ROLE EKOLOGIE V LEVICOVÉ POLITICE
ROLE EKOLOGIE V LEVICOVÉ POLITICE
Soudobá krize je krizí společenskou, obdobně jako krize třicátých let. Selhává monopolistický, finanční, globalizovaný kapitalismus - založený na téměř výlučné úloze trhu téměř bez regulační úlohy státu. (MP)
Stupňující se světová ekologická krize, zvláště pak narůstající klimatická změna, může přerůst ve světovou klimatickou katastrofu. Samozřejmě se nevyhne ani ČR. (JZ)
Před světovou společností stojí překonávání nerovnováhy sil nejen mezi kapitálem a prací, ale i přírodou, která se nepřímo stává dalším, stále významnějším nebezpečně „vykořisťovaným“ výrobním činitelem.To vyžaduje zejména překonávání dominance největších nadnárodních společností v ekonomice i politice. (MP)
Neoliberalismus způsobil obrovské disproporce a s nimi spojený neudržitelný způsob života. Rezignoval na regulaci exponenciálního růstu, porodnosti a neudržitelných vzorců spotřeby.
Východiskem z celkové krize je návrat k solidaritě, uspokojování skutečných potřeb a budování znalostní společnosti.
Po průmyslové revoluci se ocitáme na prahu nové znalostně informační revoluce. Její urychlený rozvoj má zásadní význam pro budoucí podobu udržitelného života na naší planetě.
Podle současných trendů se střetu expandujícího průmyslu s limity planety vyhnout nelze, přesto se již dnes hraje hra o jeho budoucí podobu.
V kapitalistických podnicích nájemní práce způsobuje odcizení, včetně odcizení ve vztahu k životnímu prostředí. Strach před ztrátou zaměstnání má navrch před špatným životním prostředím.
Překonání odcizení participací na vlastnictví a rozhodování podniků je zásadním přínosem radikálního levicového programu pro udržitelnou společnost. Na rozdíl od zelených stran, které způsob výroby tolik netrápí, jinak řečeno zkoumají až výstupy společnosti a mechanismus nápravy nehledají ve výrobních vztazích.
Rozvoj udržitelné společnosti posílí budování participační demokracie – každý občan vstoupí do demokratického procesu a vystoupí z něj podle individuální potřeby.
Udržitelný rozvoj má tři pilíře: hospodářský, sociální a environmentální, což je důležité nejenom v domácím, ale i v mezinárodním kontextu.
Podle Evropského parlamentu „udržitelný rozvoj znamená zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace“. Obdobně český zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí definuje udržitelný rozvoj jako rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. (IR)
I když neexistuje přesná a mezinárodní komunitou přijatá definice udržitelného rozvoje, je obecně akceptováno, že je možno rozlišit jeho tři dimenze: ekonomickou, environmentální a sociální. Naplnění ekonomické dimenze předpokládá udržitelný hospodářský rozvoj odrážející se v (dostatečných-JM) příjmech obyvatel. Sociální dimenze zahrnuje veškeré aspekty umožňující rozvoj a kvalitnější život obyvatel, tj. jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, kultuře, kvalitnímu bydlení aj. Environmentální dimenze vyžaduje respektovat existující ekologicke limity území, uchovat a rozvíjet kvalitativní parametry přírodního prostředí a nezatěžovat jej více než unese jeho přirozená asimilační kapacita. Udržitelný rozvoj by měl integrovat všechny výše uvedené dimenze udržitelnosti a to na základě cílevědomého hledání rovnováhy a harmonie mezi nimi. (IR)
Prvním požadavkem strategie udržitelného rozvoje je plnohodnotné postavení ekologických cílů při tvorbě hospodářské politiky (tučně kurzíva IR), resp. plná integrace ekologických a hospodářských cílů jak v teorii, tak především v praktické rovině. Realizace tohoto požadavku by měla zcela vyloučit případy, kdy environmentální a dílčí hospodářské politiky (dopravní, energetická, zemědělská aj.) jsou zpracovány nekoordinovaně a následně se demonstrující ekologické problémy jsou řešeny „ex post“ řadou dodatečných – často finančně náročných – opatření. Neméně významné je zpracování nadresortních národních či mezinárodních strategií udržitelného rozvoje. Specifický význam má zavádění principů udržitelného rozvoje do praxe prostřednictvím tzv. „místní agendy 21“. Ta předpokládá rozpracovat strategické plány rozvoje obcí či regionů, které propojují ekonomické a sociální aspekty s oblastí životního prostředí a jsou vytvářeny v úzké spolupráci s veřejností. (IR)
Stěžejní hodnotou na cestě k udržitelnému rozvoji je solidarita.
Souvisí s tím závazek ke spravedlivějšímu rozdělení výsledků růstu a spravedlivé distribuci zdrojů. (tučně kurzíva IR) Pojem spravedlnosti je přitom chápán ve dvou rovinách. První je spravedlivá distribuce zdrojů a bohatství v rámci současné generace, tj. mezi lidmi vzdálenými prostorově. Tato rovina je často interpretována jako vztah mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, resp. mezi Severem a Jihem. Strategie udržitelného rozvoje akcentuje řadu opatření k redistribuci zdrojů mezi těmito dvěma částmi světa. Akcentuje odstranění chudoby a zajištění přístupu k dostatečné zdravotní péči, vzdělání, kultuře a základním sociálním jistotám. Druhou rovinu představuje spravedlivá distribuce zdrojů ve vztahu k zájmům budoucích generací (tzv. intergenerační spravedlnost). Využívání přirodních zdrojů v současné době by nemělo ohrozit přístup ke zdrojům v budoucnosti.(IR)
Úsilí nalézt vyrovnaný poměr mezi potřebami společnosti a zdroji jejich uspokojování v dlouhodobém časovém horizontu je spjato s koncepcí spravedlivé distribuce zdrojů a výsledků růstu promítnuté do intergeneračního kontextu. (IR)
Představuje reakci na současnou situaci, kdy společnost žije na úkor budoucích generací, od kterých si nezodpovědně vypůjčuje ekologický kapitál, který nebude moci nikdy splatit. (IR)
Hlavní rolí levice je odmítnout neoliberalismus a hledat cesty spravedlivého rozdělení bohatství. Musí odmítnout beznadějnou chudobu, která plodí devastaci životního prostředí a stejně tak naopak devastované životní prostředí prohlubuje nejhorší chudobu.
Je třeba konstatovat, že bez odstranění masové bídy v rozvojových zemích a chudoby vůbec je trvale udržitelný rozvoj nereálný. (JZ)
Bez efektivní pomoci vyspělých zemí nebude možné bídu v rozvojových zemích odstranit. Platí také, že vytváření bídy v rámci různých neoliberálních pseudoreforem ničí sociální předpoklady trvale udržitelného rozvoje, což vedení stávající SZ v ČR neříká nic. (JZ)
Je zřejmé, že občan žijící v chudobě, v sociální nejistotě včetně ohrožení sociálním vyloučením, občan nevzdělaný, občan propadající závislostem, sociálně patologickým jevům atd. není s to žít v souladu s potřebami trvale udržitelného rozvoje. (JZ)
Dalším aspektem je důraz na přírodní bohatství a jeho rozmanitost a na nekvalifikovatelné aspekty ovlivňující kvalitu života. (tučně kurzíva IR) Přitom kvalita života má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další. (IR)
Snižování pracnosti by mělo přispívat k růstu volného času a ne k růstu nezaměstnanosti.
Obratem od hmotného, kvantitativního hospodářského růstu, založeného na zvyšování množství výrobků a služeb ke znalostnímu, kvalitativnímu rozvoji, založenému na zvyšování množství znalostí, vtělených do jednotky výrobků a služeb. A rovněž využíváním soudobého technologického pokroku, snižujícího náročnost uvedeného rozvoje na množství práce, ke zkracování pracovní doby místo k „produkování“ nezaměstnanosti. (MP)
Již dnes v rozvinutých zemích není problémem nízká, ale vysoká úroveň ekonomiky, její zaměření na obsluhu stále obludnější mašinérie zvané moderní civilizace místo aby pomáhala rozvíjet humanismus a kultivovat lidi. Úroveň výrobních sil již dost dlouho umožňuje postupně přesouvat rozhodující lidské aktivity z materiální oblasti (rozuměj z převažujícího boje o přežití včetně rozsáhlého uspokojování uměle reklamou rozněcované touhy po všem možném, často nedosažitelném, prestižním či přímo škodlivém balastu) do duchovní (není tím myšleno náboženské) oblasti. Nutnou, ale ne postačující podmínkou přechodu k trvale udržitelné společnosti je, že rozvoj výrobních sil nebude sloužit potřebám sebezhodnocování kapitálu, ambiciózním budovatelským snahám elit podle hesla „dohonit a předhonit“ či dokonce „dobýt a podmanit si svět.“. Od okovů kapitálu osvobození lidé by se pak mohli, ale nemusí v převažující míře věnovat svému rozvoji jako primárnímu a bezprostřednímu cíli, samozřejmě v závislosti na svých schopnostech a zájmech.
Odstranění bídy je pro důstojný život podmínkou pouze nutnou, rozhodně ne postačující.
Vidina konzumní společnosti na západoevropské úrovni byla jednou z příčin protisocialistického převratu v listopadu 1989.
Samotné zajištění přiměřeného hmotného dostatku nemusí vůbec vést k trvale udržitelnému způsobu života, ale jen ke konzumní společnosti, přičemž nejsou vyloučeny ani ještě horší varianty včetně fašismu.
Materiální výroba (průmysl, zemědělství, stavebnictví ad.) by nezmizela, ale dramaticky by se změnila, podstatně by se zmenšila a restrukturalizovala směrem k uspokojování pravých lidských potřeb při zásadním omezování plýtvání ve výrobě, distribuci i hmotné spotřebě. Zaměstnávala by mnohem menší počet lidí než dnes při podstatně kratší pracovní době, nebylo by jejím cílem zabezpečovat samoúčelnou konzumní spotřebu, sloužila by především rozvoji tvůrčích schopností lidí. (JZ)
Střet o politiku v jižní Americe – společnost růstu proti společnosti dobrého života.
Celoplanetární problémy vyžadují společnou akci.
Postupné rozvíjení rodícího se vícepolárního světa, který by umožnil vyvažování a postupně i kooperaci a potom koordinaci zájmů jednotlivých regionů světa. (MP)
Cílem je vcelku vyrovnaný regionální rozvoj, zvláště pokud jde o zaměstnanost, základní technickou (silnice, železnice, spoje, vodovody, kanalizace, čističky ad.) a sociální infrastrukturu (školy, zdravotní střediska, nemocnice, kulturní zařízení ad.), možnosti bydlení a stav životního prostředí. Nepřijatelné jsou zaostávající chudé regiony, regiony s vysokou nezaměstnaností, regiony se zjevně nedostatečnou technickou infrastrukturou, regiony se silně narušeným životním prostředím a regiony s bydlením nedosažitelným pro občany s průměrnými a podprůměrnými příjmy. (JZ)
------
Co znamená důsledná ochrana životního prostředí:
Nejvíc životní prostředí ničí vysoká energetická, materiálová, dopravní a odpadová náročnost ekonomiky ČR, nadměrná silniční doprava, divoká urbanizace městských a příměstských regionů, pustnutí venkovských regionů, ale také center některých měst. Kromě špatného životního prostředí veřejné zdraví zásadně poškozují kouření tabákových výrobků, konzumace alkoholu a otylost, nově uspěchaný životní styl, drogy a osobní automobil, neboť téměř dokonale zbavuje své majitele pohybu, o tragických následcích nehod, emisí a nadměrného hluku ze silniční dopravy nemluvě. Dodržování platných ekologických norem by mělo být samozřejmostí. (JZ)
Prosazování moderní dopravy šetrné k životnímu prostředí. (JZ)
Zásadní posílení územního plánování s cílem optimalizovat rozvoj. (JZ)
Potřebu prosazovat razantní úspory paliv a energie, snižování závislosti na využívání fosilních paliv, jejichž zásoby se snižují, ceny zvyšují a jejichž vysoká spotřeba vyvolává klimatickou změnu. (JZ)
Zabezpečení přibližné soběstačnosti ČR v potravinách našeho klimatického pásma zemědělstvím šetrným k životnímu prostředí. (JZ)
Do výdajů veřejných rozpočtů zavést pořádek a zamezit neefektivnosti. Je nutné zajistit základní potřeby obyvatelstva, nikoliv kapitálu. (JZ)
Zásadní změna daňového systému jednak ve prospěch sociální politiky, jednak ve prospěch politiky ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. (JZ)
V daňové oblasti výrazně progresivně zdaňovat vysoké příjmy a velké majetky. Dále je nutné výrazně zdaňovat spekulaci na finančních trzích (Tobinova daň), luxusní spotřebu, komerční reklamu a aktivity vážně poškozující zdraví lidí a životní prostředí, zejména cigarety, alkohol, těžbu paliv a surovin, paliva a energii získávanou z fosilních paliv, pohonné hmoty, silniční a leteckou dopravu. (JZ)
Adaptabilita, tj. schopnost přizpůsobovat se neustálým změnám, a to jak člověka a lidské společnosti, tak ekosystémů v přírodě. Nedostatečná adaptabilita na stále rostoucí změny ohrožuje přežití lidstva na Zemi. Součástí adaptability musí být i rychlá reakce na změny problémů ochrany životního prostředí, resp. reagování až ve chvíli, kdy vznikne velký malér, není efektivní a už vůbec ne trvale udržitelné. (JZ)
Shrnutí:
Dlouhodobým východiskem může být překonání podstaty současného systému – podle soudobých znalostí možná přechodem ke společnosti svobody, založené na souhře neviditelné ruky trhu s viditelnou, oproti současnosti účinnější, rukou sociálně znalostní společnosti. (MP)
Taková společnost by měla být společností svobody nejen jednotlivce, ale i svobody solidární společnosti, svobody nejen politické, ale i osvobození od bídy, národnostního a rasového útlaku, válek a ekologického sebezničení. (MP)
Pokud by se demokratizaci, socializaci a ekologizaci rozvoje ČR dařilo prosazovat, za příznivé mezinárodní situace by bylo možné přistoupit k rozvoji moderního socialismu spojeného s prosazováním trvale udržitelné ekonomiky a způsobu života již více méně na jeho vlastní bázi, včetně zásadního omezování nepravých (falešných) lidských potřeb, radikálního zkracování pracovní doby a mnohem většího zaměření na bezprostřední rozvoj lidí. (JZ)
Občan trvale udržitelné společnosti musí mít zabezpečeny základní životní a sociální potřeby, musí žít v materiálním dostatku, musí být vzdělaný, kultivovaný, solidární a pokud možno by měl preferovat tvůrčí aktivity před konzumerismem. Je zřejmé, že takový občan by měl žít pokud možno po celém světě, resp. trvající masová bída v mnoha rozvojových zemích je v příkrém rozporu s trvale udržitelným rozvojem světa. Nejen ČR je dosud trvale udržitelnému rozvoji značně vzdálena. (JZ)
Reálné mohou být ale i zcela jiné scénáře včetně zničení či zásadní barbarizace lidstva, nejen v důsledku narůstající klimatické katastrofy. (JZ)
------
Příhodná poloha ČR v mírném klimatickém pásmu uprostřed Evropy dostatečně vysoko nad mořem a bohaté zkušenosti 40 let budování základů socialismu včetně vyvolání mnoha vážných ekologických problémů dávají naději, že by se prosazování trvale udržitelného rozvoje mohlo začít dařit. Chybí tu zatím subjektivní faktor. Levice zatím mnohé problémy ochrany životního prostředí a veřejného zdraví vážně podceňuje a zelení je prodali za pár koryt. O trvale udržitelné ekonomice, společnosti, životní úrovni a životním způsobu zatím existují jen mlhavé představy. (JZ)
Československo počátkem 90. let 20. století neoficiální výzvu tehdejších zemí EU vymyslet lepší systém než byl tehdejší kapitalismus i tehdejší reálný socialismus ostudně ignorovalo.
Pokud by úsilí EU o trvale udržitelný rozvoj vedlo k omezování plýtvání v samoúčelné konzumní spotřebě, bylo by to dobré.
Prosazování zbídačování neprivilegovaných vede nutně do katastrofy, a to nejen pro úsilí o trvale udržitelný rozvoj. Chudé země s velmi nízkou životní úrovní budou nutně aspirovat na základní civilizační vymoženosti. Platilo, platí a bude platit, že bída je základním nepřítelem životního prostředí a vylučuje trvale udržitelný rozvoj. Bez jejího reálného potření na celém světě je trvale udržitelný rozvoj nereálný. (JZ)
------
Demokratizace veřejných hromadných sdělovacích prostředků. Veřejné hromadné sdělovací prostředky nemohou být hlásnou troubou nesnášenlivosti, ignorovat četné sociální vrstvy obyvatel, četné umělecké žánry atd. Podobně nesmí být hlásnou troubou hlavních hospodářských lobby, potlačujících kritiku a často i rozum. Musí odrážet celé názorové spektrum společnosti a musí být jedním z nástrojů šíření humanismu. Stávající praxe, kdy velká část občanů není o hlavních environmentálních problémech a zejména možnostech jejich řešení objektivně informována, takže je pasivní, je nepřijatelná. Ve společnosti ovládané bezuzdným lobbysmem zůstává jediný prostředek částečné ochrany životního prostředí – vznik „zelené lobby“ a její boj metodami někdy i podobnými metodám velkých hospodářských lobby včetně možností tragických omylů, viz stávající SZ. Taková situace je v zásadě špatná. Je nutné prosadit systém, kdy každý významný problém společnosti včetně možností jeho řešení bude podroben rozsáhlé demokratické diskusi a teprve po schválení jeho řešení v referendu výraznou většinou občanů (2/3 – 4/5) se přistoupí k jeho řešení. (JZ)
Posilování demokracie vzděláváním a osvětou proti současnému stylu manažerských voleb; nový způsob lokální stranické práce ve společenských centrech; proces celoživotního učení
AUTOŘI
(MP) Miloš Pick - Quo vadis, homo sapiens, Konec jedné a začátek jiné éry, 25.8.2011
http://www.blisty.cz/art/59946.html
(IR) Doc. Ing. Iva Ritschelová, CSc. a kolektiv – Politika životního prostředí – vybrané kapitoly
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2006
(JZ) Ing. Jan Zeman,CSc. - Moderní socialismus by měl prosazovat trvale udržitelný rozvoj, upr. 7. 11. 2009