem Herkules 1. června. Během těch 9 ligových utkání stihnul další hattrick proti Atleticu Madrid i například rozhodující gól proti Realu. Touto sérii překonal rekord Mariana Martina z 40. let. Josep Guardiola tehdy o něm prohlásil: "Nejlepší hráč, kterého jsem kdy viděl.“Trenéru Robsonovi dělal asistenta Jose Mourinho: "Je jak z jiného světa.“Spoluhráč Figo, který mu nejeden gól připravil, ho nazval strojem na góly. Chvála se hrnula ze všech stran. Do posledních dvou ligových zápasů již Ronaldo nezasáhnul. I tak se jeho bilance zastavila na 38 zápasech a 34 gólech. To je stále platný barcelonský rekord. Na titul to však nestačilo. FC Barcelona skončila druhá za Realem Madrid. 34 gólů mu vyneslo cenu Pichichi i Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy. K tomu byl na konci roku 1996 vyhlášen nejlepším hráčem světa organizace FIFA, v anketě Zlatý míč skončil druhý a byl vyhlášen nejlepším hráčem Jižní Ameriky – to zopakoval i v roce 1997 a 2002.
Větší úspěch přinesl Copa del Rey, ačkoliv cesta za titulem byla jedna z nejtěžších. Hned první kolo postavilo do cesty nesmiřitelného rivala – Real Madrid. První zápas Barca vyhrála 3:2, Ronaldo dal úvodní gól. Odvetu si Katalánci pohlídali v poměru 1:1. V druhém kola na blaugrans čekalo Atletico Madrid, obhájce ligového titulu. První zápase se hrál v Madridu a výsledek skončil v poměru 2:2. Odveta na Nou Campu přinesla jedno z nejdramatičtějších utkání barcelonské historie. Atletico po prvním poločase vedlo již 0:3 i díky chybám brankáře Baiy. Barca vystřídala a zásluhou hattricku Ronalda, překrásným gólem Figa a brankou Pizziho otočila skóre a postoupila do semifinále. Ronaldo dal v této sezóně Atleticu celkem 8 gólů (Atletico je tým, kterému dal Ronaldo v součtu s působením v Realu ve Španělské lize nejvíce gólů). Semifinále proti Las Palmas nebylo pro blaugranas žádný problém, postoupli po výsledcích 4:0 a 3:0. Do finálového zápasu hlavní hvězda týmu z vlastního rozhodnutí nenastoupila (v tu dobu byl totiž již jistý jeho odchod do Interu a navíc odjel na reprezentační sraz), i tak Barcelona zvítězila 3:2 a získala trofej.
V sezóně 1996/97 se Katalánci zúčastnili Poháru vítězů pohárů (PVP). Tehdy měla FC Barcelona silný a dobře poskládaný tým. V bráně úřadoval Baia, v obraně Sergi, Couto, Blanc, Abelardo, Ferrer, Nadal či Popescu. V záloze Luis Enrique, Figo, Guardiola, Amor, De la Peňa, Celades, Bakero, Giovanni a v útoku kromě Ronaldo Stoijckov a Pizzi (nejlepší střelec La Ligy předchozího roku). V prvním kole jí čekal AEK Larnaca. Dva góly Ronalda v prvním zápase zajistily postup. Do osmifinálových soubojů proti Red Star Bělehrad Ronaldo nenastoupil. Do čtvrtfinále proti AIK Stockholm už ano a v obou se střelecky prosadil. V semifinále si Barcelona poradila s Florentinu díky vítězství 0:2 na jejím hřišti. Ve finále byl jejím soupeřem Paris St. Germain. Utkání mělo vyrovnaný průběh. Až v 37. minutě byl ve vápně faulován Ronaldo a sám penaltu bezpečně proměnil. Barca už si vedení vzít nenechala a dočkala se dalšího titulu. Byla to třetí trofej sezóny.
Již ke konci ročníku bylo jisté, že na trenérském křesle vystřídá Bobbyho Robsona úspěšný Holanďan, Luis Van Gaal. Než však tato výměna proběhla, Ronaldo odešel za 19,5 milionů eur do Interu Milan. Italský celek brazilského útočníka získal až na třetí pokus. Již v roce 1993 na něj měl předkupní právo, ale nebyl ochoten zaplatit požadovanou sumu, stejně to dopadlo i před příchodem do Barcy a až zde Ronaldo přesvědčil Morattiho, že se investice vyplatí. Hovoří se o tehdejších neshodách hráče s prezidentem Nunezem i o velkých finančních požadavcích Ronaldových agentů. Těm se údajně nelíbili zdroje k pokrytí hráčova platu. Nunezovi zase výše částek i časté pozvánky do reprezentace. Skutečné důvody či spíše okolnosti přestupu se asi již nedozvíme. Tak i tak Ronaldo odešel. Za Barcelonu celkově nastoupil v 49 zápasech a dal 47 branek, tím překonal Kubalu i Martina a stanovil další dodnes platný klubový rekord. Nutno podotknout, že loni tento rekord vyrovnal Lionel Messi a v roce 2011 ho nejspíše překoná.
V létě roku 1997 čekaly Ronalda dvě reprezentační akce. První z nich bylPohár FIFA (dnešní Konfederační pohár). Brazílie přivezla silný výběr a v útoku se poprvá na turnaji sešli Ronaldo a Romário. Brazílie skupinu s Austrálií, Saudskou Arábií a Mexikem v poklidu vyhrála. V semifinále jí čekala Česká republika. Zápas rozhodl svým gólem Romário, který se stal i nejlepším střelcem turnaje, druhý gól dal Ronaldo. Do finále se dále probojovala překvapivě Austrálie. Ve skupině dokázala s kanárky uhrát remízu 0:0, tentokrát si odnesla pořádný výprask. Brazílie vyhrála 6:0, 3 góly dal Ronaldo a 3 Romário. Druhým turnajem byla Copa América. Ronaldo se 2krát prosadil hned v úvodním zápase proti Kostarice. Brazílie měla tehdy jeden z nejsilnějších výběrů své historie. V útoku kromě Ronaldo a Romária řádil rebel Elmundo, doplňoval je kouzelník Denilson, Djalminha či Leonardo. I proto nebylo divu, že základní skupina byla spíše formalitou. Čtvrtfinálovým soupeřem byla Paraguay a vítězství 2:0 zařídil dvěma góly Ronaldo. K tomu navíc neproměnil pokutový kop. Semifinále si Brazilci zastříleli a porazili Peru 7:0. Ve finále se střetli Brazílie a Bolívie. Kanárci byli lepší, poločas však skončil 1:1. V 78. minutě rozhodl zápas nádherným gólem Ronaldo, ten se navím podílel na první i třetím gólu. Brazílie triumfovala a Luis Nazaria se stal druhým nejlepším střelcem turnaje.
Ronaldo tak završil báječnou sezónu, pro něj životní a na konci roku 1997 byl díky ní vyhlášen nejlepším hráčem světa a získal i Zlatý míč. V Interu Milan byl přivítán desetitisíce fanoušky a čekalo se, zde bude i nadále předvádět výkony jako v Barceloně. Právě italská média mu dali přezdívku"Ill Fenomeno“. První ligový gól zaznamenal ve svém druhém zápase a pomohl k vítězství nad Bolognou. V dalších kolech se opět prosadil. První hat-trick dal v zápase proti Piacenze, další proti Lecce. Byl nezastavitelný, ale na ligový titul to nestačilo. Ten vyhrál Juventus, Internu skončil druhý a dodnes za to viní rozhodčí. Ronaldo vstřelil v 32 utkáních 25 gólů a byl vyhlášen nejlepším cizincem Série A. Vše si Inter vynahradil v Poháru UEFA. Prvními koly prošel Inter lehce, v osmifinále se mu podařilo dohnat dvoubrankový náskok Strasburku z prvního zápasu. Ve čtvrtfinále potřeboval na zdolání Schylme až prodloužení. Semifinále se Spartakem pak vyhráli 2krát 2:1. V obou zápasech se prosadil. Finále přineslo italský souboj s Laziem Řím. Hned v páté minutě se ujal milánský celek vedení zásluhou Zamorana. V druhé půli zvýšil Zanetti a vše dokonal nezapomenutelným gólem Ronaldo, když se vyhnul ofsajdové pasti, položil si brankáře a do odkryté brány dal na 3:0. Hned ve svém první sezóně dosáhl Ronaldo s Interem na trofej, byla to však trofej poslední. Obránce Lazia, Nesta, po zápase tvrdil, že ho Ronaldo svou hrou přiváděl k šílenství.
Červen roku 1998 nabídnul Mistrovství světa ve Francii. Brazílie odjížděla na turnaj v pozici obhájce prvenství. Musela se však vypořádat s absencí Romária, toho zastoupil Bebeto. A právě Ronaldo měl být ten, kdo pro Kanárky získá další titul. První zápas proti Skotsku vyhráli 2:1, El Fenomeno se přes houževnatou obranu neprosadil. V druhém utkání proti Maroku už skóroval a navíc přihrál na gól Bebetovi. Ani porážka od Norska nemohla zabránit postupu z prvního místa. Osmifinálovým soupeřem bylo Chile. Na vítězství Brazílie 4:1 se Ronaldo podílel dvěma góly a navíc trefil břevno a tyč. Čtvrtfinálový souboj s Dánskem nabídnul jeden z nejhezčích zápasů turnaje. Obě mužstva chtěla útočit. Dánové šli 2krát dovedení. Po přihrávkách Ronaldo vyrovnával Bebeto a Rivaldo. Stejný hráč pak rozhodl o postupu. V semifinále s Nizozemskem byla Brazílie horší tým, přesto se na začátku druhé půli ujali zásluhou svého střelce s devítkou na dresu vedení. Kluivert vyrovnal a zápas došel do prodloužení, v něm R9 trefil tyč a měl i další šanci. Rozhodnout musely penalty. V první sérii Ronaldo bezpečně proměnil, stejně jako následně Rivaldo, Emerson a Dunga. Na druhá straně neuspěli Cocu a R. de Boer a Brazílie slavila. Ve finále jí čekala domácí Francie vedená Zinedinem Zidanem. Ještě před finále došlo k události, která dodnes je zahalena tajemstvím. Podle informací dostal Ronaldo záchvat, měl být dokonce chvilku v bezvědomí a i proto se na prvotní soupisce pro finále neobjevil. Celý incident se nakonec dostal i k brazilskému soudu, ale i tak se jednitlivé verze rozcházejí. Ronaldo ale přeci jen byl v základní sestavě. Ani on však nezabránil jasnému vítězství Francie 3:0.
Následující sezónu přišlo první větší zranění. I tak stihnul odehrát 19 ligových zápasů a nastřílet 14 gólů. V létě se tak zúčastnil Copa América, kde Brazilci obhajovali zlato. Kanárci přivezli omladěný výběr. Ronaldo se tak v týmu setkal kromě Rivalda i mladého Ronaldinha. Spolupráce tria R zafungovala hned v prvním utkání, které vyhrála 7:0 (2 góly dal Ronaldo, po jednom Rivaldo a Ronaldinho). Mexiko Brazílie porazila 2:1 a Chile gólem Ronalda 1:0. Čtvrtfinále nabídlo souboj s Argentinou, dalším favoritem turnaje. Úvodní gól dal Sorín, vyrovnal Rivaldo a rozhodl Ronaldo. Semifinále zvládli poměrem 2:0 a finále proti Uruguayi 3:0 (2x Rivaldo a 1x Ronaldo). Rivaldo byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, nejlepšími střelci byli z pěti góly Ronaldo a Rivaldo. Tehdy v jednom z rozhovorů uvedl, že by se rád vrátil do Barcelony, když už tam Nunez není.
Listopad roku 1999 znamenal pro brazilského kouzelníka katastrofu. V zápase proti Lecce si vážně poranil koleno, které ho vyřadilo na téměř půl roku. Šťastnější chvíle prožil o Vánocích 1999, na Štědrý den si za manželku vzal Milene Domingues. Za nedlouho se jim narodil syn. V dubnu 2000 nastoupil do dalšího zápasu, ale už po sedmi minutách musel střídat, další zranění kolene, které znamenalo stop na rok a půl. Byly to těžké časy a málokdo věřil, že se Ronnie dokáže vrátit. Po téměř 3 letech pečlivé rehabilitace se vrátil do dresu Interu a byl to opět starý dobrý Ronaldo. Společně s Christianem Vierim vytvořili skvělé útočné duo. Právě včas. Blížilo se totiž mistrovství světa. Ronaldo na jaře dal v 9 zápasech 7 gólů a přesvědčil tak trenéra Scolariho, aby ho na MS nominoval. Opět se tak sešel v týmu s Rivaldem a Ronaldinhem.
Trenér Německa před mistrovstvím prohlásil: "Je na světě spoustu skvělých útočníků jako Henry, Raul, Crespo atd, ale všichni vědí, že jestli se Ronaldo vrátí alespoň do 50% formy, titul nejlepšího střelce je jeho.“ A měl pravdu. Hned v prvním utkání proti Turecku zafungovala jejich spolupráce. První gól padl po ose Rivaldo – Ronaldo. Druhý zápas vyhrála Brazílie hladce 4:0, trefil se Rivaldo, Ronaldinho, Ronaldo a Roberto Carlos. Poslední utkání ve skupině vyhráli 5:2 (2x Ronaldo, 1x Rivaldo). Osmifinálovým soupeřem byla Belgie. Duel rozhodl svou levačkou nádherným gólem Rivaldo, na 2:0 upravil Ronaldo. Brazílie tak na rozdíl od mnoha favoritů postupovala a do cesty se jí postavila Anglie. Po výsledku 2:1 postoupili Kanárci do bojů o cenné kovy. Semifinále nabídlo reprízu zápasu ze skupiny proti Turecku. Zápas měl jediného střelce. Svým bodlem úřadoval Ronaldo. Soupeřem o zlato bylo Německo, které postrádalo dirigenta Ballacka. První poločas nabídnul opatrný fotbal, přesto se do několika šanci dostal Ronaldo a poté i Kleberson. V 67. minutě vybojoval Ronaldo míč, předal ho Rivaldovi, ten vypálil, Kahn míč neudržel a Ronaldo lehce dal na 1:0. Za 12 minut to byl opět Ronaldo, který uzavřel skóre na 2:0 a získal pro Brazilce vytoužené zlato. S 8 góly se stal nejlepším střelcem turnaje. Především tyto výkony mu pak zajistili vítězství v Zlatém míči i v anketě o nejlepšího hráče světa dle FIFA roku 2002.
Zpět do Interu Milan se nevrátil. Za italský celek tak odehrál pouhých 99 zápasů a dal 59 gólů. Prezident Realu Madrid, Florentino Perez, budoval svůj tým galactikos a Ronaldo byl dalším hráčem, kterého koupil. Prsty v tom měli opět hráčovi agenti. Pro fanoušky Interu zrada (ti ho dokonce nechtěli pustit odjet na letiště), pro fanoušky Realu příchod krále.
Hned ve své první sezóně pomohl Bílému baletu k ligovému titulu, navíc získal i Interkontinentální pohár. Ronaldo v 30 zápasech dal 25 gólů, trefil se hned při svém debutu. V lize mistrů Real vypadl v semifinále s Juventusem, nezapomenutelný je ale čtvrtfinálový dvojzápase v Manchester United. První souboj na Santiago Bernabeu vyhrál domácí tým 3:1. Odveta pak přinesla jeden z nejhezčích soubojů Ligy mistrů. Hat-trickem se zaskvěl Ronaldo, tehdy s číslem 11 na dresu. Real prohrál 4:3, přesto postoupil. Později anglický tisk zhodnotil tento výkon nadpisem: "První Ronaldo, který dobil Old Trafford."Následující sezónu Madrid přestal kralovat. Filozofie galactikos se nevyplatila a Real skončil v lize až čtvrtý, v Lize mistrů nepřešel ve čtvrtfinále přes Monako. Na Ronaldových výkonech to znát nebylo a díky 24 gólům se stal nejlepším střelcem ligy. Real měl tehdy tým plný hvězd v čela s kapitánem Raulem, Figem, Zidanem či R. Carlosem. Ročník 04/05 byl ve znamení Barcelony, která po letech dobyla opět titul. Real skončil s odstupem druhý, ani v Lize mistrů se mu nedařilo. Ronaldo ve 34 zápasech dal 21 gólů. Herně to však nebylo ono a to nejen v celém týmu, ale i výkony R9 jen zdáleně připomínali ty z předešlých let či z dob Barcelony a Interu. V podobném duchu se nesl i ročník 05/06. Na počátku sezóny se zranil v souboji s Atleticem a zdravotní problémy ho doprovázely po celý ročník. I tak stihnul dát 14 gólů. Na žádnou trofej to však nestačilo. Tehdy kralovala Barcelona.
V létě 2006 se uskutečnilo Mistrovství světa v Německu. Ronaldo nemohl v nominaci chybět a to i přes viditelnou nadváhu i přes špatnou kondici a nerozehranost. Hvězdou týmu měl být jiný Brazilec – Ronaldinho, aktuálně nejlepší hráč světa. Brazílie obhajovala titul, ale hra měla k dokonalosti daleko. V prvních dvou zápasech byl Ronaldo po hodině vystřídán. Až třetí utkání proti Japonsku nabídlo pohlednější hru i střelecký zápis Ronalda. Ten se nejprve trefil hlavou, druhý gól dal střelou z hranice šestnáctky. Svým 14 gólem na mistrovství vyrovnal rekord Gerda Mullera. Osmifinále byl soubojem Brazílie s Ghanou. V 5. minutě unikl Ronaldo ofsajdové pasti, typicky obešel i brankáře a rozvlnil síť. Tímto gólem se definitivně stal nejlepším střelcem historie mistrovství světa. Brazilci nakonec vyhráli 3:0. Čtvrtfinále znamenalo konce. Vzkříšená Francie byla nad jejich síly. Za reprezentaci celkem zaznamenal 62 branek v 97 zápasech a v historickém pořadí je druhý za Pelem.
Návrat do Realu nebyl ale jednoduchý. Přišlo další zranění a k tomu matné výkony. V ročníku 2006/07 Ronaldo odehrál pouze 11 zápasů a dal 3 góly. V zimním termínu přestoupil za 7,5 miliónů eur a i za cenu nižšího platu doAC Milan. Bylo to vysvobození a v Milaně opět ožil. Hned v druhém zápase proti Sieně dal dva góly. Celkem ve 14 utkáních vstřelil 7 gólů. ACM v té sezóně dosáhlo na vítězství v Lize mistrů, Ronaldo (tentokrát s číslem 99) ale nebyl na soupisce. V témže roce se z ligového titulu radoval i Real Madrid a Ronnie si připsal další trofej do bohaté sbírky, ačkoliv měl na ní pramalý podíl. Jak už téměř pokaždé, když to vypadalo v úplný návrat, přišlo další zranění kolene. Střelecky se prosadil i proti Interu. Je kuriózní, že ve své kariéře nastoupil ve španělském El Clásicu i v milánském derby za oba týmy a také se za obě strany gólově prosadil. V sezóně 2007/08 se objevil pouze v 6 zápasech, naposledy v únoru 2008 proti Livornu. Na konci sezóny mu v ACM skončila smlouva. Měl různé nabídky, ale sám se rozhodl, že setrvá v Brazílii. Milované Flamengo ho stejně jako v dětství odmítlo.
Poslední roky jeho kariéry ovlivnila nadváha. Fanoušci se mu smáli, v médiích se objevovaly karikatury, on však trpěl hypotyreózou, neboli nedostatkem hormonů štítné žlázy. To způsobilo jeho nadměrnou váhu, únavu i další problémy s tím spojené, které potvrdil v posledních měsících. I přes tuto vrozenou vadu však pokračoval v kariéře. Mnoho lidí mu dluží omluvu.
Po ACM nakonec zakotvil v nováčkovi první ligy, týmu Corinthians. Po roce tvrdého tréninku se opět vrátil na trávník. Vypadal těžkopádně, ale střílelo mu to pořád. První zápas odehrál na počátku března, v druhém se již prosadil gólově. Corinthians v tomto ročníku pomohl k zisku Brazilského poháru. Stal se nejlepším střelcem i nejužitečnějším hráčem poháru a opět se stal miláčkem fanoušků na celém světě. 25 branek v 38 utkánách, to byla jeho vizitka roku 2009. Za první půlrok dal Ronaldo 66 procent gólů Corinthians. V roce následujícím i kvůli zlomené ruce to bylo 27 startů, 12 branek. Přetrvávající problémy s nadváhou však způsobily, že v dalším roce se na hřišti objevil jen výjimečně a povětšinou si musel vyslechnout pískot náročných faoušků. Podezření z braní drog, skandál s prostitutkami i další aféry pokazily závěr jeho kariéry. Po vyřazení z Copa Libertadores obdržel i několik výhrůžek, stejně jako jeho spoluhráč Roberto Carlos. Ten se rozhodl z klubu odejít. Ronaldo prohlásil, že kvůli fanouškům končit nehodlá, za pár týdnů ukončily jeho kariéru přetrvávající zdravotní problémy.
Fanoušci v hlasování na portálu goal.com ho zvolili nejlepším hráčem uplynulého desetiletí i nejlepším střelcem celé historie. Celkově za svou kariéru nastřílel v 616 ofic. zápasech 420 gólů, získal 14 klubových trofejí, 5 zlatých medailí + 1 stříbro s reprezantací, získal přes 50 individuálních ocenění, jako jediný byl 3krát vyhlášen nejlepším hráčem světa, je držitelem 4 barcelonských rekordů, je druhý nejlepší střelec Brazilské reprezentace a nejlepší střelec historie Mistrovství světa s 15 góly. Obdivuhodné statistiky fenomenálního fotbalisty. Nebýt zranění, dosáhl by jistě více. Z hlediska období neměl štěstí na výběr klubů. I tak se do jejich historie nesmazatelně zapsal. A jaký že bude jeho další cíl? Měl by se podílet na organizaci Mistrovství světa v Brazílii.